Vinobraní 2012, Karel IV. a Ohňostroj.

V tomto bloku, se podíváme na tu každoroční klasiku, bez které by to nebylo vinobraní. Ohňostroj vykouzlí vždy nějaké zajímavé obrazce ( tento je jako kometa) a projev krále má vždy své kouzlo.

Tady už je Zdeněk Koudelka ( zcela vpravo) v pohodě, protože král právě dorazil, ale před 10 minutami udílel pokyny učinkujícím a s telefonem v ruce připomínal nérvozně chodícího lva v kleci.

Král se chystá vstoupit na scénu.

Když už jsem byl tak blízko, že to i blesk bral, tak jsem fotil. To jsem ještě netušil, že jen- tak tak stačím nahrát aspoň kus projevu a budu muset pro baterku.

Někdy musí i hudební nádobíčko stranou.

Konečně to mám na čelní záběr :-). To je vždy lidí.

Kdybych nedal aspoň kus králova projevu a zrovna letos v čase Soutoku, ... to by byla slabota :-).

A je tu paleta asi nejlepších snímků ohňostroje. Povedlo se mi nějak předtím vypnout hledáček, tak je to vlastně vše foceno tak nějak naslepo a nazdařbůh, ale i tak vždy něco vyjde :-).

A příště se můžete těšit na skvělé vystoupení kubánských zpěvaček před KD, které strhlo lidi k tanci a také to nějak udělám s Pink Floyd, kde mám toho materiálu až příliš a snad to půjde použít. Doufám, že mi to také nerozbilo foto-mikrofon :-).

SŠ

Vinobraní 2012. Sobotní odpolední vstup.

Jedním z magnetů sobotní části Vinobraní, pro mě bylo vystoupení Marthy a Teny Elefteriadu, které mi připomělo časově léta dětství. Však zde také byla přítomna především starší generace a zpěvačky sklidily patřičný nefalšovaný nenucený  aplaus potleskem a úsměvy.

Zpěvačky také zažertovaly, že přivezly sluníčko, které zrovna vykouklo a očividně se jim na Mělníku publikum líbilo. Z hitů zazněl především hit ,,Dny dovolené" ( celá píseň dole ve videu) a Suleimon.

Zpěvačky podepisovaly divákům svoji hudební prodejní produkci.

Prakticky v závěsu došlo za přítomnosti p. starosty Mikeše ke křtu dvou právě prodávaných knih. Jedna je již zmíněná knížka pana Tůmy o víně, a ta druhá knížka s Vlastou Burianem je od jiného autora ( druhý zleva). Omlouvám se, že jsem to nějak pomotal, ale skutečně toho teď vyšlo moc, včetně nějakých kuchařek a někdy je tím člověk aspoň na čas přesycen a už to nemá kam dávat. Knihy nevyhazuji.
Jinak bylo na podium řečeno, že jsou k dostání v antikvariátu Želva ( A pro ty co nevědí, kde to je, tak cca 50 m od radnice)

Slavnostní přípitek při příležitosti křtu knih.

Pohled na odpolední náměstí.

Tuto masku už známe a máme ji i na Soutoku na videu. Jen změnila stanoviště.

Karlovo náměstí.

Keramiku ocení především ženy,..

..stejně, jako cínové nádobí.

Dovolil jsem si vyfotit i rockerská trička, protože ty jsou neodmyslitelnou kulisou už z dávných 80. let.

A tento krásný tvar, to je symbol spokojenosti a pohody.

A ještě i nějaká zvířátka.

Písně Marthy a Teny Elefteriadu, to je prostě potěšení a stojí za uvedení, aby ti starší si zavzpomínali a ti mladší viděli, čemu se říkalo melodické písně 70. let.

Pokud jsem nepřehodil videa, tak snad tento hudební styl se jmenuje bogie ( bugy).

A tady je ten hit ,, Dny dovolené".

Ulice se sice tak nějak zaplnily, ale pouťové atrakce a stánky vyklidily oproti minulosti další v minulosti obsazené pozice.

Půjdete v noci na zvláštní projekt Pink Floyd ? No, je to hodně pozdě.

SŠ

Vinobraní 2012. Fotky a videa z pátku.

Vítejte na Soutoku ! Mívám poslední dobou problém zejména v pátek se vypravit na Vinobraní, ale číslo 28 je dost hezké ne ? Ano, přesně tolik Mělnických vinobraní jsem od časů, kdy se hrál všude Freddie Mercury a jeho hit ,,I want to break free" neměl absenci. A nebýt tehdy povinné vojny, tak je to možná dalších minimálně 12.

Změnilo se mnohé a to po všech stránkách. Dokonce jsem v některých místech propadal zvláštním pocitům. Některé ulice zely prázdnotou, jiné byly zase o něco kratší ( Tyršova u Jungmanky, -tam se muselo k náměstí už jen parkem) atrakce buď chyběly, nebo postávaly a leckde znuděně zírali i stánkoví prodejci. No, oproti osmdesátkám či devadesátkám dost slabota.

A tak jsem aspoň fotil fotky hlavně pro Soutok.

Ruské kolo, jako vzpomínka na jednu z technických vymožeností mého dětství. V osmdesátkách to byla centrofuga, dnes snad ta jampingová koule před Seifertkou, která včera také nějak pospávala.

Na hlavním náměstí akorát končil Vlasta Rédl s Kapelou, tak jsem si poslechnul pár písniček a razil zase nachvilku dál.

Pro atmosferu náměstí jsem udělal pár foteček, ale foťáček byl ve své době pořízen pro rodinné fotografie v denní době a občas trošku krajinky.

Uzenina krásně voněla a náměstí to žilo, poslouchalo a diskutovalo.

Tady už jsem v Palackého ulici ( Prasečák) u coutry scény.

Zkoušel jsem najít trošku umělecké záběry...

.... ale i ty, co vystihují atmosferu.

Zde je cosi, co připomíná obelisk v Karnaku či v Paříži :-).

Tento stánek s uměleckými předměty se zde už nějak zabydlel.

A tady je Baťa a Kalábův něžný beat. Zrovna, když jsem šel kolem, tak zahráli něco, co mi připomělo právě ten Queen a fakt pěkně vařili, ale byl jsem zvědavý hlavně na Láďu Křížka s Kreysonem, tak se mi to zrovna sešlo.

No, Láďa se po těch časech, co jsem ho viděl naposled v televizi pěkně změnil, hlavně na hlavě :-).

Tady už se kapela loučí, ale zkusil jsem i nějakou tu nahrávku pro ukázku. Mé heslo znáte: Kvalitu a celistvost hledej na www.youtube.com.

Kluci měli veliký úspěch, ale nebyl už čas a já také končil. Vinobraní je i doma.

Tady mám ještě foto s moderátorem Jaromírem Tůmou, který také nedávno vydal knížku o Mělníku, vínu, přípitcích, která je nyní v prodeji. Také je v ní kapitolka o Vlastovi Burianovi. Když jsem u těch knížek, tak jen připomínám, že na internetu je i volně ke stažení knížka o povodních od Miroslava Sígla. Předpokládám, že jste všichni řádní čtenáři Mělníčku a tyto informace máte v malíčku. A pokud ne, tak to máte v radnici, v deníku, v týdeníku, v rádiu Mělník, v rádiu Beat, v rádiu Coutry, v tištěných programech...., zapoměl jsem na něco? No, zkrátka, většina z nás by to přehlédnout neměla ;-) :-).

A tady je už něco s Kreysonem. Bohužel mi systém nevzal tu nejlepší nahrávku, co má asi 6 minut a kde je vidět, jak si Láďa rozumí s publikem.

Osobně pop muzik dnes moc nevyhledávám, ač ji mám rád, ale líbila se mi třeba skladba Kreyson, Křižáci a samozřejmě Čarovná noc. Důvod, jak si pustit na netu zase něco našeho :-).

A to je z pátečního summary, jak by řekli dnes naši hlasatelé a moderátoři vše :-). Snad to bude v sobotu všude více žít ;-) .

SŠ.

Od nevolnictví k současnosti (V.)-závěr

Píše se rok 1985 a v televizi zase dávají nějaký francouzský, nebo americký film, kde se nepohodne zaměstnanec ( většinou v kanceláři, nebo v autoservisu :-) ) se šéfem a dostane padáka. Za tři dny už pracuje o dvě ulice, nebo dva bloky domů dále. Tolik film o prostředí, kde vyhazov z práce patří k životu.

Vítejte v posledním dílu miniseriálku ! Rok 1989 se zlatými písmeny zapsal do historie Evropy a světa. Evropa se sjednotila, zvítězila demokracie a skončila studená válka. A tak přišla svoboda pohybu, projevu a rozhodování, a s tím i euforie. Na lidi však čekalo ještě spousta překvapení. Především proběhla v následujících letech velmi rychlá privatizace nebývalého rozsahu, vzniklo tolik soukromých podnikatelských subjektů, jako už pak nikdy a prakticky vše se změnilo.

Dnes už nám to skoro nepřijde, ale tehdy pro nás byla slova, jako IČO,DIČO, DPH, Portfolio, akcie a spousta dalších zcela neznámou španělskou vesnicí. A nová situace přinesla  i novou nemoc, která by se dala nazvat pracovní stres, a která potkala všechny bez rozdílu. Jen příčiny se u jedinců liší. Jedni se nervují, aby byly zakázky, aby se splnil plán, aby kupci zaplatili zakázku, aby bylo funkční nářadí, aby byl materiál, aby bylo na platy zaměstnancům. Druzí mají strach hlavně z kázeňských postihů a především nově i z vyhazovu, protože se ukáže, že to vůbec není, jako v těch filmech. Po úspěšném startu se to zkrátka nějak zaseklo.

A co na to lékaři? Stále všechny nabádají, aby se nepřepínali, aby povolili , a když už onemocní, tak ať nemoci nepřechází. Jenže to nějak nejde. Živnostník si nemůže dovolit vysadit a něco dohánět. Zaměstnanec zase neví, co se může stát, když bude mít nějaké absence. Zkrátka, trochu hektický život připomínající občas chaos.

Později se k tomu přidává ještě počítačová technika, aby vše bylo ještě barvitější, a když se u nás objeví velké nákupní domy, tak Západ s úžasem sleduje něco, co u nich ještě na mnoha místech nikdy neměli. Představte si, že v Čechách se dá nakupovat v sobotu odpoledne i v neděli. Jenže, ono to není zdaleka vše. Něco se v té Evropě vlastně na některých místech děje jinak. Jako kdyby byly některé věci občas v rozporu, byť ctí stejnou myšlenku ( práce v taktu a flexibilita).

Jsou v Evropě země, odkud  se chodí někdy, a někde mnohdy i za prací západnějším směrem a vyplatí se k nelibosti tamních domorodců opět pracovat, jako za časů nevolnictví.

Historie je zajímavá a přináší stále nové situace. Přeji vám zdraví, abyste měli pokud možno starosti příjemné a tím vlastně čas i na zábavu, která k životu patří a dělá z živoření právě život.

SŠ.

Od nevolnictví k současnosti (IV.)

Česká republika byla průmyslově nejvíce vyspělou zemí Rakousko-Uherska a tak se nelze divit, že její ekonomika hrála až do druhé světové války významnou roli v Evropě i ve světě. Bohužel, výsledek války měl za následek, že jsme, jako jeden ze satelitů Sovětského svazu skončili v ekonomickém svazu východního bloku, který nesl název RVHP ( rada vzájemné hospodářské pomoci), kde na nás nic pozitivního nečekalo.

Není to tak dávno, kdy ČT dávala pěkný seriál o tom, co vše se zde vynalezlo a co nám SSSR zakázal vyrábět. Namátkou vzpomenu kombajn, který  předčil, jak červené ruské kombajny, tak ty modrobílé východoněmecké Fosrschrichty. Ve filmu Upír s Feratu si zase zahrál designově nadčasový typ automobilu Škoda, jehož výroba byla zakázána. Nešlo však jen o zákazy, ale museli jsme své zboží za levno prodávat třeba do SSSR, či Rumunska a zpět jsme naopak odebírali různou zeleninu, nebo nepříliš kvalitní drobné výrobky. A ikdyž to zní při pohledu na dnešní retro pořady o socialismu v Čechách vznešeně, tak na tu bídu díky takové spolupráci to vlastně nebylo ještě tak nejhorší.

Samozřejmě, že taková vláda z Moskvy, se nemohla nikomu líbit, ani leckterým komunistům, a tak přišlo jaro 68 a známá hesla : ,,Chceme neutralitu ! Chceme socialismus s lidskou tváří! "

V poslední době bývá na pultech vynikající soubor časopisů o historii a historici, se dokonce zabývají otázkami, jak by se vyvíjely různé události, kdyby se stalo to a to. A příklad bývalé Jugoslávie je takovou podařenou změnou. Lze očekávat, že lidé by si alespoň zprvu v případě vítězství Alexandra Dubčeka podrželi sociální jistoty ( Pro ty později narozené jen připomenu, jak to tehdy chodilo :  zajištění povinné práce, včas a bez soudů proplácená mzda, bezplatné školství i lékařství, podnikové dotace na návštěvu kultury i rekreačních zařízení) otevřely by se bez různých lustrací osob hranice do celého světa a zaplnily by se obchody zbožím. I kdyby ne cizím, tak tím tuzemským, které neadekvátně plynulo k východním partnerům.

A jaký byl tehdy kapitalismus u západních sousedů? Špatný asi nebyl. ČT chtěla jednou někdy v 70. letech nabídnout divákům pohled na západoněmeckého nezaměstnaného. Taková rodina tam seděla v docela obyčejném panelovém bytu v trošku lepší sedací soupravě a nadávala. Nakonec řekli, že dokud měli práci, tak jezdili na dovolenou na Malorcu, ale teď bohužel cestují jen po Německu a nejčastěji do Alp. No, myslím, že náš nezaměstnaný  dnes o nějakých 35 let později má trochu jiné starosti, než dovolenou, ale to necháme na příště, kdy to snad už dotáhnu do konce :-).

SŠ

Na Truhlárnu přijel Trativod.

Restaurace Truhlárna na Kokoříně, se stává věhlasnou, podobně, jako kdysi nostalgická Myš Ondřeje Suchého v Šemánovicích. To byla samozřejmě určitá motivace k seznámení se s nedalekým objektem.

Objekt je připravený pro velké akce a zajímavým doplňkem jsou kůlny, se zemědělským nářadím a stroji.

Vstupní brána do podniku.

V přízemí najdete několik stolů pro návštěvníky, výčepní pult ( v patře byl další) a dokonce dohlédnete až do kuchyně :-).

V patře za velké návštěvnosti a hlasitého aplausu zrovna řádila velmi pěkně countryová kapela Trativod z Vysočiny. Atmoška tam byla vynikající.

Výčepní pult je oltářem každé restaurace a hospody. Na vršku pípy je něco, jako zlatý slavík. Nevěříte? Mám důkaz doma na jiném snímku, ale zajeďte se sami přesvědčit. Vždyť je to kousek.

A nakonec ještě letáček na stole věnovaný sobotnímu  podvečeru s Trativodem. Ale, ikdyby tam nic zrovna nebylo, tak věřte, že jde o příjemné posezení. Je hezké zjištění, že kromě nářku nad bohužel zničenými podniky (Harasov, Dolina) rostou i podniky nové. Doufejme, že snad i tam, kde kultura s privatizací umřela, že snad jednou zase ožije, jako třeba v Masných krámech v Budějovicích.

SŠ

Dny evropského kulturního dědictví ve Vrbně.

Vrbno je malebná obec za Hořínem, jejíž kostelík patří k bodům, které přitáhnou oko každého návštěvníka mělnické zámecké vyhlídky. Ve Vrbně bylo natočeno mnoho filmů, žila zde vynikající malířka krajinářka paní Stočková a bohužel zde napáchala značné škody i povodeň v roce 2002.

Jsem velmi rád, že v rámci DED jsem se konečně vypravil na prohlídku tohoto kostelíka, který je dominantou tohoto krásného kusu naší země s řekou Vltavou a četnými tůňkami, v jejichž vodách nechávala tak ráda paní malířka koupat vycházející, nebo zapadající slunce. Kdo jste to viděl na vlastní oči, tak ji naprosto chápete.

Musím se přiznat, že interier kostela je opravdu krásný a zřejmě historicky nejcennější jsou zde přes 600 let staré nástěnné malby. Skutečně, návštěvu interiéru jedině doporučuji a tak neváhejte, a využijte vyjímečných chvil, kdy je toto možné. Dnes to bylo i s vynikajícím a zapáleným výkladem pana Jiřího A. Čepeláka. Je potěšitelné, že mladí zaměstnanci regionálního muzea i zástupci MOOS jsou pro věci tolik zaujatí. Mimochodem, stejně poutavý výklad jsem zaznamenal tuším předloni v kostelíku v Záboří, kde zase poutavě vyprávěl pan Snopek. Pojďme se však nyní zaměřit na Vrbno.

Kromě zmíněných vzácných maleb s motivy z křížové cesty, se může nechat návštěvník uchvátit pohledem na vskutku velmi pěkné oltáře, či varhany a osobně se mi velmi líbila kazatelna se schodištěm. Krásný je i malovaný strop a rovněž i exteriér kostela. Jenže, aby nám takové věci mohly rozdávat potěšení, je třeba mnohdy i dobrovolná práce a samozřejmě  finanční nvestice.

Loni bylo z vašich darů vybráno 2760 Kč, ze kterých byly pořízeny například potřeby pro úklid kostela, sluchátka pro zvoníka, byla zasklena okna v sakristii i na schodišti na kruchtu a byly uhrazeny některé náklady spojené s vytištěním 1. čísla Vrbenského občastníku. Zůstatek činil k 1. září 2012  celkem 1460 Kč. Přesný rozpis byl k disposici ve Vrbenském občasníku v kostele.

Církev již dříve financovala s pomocí fondů ministerstva kultury opravu presbytáře, restaurování nábytku, odvodňovací kanál, letos také opravu střechy proti zatékání. Obec zase nechala posekat hřbitov, a tak z místní sbírky financujeme drobnější vydání, řekl mi pan Čepelák. Nyní byla například pořízena a instalována nová lana ke zvonům (loni se jedno utrhlo) a výzvou je i pořízení, nebo oprava lavic či židlí.

Myslím, že by nebylo snad správné zde publikovat snímky z interieru, byť třeba jen dva. Zkuste prožít, to co já, když jsem například celé Vrbno a okolí kostela znal již dávno před návštěvou. Přinese vám to potěšení. Věřím, že i běžně dostupný exteriér má však něco do sebe a tak přináším k článku několik snímků.

K zajímavým patří tyto sluneční hodiny, kterých na Mělnicku moc není. Specielně na Mělníku známe pouze hodiny ze zámeckého dvora a od kláštera na Pšovce, které jsou bohužel veřejně nepřístupné a ani mně se je ještě nepodařilo vidět na vlastní oči, nýbrž jen v publikaci. Na snímku je patrné, kolik bylo zrovna hodin ( 10.30 SEČ, čili 11.30 SELČ). Povšimněte si i nápisu ,, Dokud čas máme, čiňme dobře." Je to po nápisu na místní škole ( jiný příspěvek- snad první jarní vyjížďka) druhý moudrý výrok v této obci.

Ke kostelíku patří i krásná osmiboká kaple. Od 15 hodin by zde dnes měla ještě probíhat mše svatá ( viz program). Přítomen byl také vedoucí místních zvoníků našeho regionu Jiří Malecký, kterého zde v poledne čekala činnost, o které tak pěkně při různých příležitostech vypráví. A myslím, že pokud si pospíšíte, tak snad ještě v 15 hodin je další zvonění.

A pokud jste se opozdili i při čtení těchto řádek a již to netíháte, tak se na Vrbno zaměřte někdy příště. Je to obec, která chce kráčet k lepším zítřkům a mít ve svém středu důstojný stánek kultury i turistiky.

A na závěr ještě znak, který spatříte na východní straně svatostánku. Jaké je na něm zvíře, to vám neprozradím. Tuto hádanku rádi kladou divákům sami průvodci.

SŠ