Šesté putování po stopách vladyky Beše bylo nejen krásným zážitkem v přírodě, ale odhalilo i významné upozornění pro případné zájemce z řad turistů. Mělnický kopec mohl být ostrovem.

Nádražní budova ve Všetatech není jen důležitou železniční křižovatkou, ale je zde i vyhlášená železniční restaurace a něco najdete i na webu.

Když se mi na Vánoce 2014  dostala do rukou první opravdu krásná knížka o Mělníku s barevnými obrázky ze současnosti, ( Na Mělníku : Miroslav Pásek - Vladimír Czumalo)

https://www.podzemni-antikvariat.cz/detail/pasek-miroslav-czumalo-vladimir-na-melniku

..., tak jsem měl neskutečnou radost. Vždyť třeba podobné knihy s barevnými obrázky, například o krásách Středočeského kraje, nebo některých českých měst tu byly již v 80. letech 20. století a teď tedy konečně i naše město.

Jenže tato obrazová publikace byla  navíc doplněna bohatým textem a zvlášť na mě zapůsobila pověst o vzniku Mělníka, nebo i  kapitola o proměně krajinného reliéfu vlivem říčních toků. Protože jsem tu pověst o vzniku Mělníka již pětkrát připomínal, tak dnes něco o té vodě.

Turisty obvykle zajímají i restaurace. Přívory mají hned dvě, ale otevírací dobu jsem nikdy nezkoumal a ani je  nikdy na pochodu ve směru k městu téměř logicky nepoužil.. Tato je u sokolovny.

Dnes jsme zvyklí se dívat od našeho zámku na řeku Labe, které k nám přitéká od jihovýchodu a míří k severozápadu, ale v minulosti to bylo jinak. Směr toku řeky byl přibližně stejný, ale řeka náš kopec obtékala přesně na opačné straně. Díky tomu tak vlastně došlo k vytvarování našeho kopce, na kterém dnes máme především historické centrum a nejbližší okolí.

Po původním korytu řeky nám tu zůstalo údolí jehož nejnižším místem dnes protéká říčka Pšovka a bez povšimnutí nezůstal ani bývalý řepný plac ( dnes tu vede obchvatová silnice), který kopec odděluje od Turbovického hřebene, na jehož severozápadním výběžku dnes leží sídliště Slovany a Brabčov. Řidiči putující od České Lípy do Prahy ( státní silnice číslo 9), tak vlastně projíždí bývalým korytem řeky Labe.

Jenže je ta historie ještě zajímavější, což nám právě sděluje zmíněná knížka. Dnes odděluje mlýnský náhon na říčce Pšovce od Jelenického potoka v Jelenicích cca 250 metrů pevniny, ale v minulosti se prý Pšovka rozdělila do dvou ramen, a to druhé zřejmě odvádělo vodu dnešním Jelenickým potokem do Košáteckého potoka, který ústí do Labe u Neratovic. Nemůžeme porovnávat dnešní průtoky a je jistě zajímavé, že Turbovický hřeben končí právě u obce Přívory, kde se setkáváme s Košáteckým potokem.

Košátecký potok je vodnatější, než Pšovka v Mělníku.

Zmíněná pověst i pravděpodobný vývoj krajiny na mě tehdy zapůsobily tak, že mě to inspirovalo k výletu, který se stal téměř tradicí. Od března roku 2015 se téměř každoročně  a zatím snad jen vždy v březnu vydávám na asi 13 km dlouhý pochod z obce Všetaty na Mělník. Trasa vede dost pravděpodobně místy, kudy k nám dorazil přívorský vladyka Beš se svojí družinou.

Jen v Záboří se vždy rozhoduji, zda budu pokračovat po hřebeni, nebo dojdu do obce Kly k Labi a do Polabského parku vkročím od řeky.

Jinak tomu nebylo ani letos, kdy jsem se už tak nějak nemohl dočkat a své možná měla na svědomí i absence pochodu Zimní přechod Nedvězí.

Podařilo se mi vyjet v neděli ( dříve to nešlo) vlakem ve 12.10 z našeho nádraží za krásných 22 Kč do Všetat. Vím, že bych za ty peníze mohl jet snad až do Lysé nad Labem ( jízdenka PID) a poznávat někde dál něco nového a neznámého, ale toto je prostě srdcovka i tradice. Snad není všem dnům konec :-).

Od nádraží se vydáte přes závory na pokraj obce Přívory, kde je rozcestník s již zrušenou trasou k Mělníku, nicméně ukazující vlevo. Asi po 30 metrech zahnete vpravo po zrušené turistické značce cestou přes louku na první křižovatku ulic, kde se všechny ulice jmenují U Sokolovny. Ihned zahnete do té první vpravo, projdete kolem restaurace a již směr neměníte.

Cesta vás dovede do krásného parčíku v blízkosti Košáteckého potoka, kde si můžete vyzkoušet třeba i street workout. Následujících několik snímků nechám bez komentáře. To vše najdete v Přívorech a některé snímky jsou již téměř tradiční.

To jste již na hlavní Mělnické ulici, která jako silnice prochází celé Přívory a zde jistě nepřehlédnete vpravo a do kopce mířící ulici K Viničkám. Cesta stoupá zlehka vzhůru a již prakticky nemůžete zabloudit. Vlevo se již objevují pohledy do rovin Polabí směrem ke Staré Boleslavi, až se dostanete k úplně poslednímu oplocenému pozemku katastru obce, kde začíná panelka, která nás dlouho povede.

.

Loni jsem ještě tuším neměl tušení, co zde vzniká, ale vězte, že tu máme hned za plotem včelí úly a varování. Jakmile se oteplí nad 10 °C, tak tu může být i nebezpečno.

http://www.domaci-vcelarstvi.cz/o-vcelach/vcely-behem-roku.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Dela_medonosn%C3%A1

Velmi se mi líbila tato tabule a snad se tu nestane něco podobného, co se běžně děje každou chvíli ve městech. Ubohý a nesmyslný vandalismus.

Z louky poblíž je krásný výhled na kopeček  Cecemín i Všetaty pod ním, ...

...., jakož dále do Polabí. Nemusím snad ani dodávat, že jsem si tu užil prográmek na určování objektů na obzoru, protože i když není nikam daleko vidět a nastavíte si plnou palbu 100 km, tak vám to ukáže, co by bylo z místa možné za dobrých podmínek vidět. Protože jsem byl při pokusech zatím nejvíce na JV, tak jsem pochopitelně zaznamenal v nabídce již i nějaké vrchy z CHKO Železné hory, které mi třeba ani Vrátenská hora dát nemohla. Jsou z ní také vidět Železné hory, ale program je jen do 100 km.

To už jsem dále na panelce a dívám se směrem k Mělnickému Vtelnu. Zajímavostí programu na určování bodu na obzoru je třeba i to, že na Hostíně se vám rovněž načtou viditelné vrcholky Jizerských hor i Krkonoš stejně tak, jako na Vrátenské hoře, ale protože je Vrátenská hora mnohem výše i blíže k severu a mezi Ještědem a Kozákovem je relativní volný prostor, tak už tam je i nabídka celé řady vesnic v podhůří, odkud je často vidět zase zpět k nám.

Samozřejmě jsem měl sebou i rádio a líčil jsem na polský DAB+. Nad obcí Přívory jsem se ještě musel sklonit před signály, které od jihu přilétly od Plzně ( mux společnosti RTI.cz na 5B) a dostaly se přes terén, ale pak se mi podařilo vlnám nastavit terénní zábranu v podobě stoupající výšky až k vrchu Záboří. Měl jsem i štěstí na náhlé podmínky, protože mi nepřilétla jen Wroclav na 5B, ale také cca 250 km vzdálené muxy z kanálu 11C a 12A, což jsou vysílače z okolí měst Poznaň a Opole.

U Mělníka téměř zázrak.

Co říci k vrchu Záboří ? Již jsem psal, že odtud zřejmě kdysi hleděl vladyka Beš prvně na kopec, kde nechal postavit základy našeho města. Výhled je tu krásný a povídání o krásných rádiových signálech z dálek vás raději již ušetřím :-).

Toto mě vždy dostane. Jen mám smůlu na počasí a nechci fotit zřejmě kvalitnějším mobilem, když jsem teprve před dvěma lety investoval do značkového Canonu, kde však bohužel nemohu nastavovat clony i rychlosti a musím to nechat automatice. To je tak do pěkného počasí.

Kostel v Záboří, to je prostě krása. Říp jsem už tentokrát ani nefotil, a pro opravdu nevlídné počasí jsem to vzal nejkratší cestou k domovu.

Sice mi u křížku nad Skuhrovem v blízkosti loni navštíveného lisu slunce do foťáku nesvítilo, ale černý nátěr vyžaduje osvit z východu, odkud člověk přichází, což znamená ráno, nebo brzy dopoledne.

Kde jinde zakončit své putování, než na vyhlídce u Karla IV. ? Vždyť to je takové místo, kde stojí za to se zastavit, vzpomínat i plánovat a samozřejmě hlavně příjemné výlety.

Pěkný březnový týden ! Chtělo by to trošku toho slunce také na víkend.