pondělí 25. srpna 2014

Budovu, kde údajně sídlí Rádio Patriot bylo těžké vypátrat. První fotky sídla a paleta obrázků krásného dne v Nymburku i Poděbradech.


Pátrání po internetu patří již tak nějak k práci blogerů i novinářů a mělo by patřit i k práci regionálních politiků, aby měli přehled, jak se žije třeba v sousedních městech a případně se nechali něčím inspirovat.
Soutoku se na jaře takto podařilo objevit internetové Rádio Patriot, které svoji činnost rozjíždělo pod sloganem ,, Rádio Patriot, rádio vašeho srdce. Rádio Patriot,- vysílání pro Střední Polabí." Nutno říci, že díky webu rádia získal Soutok inspiraci v případě sledování cesty poutníka Petra Hirsche, nebo plavby lodi Petburg, které překročily hranice nymburského okresu.


V současnosti  lze říci, že Patriot je stanicí, která se především věnuje hudbě a určitým dílem i kultuře, případně občanskému dění v Nymburku a blízkém okolí. Z tohoto důvodu bylo zřejmě nakonec definitivně opuštěno logo s vyobrazením znaků měst od Kolína po Mělník a nahrazeno logem novým, které tak trochu připomíná bývalý monoskop Československé Televize s Hradčany a Karlovým mostem v popředí, ovšem zde pravděpodobně reprezentuje Nymburk.


Jak jistě pravidelní čtenáři Soutoku vědí, tak jsem zde propagoval nedávno hit letošního roku, kterým byla jízdenka na léto. Ta umožňovala během libovolných 14 dnů v měsíci červenci, nebo srpnu libovolně cestovat po republice za jednotnou cenu 1200 Kč ( platí do konce srpna). V závěru její platnosti nebylo od věci vyměnit dálkové výlety za ty kratší, a tak samotný závěr patřil jednomu z oblíbených míst, jakým jsou relativně nedaleké Poděbrady. Ovšem, náhle se blýskla myšlenka, že by se k návštěvě dal připojit také ještě pěkný Nymburk, kterou navíc umocňoval fakt, že právě tady sídlí stanice, o které se na webu Soutoku v nedávné minulosti hodně psalo. A hodně velkou pákou je fakt, že stanice své vysílací prostory na svém webu nijak obrazově nepresentuje. Konečně, pátrání lze považovat občas i za určité hobby :-).


A tak jsem po nějakých 45 minutách cesty pátral po ulici Bedřicha Smetany, ale najít číslo popisné 55 ne a ne. Občas jsem zkoušel oslovovat různé občany, ale Patriot nikdo neznal. Nakonec jsem před 18 hodinou nedělní zavítal do opravdu pěkného infocentra, kde jsem narazil na mladičkou slečnu. Ta o stanici nikdy neslyšela, ani o jménu autora některých článků z Nymburského deníku, kterým otec myšlenky rádia Patriot Pepa Podolák je. Když už se zdálo, že je úspěch akce nemožný, přece jen jsem již snad od pohledu objevil na Přemyslově náměstí člověka, který se usmál a potvrdil moji domněnku, alespoň pokud šlo o upřesnění místa. Vězte tedy, že stanice sídlí někde v budově, kterou presentují první čtyři snímky a kterou místní ( respektivě snad jen její část) označují, jako Kulturní dům. Osobně se domnívám, že vchod je na titulní fotografii a spodní fotografie možná presentuje nouzový východ z budovy. Takže, to bychom měli vypátrání sídla rozhlasové stanice, která nás dovedla ke zmíneným akcím a nakonec již jen obrazem po pěkných místech zmíněných měst.


Místní gymnázium .Postaveno 1907.


Nymburk má dva dodnes funkční obranné vodní příkopy, což je považováno i za jakousi raritu. Příkop Velké Valy byl nedávno upravován z důvodů zarostlého koryta, které způsobovalo nepříjemný vjem páchnoucí téměř stojaté vody.


Malé Valy, to je určitá romantika.


Secesní vodárna z roku 1904 slouží dodnes.


V průhledu pod mostem je  věhlasný  nymburský pivovar. 


Stará rybárna z roku 1737 dnes slouží především, jako místní městská občerstvovací cyklostanice. Zde jde opravdu o funkční zařízení.


Středověké hradby ze 13. století. Město založeno kolem roku 1275, jak praví průvodce.



A to již je výzdoba v nádražním podchodu v Poděbradech, který spojuje bez nutnosti přechodu silnice lázeňský park, nádražní budovu, tři nástupiště a čtvrť za tratí.


Z lázeňského parku.


Místní chloubou je především tato časově řízená fontána.


Známé hodiny na záhoně.


Jedna z lázeňských společenských budov.


Socha českého krále Jiřího z Poděbrad.

S.Š.

neděle 24. srpna 2014

Krátký výlet, ve kterém budete obdivovat krásy jednoho města, posedíte u zlatavého moku a objevíte hradní zříceninu z Mělníka spatřitelnou s překrásným rozhledem.


Nedávno jsem tu propagoval vynikající jízdenku na léto, která se stala hitem roku, ale dovolená, to nejsou jen nějaké dostihy, které vás mají uštvat. A tak není vůbec od věci vyměnit například celodenní dálkový výlet za něco bližšího, kdy si můžete pěkně pospat a přitom ukrojíte z předem zaplaceného koláče neurčených kilometrů a výletů.



Zříceninu hradu Ronova spatříte v mimovegetačním období například od kina Sokol či Tyršova domu na vršku stejnojmenného kopce. Celkem snadno je dostupná automobilem přes Zakšín a Blíževedly z městečka Kravaře v Čechách, což je nějakých 40 km. Avšak, výlet na toto místo vlakem má své kouzlo, byť je to o 28 km dále ze směru od Litoměřic, čili cca 68 km.


Vždyť v Litoměřicích jsme za nějakých 20-30 minut a je tu skutečně co obdivovat. Na vrchním snímku máte například místní radnici s opravdu krásným regionálním muzeem, kde je je od trilobitů, až po druhou světovou válku a současnost snad vše. Obdivovat můžete místní sgrafita, bohaté domy, domovní znaky, nebo i dům  U kalicha na obrázku výše.


Je to dáno také tím, že pokud nehodláte obdivovat  další skvosty města, mezi které patří třeba i dvě galerie a četná pohostinství, tak pro pokračování naší cesty stejně musíte jít asi 15 minut pěšky pomalou chůzí na takzvané Horní nádraží.


V Litoměřicích je řada úzkých romantických uliček a populární se v poslední době stala například pivnice minipivovaru Labuť, ale určitá nostalgie vás může zavést třeba sem, kde se sice poslední léta točí pivo značky Budvar, ale pamětníci ještě vzpomínají na krásný interiér a značku Litoměřický Kalich, která již dávno neexistuje a jejíž druhý život je ve fázi spekulací. Tu si ovšem necháme až pro návrat z cíle cesty.


Mezitím jsme podle budovy soudu dospěli na horní nádraží, odkud nás čeká asi 45 minut dlouhá cesta po lokálce přes městečko Úštěk. Lokálka je to živá i zajímavá, protože tudy putuje řada místních do okolních vesniček, ale především různých trampů a dalších výletníků.


Výlet na Ronov ze stanice Kravaře jsem prakticky popisoval někdy koncem dubna, kdy jsme začali pátrat i po čápech.


Z vršku byl tentokrát podstatně lepší výhled a kromě Holanských rybníků jsem spatřil i Bezděz,Ralsko, Ještěd a Spící pannu.


Měl jsem dostatek času a tak jsem zpátky vykročil po červené ještě do vísky Stvolínky, kde jsme v dubnu viděli na tomto místě ještě hnízdit čápa ( zcela vlevo) a ...


... skončil jsem na místním nádražíčku, odkud je takovýto krásný romanticko- železničářský pohled na Ronov.


Poslední záběr, pak věnuji již zmíněné pivnici. Interiér není dávno tak okázalý, jako v časech Kalicha, ale zase si tu můžete ochutnat za 30 Kč například kroužkovaný Budvar a ležáky, pak po 25 Kč.

S.Š.

sobota 23. srpna 2014

V Harrachově se zrodil nový podnikatelský nápad. Uplatnil by se i na Mělníku?


Chata Zátiší je nejen posledním obytným objektem východní části města Harrachova, ale i nejzápadnější vstupní branou do Krkonoš, vedle Mumlavské boudy.


Jsou místa, kam člověk jede proto, aby je poznal. Jsou místa, kam člověk jede proto, že tam léta nebyl. A dále jsou i místa, kam rádi zajedeme čas od času prostě jen proto, že si získala náš cit. Některá jsou blízká, jiná vzdálenější, ale stále nám cosi dávají.

O takzvaném Královském okruhu Západními Krkonošemi, jak jsem si ho sám pojmenoval, jsem zde v článku http://soutok.blogspot.cz/2012/07/kralovsky-okruh-zapadnimi-krkonosemi.html již psal. V jádru je samozřejmě trasa stále stejná, ale lidská tvořivost mu dodává každoročně nové a nové změny.


Úchvatný pohled do středu republiky a na městečko Rokytnice nad Jizerou.

Připomeňme si, že trasa nás vede od centrálního parkoviště v Harrachově ( vedle autobusového nádraží), přes lokalitu zvanou Rýžoviště na proslulé místo jménem Ručičky, odkud se nám naskýtají první úchvatné pohledy na nedalekou Rokytnici nad Jizerou, ale nás jistě především zaujmou ty vzdálenější známé útvary na obzoru, jako jsou Trosky, Kozákov, Ještěd, či Bezděz. Spatřit lze však i Říp.


Maxibouda Štumpovka zastoupila v posledních letech věhlasné sousední Dvoračky.

Odtud stále stoupáme terénem po pohodlné zprvu stále asfaltové cestě a protínáme dráhu několika lyžařských vleků spadajících do údolí Rokytnice nad Jizerou. Cílem cesty mnoha rodin, zvlášť těch s malými dětmi bývá 7 km z Harrachova vzdálená chata Dvoračky a Štumpovka v těsném sousedství. Po cestě musíme dbát mírně zvýšené opatrnosti, neboť tuto část trasy využívají i cyklisté.


Pramen Labe patří k nejnavštěvovanějším místům Krkonoš.

Ovšem, pokud budeme pokračovat a stoupat stále výš a výš na takzvaný Kotel, tak nás čeká celá řada krásných nových prožitků. Obě chaty se nám budou po chvíli pod nohami jevit, jako dvě krabičky od sirek, výhled bude ještě kvalitnější, smrky vystřídají kleče a vstoupíme do pásma bunkrů lehkého opevnění z 2. světové války. Jižní pohled bude pochvíli vystřídán pohledy k Západu, kde nás zaujme na zvláštním vrcholku polská bouda Szrenica, a pak už konečně spatříme na severu nejvyšší partie této části hor.
Na Pančavské louce, pak krátce můžeme zahlédnout i vzdálenější Sněžku a určitě se vypravíme k prameni Labe. I za špatného počasí je mnohdy obtížné vyfotografovat všech 26 znaků najednou, protože ty jsou neustále v obležení především německy hovořících turistů.


Vysoké Kolo ( 1510 m.n.m.) je druhým nejvyšším bodem Krkonoš.

K vysílači Sněžné jámy, pak lze cestovat dvěma způsoby. Oproti trase popisované v uvedeném článku v odkazu ( přes Violík), jsem letos zvolil sestup k Labské boudě, kde na monitoru za oknem můžete vidět stav počasí a teplotu. Bylo tam pouhých 8 stupňů a velmi větrno. Zde se vyplatí zacházka k Labskému vodopádu, a pak již po žluté přímo vzhůru k vysílači Sněžné Jámy. Na východě spatříte Vysoké Kolo...


Kvůli těmto dvěma větším jezírkům a pohledu do rovin Polska sem stojí zato vystoupat.

a před sebou máte úchvatný pohled do Polska. Nejkrásnějším objektem jsou však relativně nedaleká Sněžná jezírka. Ta nejen že leží již na území Polska, ale je k nim pořádný a dlouhý sestup, který samozřejmě později stojí mnoho sil a času k překonávání výškového rozdílu zpět na naše území. Zájemci s dobrou fyzičkou a zdatní turisté, se však nemusí bát a při časnějším startu ( 8 hodin ráno) mohou toto absolvovat. V takovém případě doporučuji nástup spíše od Mumlavy a Vosecké boudy.


Plakát zvoucí k absolvování zbytku trasy na koloběžce.

A nyní se již dostáváme konečně k téma dnešního článku. Ať již přicházíte od Sněžných jam přes Violík,Tvarožník a Voseckou Boudu ke Krakonošově snídani v údolí Mumlavy, nebo z Pančavské louky, či Zadního Plechu, tak letos již nemusíte kráčet dlouhé kilometry po asfaltce údolím říčky Mumlavy pěšky, ale můžete využít nabízených služeb. To sice znamená vzdát se krásných lesních pasáží v sousedství říčky plné balvanů s několika přítoky, ovšem, jak říká obsluha, tak je prý už stejně leckdo tak nějak ucaprtaný.


Skrovný přístřešek najdete u Mumlavy v místech, kde vzniká také nová bouda s názvem Krakonošova snídaně.

Pravdou je, že tato lesní část po asfaltu bez dalekých výhledů připadá občas někomu opravdu zdlouhavá. V takovém případě tu máme letos novou službu, kterou je půjčovna koloběžek právě pro tuto příležitost. Za 180 Kč, se můžete svézt po asfaltu údajně psaných 10 km až do centra města. Já to měřil pomocí mapy.cz a je to 6.7km , ale reklama je reklama. Pokud vyrážíte z Rýžoviště, pravděpodobně této služby neužijete. V takovém případě přecházíte pod vodopádem lávku a pokračujete lesem. Je ale možná i cesta z centra.


Jeden ze symbolů Harrachova i celých Krkonoš. Mumlavský vodopád.

Ovšem, první, co mě napadlo, tak to byl fakt, že tu mám zase jednu zajímavost pro návštěvníky této oblasti. A že se Harrachovu minimálně v historii říkalo Mělník 2, právě kvůli počtu továren a jiných firem z naší lokality, které tu měly chaty pro své zaměstnance. Snad nejznámější je chata EMĚ. Pak mě ale napadlo, že i Mělník je vlastně město na kopci a zda by něco podobného mohlo najít uplatnění.

Co myslíte? Co takhle turisté dolů do Rybáří po staré silnici k lodím ? To by ovšem musely mít Rybáře nějaké representační restaurační, případně hotelové služby, přístav by musel být žijícím přístavem a centrum by muselo nabízet něco víc. Trošku hororovější je varianta cesty k autobusovému, či vlakovému nádraží, nebo po Pražské do Rousovic. Tady mě zase zaujalo, že řada měst má dnes chodníky rozdělené na pěší  a cyklozonu. Berme to v případě Mělníka zatím zřejmě s humorem, ale je snad dobré, že prostřednictvím Mělníčku a Soutoku tu máme zase nějaký nápad odkoukaný od sousedů a o tom to je. Že :-)?

S.Š.

středa 13. srpna 2014

Jízdenka na léto se stala hitem. Jezdíte autem? Ano, ale tuto jízdenku si rozhodně přikupte!


Už od roku 2004, se rozhodně vyplatí sledovat všechny novinky, se kterými přichází každoročně České dráhy. Kde ? Alespoň na internetu, když už necestujeme vlaky a tudíž nemáme přístup k volným brožůrkám ve stanicích, či ve vlaku. Stránky jsou  http://www.cd.cz/vnitrostatni-cestovani/default.htm

Řada lidí se chlubí tím, že nejeli už 20 či 30 let vlakem, nebo že to je nějaká hrůza, při které stále skřípají brzdy, vagony poskakují přes výhybky, anebo se vlak líně táhne, jako šnek. To už dávno není pravda. Naopak, na železnici je třeba vidět výhody a zapomeňte, že existují běžné obyčejné drahé jízdenky. Když se podívám, co stojí jednosměrná jízdenka pro osobu z Mělníka do Litoměřic ( cca 60 Kč), nebo do Ústí nad Labem ( 95 Kč), tak to rozhodně žádné lákadlo k výletu není.

První slavnou jízdenkou byla víkendová rodinná jízdenka SONE+ , která se narodila v roce 2004. Tehdy jste mohli s celou rodinou vycestovat do Drážďan a zpět za pouhých 130 Kč, nebo rychlíkem do Řezna a Pasova za 360 Kč. To vše dnes stojí  více, jako všechno, ale přibyly nám navíc krásné a levné speciální jízdenky pro jednotlivce i rodiny na každý den v týdnu. Vždyť se můžete dnes toulat kterýkoliv den v týdnu po Středočeském kraji za 250 Kč, po Ústeckém za 200 Kč a po Libereckém dokonce za 160 Kč. Ba co víc, za stejný peníz můžete cca 50 km do Německa i Polska. V ceně se myslí samozřejmě i návrat domů.


Ovšem letošní hit je opravdovou bombou a málem bych ho propásl. Ani jsem tomu nechtěl věřit, že je to skutečně pravda. Jízdenka na léto, jak se ji říká, stojí nás běžné občany, kteří nemáme potřebu jinak někam jezdit a nepotřebujeme slevové průkazy rovných 1 190 Kč. Ve stanici budete při jejím zakoupení požádáni o občanský průkaz a při kontrolách ve vlacích ji budete ukazovat souběžně s občankou, neboť je nepřenosná na jinou osobu. Jízdenka platí 14 vybraných dní od první cesty do konce prázdnin ( 31.8.2014) a každému je jedno, kdy a kde budete jezdit. Pokud chcete mít hned ze začátku pocit, že se vám opravdu vyplatila, či téměř zaplatila, tak si udělejte první výlet někam hodně daleko. Ostatně, tohle je skutečně jízdenka, kdy máte jedinečnou příležitost poznávat vzdálené končiny České republiky, aniž by jste si museli říkat, co ten benzín stál peněz a o únavě a nárocích na řidiče v hustém provozu ani nemluvím.


Na první cestu jsem vyrazil v 5.40 hodin ráno z Mělníka. Samozřejmě, že zavazadlo nepostrádalo vše potřebné pro případ nudy, ale zatímco mnoho lidí i spí, nebo poslouchají hudbu, či si čtou, tak dávám přednost dění za oknem. V 6.40 jste potom už v 70 km vzdáleném Kolíně a octnete se v trochu jiném světě, aspoň pokud jde o železnici. Od této chvíle budete mít pocit, že jste v letadle a rozhlas vás bude vítat ve třech jazycích na palubě vlaku. Dozvíte se třeba, co je k mání za nabídku v jídelním voze a občas kolem projede s vozíčkem i restaurační obsluha, která vám může někdy ušetřit i kroky. Zásuvka na 230 V, možnost připojení k internetu, bodové osvětlení, tak to je dnes samozřejmost ve vlacích Ex.


Jelikož můj vlak EC 73 Smetana zastavoval po Praze až v Pardubicích, a pak v České Třebové, tak jsem byl nucený pokračovat z Kolína spojí EC 143 Odra a přestoupil jsem raději až v České Třebové. Líbilo se mi totiž, že je ve vlaku dostatek míst, klid a pohoda. Ale, ono to bylo překvapivě stejné i po přesednutí do EC 73 Smetana, který jel jinak na jih Vídně. Tedy, on jel až do Wiener Neustadt, což je ještě podstatně jižněji, ale zůstaňme orientačně u té důležitější a známější Vídně.


Vlaky jsou dnes standartně vybavené časopisem ČD pro vás, ale hlavně vlakovým průvodcem. Tady se dočtete, ve které stanici bude vaše spoj v kolik hodin a co odtamtud kam dále ještě odjíždí. Náhled vidíte o dva obrázky výše.

V Brně jsem byl v 9 hodin. Podle jízdního řádu, se má sice čekat na přípoj v Kolíně asi 15 minut a u Pardubic mám poznámku 25 minut, ale ve skutečnosti se tyto přestávky o něco zkrátí, což je mnohdy z důvodů vylepšování některých úseků na koridoru. ( Napřímení tratě, menší poloměry zatáček).


Ve vlaku nechybí ani prostory pro uchycení jízdních kol, ale ČD dnes provozují celou síť půjčoven jízdních kol. Na vrchním snímku máte monitor s vyobrazením nejbližší stanice a stanic dalších. Krom toho jste upozorňováni rozhlasem.


Po čas jízdy v rychlíku do Vídně vám monitor střídavě ukazuje rychlost vlaku. Vůbec to nepoznáte. Některé dnešní lokomotivy na našich tratích mohou jet až rychlostí 200 km/ hod , ale nemáme uzpůsobené tratě. Nejrychleji to frčí po koridorech a povoleno je 160 km / hod.


Zde jsem již v 9.55 v cílové stanici v Břeclavi. Vlak, který je na cesty do Vídně nasazován táhne rakouská lokomotiva Taurus. Na vrchním obrázku ji vidíte v barvách společnosti ČD.


To samé v rakouských barvách OBB.


Ale, i ČR má svoji nejrychlejší lokomotivu. Tou je E 380 s maximální rychlostí 200 km.


Já si potom udělal takovou malou asi 21 km dlouhou pěší procházku po Lednicko-Valtickém areálu, kam mě ještě vezl 12 minut autobus, ale, to by už byl úplně jiný článek. Přiznám se, že ten areál je slavný hlavně díky antickým vyobrazením, vínu a nádherným rozhledům, ale tahle socha u okénka výdejní stanice jízdenek v Břeclavi měla něco do sebe :-). Kája Saudek by byl možná nadšen a vy o to více, že s jízdenkou na léto vůbec k žádným pokladnám už nikde chodit nemusíte ;-):-).


No, konečně je tam ta nejvyšší možná cifra a zpoždění padlo. Cestou zpět v našem vagonu byl monitor vypnutý, a když jsem si to před Pardubicemi šinul k výstupu, tak jsem ji na poslední chvíli stihl.



Tady jsem neodolal a vyfotil hlášku, která vás upozorní, zda opravdu máte sebou všechna zavazadla.


V Pardubicích mají ve stanici takovou pěknou mapu, která vás buď motivuje, nebo vás potěší, že to leckde znáte, a že je u nás krásně. Tak, pro úplnost ještě dodávám, že v 18 hodin byl člověk ještě v jihovýchodním cípu republiky a ve 22.12 už v Mělníku. Vložená investice byla ze dvou třetin splacena, dní na cesty je ještě dost a příště třeba hodíte Beskydy, Podyjí, nebo jen něco v Čechách. A vidíte, že máte čas i na auto. Tak není to snad dobrá jízdenka ? Jak dlouho, než ji zase někdo zdraží, nebo zruší ??

SŠ.

neděle 10. srpna 2014

Báseň stařenky. Povinná četba ?


Dnes mi přišla v e-mailu báseň, u které bylo připsáno, že by měla být povinnou četbou pro zdravotní personály i pro rodiny samé. Prý ji napsala jakási žena v léčebně dlouhodobě nemocných a po její smrti ji mezi věcmi objevil zdravotní personál. Když jsem si ji přečetl, tak na mě zapůsobilo, kolik je v ní reality a mnozí z nás, se s tou realitou můžeme čím dál více a mnohdy i nenápadně setkávat.

Když půjdete přes přechod pro chodce a chcete mít jistotu, že vám dá auto opravdu přednost a nešlápne na plyn, aby ještě rychle projelo, tak je nejlepší být krásnou slečnou, nebo ženou. To už auta zpomalují na 100 metrů dopředu, aby si páni řidiči ( řidičky jsou možná leckteré ohleduplnější) co nejlépe pěkný objekt prohlédli. Ale, jak je již tělesná schránka schátralá a ještě začne přecházet mimo přechod, tak je to pitomej chlap, nebo bába blbá. A to se leckdy promítá i do přístupu k těm, kteří někde nedobrovolně v takové schránce končí a pro řadu lidí tu tak nějak přesluhují, obtěžují, nebo zaclání. Vlastně není většinou nikdo zvědavý na jejich uplynulé osudy, pokud nejsou snad mediálně známými a konec to musí být vskutku hořký, pokud dotyčný, či dotyčná ještě trochu vnímá. I když nejste zrovna přátelé poesie, tak si myslím, že to má obsah a stojí za přečtení.

Báseň stařenky.

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou  vidíte?

Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.


Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.


Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.


Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.


Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.


A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,


Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.


A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.


Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.


Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.


Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá


Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!


sobota 9. srpna 2014

Posádka lodi Petburg právě přijíždí na kolech do cíle v Hamburku.


Ať už jste dnes na Vinném koštu, nebo relaxujete zcela jinak, tak tu mám zprávu, která sem patří a snad ji ani nelze vynechat. Vždyť osudy lodi Petburg z plastových lahví jsem tu sledoval prakticky od samého začátku, a když loď byla blízko našeho města, tak se za ní a její posádkou Soutok dvakrát vypravil.

Loď později byla nucena zůstat v Děčíně, kde si ji posádka  převezme a dopraví opět do Nymburku. Co s ní bude dál ? Tak nápadů je hodně, včetně možného reparátu, ale to je samozřejmě vše na majitelích plavidla. Posádka zatím pokračovala na kolech po Elberadweg a před několika málo dny jsme se dočetli zprávu z kempu na soutoku řeky Sály a Labe. Nyní přichází další zpráva a hned přímo z Hamburku. Posádka nabízí divákům plánek ulic, kterými se bude pohybovat ke svému cíli :  https://www.google.cz/maps/dir/Hoopte,+Německo/Moldauhafen/@53.465231,10.0191482,12z/data=!3m1!4b1!4m14!4m13!1m5!1m1!1s0x47b1ec9b366e9fc1:0xa263df5063de5d0!2m2!1d10.161111!2d53.398611!1m5!1m1!1s0x47b18e59c878ba83:0xd1c83620f1b3814a!2m2!1d10.0144128!2d53.5302155!3e1

Uvidíme, zda se dočkáme i nějaké reportáže, nebo obrázků z cyklistického putování, ale v každém případě je to myslím slušný sportovní výkon, za který se sluší kluky pochválit a jak již kdosi napsal, tak je fajn, že to nezabalili. Už jen kvůli těm, kteří sami nic nedokážou, nijak se nikde aktivně neprojevují, ale kritizovat ty, kteří zavrávorají, tak to jim jde dokonale.

Aktualizace 10.8.2014 v 10.15 :

Dnes, po 9 dnech šlapání, ujetých průměrně 90 km denně, posádka lodi Petburg úspěšně dorazila do cílové destinace! Poslední den nás čekala zkouška v podobě větrných poryvů a nárazového deště. Zkoušku jsme ale zdárně ustáli a zítra nás čeká už jen sázení lípy, turistika a poté rovnou cesta domů (kapitán Jakub Bureš se rozhodl prodloužit cestu do další evropské destinace). Jsme zmožení každodenním šlapáním, ale plní euforie! Podrobnější report z týdenní cesty Německem očekávejte v příštích dnech, neb jak jsme v průběhu týdne zjistili, Němec nemá internet a nebere kreditní karty!

Převzato s facebooku  https://www.facebook.com/nymburkhamburk

SŠ.

čtvrtek 7. srpna 2014

Několik kratičkých nabídek na akce kolem nás v měsíci srpnu.


Čas letí jako bláznivý a sotva, se chce věřit, že máme za sebou téměř první týden druhého prázdninového měsíce. Někdo má dovolenou již za sebou, jiný ji právě někde nějak prožívá a další mají jeden z příjemných mezníků roku ještě před sebou. V každém případě přináší zejména víkendy spoustu nabídek k potěše, a pokud jsem nechal reklamu na Bitvu o Mělník, která proběhla tuto sobotu čistě na rubrice akce v Mělníčku, tak teď tu přiložím trochu polínek do ohně, ať již jde o akce známé a propagované z domova, či něco vzdálenějšího.

A nemohu začít jinak, než připomenout, že o víkendu v sobotu 9.8. 2014 máme již další populární Mělnický košt a řeč je samozřejmě o víně. Více informací o Mělnických trzích, které jsou jakoby předehrou k samotnému koštu a o vlastním Mělnickém koštu najdete nejrychleji ve vámi sledovaném Mělníčku :-). Loni jsem byl nečekaně na poslední chvíli informován o pivních slavnostech v Liběchově, ze kterých jsem také přinesl nějaké obrázky, ale letos opět nemám žádné zprávy, že by se tam snad něco po roce pořádalo, takže je to passe.

Na další víkend tu mám nyní dvě akce. Lhotka nám už dlouho připomíná na plakátech, že tam budou mít Country festival a více najdete třeba na http://www.lhotka.cz/akce/akce-detailni-informace.php?c=82

Trošku jsem ale zalovil na stránkách Pivního obzoru a mám pro vás na stejný termín třeba i Litoměřické pivní slavnosti. Také 16.8. 2014 http://pivniobzor.cz/akce/ , kam je krásné a krátké vlakové spojeníčko, což je jak dělané pro konzumaci piva.
Mimochodem, tak mě tak napadá, že 16.8.1977 zemřel král rock'n rollu Elvis Aron Presley a populární rozhlasová stanice Rádio Luxembourg hrála celou noc jen jeho písně.

Určitě toho najdete na netu ještě mnoho na měsíc srpen, když budete chtít hledat. Před několika lety jsem navštívil Tankový den v Lešanech ( Týnec nad Sázavou) a mohu jedině doporučit. Kromě současné techniky tam byla i ukázka bojů z 2. světové války a opravdu výborná ukázka. Krom toho je tam velká stálá výstava vojenské techniky nejen naší armády a také mělnický tank. Možná tam díky archivu nakoukneme, ale tentokrát vás zvu na 12. Tankový den, který se koná 30.8.2014 od 9.30. Spojení nemá chybu. Vlakem přes Všetaty na hlavák a Posázavským Pacifikem ( linka 210) přes Vršovice až do stanice Krhanice před Týncem nad Sázavou.

A nakonec nezapomeňte, že vojenská muzea jsou mimochodem zdarma a pokud, se vám zdají Lešany poněkud z ruky, tak si aspoň zajeďte do leteckého muzea ve Kbelích v Praze. Příjemné prostředí a snadná cesta, která se vyhýbá frekventované dopravě. Tolik tedy jen něco málo typů.

SŠ.

středa 6. srpna 2014

Posádka lodi Petburg zřejmě trucuje, ale přichází zpráva ze soutoku Labe a Sály od německých přátel.


Petburg u Horních Počapel.

Zatímco poutník Petr Hirsch podává ze své cesty zprávy i několikrát denně a momentálně dorazil do Lucemburska, tak totéž nelze říci o posádce plavidla Petburg.

Ta dorazila již někdy ke konci července do Děčína, ale tady náhle nastaly překvapivé problémy s povolením provozu plavidla po německé části řeky. Podivnou zprávu vydávájí dne 24. července jedny ústecké noviny , kde je údajně plavba povolena, ale v závěru se stejně píše, že pouze k hranicím a dále bude v Německu muset posádka prý znovu žádat o povolení německou stranu.http://ustecky-kraj.5plus2.cz/povoleni-pro-lod-z-pet-lahvi-petburg-pro-plavbu-do-nemecka-p31-/decin.aspx?c=A140723_154517_ppd-decin_p2roj

Kdo jste sledovali situaci kolem povolení další plavby plavidla, která byla hojně presentována v médiích, tak již víte, že posádka ztratila v Děčíně několik dní a rovněž trpělivost. Projevila na svém webu zájem o stará jízdní kola, která rovněž symbolicky ozdobila pet-lahvemi a vydala se na cestu k Hamburku po známé Elberadweg. V podstatě ve stejný den, se našla celá řada dobráků a chytráků, kteří kritizovali v diskusích připravenost akce a zdůrazňovali, že v Německu je Labe mnohem frekventovanější než u nás a tak se nelze požadavkům německé strany na opatření plavidla motorem a osobou vlastnící průkaz vůdce malého plavidla divit. To je ovšem poněkud zkreslené, protože stejně tak, jako u nás, tak i v Německu lze plout na Labi plavidly, která žádný motor nemají ( kajaky, pramice, šlapadla) a pokud to není pravda, tak je to hrubá chyba našich sdělovacích prostředků, že o takové závažnosti naše dovolenkáře nikdy neinformovali. Spíš jde tedy o neobvyklost a možná i relativní velikost plavidla, která zřejmě sehrála hlavní roli, ale to stejně již nyní nikdo neřeší.

Dlouho jsme se tedy mohli jen dohadovat, zda posádka skutečně k cíli na kolech vyrazila, nebo si to někde nakonec rozmyslela, ale dnes přišla na facebook zpráva s obrázky, podle níž, se posádka nacházela v kempu u ústí Sály do Labe. To tedy znamená, že posádka na kolech pěkně frčí vpřed a brzy přijde velkoměsto Magdeburg. Zda se již konečně na webu také ozve někdo z posádky, toť otázka, ale v každém případě je tu servis přímo na volej Soutoku.

http://elbe-saale.blogspot.de/2014/08/petburg-zu-gast-im-elbe-saale-camp.html

SŠ.


neděle 3. srpna 2014

Dvojí přístup v mělnické nemocnici.


Přístrojem Aquilion 64 je dnes vybavena téměř každá okresní nemocnice v ČR.
Více v článku http://soutok.blogspot.cz/2013/07/nad-vasim-zivotem-bdi-aquilion-64.html


Marodíte často? Chodíte hned s každým problémem k obvodnímu lékaři, nebo nemoci raději přecházíte, či si vezmete nějaký ten den volna a snažíte se vypotit ?
Že je to trochu nezvyklé téma na léto a na dobu dovolených ? Tak to může říci jen ten, kdo nečte. Skutečně i v těchto dnech, kdy například přejdete z venkovní teploty kolem 30 stupňů do silně klimatizovaných 20 a ještě se napijete studeného nápoje, tak můžete onemocnět, podobně, jakož i ve vyhřátém automobilu, když na sebe pustíte ventilátor. A že jsou tropické teploty nebezpečné, přináší úpal i úžeh, případně ještě nebezpečnější vyčerpání z tělesné aktivity, tak to bychom neměli podceňovat, stejně, jako skutečnost, že se jedná opravdu o aktivní lékařské období z hlediska zásahů.

Někteří jedinci však podlehnou i reklamám v televizi a vypraví se na takzvaná preventivní vyšetření, která bývají obvykle směřována na vyšetření spodní části trávícího traktu. Někdy je označujeme výrazem, jako je vyšetření tlustého střeva. A období veder je tomuto vyšetření vcelku nakloněné z jednoho dobrého důvodu. Na vyšetření musí pacienti chodit takzvaně vyprázdnění a tak vám obvodní lékař předepíše velmi často vyprazdňovací prostředek s názvem Fortrans, kterého je nutno vypít před vyšetřením rovné čtyři litry.

Nejde o žádnou pochoutku, jako může být pro někoho osm půllitrů piva, ale vedou se kolem téma strávení přípravku obrovské netové diskuse a zdá se, že z nich vychází vítězně kombinace s džusy. Pacient, se mohl ještě nedávno leckdy i dozvědět, že má díky absencím u obvodního lékaře prošvihnutou injekci proti tetanu a tak dostane hned brzy postupně tři, ale to již dnes tolik nehrozí, protože je vakcíny zřejmě málo ( asi kvůli těm přešvihnutím a následnému trojnásobnému přeočkování :-) )a bylo desetileté období prodlouženo na patnáct let. Jest-li to není tím, že takové ty mediální zprávy z TV o tom, že vás budou lékaři někam dopisy zvát do ordinace, jsou poněkud mimo mísu?

Také by zde zřejmě mělo býti pro úplnost uvedeno, že ne každý, se musí nutně dostat až do ordinace takzvané kolonoskopie, pokud má v pořádku jednoduchý test, ale stává se často, že tomu tak není a není třeba se hned hrozit těch nejhorších scénářů. Vyšetření bývá všeobecně považováno za nepříliš příjemné, ale ono je to do jisté míry také ovlivněné přístupem personálu k pacientům. Metoda je sice popisována tak, že jde o postupné zavádění miniaturní kamerky do střeva, ovšem to musí být při akci pochopitelně nafouklé vzduchem či jiným plynem. Po výkonu, pak bývá klient zbaven přebytečného vzduchu či plynu podobně, jako velký nafukovací míč.

Jenže, ne vždy bývá tato metoda z různých důvodů dostatečná, neboť se kamera nemusí dostat všude. Pak může přijít vyšetření další, které lze nazvat třeba dovyšetřením a samozřejmě je opět na svobodném rozhodnutí každého, zda ji podstoupit. Toto se již nejmenuje kolonoskopie, ale kolonografie. Metoda spočívá vtom, že pacient je opět nafouknut, jako balon, ovšem tentokrát více a snímání přichází z venčí rentgenovým způsobem. Někomu, se tedy může jevit tento způsob šetrnější, byť nafukování lidí je určitým rizikem vždy. Ovšem, o závěrečném zhodnocení každého jedince rozhoduje opět lékařský personál. Pokud to někdo seká, jako Baťa cvičky a závěrečnou fází, se vůbec nezdržuje, tak takového pacienta lituji. A tak se nezřídka setkávám s tím, že pokud někdo na nějaké vyšetření musí, tak raději někam jinam mimo Mělník, byť jsou známé případy, kdy sem dorazí v nějaké lepší naději  zase jiní pacienti odjinud.

Na závěr vlastně takové pikantnosti. Reklama na předběžné vyšetření tlustého střeva je čas od času díky televizním obrazovkám slušná, ovšem, žádný lékař vám neřekne, kdy a zda máte zase přijít příště. A leckdo se domnívá, že to vlastně je k ničemu, protože vše spojené s lékaři je spojené se stresem, který mimochodem je spouštěčem vážných chorob a řada výzkumů stejně nic neodhalila, nebo nemoc propukla zcela jinde. A tak vlastně je možná nejlepší cestou víra v lepší osud a úspěšné lékařské výzkumy v oblasti zdolávání již objevené choroby pokročilejšího stádia. Vždyť dnes i ten ,, sajbrnajf" odooperuje pouze 6 vybraných pacientů denně s nejistým výsledkem, z nichž někteří dorazí opakovaně.


Cyberknife pro odstraňování nádorů je v ČR naopak pouze jeden (Ostrava). Německo pak disponuje pěti přístroji http://cyberknife.fno.cz/cs/clanky/cyberknife-kybernuz
A článek zde http://soutok.blogspot.cz/2014/02/nejdrazsi-zdravotni-pristroje-v-cr.html

Do nedávna byl u nás nejdražším lékařským přístrojem na odstraňování nádorů Leksellův gama-nůž.
http://www.familyfreshnews.cz/medicina/589-lekselluv-gama-nuz-v-nemocnici-na-homolce-slavi-dvacetiny/

SŠ.