Krása hvězdné oblohy je něco, co už jsme pomalu zapomněli. Kdo by měl dnes na oblohu čas? Stejně bývá často šedivá a někdy se i zdá, že jsme si snad život rozdělili na prakticky povinnou práci a na čučení na monitor počítače, tabletu, notebooku, televize, nebo aspoň na displej telefonu apod.
Stále hltáme nějaké informace, teď i olympiádu, která nás tento víkend tolik těší, a přece nám příroda občas nabízí věci, které můžeme vidět i vnímat, pokud chceme. K tomuto téma mě přivedly dvě nedávné události. Loni jsem šel někdy v únoru poprvé k Vrbnu zkoumat bobří ohryzy ( článek) a přitom jsem se v jednu chvíli mohl těšit z krásného pohledu na jedno z nejkrásnějších souhvězdí, bájného lovce Oriona, kterému také někteří přezdívají motýl.
Jen o trošku níže a východněji najdete těsně nad obzorem souhvězdí Velký pes s nejjasnější hvězdou oblohy vůbec, kterou je Sírius. Vším tím prochází obrovský zářivý stříbřitý prsten, kterému se říká Mléčná dráha. Za zvlášť příznivých podmínek můžete ještě pod Velkým psem a opět více k východu spatřit nepatrnou část souhvězdí s názvem Lodní záď, které je již považováno za jižní souhvězdí a obsahuje nejjasnější hvězdu jižní oblohy jménem Canopus ( kanopus), která však u nás vidět není, neboť se nejvíce vyšplhá 6 stupňů pod obzor.
Když se díváte na tato souhvězdí nad obzorem, tak to je, jako kdyby jste hleděli ke 40. rovnoběžce jižní šířky. Jinými slovy to znamená, že pokud budete například v Africe, nebo v Austrálii na této jižní rovnoběžce, tak budete mít dané souhvězdí téměř v nadhlavníku ( bod na obloze nad naší hlavou).
Obloha, to nejsou jen krásné hvězdy, které dělí astronomie do 88 souhvězdí s krásnými latinskými názvy, ale skrývá nám kromě planet například různé mlhoviny, které si prostým okem zase až tolik neužijete, jako když použijete docela obyčejný triedr, který sebou nosíte na kopečky kvůli dálkovým výhledům. Zvlášť některé mlhoviny jsou skutečně úchvatné.
Dnes už máte v mobilních telefonech programy, které vám po namíření mobilu na souhvězdí podají různé informace. Za mého dětství v 70. letech 20. století nic takového nebylo, ale možná právě proto jsme si některých věcí tolik vážili.
Na prvních dvou obrázcích máte takovou pomůcku právě z té doby. Mapka vyšla v nějakých novinách, nebo v časopisu ABC a je umístěna do obyčejné krabičky se sýry s populární liškou ve znaku. Šlo o 6 ks takzvaných trojhránků. Po nastavení data k příslušné hodině ( žlutý pruh), se krabička odspodu prosvítila baterkou a díky tomu se vám zobrazila právě spatřitelná část oblohy.
Šlo o primitivní jednoduchou pomůcku bez nějakých větších podrobností, ale celkem pro začátečníka dostatečnou. Tam vlastně šlo o podchycení zájmu mládeže o svět kolem nás.
Otáčivá mapa hvězdné oblohy je již z roku 1980 a pořídil jsem ji na hvězdárně v Praze na Petříně, kde jsem mimochodem viděl i ten vyobrazený dalekohled níže, který mě později inspiroval. V okénku níže potom můžete vidět kulovou hvězdokupu M 13 v souhvězdí Herkula, která je v triedru opravdu pěkná a je vidět v každé roční době. Jde totiž o souhvězdí cirkumpolární, což znamená, že se sice sveze až k obzoru, ale nikdy nezapadne.
Těch krásných mlhovin je několik. Jmenoval jsem tu souhvězdí Oriona. Tam právě pod pravou hvězdou v jeho pase ( vypadá to, jako kdyby tam měl bájný lovec meč) najdete krásnou mlhovinu M 42. V triedru fantastická...https://cs.wikipedia.org/wiki/Mlhovina_v_Orionu .
Zde si tedy můžete zase prohlédnout onu M 13 v Herkulu, kterou jsem zmínil výše :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Messier_13
Další nádherná mlhovina patří spíše k jaru a najdete ji v souhvězdí Býka. Je to hvězdokupa M 45 přezdívaná Plejády ( česky Kuřátka) a pohled na ni je skutečně uchvatný s každým přiblížením.
Zakončil bych galaxií M 31 v Andromedě poblíž souhvězdí Pegas ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galaxie_v_Andromed%C4%9B
A tak by se dalo pokračovat. Planety, Jesličky v Rakovi, meteority, občas i v triedru viditelná kometa atd. Dnes máme na vše počítačové programy a není vůbec třeba opustit své bydliště, ale nikdy to není to kouzlo, jako když opravdu stojíte pod zářící oblohou někde v příznivém prostředí. A není kvůli tomu třeba jezdit někam na Jizerku, kde je údajně nejideálnější obloha na pozorování hvězd, ale stačí i zajít někam do polí za město, ať už k Vltavě či Labi, nebo někam ke Chloumku, či snad do vyšších nadmořských výšek našeho okresu.
A na závěr víkendu vás opět pozvu na fantastickou cestu na kole přes Afriku ...
https://www.facebook.com/nakolepresafriku/
Tadeáš v Mali překvapivě slyší češtinu.
Ahoj, tady Táda 
😊
😊
Den 81. (Včera)
Jedu si takhle do mírného kopečku, 98 km v nohách, slunce v zádech a pomalu vyhlížím plácek na spaní. Předjíždí mě Toyota a na kopci zastaví. Jakmile přijedu poblíž, uslyším, jak na mě Malijec stojící u auta křičí pěknou češtinou: “Kam to jedeš chlape?”
A tak jsem potkal Sanuga. Doktora ze Sikasso, který promoval v Bratislavě před 24 lety.
A tak jsem potkal Sanuga. Doktora ze Sikasso, který promoval v Bratislavě před 24 lety.
Ta česká vlajka má občas nedozírnou moc na cestě.
Slovní spojení “ten svět je ale malý” tady v Mali nabírá trochu jiný rozměr.
Na jedné straně kontinent, odkud utíkají lidé, a na straně druhé také dokonce i asfaltové silnice, které brázdí od západu k východu a od severu k jihu dobrodruzi na kolech, motocyklech, či v autech. Inu, kontinent mnoha tváří. Dodnes vzpomínám na 70. léta a televizní seriál Expedice Lambaréné...
Co všechno již Češi jen vytvořili v zemích Afriky a Předního východu pro tamní obyvatele?
Žádné komentáře:
Okomentovat