Už když jsem navštívil loni v září na pouť sv. Václava Starou Boleslav i Brandýs nad Labem a objevil tam místo, kde by se asi docela hezky posedělo při zlatavém moku, tak mě napadlo, že už je konečně možná ten pravý čas prozkoumat tolik cyklisty diskutovanou převážně cyklostezku mezi Mělníkem a Brandýsem nad Labem.
Že se divíte, jak jsem to při tom putování vlaky do vzdálených míst vůbec stihnul ? Tak vás poopravím. Ne, nestihl a nejspíše by to byla otázka některé klasické volné soboty. Byl jsem ale tentokrát požádaný, zda bych třeba nezauvažoval ještě o nějakém tom dni volna, což se rozhodně nestává každý den. To je pak každý naplánovaný nápad dobrý.
Vydal jsem se tedy minulou středu ve velkém očekávání na svůj třetí cyklovýlet roku 2024. Ten první vedl klasicky podle Vltavy do obce Dušníky nad Vltavou, na ten druhý do Moravské Amazonie jsem si půjčil v břeclavském nádraží jízdní kolo a nyní jsem tedy vycestoval opět na své historicky poslední trekingové Esce vyrobené v Chebu.
Jenže, jak člověk nemá důvod a ani už tolik sil, jako za mlada po práci ještě někam jet, tak ani ta údržba není valná a rovných 30 let starý plášť zadního kola hned pod cukrovarem moji jízdu ukončil :-))))
Ale, tak problémy jsou od toho, abychom je řešili a nedělali radost lidem, kteří nám nepřejí. Kdybych to bral jinak, tak už dávno Soutok nepsal, někomu snad i udělal radost a myslím, že i tu webovou adresu s krásným jednoduchým slovem Soutok by tady v Mělníku leckdo bral, protože jsem toho občas i svědkem. Když už Soutok, tak cokoliv, ale hlavně nepřipomínat tento svobodný web.
Musel jsem tedy chtě nechtě odpoledne sehnat věci a dát kolo trošku do kupy, jak se říká. Stejně by člověku nic jiného nezbývalo, pokud na něm chce ještě jezdit a vzdávání se není zrovna moje hobby. Na druhý den jsem tedy vyrazil znovu a neměl jsem moc radost ze ztráty dne volna, ale ne pokaždé je posvícení a údržbě se čas musí věnovat v mnoha oborech.
Pod cukrovarem jsem projel zvlášť opatrně, se zrakem sklopeným k asfaltu, a jak můžete vidět, tak již za Mělníkem jsem měl při cestě milé zpestření v podobě výletní plavby domácí lodi Fidélio, kterou provázela ještě nějaká soukromá plavidla. Konečně, pokud se o to někdo zajímá, tak zjistí, že tu máme i půjčovnu malých plavidel. Tak to tu aspoň kdysi psal Roman Rak před mnoha lety v jednom svém seriálu a já nyní tu reklamu na nějaké lodi viděl.
Z Kel vede do Kelských Větrušic přes louku stále nesmyslná úvozová cesta, ale ono je to těžké. Pokud bych měl tu možnost rozhodovat o vedení Labské cyklotrasy já, tak bych ji vedl ke komorám v Obříství, které obchází a pod Štěpánským mostem na stávající cyklotrasu. Důvodů je několik.
Ten první je už při samotném křížení Labské cyklotrasy se státní silnicí číslo 9 z Prahy do Mělníka. To úplně vidíte tu neochotu prakticky zastavit celou kolonu aut a čekat, až cyklisté po přechodu převedou svá kola na druhou stranu. Já se těm řidičům nedivím. Každé zastavení se svým způsobem obáváte, že nějaký nepozorný jouda vás zezadu nabourá. A že tu máme dost případů, kdy někdo telefonuje, poslouchá nahlas hudbu a klidně smete i skupinu chodců na přechodu. Někdo vám tu přednost dá a jiný prostě ne. Chce to velkou předvídavost i opatrnost.
Ve Větrušicích se nyní pracuje na celé vozovce do Tuhaně, a tak musíte prakticky aspoň v pracovní době zajet do nejbližší souběžné ulice směrem k Mělníku a projít úzkými pěšinkami mezi mnoha ploty, až se vám opět podaří na konci obce, se dostat zpět na silnici vedoucí do Tuhaně. Velmi se mi dnes líbí, jak mají různé obce kromě cedulí s názvem obce ještě doplňkové tabule s právně uznanými erby. To mnohdy neodolám, abych nezastavil a erb nevyfotil.
Mezi obcí Tuhaň a řekou Labe vás možná zaskočí, že se pohybujete v PR Úpor - Černínovsko . Je to tak. Také pojedete přes stavidlo na takzvané Tuhaňské svodnici, která má svůj pramen někde u obce Červená Píska, obkrouží samotnou Tuhaň, souběžně s Labem dojde do Kel, aby se vzdálila do Kelských Vinic a do samotného Labe vteče až v Rousovicích, kde ústí do takzvaného Staráku.
Následující obrázky vám představují krajinu od Tuhaně k řece Labi.
V místech, kde již vidíte neratovickou gigantickou chemičku opět začíná asfaltka a tentokrát ta nejnovější, která bude mít od obce Kozly do Kostelce nad Labem pokračování. Tady si to již užívají i zdejší nejen neratovičtí in-line bruslaři.
Labe tu má několik menších přítoků, z nichž nejvěhlasnější je Košátecký potok. Ten však není v závěrečné fázi mezi poli tak malebný, a tak jsem vložil foto jiné zdejší svodnice.
Když vidím zdejší železniční most, tak mě jen napadne, že už jsem se přes něj vlakem také něco najezdil. Ten tu bohužel přejel ve chvíli, když jsem most podjel a telefon jsem neměl ještě připravený.
Také Neratovice tu mají svoji labskou písčitou pláž.
U komory Lobkovice vás trasa při jejím objíždění zavede na skok do Mlékojed. To je jinak taková pěkná poměrně rozlehlá rekreační obec obtékaná z části nejen řekou Labe, ale jak můžete vidět v mapě, tak tu mají kromě rozlehlé tůně také vodní rekreační plochu s několika plážemi a již lehce známým Kemp Beach parkem Mlékojedy.
Tady poblíž obce Kozly zatím asfaltová cyklostezka končí, ale jednou snad povede až do Kostelce nad Labem. Když vezmu v úvahu, jak rychle se budují u nás nejen silnice a dálnice třeba oproti často zmiňovanému Polsku, tak si nemohu být ani trochu jistý tím, že se toho třeba dožiji.
Obec Kozly pro mě není tak úplně neznámá. Svého času jsem tu měl nějakou práci na telefonních budkách. Dnes jde vlastně o úplně zapomenutou lidskou aktivitu. Na tuto restauraci si snad ani nějak nevzpomínám. Vyfotil jsem tu také jeden pomník, který jsem si pamatoval ze starých časů, ale nechci sem dávat každé foto.
Z Kozlů vás vedou objížďkou po takové okresní silnici, ale klid nečekejte ani tam. V místě, kde se říká Na Kopě je ta situace ještě horší. Tady jsem kolo raději vedl a sledoval auta mířící ze předu ke mně. Nemohl jsem vynechat místní pláž i komoru, která se nejlépe fotí z mostu. Samotné město Kostelec nad Labem prakticky objedete jeho okrajovou částí ležící několik set metrů od řeky.
Ve chvíli, kdy už jsem byl v závěrečné části na té nejstarší asfaltce, tak už to byla radost. Krásná příroda rovinaté střední části Polabí, určitý klid i romantika a projetí místem, kde kdysi stávaly u obce Záryby nějaké vodohospodářské objekty, kde jsem tedy tentokrát stopu své práce najít nemohl. Na asfalt cyklotrasy už tu takový příjemný pohled není, protože je prakticky samá boule, což mají po letech na svědomí rostoucí kořeny stromů, ale příroda je přímo uklidňující.
Není to nádhera ? Přitom jenom takový obyčejný pohled na topoly a lekníny. Každé místo nejen v této krásné republice má s určitou nadsázkou nějaký ten svůj půvab.
Čím blíže k cíli plánované cesty, nebo spíše k poločasu, tím přibývala zase úplně jiná oddychová posezení, než bývají u nás.
Jak jen se blíží Brandýs nad Labem, tak už se objevují různá posezení u řeky, byť i z důvodu nějaké dovolené třeba zrovna zavřená.
Populární je tu tato pláž na okraji města, kde nechybí stánky se zmrzlinou, dětská hřiště i různé nápoje. Tachometr ukazuje pomalu 30 dosažených kilometrů, což je asi o 6 -8 méně, než když jedete divočejším Kokořínskem k Máchovu jezeru, ale je to cesta zase někam jinam do jiného okresu.
Je neskutečné, jaká dálka je to třeba ještě do Nymburku. Pardon páni cyklisté. To víte, to už je věk a chybějící tréninky. Ale, takové zapůjčení kola na nádraží v Nymburce, nebo v Poděbradech s odevzdáním na Mělníku, to by také nebyla třeba špatná vize, co říkáte ? Je to pakatel a Author není vůbec špatné kolo. Prohlédněte si most, který bývá 28. září vždy dopravě uzavřený a kde jsem loni potkal jednoho významného politika.
Teď už se dívám konečně tam, kde chci posedět. Ano, tam pod tím slunečníkem, nebo i pod jiným, kde budu mít kolo na očích a budu se dívat přes řeku při zlatavém moku na zdejší zámek. Ještě večer se psalo na internetu, že má být otevřeno. To je dnes věc ten internet, co ? Ještě se tu vymotat vzhůru na most a jsme tam. Následující fotky komentovat nebudu. Podívejte se v roletě na 28, září 2023, kde popisuji ve třech dílech návštěvu Staré Boleslavi i Brandýsa nad Labem.
Tak co, myslíte si, že to jsou ty vysněné slunečníky ? Ani náhodou. V životě je obvykle převážná část věcí zcela jinak, než si představujeme. Samozřejmě, že si vyhlédnutá restaurace přidělala na vrata dvora cedulku, kde píše, že ve vybraných zmíněných dnech zde budou probíhat nějaké práce, a tak se hostům omlouvají.
Naštěstí je tu na pobřeží Labe hned u mostu ještě jedna, a tak ač bez výhledu, tak mi to přijde jako nejefektivnější zastávka. Překvapuje mě vůbec celé prostředí i fakt, že tu nikde nikdo není, ale že je to trochu zvláštní podnik jsem poznal zvenčí již několikrát.
Čepují tu až neuvěřitelně poměrně vzácnou značku z daleké Poličky. Pivo je ale výborné.
Interiéry jsou poněkud zahaleny tmou a i obsluha budí dojem kontaktu s Asiaty. Nevím čím to je, ale cosi mi říkalo, že ten rozesmátý číšník by mohl být z Indie a v záloze jsem typoval i jiné blízké státy, ale k mému dotazu, když mi nesl pivo do zahrádky, tak dělal, že mi nerozumí. Byli ale oba moc fajn a já doma později zjistil, že se opravdu jedná o místní indickou restaurací s indickou obsluhou.
Pokud vám přijde divné, že tam zrovna nebyl žádný jiný host a myslíte si, že za to třeba může i sousední dost hlučná silnice, tak si klikněte do mapy, dejte si recenze a objevíte převážně jen samou chválu, řeči o zaplněné restauraci a mnohdy i pochvalu na indická jídla, kvůli kterým sem návštěvníci chodí. Mně osobně se prostě na cestách líbí restaurace s výhledem na nějakou vodní hladinu, nebo aspoň oddělené zahrádky od toho veškerého venkovního ruchu z ulic. Takovou jednu jsme měli i u nás, kde byla ze dvora, či zahrady vidět Pražská brána z boku.
A je čas se vydat zase zpět. Cesta téměř stejná, ale přeci jen je vše zase poněkud jiné. Člověk se zase přibližuje k domovu a už ví, že zpátky pojede rozhodně jinak.
Obrázky z Kostelce nad Labem.
Tentokrát už jsem od mostu dále po silnici z Kostelce nejel, ale střihl jsem to ihned za mostem vlevo do jakési chatové kolonie. Přesně po původní značce. Místní rybáři mi řekli, že je to všechno jen takový povyk, ale zatím není ani navezena na úseku budovatelská technika. Prostě je úsek jen oficiálně uzavřený, ale po úvozovce normálně s opatrností průjezdný.
Později mě předjela banda asi 20 lidí na horských kolech a dalo se to jet. Ukázalo se, že i tady, kde by lidé nečekali turisticky nic zvláštního, tak i tady jsou dnes naučné stezky. Ty už dnes chybí snad jen málokde.
Zámeček v Lobkovicích. Tady to odpoledne na řece i u ní všude žilo.
Mimochodem, tady si ti to na in-line bruslích z Kozlů až na konec asfaltu u Tuhaně drandila mladá bruslařka tak, že díky zastávkám na focení i určitému protivětru jsem ji ani nepředjel.
Myslím, že toto je ten Košátecký potok nedaleko ústí. Co dodat ? Jsem samozřejmě rád, že to mám pro letošek splněno a už mám také určitý přehled, jak to tam tedy na této cestě vypadá. Přeci jen člověk u nás ve městě s těmi cyklisty občas hovoří, a tak ani z tohoto důvodu není na škodu mít čerstvé informace. Navíc vás to těší samotné, že to máte někde prozkoumané.
Poslední dva snímky snad ani nemusím představovat, protože to už je opravdu prakticky domov. Naposledy jsme tu byli obrázky v březnu, když jsem šel ten svůj oblíbený soukromý pochod ,, Po stopách vladyky Beše" , který dal dle pověsti budovat na vršku mělnického kopce k roku 756 pro svoji družinu hradiště, jak prý uvádí letopisec Václav Hájek z Libočan.
Než se dnes rozloučíme, tak mám vlastně pro vás ještě takový dárek. Cyklistika je lidmi chápána různě. Někdo honí čas, kilometry, hlavu zamířenou na silnici a je na sebe pyšný, když vyjede nějaký krpál. Mám to jinak, konečně v mém věku je zdraví a spokojenost už přednější. Pokud to máte podobně, tak si užijte část nenásilné projížďky pod našim městem a po ní zase trošku romantiky z blízkosti Brandýsa nad Labem.
Pohodový vstup do dalšího týdne !
Žádné komentáře:
Okomentovat