Třebechovický Proboštův betlém je jediným betlémem v České republice, který byl v roce 1999, jako jediný prohlášený za národní kulturní památku. Celý pohyblivý betlém byl vytvořen před 100 lety ze dřeva a je sestavený z 2 000 ks dílů.
Osobně jsem jej navštívil v roce 1974 a ani se nedivím, že v tomto městečku v podhůří Orlických hor vzniklo později i Třebechovické muzeum betlémů.
https://www.betlem.cz/cz/o-nas/
https://www.betlem.cz/cz/
K Vánocům prostě patří především ozdobený stromeček a betlém, ale pro mnohé z nás je to také svátek pohody, volného času, dobrého jídla, sváteční televize, návštěv, užívání si nových dárků ..... a někdo si občas rád udělá nějakou tu procházku, nebo dokonce výlet.
Ostatně, vstávat o víkendu v časných hodinách, kdy nemusíme, připadá některým lidem zvláštní a při delším volnu je to spíše milým zpestřením, pokud již kráčíme vstříc výletu, na který se těšíme.
Vy jste měli možnost koukat v pátek večer na Vánoční kameňák z našeho města a koukali jste v početném množství. Poznal jsem to podle zvýšené sledovanosti u článku z února 2015, kdy se to tady natáčelo, a také jsem zavzpomínal nejen na to, jak jsem byl u jedné scény přítomen, ale také na to, že poměrně mladý Jiří Pomeje ( řidič náklaďáku se sněhem) už není mezi námi. Jak jen je vše pomíjivé a nevyzpytatelné.
Ale, pojďme k dnešku. Byla pochopitelně dopoledne populární Toulavá kamera a já opět zaujal již ten svůj rozporuplný postoj. ,, No jo, budou Vánoce, tak to bude zase samý betlém" prohlásil jsem a věnoval se raději PC. Jak tam není cestování, krásná krajina a hezké počasí s typy na výlet, tak mě to převážně moc nebere.
A přesto musím prohlásit, že betlémy jsou krásné, zejména těch starých, nebo těch, které jsou spojené nějak s naší osobou, tak těch si člověk váží nejvíce. Jeden takový krásný betlém je například v Jindřichově Hradci a my můžeme mít radost, že od nového jízdního řádu ČD dokonce jezdí ráno z Prahy přímé spoje odbočující v městečku Veselý nad Lužnicí do Třeboně ( zde přestup na Jindřichův Hradec) a Českých Velenic / Gmündu.
V JH můžete navštívit slavný betlém,slavný zámek, či tamní vyhlášenou úzkorozchodnou železnici .
https://www.mjh.cz/expozice-muzea/kryzovy-jeslicky
Největší lidový mechanický betlém na světě, který je zapsán v Guinnessově knize rekordů.
Už jsem tu mnohokrát psal, že naše vlast je nádherná a není snad v možnostech člověka být u každé krásné rozhledny s nádherným výhledem, u každé krásné skály,romantické hradní zříceniny, nebo navštívit každičké město v ní.
Samozřejmě, že bylo už tenkrát v dobách našeho dětství i mládí spousta lidí, kteří už tenkrát jezdili k moři do Rumunska, Bulharska, Jugoslávie ( dnešní Chorvatsko), nebo i dokonce na Západ, či do Tunisu, Egypta apod. , ale mladí lidé holdují také vodáctví na Ohři, Vltavě, Otavě, Lužnici atd. atd., trempinku, diskotékám, popíjení piva a společenské zábavě a najednou zjistíte, že pořád máte na všechno málo času a život žene a žene.
Internet tenkrát nebyl, a když chtěl člověk něco vidět a nejel tam osobně, tak jedinou nadějí byl dokumentární cestopisný pořad v televizi. Technika ani dále nebyla. Vždyť o mobilních telefonech se u nás začínalo mluvilo až někdy v roce 1997, kdy si ty první obrovské krámy podobné vysílačkám pořizovali zprvu jen ti úspěšnější podnikatelé. Tady byla technicky na čele Korea a Japonsko. Popularita videa a VHS kazet byla jen o několik let dříve a díky DVD už dnes ani mladí neví, co to bylo za vymoženost :-).
Je pravda, že se v základních školách učil povinně jenom ruský jazyk, ale to neznamenalo, že se člověk nemohl pokusit vzdělávat třeba i jen jako samouk, nebo docházet na nějaký kurs, ač to mohlo někomu tehdy připadat, jako jen nepotřebné pozlátko. A právě aspoň částečná znalost jiného jazyka umožňovala zábavu, která je dnes díky internetu neodvratně pryč, ale dnešní mladí mají zase úplně jiné možnosti.
Stačilo jen někde na výletě po Čechách navázat s někým kontakt, což nebyl žádný problém. O cizince zavadíte v kempech, tábořištích, v hospodách, a také třeba v pražské restauraci U Fleků, kde stálo pivo v 80. letech 6.50 Kčs půllitr. Někteří lidé přepočítávají mzdy a ceny v poměru 1:10. To znamená, že by dnes to pivo mělo stát 65 Kč.
Tak ono stojí dnes 69 Kč, ale pouhých 0.4 l ( na místo původních 0.5 l), a hlavně se zapomíná, že když dříve bral někdo 2 000 Kčs, tak ředitel měl třeba jen o několik stokorun větší měsíční plat a nebyly ty rozdíly v platech tak velké, jako dnes, kdy má někdo pouhých 17 000 Kč, jiný 30 000, další třeba 50 000 a někdo mnohem více.
https://ufleku.cz/restaurace/napojovy-listek/
To jsem však odbočil. Prostě nebyl problém, pokud to někoho napadlo si smluvit dopisování a hlavně si měnit pohledy a vidět, jak to tam vypadá.
A zábava to byla občas roztomilá. Zejména děvčata, se kterými si člověk psal především, se předháněla v nápadech. Od otištěných polibků rtěnkou na papír, přes vlastnoručně vyráběné obálky ze stránek časopisů pop music, až po ruční malůvky toho, jak vypadá umístění nábytku v pokojích jejich domů.
Hlavní však byla výměna pohledů krajiny.
Ze Západu o Vánocích přicházel nejčastěji motiv se Santa Clausem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Santa_Claus
Ten na obrázku výše není samozřejmě Klaus, ale to je motiv z bývalé NDR z městečka Lipsko.
S překvapením jsem zjistil, že přáníčka z Itálie, nebo Španělska ( na obrázku) mají podobné motivy, jako ta naše. Také v Nizozemí neměli jenom stále Klause a bylo to částečně podobné.
A znovu se musím vrátit k tomu zvláštnímu rozporu. Přáníčka to byla samozřejmě krásná a psaná od srdce, protože si na nich musel dát jejich autor záležet. Nebylo to takové dnešní internetové odbyté přání, kdy vám třeba i přijde zpráva, že máte na něco kliknout a ono se to ukáže, nebo nějaké osobní tulení podání ruky bez pevného stisku úcty. Ostatně, jak rádi dnes něco lehce přeposíláme, protože kdo by se s tím dělal :-).
Jenže vás to připravilo o pohlednice krajiny. Dnes takové Alžírsko můžete vidět na netu i v televizi kolikrát si jen do měsíce vzpomenete, ale pro nás ta pohlednice byla šancí, jak při našem bohatém rušném životě jsme mohli ještě stihnout navíc aspoň nakouknout někam jinam a být v obraze.
Také se mi dnes povedla neuvěřitelná životní náhoda. Když jsem vybíral, co ofotit a zde vydat, tak jsem vůbec netušil, že až otevřu seznam.cz, tak tohle bude na titulní stránce na vrchu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/z-viktoriinych-vodopadu-zbyl-potucek-podivejte-se-co-zpusobilo-sucho-84283?dop-ab-variant=100&seq-no=1&source=hp&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
Aby si někdo nemyslel, že jsem měl kamaráda v KSČ, který cestoval a věděl, že sbírám pohledy ... tak tady je snad důkaz, že si prostě lidé po světě mezi sebou takto psali.
Nevím, co je na tom pravdy, ale říkalo se, že než vám pošta přijde domů, tak to prý někde prohlíželi. Mně to všechno chodilo.O jaké šlo roky ? Tak začal jsem de facto v roce 1984 do NDR a od roku 1986 do Nizozemí a dále.
Někdy se stávalo, že vám lidé za oponou takzvaně přeposlali s dopisem pohled, který jim poslal třeba z daleké východní Asie jejich člen rodiny. Mladí lidé ze západní Evropy cestovali o prázdninách po celém světě. Ovšem, tento pohled je jednou z mála vyjímek. Obyčejně jsem si domluvil s dopisovatelkami v Nizozemí, že si chci psát ještě někam dále a ony mi poslaly celý seznam, abych si vybral.
Rozloučíme se dnes pohledem z Jihoafrické republiky, kam za časů prezidenta Frederika de Klerka odešlo z Evropy nemálo dobrodruhů. Vždyť je to takový stát, kde byli Nizozemci ( Holanďané) i Britové. Ovšem, mladá paní, se kterou jsem si psal byla původem z Itálie, ztratila muže, když na něj při sváření údajně spadlo víko z nějaké cisterny, a když jsem někdy v roce 1991 toto dopisovací hobby pověsil na hřebíček, tak jsem ani netušil, jakými těžkými proměnami tato země na jihu kontinentu černé Afriky projde.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frederik_Willem_de_Klerk
Teď si možná řeknete: ,, No dobře, ale co ten nadpis článku ? Co tím chtěl autor říci :-)?" Dobrá otázka a zvláštní odpověď.
On je nějaký mladý Klaus, on je a byl nějaký prezident Klaus, on je i nějaký Santa Claus a ten náš Ježíšek s tím Mrazíkem a později i Santa Clausem tak trochu bojoval, byť se kdekdo z nás aspoň jednou za Vánoce podívá rád i na toho Mrazíka, když se trefí, a občas snad i na něco se Santou, protože se mu vyhnout nedá v televizi a snad ani v obchodě :-). A kdybych chtěl být nějak vtipný, tak nejen Clause, ale i Klause v televizi vídáme.
Chtěl jsem vlastně říci, že všeho s mírou. Jedině tak se vyhneme averzi k různým věcem.
A pokud jste toho měli ještě málo ..... myslím obrázků ...., tak koukněte zpět na ...
http://soutok.blogspot.com/2016/12/vanocni-prani-soutoku-melnik-pred-36.html
..... už jen proto, že tam spatříte má vlastně už historická rodná Blata před 40 lety.
Dodatek v 19.30: Přeci jen mě jedna věc o víkendu ještě zaujala. Jak se lidé ve Francii bouří proti odchodu do důchodu ve více než 60 letech. Prý by byli do penze moc utahaní, což se na aktivity nehodí a vidíme to i u nás, jak jsou vitální, když k nám na Mělník připlují lodí, nebo přijedou na kolech.
Pěkně tam rozbíjeli v Paříži ty výlohy. Jiný kraj, jiný mrav. Jak řekl pan Schwarzenberg, tak Francie má ve stávkování bohatou tradici.
