Máte rádi říčku Pšovku, Harasov, Kokořínský Důl, zámek Housku ? Třetí díl : Z Kokořínského Dolu do Dolní Housky.

Hned za obcí Kokořínský Důl po levé straně najdete neuvěřitelně obrovský pozemek vykácených stromů, jako kdyby se tu někdo rozhodl vybudovat obří horský hotel s velikým parkovištěm. Ani jsem neměl odvahu tu spoušť fotit a vzal jsem jenom krajnici. Kde je skutečná pravda, tak na to si budeme muset počkat v novinách, nebo až na vlastní oči.

Kokořínský Důl, to jsou především lesy, skály, jeskyně, potok Pšovka, vodní nádrže i mokřady.

Je tu však logicky i několik letních táborů pro děti ...

.... a zejména tento ve mně vždy vybaví vzpomínky na mé dětství, ale také krásné knížky pro mládež od Jaroslava Foglara, kde se například děti učí různým vlastnostem a dovednostem prostřednictvím sbírání takzvaných třinácti bobříků.

To bylo tak populární, že i bývalý politický režim tento způsob staré skautské soutěže ponechal ve své podobě, jen ji dal kosmetické úpravy. Soutěží bylo snad až 25 a na obrovskou tabuli se jmény všech dětí, se do kolonek dokreslovaly různé vlaječky, které byly doplněny na konci seznamu o legendu.

Děti tak viděly dlouhou šňůru vlajek u největších odvážlivců a mohly si kdykoliv určit ohlášením u svého vedoucího, kterou dovednost budou plnit. Jako námět k soutěživosti, kromě nějakých celkových cen byli kamarádi, kteří měli větší počet dosažených vlajek.

Pro dnešní děti připomínám, že člověk třeba nesměl celý den promluvit a byl svojí skupinou samozřejmě sledovaný, nebo se ho snažil občas i někdo nachytat. Bobřík odvahy třeba spočíval v odvedení dítěte večer do lesa kamsi za tábor a ono se muselo potom samo vrátit zpět.

Pro zájemce doporučuji přečíst knížku Jaroslava Foglara s titulem Hoši od bobří řeky.

Přátelé, kdo z nás mužů, se aspoň rád nepodívá na nějakou krásnou motorku, která obyčejně stojí více, než mnohé ojeté auto :-)?

Ale i podstatně levnější stroje na krátké trasy ze starých časů mají své kouzlo, pokud se o ně majitel dobře stará.

Na Pokličky vidět nebylo, rybník Stříbrník ve Vojtěchově jsem v jednom článku fotil stejně tak, jako známou restauraci v místě zvaném Ráj, a tak přišlo na svět foto místa, kde končí okres Mělník ( Středočeský kraj) a začíná okres Česká Lípa ( Liberecký kraj).

Poslední křižovatkou v našem okrese je malá odbočka na místo zvané Laka, kde se chovali koně, a snad ještě chovají. Zde odbočuje i červená Máchova stezka, která pěší dovede divokým terénem do sedla pod zámkem Houskou, odkud pokračuje dále k Bezdězu.

Já pokračoval samozřejmě po silnici směrem do osady Kondrádov, která spadá pod obec Blatce stejně tak, jako osady Tubož a Blatečky.
Toto místo vždy velmi rád fotím kvůli krásnému pohledu na ostřicovou trávu, ale sami se můžete přesvědčit, že to nyní vypadá spíše, jako někde v Africe.

Znak Ronovců nám připomíná, kdo býval ve středověku na Dubsku pánem.

Kondrádov je první vesničkou Libereckého kraje a je krásný. Stará zvonička ...

.... sakrální památka ....

 .... i stará škola, kterou měla v užívání, jako rekreační objekt firma OSP Mělník ( Okresní stavební podnik), včetně chatek na kraji lesa, které nebyly nyní vidět a možná jsou už i na soukromém pozemku. Ve škole byla především kuchyň a společenská místnost s televizorem, a společenskými hrami, jak bývalo tehdy na podnikových chatách pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, nebo přátele zvykem.

Osobně jsem tu pobyl jeden týden v srpnu 1977 a pamatuji si to naprosto přesně, protože ten večer 16. srpna hrálo mé oblíbené rádio Luxembourg jenom písničky velkého Elvise. Celý svět se tak dozvěděl smutnou zprávu, že nás opustil král rock and rollu Elvis Aaron Presley.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley

Každá hodina vysílání začínala jeho velkým hitem, který sem ještě dám ( odkaz na skladbu) a bylo to smutné. Kdo by jen tušil, že nás o tři roky později opustí John Lenon rukou vraha, a pak spousta dalších slavných zpěváků a zpěvaček. Čas zde je nám jenom propůjčený a za několik let, či desetiletí si na valnou většinu z nás vzpomene jen málokdo.

https://www.youtube.com/watch?v=d4_B3H5izxM  V první ukázce je především lepší ta klávesová verze, tak jak se v té době ( 70. léta hrála v rádiu)

https://www.youtube.com/watch?v=7Vr1EX5163M V této ukázce je ta agresivnější úvodní kytara, tak jak jsem ji měl raději.

Nezapomeňme že Elvis hrál a zpíval mnoho let a skladby trošku v průběhu času obměňoval.

K tomu nejkrásnějšímu v této oblasti patří také různé chalupy i zemědělské usedlosti. Buďte vlastně rádi, že je nevlastníte, protože to je jenom spousta práce ve volném čase na jednom místě a o mnohé v životě jste ochuzeni. Vždyť dnes není problém občas navštívit nějaký penzion.

Že se mnou nesouhlasíte ? Tak ano, ono má skutečně vše mnoho tváří a je na nás, jak se k věcem v daném čase postavíme. Vždyť nám teď běžel seriál Chalupáři a jistě si někdo řekne, že by se mu takové bydlení líbilo, zvlášť pokud by se mohl ráno rozhodovat, zda chce jít na houby ,nebo ne :-).
A někdo je raději na Mělníku a jiný dokonce konkrétně třeba před barem Díra :-).

Tady již můžete potkávat různé upravené studánky a prameny, o kterých v Želvě měli třeba kdysi knížku, která mapovala tok říčky Pšovky od jejích pramenů po hranici CHKO.

O osadách Kondrádov i Tubož existují tyto krásné informační nepoškozené panely.

V Tuboži  najdete také ovšem mlýn....

..... a můžete nahlédnout na jeho krásný upravený pozemek ....

 ..... ,jakož na jeho odstavené vodní kolo.

Přítoková šachta nese jméno Palác a je na ni krásně vidět ze silnice odbočující na Housku.

Pokud vám chyběla voda, tak zde přes silnici máte tuto nádrž ....

 .... a tady se o osadě můžete dočíst více, pokud vás to zajímá. Stačí na obrázek jen kliknout pro zvětšení, nebo si jej případně stáhnout a zvětšit.

Dokonce jsem spatřil aspoň několik trsů ostřicové trávy, byť to má k romantickým fotografiím z minulosti poblíž Laka daleko.

Asi po dvou kilometrech vás nevalná silnička vedoucí příjemným údolím dovede do místa, kterému se říká Dolní Houska. Pokud na křižovatce u tohoto kříže odbočíte vlevo, čeká vás kopec do obce Blatce. Přímý směr pak vede k zámku, nebo do obce Kruh.

Tady najdete tu úplně první vodní nádrž na říčce Pšovce. Těžko říci, čemu vlastně slouží, protože sem vede své kroky každý obyvatel restaurace, která je zároveň penzionem..

V posledním dílu seriálku, se můžete těšit na ten vůbec první pramen říčky, ale také na fotky z venkovního areálu zámku Houska, kde byla nějaká akce, a v neposlední řadě na krásné fotky výhledů do dálky od samotné paty zámku.

Máte rádi říčku Pšovku, Harasov, Kokořínský Důl, zámek Housku ? Díl druhý : Od Štampachu do obce Kokořínský Důl.

Jen o něco dále za Velkým rybníkem nedaleko nově administrativně vzniklé osady Lhotka Důl, se nachází mlýn Štampach, se stejnojmenným rybníkem. Dlouhá léta šlo o privátní pozemek, kam se veřejnost zkrátka nedostala a jedinou možností, jak nahlédnout do katastru mlýna byl buď pohled z vršku skal nad rybníkem, kudy prochází turistická červená  Máchova cesta, která je součástí dálkové evropské cesty E10 , nebo se musíte opřít trochu nepohodlně o vysokou zídku za mlýnem, a také se dá něco zahlédnout.

Několik posledních let je tu ve dvoře otevřen prodej živých ryb a viděl jsem tu občas pootevřenými vraty množství jízdních kol a cyklisty hodující nad nějakými zřejmě rybími pokrmy. Pokud je mi známo, tak ještě v 90. letech v katastru mlýna bylo zachovalé mlýnské kolo, ale majitelé se rozhodli v oblasti podnikání vyjít trošku jiným směrem, než je populární, ale také často velmi nákladná expozice mlynářského řemesla, kterou ovšem musí mlýn disponovat.

Dnes tu mám tedy jen tři fotografie od silnice, a že tu ryby opravdu jsou, tak to vidíte hned na té první, ale pokud si chcete vychutnat atmosféru tohoto krásného koutu CHKO, tak doporučuji pohledy ze skal nad rybníkem, které jsem naposledy publikoval v článku ...

https://soutok.blogspot.com/2019/06/melnicky-hrozen-roku-2019-byl-prijaty.html

Pokud vás zajímají nějaké tématické články o mlynářském řemesle, tak si vás dovoluji pozvat buď do vesničky Zubrnice, kde je minimálně jeden mlýn součástí skanzenu ...
https://soutok.blogspot.com/2016/04/a-takova-to-byla-krasna-sobota-poklady.html
, nebo do skutečné perly našich vodních mlýnů v jihomoravské obci Slup ..

https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html

..... a v neposlední řadě do Liběchova, kde se občas otevírá mlýn veřejnosti ...

https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html

V areálu mlýna Štampach toho ze silnice nyní moc neuvidíte, ale vězte, že za vegetací se nachází zmíněný rybník s ostrovem, na který vede dlouhá dřevěná lávka. Ta je dobře vidět ze skály.

Pak už přišel čas, abych také vyfotil nějaké skály. Tyto jsou hned za Štampachem.

Kolem mlýnu Kroužek, se po silnici dostanete až na Harasov, kde nám před zatáčkou po levé straně vyrostlo často plné placené parkoviště. Harasov je totiž oblíbeným místem ke koupání s krásnou pláží a přilehlým trávníkem. Kromě slavného hotelu, se středem zájmu v posledních mnoha letech stala tato stále nedokončená budova, která měla být zprvu snad dokonce sídlem organizace CHKO.

Nyní to vypadá na budování nějakého penzionu s restaurací, čemuž napovídá i sportovní areál za chatou. Leč, dokončení je stále v nedohlednu a mně se vždy vybaví vzpomínka na Blansko. Tam je totiž podobná situace.

Auty se tam nedostanete dále, než na záchytné parkoviště u takovéto chaty, která je restaurací. Když do ní vstoupíte, tak zjistíte, že částí restaurace protéká říčka Punkva, která tu roztáčí pro turisty vodní kolo. Je to vskutku zajímavý zážitek, když sedíte u stolu pod střechou a nekoukáte se na malou varnu minipivovaru, jak bývá někde zvykem ( Pivovar Labuť Litoměřice), ale na potok, který točí vodním kolem o průměru snad tři metry.

To je prostě ta nápaditost, o které jsem mnohokrát psal.

Starou atrakcí Harasova je tento skalní byt. Bohužel není dnes síly, která by někoho dokopala k tomu, aby byl zbaven přehnané zeleně, které je už příliš.

Dnes uvidíte z celého skalního bytu jen tuto část balkonu. Je velkou pravdou, že se dnes radujeme z toho, jak Mělník vypadá. Když jste se například v 80. letech vrátili v neděli v půlnoci z cest, tak jste měli pocit, že jste v nějaké vesnici. Svítilo několik světel a přes den byly budovy takové šedivé a zašlé.

Bohužel, toto už nelze říci o jiných místech a o Kokořínském Dole to platí dvojnásob. Hotely Dolina a Harasov jsou úplným hnusem a svědčí o tom, že je u nás v zákonech něco špatně.

Jak vidíte na snímcích, tak sám Harasov je opravdu krásným místem k oddechu, rozjímání i k fotografování.

Takto z dálky, se může zdát, že hotel je v pořádku.

I tady jsem si dovolil zvěčnit místo, kde se nám rozsáhlá vodní hladina mění v nenápadný potůček.

Lekníny jsou ozdobou vodních nádrží.

Tentokrát jsem vynechal hájenku u silnice a zastavil se až u autobusové zastávky Harakoko. Shora zrovna přišla jedna mladá maminka s děckem, která zde silnici přešla a řekla mi, že tu jsou prý k vidění až tři druhy různě barevných raků, ale je třeba výdrže a čekání.

To jsem si nemohl dovolit. Já musím jet, plnit si své nápady a nemohu se někde jenom tak ploužit a přemýšlet, co by byla skvělá fotka, kdybych měl štěstí.¨Krom toho se dělalo stále větší a větší horko.

Harakoko, to jsou především chaty vysoko nad tímto údolím.

Konečně zase nějaké krásné skály.

A tady nad silnicí také.

Mlýn Mlčeň, někdy též Mlčení je snad odjakživa porostlý vegetací. Jinak jej za svého života neznám.

Restaurace, či Hospoda u Grobiána   https://www.grobian.info/kontakt/
...., se poslední dobou proslavila občasnými pivními festivaly, leč jejich termínům v roce občas nějak nerozumím. Nejlepší je to v přírodě přece od května do srpna, ne ? Aspoň tedy na venkovní sezení.

Pokusil jsem se také o foto ještě obnažených skal, které již pomalu začínají zase zarůstat, ale jako na potvoru jsem měl slunce proti, což není pro snímek dobré.

Teď udělám jistě radost příznivcům motorových kol.

To už je hladina Podhradského rybníka, kam samozřejmě také občas chodí rybáři.

Zpátky jsem jel stejnou cestou, a tak jsem si dovolil tu skupinu skal u Grobiána vyfotit ještě jednou. To už je zajímavější, že ? Skoro si připadám, jako v Adršpachu :-).
Při troše fantazie tam vidím v prvním útvaru zleva tzv. Starostovou, což je nejslavnější skalní útvar ve skalním městě Adršpach.

Posledně jsem opomněl do článku zařadit skály nedaleko obce Lhotka, které jsou také ze zpáteční cesty. Zde je máte. Není to krása?

V Kokořínském Dole ( osada) nebylo co fotit, nebo by to bylo spíše jen k nadávání. To je katastrofa. Všude se budují samé hotely, penziony, neboť ty stávající jsou přelidněné, ale to je vše.

Parkoviště za bývalou Dolinou, to je pro pamětníky k pláči. Dnes už vás raději ani nepustí, aby člověk mohl obejít areál a podívat se třeba, jak vypadá bazén. V cestě bývalé turistické značky byl najednou plot a zpráva privátní pozemek. Je tu jakýsi polorozbořený dřevěný barák, ve kterém je výdejní okénko bufetu a lidé tu stojí na parkovišti u okénka fronty. Také  provizorní lavičky a stolky jsou venku mezi auty. Nic proti venkovnímu posezení, ale s absencí vnitřního posezení právě zde, je to stav tristní.

Mám odtud ještě jedno překvapení, ale to nechám do dalšího dílu. Pěkný víkend!

Máte rádi říčku Pšovku, Harasov, Kokořínský Důl, zámek Housku ? Pak je pro vás připravený obrázkový miniseriál z nedělního cyklovýletu. Díl první: Mezi Mělníkem a Lhotkou.

Kdysi dávno jsem tu napsal takové dva články o říčce Pšovce, které měly vynikající sledovanost. Šel jsem tehdy s fotoaparátem od jejího ústí do Labe až do Starých Rousovic a fotil jsem místa, kam téměř nikdo nepřijde, protože tam zkrátka nevede žádná oficiální cesta a při troše štěstí jde pouze o úzkou prošlapanou pěšinku. Přesto je cestování podle říčky Pšovky romantické a čas od času, se jistě vyplatí, se podle ní projít.

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-vubec.html

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-mnozi.html

Možná vám připadá divné, proč vyprávění o říčce Pšovce začínám u soutoku řeky Labe s laterálním kanálem, ale když ono vše se vším tak krásně souvisí.

Šel jsem snad v pátek odpoledne krásnou promenádní cestou od Polabského parku k zámecké vyhlídce a všiml jsem si rozdílu barev obou toků. Jak mi to jen připomnělo moji cestu do Pasova v roce 2011.

O Pasovu se totiž říká, že je městem tří rozdílně  barevných řek a skutečně je to tak. Ony jsou zbarveny podle toho, z jaké oblasti ta či ona řeka přichází.

http://soutok.blogspot.com/2012/07/fahren-sie-nach-passau-levny-vylet-pro.html

 A sama tato cesta kolem mělnického zámku může být i jakousi inspirací, což se opravdu stává. Nejen, že na samotné řece občas vidíte něco, co se prostě zrovna vyskytne, a že vás může pohled do kraje k něčemu inspirovat  .....

.... ale, někdy vás tu napadne i něco, co s daným místem ani mnoho nesouvisí. Když jsem se tu v neděli dopoledne tak procházel, tak mě napadlo, že bych mohl vzít jízdní kolo a jet se podívat do Kokořínského Dolu. Proč zrovna tam ?

Pokud tam pojedete autem, tak možná ani nebudete vědět, kam a proč vlastně chcete jet, budete muset být velmi ostražití, pokud jde o provoz a určitě vás nepotěší, že ať pojedete kamkoliv, tak všude přijedete na přeplněné placené parkoviště, kde po vás budou chtít aspoň 50 Kč snad za dvě hodiny stání.

Zkrátka, Kokořínský Důl, to je dnes v sezóně Václavské náměstí ve strašných podmínkách a jen se musím ironicky smát, když si vzpomenu, jak jsem kdysi na Mělníčku ( http://melnicek.cz/ propagoval podobné údolí říčky Punkvy v Moravském krasu , kam se zkrátka již několik ( snad  už 20 let ?) let auty vůbec nesmí.

Na to jsou záchytná parkoviště na obou koncích údolí a zbytek dělají ekovláčky a cyklisté. Může sice někdo operovat tím, že tam má třeba na Harakoku chatu, ale tak dostane vyjímku. Kolik jich tam je ? Naprostá většina jsou turisté a motorkáři.

A tak jsem se asi v 10 hodin vydal směrem na Velký Borek, protože je tímto směrem nejmenší stoupání, krajina CHKO tu má jakoby jakousi určitou předehru v podobě otevřené poklidné polní krajiny, není tu tak velký provoz a zejména teď díky uzavřenému mostíku za Mělnickou Vruticí je to  hřích tudy nejezdit.

Zpočátku se zdálo, že předpověď meteorologům vůbec nevyjde, ale jak vidíte, tak tady už byla obloha téměř vymetena.

K mé radosti nejela kolem žádná Regionova, ale samotný Kokořínský rychlík, který si to v sezóně o svátcích a o víkendech uhání jednou denně z Prahy do Mšena a odpoledne zpět.

Bylo vidět, že zájem byl a lidé jsou velmi dobře naladění. Spousta mi jich z vlaku mávalo. Tak aby ne, když je hezký volný den a jede se na výlet :-).

Cestou mě tak napadlo, že jsem vlastně nikdy nevyfotil staré nádražíčko  Jenichov, které je velmi zachovalé, leží poněkud bokem od silnice a vlaky tu v historii zastavovaly v dávných časech jen krátce. Vlastně do doby, než začali lidé z Jenichova chodit  k podstatně bližšímu nádražíčku Nebužely.

Zde mě zaujala železniční technika a velká škoda, že už mezi námi není Ing. Jáchymstál, který by byl jistě v obraze a rád by se s námi o své vědomosti v komentáři podělil. Výhybka zde není, tak snad nějaké zabezpečovací a informativní zařízení.

Pokud má Velký Borek a Mělnická Vrutice v obecním znaku mlýnské kolo a klasy obilí, tak Lhotka a Hleďsebe sdílí sovu. Heraldika je krásná věc.

Hleďsebe vypadá, jako nedůležitá obec, která je zajímavá snad jen tím, že tu můžete odbočit přes přejezd a vrátit se polní cestou do Mělníka -Blat. A přece i tady je co obdivovat. Je to objekt, kterého si člověk nikdy pro svoji šedost a určitou strohost nevšiml.

Máme tu dnes opravdu krásnou budovu mlýna, který v minulosti také využíval vod říčky Pšovky a letopočet 1840 dodává všemu krásnou pomyslnou korunu. Jak si ho zapamatovat ? Pokud chcete, dá se to dobře zapamatovat, protože velká panovnice Marie Terezie vládla v letech 1740 - 1780, takže k tomu došlo  rovných 100 let od začátku jejího panování. Mnohé mlýny na říčce mají mladší letopočet.

Už v jednom nedávném článku jsem vás vzal sem na toto bývalé přírodní koupaliště u Lhotky, ale přece jen ty fotografie byly trochu z dálky. Nyní jsem měl na to klid, se tu pohodově procházet i zavzpomínat na dětství. Navíc bylo nedělní slunečné dopoledne a nálada byla prostě velmi dobrá :-).

Místní tu mají teď takovýto kiosek, ale chodí sem po silnici, protože prašná cesta z obce vede přes soukromý pozemek. Zrovna přijeli majitelé stánku, tak mi věc osvítili.

Ještě pohled na pláž malého rybníčku, kde je koupání na vlastní nebezpečí.

A teď už jsem opravdu za skutečnou hranicí CHKO Kokořínsko -Máchův kraj. Tento rybník najdete v mapě pojmenovaný, jako Velký rybník a slouží vyloženě rybolovu. Zná jej snad každý, kdo jede do Kokořínského Dolu a přijede od Mělníka - Chloumku.

Jak jsem tak hledal, odkud bych jej vůbec vyfotil, když jsou kolem keře, ...

..... Tak jsem našel místo, kam je vstup z logických důvodů zakázaný. Toto je tedy místo, kde z Velkého rybníka vytéká Pšovka a mění se opět v nenápadný potůček, který je někde větší, jinde téměř nenápadný.

A příště se vydáme Kokořínským Dolem dále proti toku říčky a nebudeme obdivovat jenom vodu, byť právě voda dává tomuto údolí tu pravou atmosféru. Pokud jste šli někdy lesy, kde neteče voda, tak víte, že je to zase úplně o něčem jiném a někdy se po čase na její přítomnost i těšíte.