Chata Zátiší je nejen posledním obytným objektem východní části města Harrachova, ale i nejzápadnější vstupní branou do Krkonoš, vedle Mumlavské boudy.
Jsou místa, kam člověk jede proto, aby je poznal. Jsou místa, kam člověk jede proto, že tam léta nebyl. A dále jsou i místa, kam rádi zajedeme čas od času prostě jen proto, že si získala náš cit. Některá jsou blízká, jiná vzdálenější, ale stále nám cosi dávají.
O takzvaném Královském okruhu Západními Krkonošemi, jak jsem si ho sám pojmenoval, jsem zde v článku http://soutok.blogspot.cz/2012/07/kralovsky-okruh-zapadnimi-krkonosemi.html již psal. V jádru je samozřejmě trasa stále stejná, ale lidská tvořivost mu dodává každoročně nové a nové změny.
Úchvatný pohled do středu republiky a na městečko Rokytnice nad Jizerou.
Připomeňme si, že trasa nás vede od centrálního parkoviště v Harrachově ( vedle autobusového nádraží), přes lokalitu zvanou Rýžoviště na proslulé místo jménem Ručičky, odkud se nám naskýtají první úchvatné pohledy na nedalekou Rokytnici nad Jizerou, ale nás jistě především zaujmou ty vzdálenější známé útvary na obzoru, jako jsou Trosky, Kozákov, Ještěd, či Bezděz. Spatřit lze však i Říp.
Maxibouda Štumpovka zastoupila v posledních letech věhlasné sousední Dvoračky.
Odtud stále stoupáme terénem po pohodlné zprvu stále asfaltové cestě a protínáme dráhu několika lyžařských vleků spadajících do údolí Rokytnice nad Jizerou. Cílem cesty mnoha rodin, zvlášť těch s malými dětmi bývá 7 km z Harrachova vzdálená chata Dvoračky a Štumpovka v těsném sousedství. Po cestě musíme dbát mírně zvýšené opatrnosti, neboť tuto část trasy využívají i cyklisté.
Pramen Labe patří k nejnavštěvovanějším místům Krkonoš.
Ovšem, pokud budeme pokračovat a stoupat stále výš a výš na takzvaný Kotel, tak nás čeká celá řada krásných nových prožitků. Obě chaty se nám budou po chvíli pod nohami jevit, jako dvě krabičky od sirek, výhled bude ještě kvalitnější, smrky vystřídají kleče a vstoupíme do pásma bunkrů lehkého opevnění z 2. světové války. Jižní pohled bude pochvíli vystřídán pohledy k Západu, kde nás zaujme na zvláštním vrcholku polská bouda Szrenica, a pak už konečně spatříme na severu nejvyšší partie této části hor.
Na Pančavské louce, pak krátce můžeme zahlédnout i vzdálenější Sněžku a určitě se vypravíme k prameni Labe. I za špatného počasí je mnohdy obtížné vyfotografovat všech 26 znaků najednou, protože ty jsou neustále v obležení především německy hovořících turistů.
Vysoké Kolo ( 1510 m.n.m.) je druhým nejvyšším bodem Krkonoš.
K vysílači Sněžné jámy, pak lze cestovat dvěma způsoby. Oproti trase popisované v uvedeném článku v odkazu ( přes Violík), jsem letos zvolil sestup k Labské boudě, kde na monitoru za oknem můžete vidět stav počasí a teplotu. Bylo tam pouhých 8 stupňů a velmi větrno. Zde se vyplatí zacházka k Labskému vodopádu, a pak již po žluté přímo vzhůru k vysílači Sněžné Jámy. Na východě spatříte Vysoké Kolo...
Kvůli těmto dvěma větším jezírkům a pohledu do rovin Polska sem stojí zato vystoupat.
a před sebou máte úchvatný pohled do Polska. Nejkrásnějším objektem jsou však relativně nedaleká Sněžná jezírka. Ta nejen že leží již na území Polska, ale je k nim pořádný a dlouhý sestup, který samozřejmě později stojí mnoho sil a času k překonávání výškového rozdílu zpět na naše území. Zájemci s dobrou fyzičkou a zdatní turisté, se však nemusí bát a při časnějším startu ( 8 hodin ráno) mohou toto absolvovat. V takovém případě doporučuji nástup spíše od Mumlavy a Vosecké boudy.
Plakát zvoucí k absolvování zbytku trasy na koloběžce.
A nyní se již dostáváme konečně k téma dnešního článku. Ať již přicházíte od Sněžných jam přes Violík,Tvarožník a Voseckou Boudu ke Krakonošově snídani v údolí Mumlavy, nebo z Pančavské louky, či Zadního Plechu, tak letos již nemusíte kráčet dlouhé kilometry po asfaltce údolím říčky Mumlavy pěšky, ale můžete využít nabízených služeb. To sice znamená vzdát se krásných lesních pasáží v sousedství říčky plné balvanů s několika přítoky, ovšem, jak říká obsluha, tak je prý už stejně leckdo tak nějak ucaprtaný.
Skrovný přístřešek najdete u Mumlavy v místech, kde vzniká také nová bouda s názvem Krakonošova snídaně.
Pravdou je, že tato lesní část po asfaltu bez dalekých výhledů připadá občas někomu opravdu zdlouhavá. V takovém případě tu máme letos novou službu, kterou je půjčovna koloběžek právě pro tuto příležitost. Za 180 Kč, se můžete svézt po asfaltu údajně psaných 10 km až do centra města. Já to měřil pomocí mapy.cz a je to 6.7km , ale reklama je reklama. Pokud vyrážíte z Rýžoviště, pravděpodobně této služby neužijete. V takovém případě přecházíte pod vodopádem lávku a pokračujete lesem. Je ale možná i cesta z centra.
Jeden ze symbolů Harrachova i celých Krkonoš. Mumlavský vodopád.
Ovšem, první, co mě napadlo, tak to byl fakt, že tu mám zase jednu zajímavost pro návštěvníky této oblasti. A že se Harrachovu minimálně v historii říkalo Mělník 2, právě kvůli počtu továren a jiných firem z naší lokality, které tu měly chaty pro své zaměstnance. Snad nejznámější je chata EMĚ. Pak mě ale napadlo, že i Mělník je vlastně město na kopci a zda by něco podobného mohlo najít uplatnění.
Co myslíte? Co takhle turisté dolů do Rybáří po staré silnici k lodím ? To by ovšem musely mít Rybáře nějaké representační restaurační, případně hotelové služby, přístav by musel být žijícím přístavem a centrum by muselo nabízet něco víc. Trošku hororovější je varianta cesty k autobusovému, či vlakovému nádraží, nebo po Pražské do Rousovic. Tady mě zase zaujalo, že řada měst má dnes chodníky rozdělené na pěší a cyklozonu. Berme to v případě Mělníka zatím zřejmě s humorem, ale je snad dobré, že prostřednictvím Mělníčku a Soutoku tu máme zase nějaký nápad odkoukaný od sousedů a o tom to je. Že :-)?
S.Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat