neděle 11. června 2023

Druhou červnovou sobotu nás Mělnický osvětový a okrašlovací spolek ( MOOS) ve spolupráci s Vinařstvím Kraus přivítal na Klamovce a Bašovce. Velká fotogalerie.

 


,,Člověk míní a Pán Bůh mění" říkalo se kdysi. Dnes to spíše překládáme  větou ,, To už je osud".

Když se podíváte na jakýkoliv druhý červnový víkend zejména z let 2012 - 2019 ( záložka vpravo), tak bude nabitý akcemi i často až krásným počasím, ale tentokrát bylo vše jinak. Počasí je letos tak zákeřně proměnlivé, že někteří lidé ráno před cestou do práce pořádně nevědí co na sebe a průvan v rozdílných teplotách dělá také své. A takové situace pak obvykle ořežou původní případně velké plány na minimum.

Pro mě z toho vyplývalo, že jsem byl nakonec ke všem okolnostem tuto sobotu rád za návštěvu akce MOOS. Ta byla jasnou prioritou, protože na rozdíl od těch ostatních zmíněných v minulém článku byla vyjímečnou ( není  akcí periodickou), a jak se ukázalo později, tak měla  pro mnoho návštěvníků ještě jeden podstatný důvod. Jaký ? Přišli sem lovci mělnických podzemí. Vysvětlím níže.


Na místo jsem v dost teplém dni došel po svých a musel jsem obdivovat, kolik že tu bylo na parkovišti automobilů. Zapomněl jsem se však tentokrát zeptat na účast. Ono to však jistě bude na webu MOOS, a také na  FB mělnické historické skupiny.


Přesně na místo se šlo od provizorního parkoviště ještě velmi romantickou pěšinou.






Prohlídku jsem začal tam, kde se mi zdálo, že je méně návštěvníků, což byla usedlost Bašovka.  Následující snímky jsou jasnou výpovědí, jaký je současný stav usedlosti.







To už jsem došel k tomu hlavnímu, což je rozlehlejší usedlost Klamovka.




Zprvu jsem sám odhadoval, na co že se tak asi dívám. Tady bylo patrné, že tu byly stáje a později ke mně tuším pronikla informace, že tu byli v nějakém pozdějším období ustájeny čtyři koně.


Vidět takto starou studnu, tak to už je vzpomínka na dětství. Všimněte si, jak ji měli chytře pod podloubím. Za deště tu hospodáři nezmokli.


Nejvíce jsem byl zvědavý na sklepy, a teď už vám tu příhodu mohu popsat.


Zastavil jsem se u této chodby a zrovna tam šel nějaký pár. Nedalo mi to a vyslovil jsem nahlas větu : ,, Jo jo, to už je tak trošku chodba, jak pod Palackého ulicí." Myslel jsem především tu širokou chodbu, co vede k trenažeru veslaře Josefa Straky. To jste neviděli, jaké pohotové reakce jsem se hned dočkal.

Žena se začala zajímat, na jaké že straně ulice to mělo být, protože si to nějak prý nepamatuje a přitom si není vědoma, že by nějakou mimořádnou návštěvu sklepů pořádanou MOOS někdy vynechala.

Píši to tady celá léta pořád. Středověké sklepy zejména v centru města mělnické obyvatele prostě berou a řada si jich jde pro další skalp do sbírky :-). Prostě někam, kam se jinak u nás běžně nepodíváte A řada lidí má pak takový pěkný dětinský pocit, že všechno, kam nás zatím MOOS s vysoce aktivním předsedou Martinem Klihavcem vzal, tak jsme to absolvovali :-).

Smutný už je fakt, že se vůbec nikdy nedozvíme, zda někoho v zastupitelstvu někdy napadlo přijít s nějakým zajímavým návrhem, který by mohl majitele sklepů oslovit a motivovat k nějakému společnému  veřejnému zájmu. 

Inu, sklepní prostory pod Klamovkou stály opravdu díky určité majestátnosti za shlédnutí a fascinující byl i teplotní přechod mezi vstupem a samotným sklepním areálem., kde se uplatňovala již i  určitá vlhkost. Troufl bych si říci, že mi opravdu připomněly zejména  návštěvu slavného komplexu pod Palackého ulicí ( následující fotografie), ale velikostí  i bohatou členitostí  by dost pravděpodobně konkurovat nemohly.

Na druhou stranu nikdo nikdy neví, co kde jakého majitele třeba i jen dočasně napadne a důkazem toho jsou sklepy paní Douděrové v centru města. Konečně, je kolem hlavní silniční tah a plac pro malé parkoviště také, tak se nechme třeba v budoucnu něčím překvapit.














Potom už jsem se také dozvěděl, jak se dostat do patra, kde jsem potkal člověka povolaného, kterého na těchto akcích vždy rád potkám :-). A bylo co probírat, protože Martina Klihavce tyto věci prostě baví hodně do hloubky a na leccos zajímavého upozorní.


Třeba tady jsem se dozvěděl, že Klamovka má spoustu všelijakých místností, které se musely nějak vytápět a vpravo nahoře od zrcadla vidíte zamaskovánu díru do komína. Později jsem objevil i jakési ústřední topení, ale tomu jistě předcházelo topení kamny.



Výhledy odtud z patra byly romantické.




Zajímavé zábradlí.


Bohužel však i praskliny a vůbec se stavba v některých místech již různě rozpadá.



Zajímavé bylo i upozornění na tyto stavbařské značky. Najdete tam letopočty, řemesla, kdo mistroval, kdo se dále podílel.




Tato místnost dostala pracovní název ,, modrý pokoj". Zde jsme obdivovali zajímavou výzdobu. Hodina je již pokročilá, a tak následující pokračování již píši v neděli v 9 hodin :-).



Zde byla opravdu zajímavá výzdoba nějakým válečkem a zajímavé bylo i to, co vlastně zobrazoval obrázek vpravo nahoře na tomto snímku.



Pak mě vzal Martin ještě zpět do Bašovky, aby mi ukázal to hrázděné patro, o kterém se psalo v informacích před prohlídkou v pozvánce MOOS. Zde ho vidíte  z vnitřního pohledu, kde však proti barevnosti okolní krajiny poněkud zapadlo.


Tady už je rozdíl mezi stavebním materiálem přízemí a patrem lépe patrný.  Osobně vůbec nevím, co si jako laik mám o možnosti případné rekonstrukce objektu myslet a nebýt této akce MOOS, tak člověk vlastně tuto část katastru města ani nějak nevnímal. Cestu sem jsem nikdy neměl.


Martin mě pak upozornil, že na boku budovy najdu ještě nějaké chlívky a rozloučili jsme se. Tady jsem zahlédl jakési pozůstatky již modernějšího systému vytápění.




Nemohu opomenout ještě jednu důležitou věc. Původně si měli zájemci o akci přinést z domova nějaké baterky, či čelovky, ale nakonec pan Kraus v úvodu akce dodal ještě agregát, který jste zahlédli pod podloubím a osvětlení místností  nemělo chybu. Je sice otázkou, zda bych se zabýval tím, jak bylo vlastně osvětlení kudy kam po objektech rozvedeno, byť šlo jistě prioritně o sklepní část, ale je pravdou, že jsem vzhledem k různým okolnostem dorazil na místo poměrně pozdě.


Přátelé, blíží se dovolené a každý se jistě již moc těší. Mě tady na Klamovce napadla jedna věc, kterou vlastně potkávám celý život. Také jsem byl mladší, také jsem jezdil mnohem více po hradech a zámcích, a tak se některým komentářům  různých mladších známých po dovolených musím prostě usmívat.

Za celý svůj život jsem nikdy neslyšel, že by mi někdo z návštěvníků vyprávěl, že zámek patřil nejprve Daunům, pak rodu Colloredo- Mansfeld, než přešel do rukou Valdštejnů. To spíše vypadalo a vypadá asi takto :

,, Ten první zámek, to byla hrůza. Dohromady nikde nic za dlouhé peníze, pro děti dlouhé, manželka také znuděná, a ještě štěstí, že tam byla taková fakt pěkná průvodkyně, která byla docela i vtipná :-). Ten druhý zámek, to byla paráda. Krásné obrazy, barevné salonky, plno různých blyštivých věciček a ještě se tam mohlo fotit kamaráde."

Inu, moc o tom nepřemýšlíme, ale prioritně je naše vědomí nastavené na obrazové vjemy místa v čase a až pak, se na základě různých kritérií přidává to další, pokud vůbec máme k téma aspoň nějaký vztah.  Někoho možná napadne věta : ,, A co třeba také nějaká historie objektu ?" Ano, dnes máme obrovskou výhodu, že existuje ten internet, kde se dozvíte téměř o všem něco, když to jenom zadáte do vyhledávacího řádku. Musí to tam ovšem někdo dát a ani historik není, jako historik.


Jiný vztah má k objektu historik, který bydlí někde jinde, sotva místo navštívil a spíše bere věc, jako kompletaci nějakého svého souhrnného  díla, a jinak o tom napíše osoba, která má k objektu třeba i osobní vazby. Mimochodem, osobní vztah k objektům nemají jenom historici, nebo návštěvníci, ale mnohdy také bývalí zaměstnanci, jejich příbuzní, a také řemeslníci, kteří dnes už do cihel žádné své značky ani jmenné podpisy nedávají, a tak zůstávají i v určité anonymitě.

S tím se setkávám zejména právě od chvíle, když jsme loni navštívili na podzim viniční usedlost Turbovice a přišlo mezi návštěvníky z okolí spousta babiček, které rády porozprávěly o zážitcích týkajících se práce v objektu. Mimochodem, mám k jejich věku ještě nějakých 20-25 let rezervu, ale mám také radost, že je například kus mé práce snad ještě dost pravděpodobně vryto do poměrně věhlasné stavby z roku 1870 ležící jen nepatrně za hranicí našeho okresu :-). Tedy, mělnická nemocnice je sice  historicky starší, ale zase jde o jiný druh staveb.

Ať už tedy máte jakékoliv zájmy, nebo je třeba někde anonymně něco z vás také někde skryto, tak vám přeji krásný zbytek června. Pro mě bude tento měsíc také otázkou, co provede společnost Google s webovým počítadlem tohoto webu, když už to prý nevyhovuje kvalitou době a podnikání. Užívejte zbytek víkendu a nezapomeňte, že příští víkend, se rozloučíme s Mělnickou Jizerskou padesátkou, po které nepřijede nikdo jiný než opět žádaná nejslavnější revival kapela slavných ACDC u nás, kapela Špejbl's Helprs.

Málem bych zapomněl. Samozřejmě se sluší poděkovat MOOS za jejich obrovskou ochotu strávit celou sobotu na jednom místě a panu Krausovi, že toto umožnil a ještě vyšel návštěvníkům technicky vstříc. Když jsem výše napsal snad vtipně a zábavně o těch hradech a zámcích, a jak k tomu také obvykle valná část populace přistupuje, pokud si nekoupí aspoň levnou brožuru, kterou doma v poklidu a bez emocí přelouská, tak musím také napsat, že mě i napadlo, kolik jen vlastně leží v katastru města takovýchto bohužel zničených  viničných usedlostí. To už je dnes myslím opravdu všechno.

Hezký zbytek neděle !




Žádné komentáře:

Okomentovat