Byli jste na vojně ? Ano ? Tak si možná ještě pamatujete na úvodní část z ranního nástupu pluku, kdy zazněly u každé roty slova velitele : ,, Pozor ! Politická aktualita." .....
Martin Klihavec se stal místostarostou města Mělníka.
Možná jste to někteří přehlédli podobně tak, jako já, ale určitě bylo zajímavé si najít v novinách některé související články. Ten nejnovější startovní je tady níže a najdete v něm i odkazy na související články.
Jaké jsou první reakce, které Soutok zaznamenal ? Zatím plné očekávání, ale vesměs pozitivní, protože Martin není ten politik, od kterého se jenom něco očekává, ale již ukázal, co dokáže.
Jenom několik drobností namátkou :
Vystřihovánky dominant města, nebo těch několik knih o městě dnes nechám být.
Když jsem před mnoha lety napsal jako základ několik básní do společné sbírky Pegasu jménem Mělník veršem i obrazem, tak jsem doufal, že se něco z toho třeba splní. Splnilo se. Jezdí nám tu po Labi výletní lodi a jedna je i domácí. Můžeme se dnes dívat dokonce po mnoha desetiletích i z chrámové věže, domy dostaly nový kabát, město přeci jen zkrásnělo, byť rezervy jsou. Jen to podzemí mi pořád připadá tak, jako neúplná neuzavřená kapitola, kterou lze ještě hodně vylepšit a prakticky v každém článku o MOOS a speciálně otevřeném privátním objektu středověkého sklepa jsem to dával v článcích Soutoku najevo, přičemž jsem pojímal podezření, že třeba město nemá pro majitele těchto sklepů atraktivní nabídku a motivaci ke spolupráci. Nebo má jiné zájmy a situaci považuje za dostačující.
Na Mělníku je toho po mnoha letech k řešení stále moc a ozývá se mnohdy i kritika občanů, že by se některé zájmy měly ubírat jinam. Uvidíme, kam se tedy věci budou ubírat, když se dostává do vyšších pater regionální politiky člověk, který v žádném případě nemá o nápady nouzi. Martine, gratulace !
Ani Soutok se v některých případech ne zrovna nějak rád vzdává. Jak jistě víte, tak asi rok po mé návštěvě Nordkapu České republiky v roce 2012 tam došlo k významným změnám, kdy se do oblasti dostaly dokonce turistické značky Kčt a i toto místo získalo důstojný monument, jaký zdobí zbylá tři místa nejvzdálenějších bodů České republiky.
Soutok se k Nordkapu vypravil před 14 dny, ale jeho cestu ukončil strom na koleji vedoucí do městečka Sebnitz. Bylo jen otázkou času, kdy zatnu zuby nad sobotním brzkým vstáváním, když zrovna z povinnosti nemusím. V sobotu 10. srpna tedy přišel onen významný okamžik. Vlak odjíždí v 6.52 z mělnického nádraží, celodenní jízdenka DÚK stojí krásných 170 Kč a hned na počátku na mě čekalo velmi milé překvapení.
Tudy přejíždí v katastru Děčína nákladní vlaky z Německa na náš břeh Labe ( 073, 072, 231)
Až do Děčína ( přesedání v UL - západ) se mnou jelo neplánovaně několik mých známých. Výhodná jízdenka sousedního kraje, která platí již z Mělníka prostě některé lidi táhne. V Děčíně došlo k zájmovému rozdělení. Někdo jel do Krásné Lípy, někdo na Děčínský Sněžník a já směr linkou U 28 přes Německo do Šluknovského výběžku. Náš vlak byl přeplněný, ale pak se ukázalo, že plno seniorů ve věku cca 70+ špatně odhadlo situaci. Z Děčína totiž jedou skoro ve stejnou dobu někdy i dva naprosto stejné vlaky a oba do města Rumburk. Při troše nepozornosti a nesledování průjezdných stanic není problém, se do blízkého odjezdového stání zamotat.
Musíte si hlídat také někdy i číslo koleje, případně směry sever a jih. Můžete si myslet co chcete, a třeba i to že se lidský věk prodlužuje, jak do nás hustí neustále média, ale osobně si myslím, že ti nejzdravější lidé jsou právě turisticky založení senioři, kteří jsou v penzi už aspoň 15 let a důvody jsou zřejmé. Takže se asi 40 - 50 lidí zvedlo a než se náš vlak rozjel, tak došlo k hlášení, kterému později příchozí cestující nerozuměli : ,, Tento vlak skutečně nejede do Krásné Lípy :-)"
Bad Schandau.
říčka Sebnitz.
Cesta byla fantastická. Parádní viditelnost, pohoda i chuť občas něco vyfotit z okna. Vláček jede z Bad Schandau do Sebnitz takovým krásným hlubokým údolím s mnoha tunely podle stejnojmenné říčky, která pramení u nás pod názvem Vilémovský potok. Brzy jsme projeli místem, kde končil můj poslední výlet a ukázalo se, že tu popadalo obrovské množství stromů. Horní Poustevna mě přivítala v 9.45 hodin a bylo to úžasné.
Vystoupil jsem sám, vláček se vzdálil a přivítala mě jen zřejmě psíkem strážená uzavřená nádražní budova. Tady fakt nic nebylo. Na jedné straně za kolejí křoví a pěkný rybníček. Na druhé hned za budovou sotva patrná cesta a u ní strom s turistickou směrovkou. Zapomenutá panenská krajina. Občas se někde pásly krávy a jinde jsem zase obdivoval chalupy, které připomínaly cosi od těch na Kokořínsku, až po ty v Jizerských horách.
Časy v mapách jsou naštěstí nadhodnocené, a tak už v 10.35 jsem opouštěl obec Lobendavu, kam bych přijel autobusem nejdříve z Velkého Šenova až v 10.49. Že to je jen 14 minut ? Musíte na autobus čekat, nic jste prakticky neprošli, může mít zpoždění a každá minuta je dobrá. Asi bych to zvážil, kdyby linka jezdila i v sobotu až do obce Severní. Po čase dojdete k místu, kde ze zelené značky odbočuje žlutá, která vás podle Lučního potoka dopraví na hranici a přijdete k nejsevernějšímu bodu z druhé strany, než jsem přišel před 12 lety.
Tady mi dělal společnost mladý student z Teplicka, který se zabýval programováním a měl před sebou bakalářskou práci. Prostě měl již rychlejší krok i méně kilometrů za sebou. Jsem na mladé lidi zvyklý a člověk se v této pro nás starší občany někdy až bláznivé době může leckdy dozvědět přínosné věci a rozšířit si obzory poznání. Došli jsme tak společně až k hlavnímu cíli cesty, a pak po několika soukromých fotografiích mi přišla určitá práce pro média.
Samozřejmě tu mám již videa z tohoto úžasného místa :
Byla tu taková dvojice s psíkem, který vše odběhal, až mi ho bylo líto. Vyprávěl jsem jim o paní, která svého psíka občas nosila v tašce, aby si odpočinul. Nevěřil bych, co tento rozhovor později způsobí. Asi ve 12.45 hodin jsem tato krásná místa opouštěl a bylo mi jasné, že autobus z Lobendavy ve 13.09 už nestihnu a další jede až v 15.09. Ten první jsem ani neměl stíhat a na ten druhý jsem neměl čekat. Měl jsem jít pěšky dále po silnici do Lipové, kde mají IC i s vizitkou Nordkapu.
Do Lobendavy jsem tedy došel ve 13.30 hodin a ani jsem neměl z budoucí části pochodu nějak velkou radost. Pak tu najednou zastavilo auto s těmi lidmi s psíkem a dvojice z Liberce mi nabídla, že mě mohou kus cesty svézt. Neuvěřitelné ! Nejsem ani mladý stopař, ani hezká mladá slečna, ani nestopuji. Nu, nabídky jsem rád využil, a když jsem jim řekl o info centru v Lipové, kde je k dostání vizitka Nordkapu do turistického deníku, který mimochodem sídlí v Liberci, tak tam šli se mnou.
IC tu sídlí v útulné horské chaloupce, kde vám dají ke stolečku i občerstvení a opět se na vás usmívá příjemná slečna. Kolega z Liberce pak začal razítkovat papír, neboť deník nechal doma a říkal, že si to vše pak do deníku nalepí. Po něm jsem začal razítkovat již do deníku já, když se cosi stalo. ,, Pane, nechcete s námi opravdu už jet tedy do toho Šluknova ? Já tam tudy stejně jedu." A tak jo. Vůbec by mě nenapadlo, že budu ve 14 hodin ve Šluknově. Při výstupu jsem se ještě dozvěděl, že manželé mají pocit z dobrého skutku a ani já bych zase neměl dobrý pocit, kdybych se nechal jenom tak zdarma odvézt. Zřejmě spokojenost na obou stranách.
Tady žila taková myšlenka, že bych se mohl po mnoha letech podívat do bývalého Fukova. Tam kdysi bylo až do roku 1960 takové severní městečko obklopené ze tří stran Německem, které má další zajímavosti. Prochází tam tkzv. penážní trať Deutsche Bahn, což znamená, že našim územím jen projede bez zastavení. Také tu v délce asi 400 metrů teče vyloženě českým územím německá národní řeka Spréva. Ta pak ještě kilometr tvoří hranici.
První cesta však vedla do místního zámku, kde sídlí zdejší IC. Po nákupu vizitek jsem chtěl deník také zde orazítkovat a zjistil jsem, že ho nemám. Hned mi svitlo. Je v Lipové. Pán v IC už hledá číslo telefonu a paní vytáčí. Nejprve se ozve starosta Lipové, protože se vloudila nějaká úřední chyba a mladík se rozesmál. Naštěstí se za chvíli zadaří a přichází dobrá zpráva. Stojím na zastávce a mám štěstí, že linka číslo 410 z Varnsdorfu do Lobendavy, která tu projíždí Rumburk i Jiříkov za 8 minut jede. Takt jsou tu v sobotu dvě hodiny a do Dolní Poustevny to z Lobendavy nejezdí o víkendu vůbec !
Už ve 14.47 jsem opět zpět v Lipové, kde mi slečna podává deník, a protože mi to jede zpět v 15.15, tak ještě chvíli vyprávím pro pobavení svá poslední cestovní dobrodružství. Mají tu v obci také knižní budku v autobusové zastávce a stejná je i v Severní, kde nápis hrdě hlásá, že je to nejsevernější knižní budka v ČR. Autobusem na celodenní jízdenku jedu zcela bez starostí jen do Velkého Šenova, kde mám půl hodiny do odjezdu vlaku do Děčína.
Cyklopřejezd do Saska. Také tady potkávám minulost. V roce 2012 jsem tudy na kole jel do Budyšína.
Tato chalupa v Severní byla v propagačních materiálech ze 70. let považována za nejsevernější stavení. Paní poukazovala ještě na jakýsi severnější statek.
Po Němcích tu zůstal duch v podobě častých a krásných sakrálních památek. Vandalismus asi zůstal daleko odtud.
Šluknov. Dominantní stavba náměstí.
V zámku sídlí IC
Byl jsem účastníkem svatby.
IC v Lipové. Tady bydlel asi 60 minut můj turistický deník.
Knihobudka v Lipové. Zastávka autobusů.
Velký Šenov znak.
Německé provedení na trati U 28. Hlásí se i to, na kterou stranu se má vystoupit.
Centrum městečka Sebnitz z viaduktu je vždy parádní.
To byl důvod, proč jsem před 14 dny dále nedojel.
Zajímavé je to relativně až v Bad Schandau. Tam totiž přisedá trojice slušných osmahlých studentů. Dlouho se věnuji jen focení, ale před cílovou stanicí mi to nedá a ptám se německy, zda jedou do Prahy. Ukazují, že mi vůbec nerozumí a rozjasní se jim tváře, když se ptám, zda mluví anglicky. Za chvíli už zjišťuji, že mám před sebou kluky z italského Milána a brzy mi ukazují v mapě jejich Tour de Europe. Vede z Milána podle Rýna do Nizozemí, pak na Berlín, do Prahy, Vídeň a domů.
Potřeboval bych asi více času, abych si vzpomněl na různé italské zpěváky, nebo i začal se dvěma tamními známými fotbalovými kluby, ale tady už se projevuje především věková bariéra. Tito mladíci už uznávají jinou hudbu a možná i zájmy. Snažím se vysvětlit, že jedině v budově zjistí, odkud rychlík na Prahu pojede. Náš vlak přijede na stejnou kolej, jako stojí ten do Kadaně, a tak mám po starostech.
V 17.30 odjíždí můj vlak z Děčína a v 18 hodin se blížíme na západní nádraží. Už vidím vlak s lokomotivou natočenou k Labi a ženu se do něj. První dveře nejdou otevřít, druhé ano, ale to již volá přes půl nádraží jistá zaměstnankyně : ,, Tam ne !" Zjišťuji, že náš vlak je v zákrytu. Později se ptám jedné paní, která vystoupí v Litoměřicích : ,, Také jste se spletla ?" - ,, Ne, to vždy jezdí ze čtvrté, nebo z páté koleje :-)" Inu, praxe častých cestujících je výhodou a ne vždy se vyplatí být prvním v davu.
Ještě štěstí, že jsem to stihl nastoupit do správného vlaku. To by se mi nelíbilo přijet domů místo v 19.03 až ve 21.03. Ani jsem nepočítal, kolik jsem toho vlastně ušel, ale cíl byl splněný a mám ty naše čtyři hlavní body republiky této zájmové kategorie během dvou let splněny. Nechť vám jsou třeba motivací na cesty, byť jenom v Čechách je k navštěvování plno krásných míst a mnohdy svým způsobem atraktivnějších.
A tak se vrátil další cestovatel po Karlu Hynku Máchovi a Stanko Vrázovi domů :-)). Pohodový zbytek víkendu a opatrně do dalšího pracovního týdne, neb chvilková unáhlenost kdekoliv je někdy aspoň jen nepříjemný malér.
