Vinná noc 2015. Malá fotogalerie.

Věřte tomu nebo ne, ale na Mělníku má snad už od 15 hodin podle radaru pěkně pršet.
Není snad nic horšího na fotografování, než mělnická Vinná noc. Proč? Když fotografujete vinobraní, tak to máte vlastně tématicky seřazené a stejně jsou na tom i účastníci. Vyfotíte pouťové atrakce, vyfotíte scény, vyfotíte stánky, a když vyfotíte lidi, tak ty jsou mnohdy tolik soustředění na dění kolem sebe, že si fotografa ani nevšimnou. To vše na Vinné noci neplatí.

Jak vidíte, tak díky zatažené obloze nejsou ani podmínky zrovna ideální a blesk, který vylétá z aparátu upoutává velmi pozornost. Lidé si sem přišli především posedět, poklábosit, popít vínko a kromě osobních fotografů, kteří pořizují snímky nad skleničkou do rodinných fotoalb, působí jakékoliv další fotografování téměř podivným a nepřirozeným dojmem.

Zde v rohu náměstí jsem objevil malý řemeslný koutek, kde je fotoaparát celkem na místě. Objevil se tu později kovář, ale na snímku máme mistra skláře.

Právě zde mistr počíná rozvíjet své dílo.

V těsném sousedství, se nacházel ( nyní, kdy tvořím tento článek ještě nachází :-)) tento stánek s pecí, který účastníkům nabízel pizzu. Záběry jsou převážně ze zahájení akce a tak místo zde ještě zeje téměř prázdnotou, ale to se neskutečně do dvou hodin změní.

Také náměstí je relativně zaplněno málo a veškerá plocha bude před západem slunce zcela zaplněna lidmi.

Jak jsme se mohli dočíst v informačních článcích, tak je letos mnohem více míst, kde si mohou účastníci zakoupit žetony na degustaci vín.

Svatováclavská ulice patří již tradičně spolu s Náměstím Míru k těm nejdůležitějším promenádním prostorám akce.

Na konci je samozřejmě vyhlídka, která tentokrát představila i tyto dvě krásné osobní lodi na druhé straně řeky a bohužel ani nemohu říci odkud připluly.

Národní hora Říp dokonce ani při slušné viditelnosti a namíření zoomu na stromořadí vpravo neprozradila, že se na jejím úpatí koná velká pouť. Pouze tu a tam, se mezi stromořadím občas něco zablýsklo.

A to je to, co je na Mělníku tak krásné. Jinde teprve bilancují konec zimy a zde již máme jaro v pokročilejším stádiu.

Aby ještě více vynikla ta barevnost rozkvetlého stromu, tak jsem snímek ani neupravoval.

Největším problémem je na Vinné noci fotografování lidí. To si může dovolit Mělnický deník, který jistě také letos přinese začátkem týdne v novinách i na netu krásné detaily usměvavých slečen, žen s veselými kalíšky v rukách i samozřejmě jiných lidí :-) , ale ne já.

Nějak jsem neodolal při tom docela dobrém výhledu, který bývá touto dobou spíše vzácností a udělal fotku do krajiny. Uprostřed snímku je malebný kostelík ve Vrbně a nad ním na obzoru trochu vpravo ta budova, je letiště Václava Havla v Praze-Ruzyni. Zrovna mi totiž kamarád připomněl, že je na internetu takový pěkný webb, kde můžete pozorovat letadla na jejich trasách po celém světě v reálném čase. Pokud bydlíte na dobrém místě, nebo máte sebou v terénu notebook, tak jste prakticky schopni díky programu určit, co vám zrovna letí nad hlavou, jak to vypadá a odkud i kam to letí.

Husovou ulicí jsem dospěl opět na náměstí, jehož centrem je tentokrát tento stan.

Ještě, než jsem však dorazil až na náměstí, tak mě zaujalo prostředí, jaké si vytvořila pod podloubím tato děvčata. V podloubí před domem s modrou hvězdou v erbu byla již dokonalá tma a do ní se zjevil mezi sloupy stolek s jakýmsi plápolajícím svícnem. Zde jsem opět použil zoom-techniku, jako při focení tváře herečky Dany Morávkové v Kameňáku a dodatečně jsem tak musel snímek i zesvětlit, neboť zoom večer ztrácí obrovským způsobem světlo a vypnutí blesku, které ji naopak neztmavý, zase způsobí, že je snímek rozmazaný. Proto fotografují fotografové večerní záběry často ze stativu, zvlášť, když jde o dálkové záběry.
Ovšem, s fotografií se dá kouzlit, a tak zatímco ta první nám odhaluje tu romantiku okamžiku, tak spodní snímek nám ukáže podrobnosti. Lepších výsledků dosáhnete při fotografování z bližších vzdáleností, ale to jsem zde již rozebíral. V každém případě je fotograf mnohokrát v situaci, kdy se musí rozhodnout, jak hospodařit s bleskem a to dokonce i v relativně denní situaci, kdy se na první pohled zdá, že je úplně jedno, zda má blesk zapnutý, nebo ne. Problematickým prostředím jsou například krápníkové jeskyně.

Nakonec jsem se tedy navrátil do prostor, kde nyní již vidíte i kováře, ale všimněte si především té skleněné koule v rukou muže na chůdách, který stejně, jako klavír v podloubí už patří k ikonám Vinné noci v Mělníku.

Kouli jsem zkusil vyfotit i v detailu, ale zrovna mi do snímku někdo strčil hlavu, takže nic.

A na posledním snímku máme ekovláček, který spíše vídáme na Kokoříně, ale jeho občasná přítomnost ve městě je milá.

SŠ.