.: Slavín v Tupadlích měl být výstavní skříní české kultury, ale stal se meditačním centrem Buddhismu.

Pokud se někdy vydáte po silnici na Českou Lípu, tak zrovna tak, jak vás v obci Želízy zaujmou dnes již ze silnice opět viditelné Čertovy hlavy, tak o ves dále v Tupadlích vás jistě zaujme osmiboká věž nad obcí v maurském stylu, která byla dokonce v letech 1873 -1946 přístupna veřejnosti, jako rozhledna do Polabí.

Na místě dnešního zámku stála kdysi tvrz Kostelec, o jejichž osudech není před rokem 1542 nic známo. Od počátku 16. století byla tvrz v majetku bratří Václava a Jindřicha Holanů, aby se později dostala do majetku zámožných Belviců z Nostivic, kteří již sídlili na liběchovském panství ( Dějiny Liběchova- Jan Kylián). Od roku 1630 tedy tvrz natrvalo připadla k Liběchovu. Za 30 -leté války byla tvrz patrně zničena a chátrala.

Nejdůležitější období přichází v roce 1840, kdy v Liběchově na zámku vládl Antonín Veith, který byl velkým vlastencem i osobností. Za jeho časů zde právě tvořil sochař a původní kuchař Václav Levý své velmi známé skalní výtvory v místních lesích. Veith zde v Tupadlích nechal vystavět stavbu v tzv.maurském slohu, která měla mít původně čtyři věže, nesla jméno Slavín a mělo zde být uloženo 24 Schwanthalerových soch, představujících vynikající postavy české historie. Dostal se však dostal do finančních potíží, uvádí se i určitý odklon od českých vlastenců a tempo, se značně zpomalilo.Veith sice stavbu dokončit chtěl, ale tomu zabránila jeho smrt v roce 1853. V materiálech se dále uvádí, že bylo několik soch dokončeno, ale ty do Tupadel nikdy nedorazily a ze zamýšlených věží zůstala pouze jediná. Později po několika letech zde byl zřízen ústav školských sester, přistavena kaple a dnes je areál soukromým majetkem, kde sídlí buddhistické centrum Samadhi. Dávat sem odkazy na slavné období Slavína je trochu problém, protože konkretně Wikipedie je v tomto případě až přehnaně stručná, ale jinak jistě něco najdete a opravdu hodně je toho napsáno ve zmíněné knížce Dějiny Liběchova ( Jan Kylián), nebo i v zelených turistických edicích.

Vy jste se měli možnost na stránkách Soutoku několikrát vypravit v měsíci lednu na akci Zimní přechod Nedvězí, která v mnoha případech začínala právě v Tupadlích. Jsem nesmírně rád, že se podařilo v rámci DED ( Dny evropského dědictví) dohodnout s organizací a v roce 2010 toto místo zpřístupnit volně veřejnosti. Domnívám se, že stejně tak, jako je tomu u zámků, by nebylo správné a možná i hraničící s paragrafy, abych zde vystavoval fotografie interierů buddhistického centra a tak jsem vyloučil ze zveřejnění interní cennosti, jako byly samotné zlacené blyštivé sochy Buddhy. Mohu jen dodat, že to bylo skutečně krásné, exotické, neobvyklá atmosfera a k pokoukání. Kdo nepřijel, tak může jen litovat a není mi známo, kdy se opět někdy naskytne příležitost k veřejné návštěvě.

Jaký vlastně je buddhismus, tak to si můžete přečíst třeba na stránkách
http://www.bhantewimala.com/samadhi.asp?topic=3561

...nebo http://www.yogapoint.cz/studia-a-instruktori/centrum-samadhi-tupadly/ Oba weby vás dovedou po kliku na tyto odkazy do Tupadel.

Dnes žijeme v době, kdy se hodně hovoří o rychlém životním tempu, množství informací i emocí, nebo i o stresu. Určitým protipolem je filosofie, meditace, jakési uklidnění mysli, hledání správné cesty. Nás tady v Evropě mnohdy fascinuje prostředí, se kterým se setkáváme především v cestopisných dokumentech a někdy i obdivujeme podobné svatostánky, jako je například tento v Indonesii:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Borobudur

Nicméně, evropský člověk vidí pohodu a vyrovnanost právě v otevřenosti mysli k pozitivním vjemům zvenčí, které nás obklopují, což je pravý opak uzamčení se mysli před okolními vjemy a meditování.

Zařadil jsem tento článek snad nyní o křesťanských svátcích právě proto, že se v něm snoubí neuskutečněná myšlenka na vybudování jakéhosi patriotistického svatostánku nedaleko od našeho domova, se zcela odlišnou kulturou a jiným pohledem na vnímání světa, jenž nás obklopuje.I my si kolikrát uvědomíme, že můžeme nějakou věc vyřešit více způsoby a je na nás, který z nich zvolíme. Vždyˇmůžeme dělat, že nějaký problém vůbec není a podle možnosti jej ignorovat. Můžeme se kvůli problému nervovat, až do jeho nějakého vyřešení, nebo i ze špatného výsledku si vybrat tu druhou pozitivní tvář věci.