Listina o právu výnosu z labského obchodu s datem 25. listopadu 1274 je listinou, kterou považujeme Mělník již za město. Je to proto, že se žádný dokument o povýšení Mělníka do městského stavu nedochoval a říční plavba jako první prokazatelně přivedla do našeho města prosperitu a rozkvět.
Letos si tedy připomínáme krásné půlkulaté výročí města, ve kterém mnozí žijeme a leckdo z nás má i určitou vnitřní potřebu ke zmíněnému výročí něco v duchu oslav vytvořit. Myslím, že ani není potřeba některé počiny jmenovat. Vždyť kniha Velký Mělník 1, které se dostává zcela právem dlouhodobě veliké reklamy by neměla chybět v knihovně nejednoho patriota, rodáka, či dlouhodobého obyvatele města už jen kvůli tomu, že je stvořena právě k danému jubileu.
Ale, není to jen kniha. Již pravidelně se setkáváte se stolním, nebo nástěnným kalendářem, který bývá často výtvorem Petra Šťastného. MOOS obyčejně přichází s nějakou pohlednicí, nebo jsme tu měli dokonce v nabídce betlém zdobený místními budovami výtvarnice Aidy Líhové Legnerové. Moje maličkost vám tu na blogu v úterý představila v minulém článku oslavnou báseň na osobu výše zmíněného krále a jeho vztahu k městu a pořád to není všechno.
Sice jsem v minulosti tu a tam viděl již některé velmi zajímavé výtvory z proutí, z nichž některé dočasně ozdobily u nějaké příležitosti i náměstí Míru a jistě bych je našel v nějakém článku zde na Soutoku, ale to co letos předvádí občanům a návštěvníkům Mělníka mistr proutěného řemesla Petr Král, tak to jsou zkrátka obdivuhodné výtvory. Jeden takový se stal okamžitým šlágrem minulého víkendu a nebyl bych to snad ani já, abych za bílého dne při nejbližší příležitosti k němu nevyrazil.
Petr Král : Kněžna Ludmila na koni.
O obří proslavené láhvi tradiční mělnické Ludmily vytvořené z proutí a jejím umístění jsem se dozvěděl již jen letmým pohledem na fb otevřené mělnické historické skupiny a nebylo co řešit. Jak jen to půjde a nejspíše za bílého dne, tak k ní musím prostě po svých dojít. Tyto výzvy mám rád.
Vzpomínám, jak mě v roce 2005 v tehdejším Tepu regionu oslovila výzva s úžasným citátem. Zněla takto : ,, Jestli nejsi kůže líná, přivez kámen do Kadlína." V Kadlíně byl tehdy starostou jakýsi pan Šesták, pokud se nemýlím, a pro malou obec ležící asi 8 - 10 km na JV od Mšena, se tam tehdy děly věci. Zrodilo se tam muzeum polních strojů i ručního nářadí, kolem vedla cyklotrasa a nakonec se tam stavěla rozhledna ve stylu středověké hlásky.
Samozřejmě jsem byl nadšený, když jsem mohl do tašky na nosiči svého jízdního kola vložit dva opukové kameny, které jsem speciálně vybral tak, aby jeden byl od soutoku a druhý z vinice, a dovézt je vlastně i v jakési roli zástupce a dárce města Mělníka do Kadlína. Tam byl každý kámen očíslován i zvážen a umístěn do základů rozhledny tak, aby je mohli za rok podle informační dárcovské tabule dárci vyhledat a s určitou dávkou radosti i záslužného pocitu říci, že zrovna tento a třeba i ještě tento druhý kámen na druhé straně podezdívky je od nich.
Jak jsem tedy tak klesal starou silnicí ke starému Strakovu mostu a sluníčko celkem příjemně svítilo, tak jsem si to dnes zkrátka užíval. Vždyť jsem šel kolem krásně opravené vyhlídky, která je pojmenována po cestovateli údajně bulharského původu, rozhlížel se do kraje, na řeku i na krásně osvícený zámek s vyhlídkou, kde stálo nemálo návštěvníků a přes řeku jsem viděl roztomilý cíl své cesty.
Hned na mostě jsem se střetl s dvojicí, která odpověď na pozdrav opětovala takovým tím typickým německým přízvukem. Tehdy jsem svoji zvědavost ještě pokrotil, ale když už jsem byl u řeky v Hořínském parku, kde si další dvojice pozdě všimla zmíněného objektu lahve za zády a dohadovala se, zda se mají kousek vrátit kvůli fotografii, tak jsem již nevydržel. Inu, návštěvníci pocházeli ze saské metropole Drážďan.
Pak už mi cestu ke komorám zkřížil jen vyvrácený obrovský strom, který podlehl větru i stáří. Vlastně tu byla ta místa dvě. Díky polední hodině jsem ani jinak nikoho nepotkával, ale na poslední chvíli již jen kousek od cíle cesty, se tu objevil další fotograf a jistá mladá dvojice. Dále už toho ke sdílení mnoho není.
Ukázalo se, že to jsou věčně na Mělníku jedni a ti samí lidé :-). Nebyl to nikdo jiný, než zakladatel serveru Mělníček.cz, tvůrce videomappingů pracující v reklamě a v neposlední řadě právě fotograf umělecky zaměřených krajinných kalendářů Petr Raist Šťastný. Zavzpomínali jsme mimo jiné na časy, kdy jsme chodili po městě a pátrali v rámci soutěže po umístění drobných stavebních památek.
Ta soutěž se nikdy nedohrála a vítězi byli vlastně všichni. Stala se jakousi předlohou pro měsíčník Mělnická radnice, když nás Martin Klihavec vyzval, abychom pátrali po 33 mělnických věžičkách. Sám se pohybuji mezi větším množstvím lidí, vidím různé reakce a musím říci, že si o tom pátrání tenkrát lidé velmi vyprávěli a svěřovali se vzájemně, kdo toho kolik již našel.
Nebyla řeč tedy jen o soutěži, protože Mělníček kdysi opravdu žil neskutečnou šíří záběru a každý si tam našel nějaké to téma, kde si mohl k něčemu i něco říci. Dnes už je vše zase úplně jiné a nejen mladí lidé, o kterých se někdy píše, že jsou mnohdy prý snad až otroky sociálních sítí, elektronických her, ale také ta technika zase pokročila. Dnes po vás chce internet i mnohem častější přihlašování někam, nebo nějaké schvalování a krom toho je vděčným námětem doby IT inteligence.
Pohodový zbytek víkendu a najděte si čas na procházku, protože ta je aspoň pro někoho k neocenění. V neděli 24.11. máte poslední šanci se projít k lahvi Ludmily, protože pak bude na zimu celkem rozumně zazimována, jak jsem se dozvěděl. A teď mě tak napadá, když tu píši to datum 24.11. , že dnes je to také již 33 let, co zemřel fantastický zpěvák skupiny Queen. Pokud jde o ty krásné budovy na konci tohoto článku, tak jsem je zařadil ze dvou důvodů.
1.) Aby byla fotogalerie rozmanitější. 2.) Patří k mým oblíbeným a připomínají skvělou knihu, která vyšla k letošnímu výročí města.
Žádné komentáře:
Okomentovat