pondělí 23. března 2015

Po stopách přívorského vladyky Beše, který dal pevný základ Mělníku.


Kaplička v Přívorech.

Podle jedné dávné pověsti, se praví, že v obci Přívory žil krásný urostlý vladyka jménem Beš. Ten si jednoho dne vyrazil nad obec trochu dále k severozapádu, když spatřil na obzoru zajímavý zalesněný kopec. I přivedla ho zvědavost do těch míst a tuze se mu tam zalíbilo. Dřevo prý rovné tu rostlo, řeky se tu ze tří stran spojovaly a v dáli bylo vidět pohádkové kopce. Vrátil se domů a do tří dnů kázal s veškerou čeládkou odejít do těchto končin. Tu jedněm uložil dříví kácet, druhým zase kámen lámat, a tak vzniklo prý hradiště, které nejdřív Bšov slulo, a jak už to tak bývá, tak později se změnilo v Pšov. Tolik se vztahuje stará pověst k roku 757 v Kronice české Václava Hájka z Libočan.


Brány bývaly v minulosti ozdobou každé venkovské usedlosti.

Když jsem nedávno tak přemýšlel, kam si udělat první letošní jarní výlet, tak jsem si vzpomněl na Vánoce, na krásnou knihu s titulem Na Mělníku a na první záblesk této myšlenky.

V 11 hodin jsem se tedy vypravil za pouhých 22 Kč vlakem do Všetat, abych zde nastoupil cestu, která byla v loňském roce Kčt zrušena. To se ostatně dozvíte na rozcestníku u všetatských závor, kde vás žlutá značka upozorní na skutečnost, že směrem na Mělník byla zrušena a na druhou stranu po ní lze jít do Konětop a Košátek. Dle mého soudu je to poněkud škoda, protože i Přívory mají svá poměrně pěkná zákoutí a trochu lituji, že jsem nevyfotil historicky významný Košátecký potok, který se zde zdá mohutnější, než říčka Pšovka dole v Mělníku.


Všetaty jsou důležitým železničním uzlem.

Ve vsi si docela snadno uvědomíte, jak je to krásný pocit, když se člověk jen tak toulá a rozhlíží kolem sebe, zatímco ostatní kolem vás, pokud vyjdou ven, tak stále něco řeší. Přívory jsou roztáhlou vsí s několika zajímavými stavbami a jistě vás zaujme v blízkosti jejího konce místní kaplička vedle prodejny. Jen o něco dále, se můžete ve správnou dobu zastavit ve zdejší hospůdce, ale my před ní odbočíme vpravo a úzkou ulicí, která se tu točí vlevo do kopce vystoupáme za poslední domy obce.  Po několika desítkách metrů začíná polní panelka, která tu změní svůj směr právě k severozápadu. Nebudeme však pospíchat a místo, kde dochází k této změně směru si náležitě vychutnáme. Pod ní je ve stráni místo, odkud se nabízí panoramatický pohled do centra Polabské roviny.


Panoramatická vyhlídka v Přívorech může nabídnout pohled i na stožáry vysílače v Českém Brodě, ale obvykle se budete muset spokojit s pohledy na Prahu, dominantní Spolanu Neratovice, cukrovar v Kostelci nad Labem a Starou Boleslav.



Centrem obrázku je cukrovar v Kostelci nad Labem.



Po panelové silničce půjdeme ještě dlouho a jen tu a tam, se nám naskytnou dílčí výhledy kamsi k Hostínu. Přes pole vede několik dálkových vedení  vysokého napětí. Všimněte si však zcela vpravo na této fotografii, jak se ten Mělník jeví ještě daleko. Odtud možná 8 km.


Často tu nepotkáte ani živáčka.



Vrch Červená Píska 228 mn.m.

Ono se dá dostat pěšky ze Všetat do Mělníka po této trase za nějaké dvě, dvě a půl hodiny, ale to by člověk nesměl fotografovat, někde se zastavovat, nebo dělat pokusy s příjmem rozhlasu. Právě toto místečko bývá vidět od našeho zámku. Nachází se nad obcí Červená Píska a na vrchu kopce je jakási keři obrostlá bývalá silážní jáma ( pan Jáchymstál to vysvětluje v komentáři pod článkem). Z vršku je do některých stran poměrně pěkný výhled, ale na své si tu mohou přijít i lovci dálkového VKV, pokud si chtějí poslechnout vysílání šířená z Pradědu.


Nejromantičtější je však pohled na Mělník a v popředí na Záboří. Zřejmě ten vladyka Beš koukal na ten zalesněný kopec právě odtud :-).



Nejeden Čech z těchto končin s úsměvem říká: ,, Jakmile vidím Říp, tak cítím takovou pohodu domova."



Kostel Narození Panny Marie v Záboří byl postaven roku 1884 v novorománském slohu.

Zde je článek o kostelu přímo od dnešního oslavence http://www.saletini.cz/zabo-i.html

Jenom dodám, že interier kostela opravdu stojí za návštěvu a občas bývá dostupný i v rámci DED.


To jsme již došli s kopce do obce Záboří, před níž se přidává okružní zelená značka v blízkosti Mělníka.


Čeká nás výstup na protější svah za obcí, nebo se můžeme vydat s kopce do obce Kly a k Labi. Kdybychom pokračovali po silničce do kopce podle hřbitova dále, tak by nás ihned přivítala obec Hoření Vinice. Tak stálo psáno na ceduli. Nevím, proč ne Horní, nebo Hořejší, ale zkrátka Hoření. Nepůjdeme ani polní alejí rovně ( zelená značka), ze které je krásný výhled k jihu, ale dáme se vpravo a brzy vlevo. Na konci aleje u osady mívali dost ostré psy a tímto manévrem se dotyku s osadou  zcela vyhneme. Druhá cesta naopak nabízí výhledy k severu na Hosecké vrchy, Bezděz a někdy i Ještěd.


Hospodářská usedlost Turbovice.

Na konci aleje se opět dostáváme na zelenou značku, která nás provede kolem vinic. Na druhé straně vinice uvidíte chalupy osady Kelské Vinice, ale zřejmě vás zaujme tato budova ve vinici zvané Turbovice, která má stejné jméno, jako celý ten hřbet v krajině, po kterém jsme v tomto výletu šli. (Více o Turbovici opět komentář pod článkem)


Potkáte tu i tento krásný kříž, který se mi bohužel málokdy podaří vyfotit tak, aby zrovna Slunce nestálo proti aparátu. Ten nese v kameni letopočet 24.4. 1906.


Na samém okraji Brabčova mě zaujal na jednom pozemku tento velký větrník.


A jak jsem se již zmínil, tak jsem chtěl ještě stihnout házení Morany do řeky a usoudil sem, že nebudu plýtvat energii cestou do kopce, ale sejdu naopak k Labi. Jak to nakonec dopadlo, to již víte a lze říci, že velmi dobře.


Na pravé straně cesty, se kdysi vysazovaly malé stromky za nějakým účelem snad pozdějšího přesazení do některých holých míst k řece. Dnes je tu džungle už slušně vysokých stromků, ale na druhou stranu nutno říci, že alespoň shora z Polabského parku je dnes vidět na řeku tak, jako snad nikdy dříve. Horší to bude v létě dole u řeky.

To je tedy vše a pokud vás tento výlet po stopách vladyky Beše oslovil, tak není nic jednoduššího, než to ochutnat sám na sobě. Určitě si tím získáte ještě větší a lepší vztah k domovině.

SŠ.

12 komentářů:

  1. Dobrý den.
    Protože popisujete část okresu mně velmi blízkou, nedá mi to a opět Váš článek trošku doplním :-)
    Ta podle Vás bývalá silážní jáma není silážní jáma ale hlavní rezervoár tzv. Závlahové soustavy Labe 5. Tato soustava byla vybudována v 70. letech minulého století sdružením zemědělských podniků (tzv. Zemědělské stavební meliorační sdružení), hospodařících po obou stranách Cecemínského a Turbovického hřbetu.
    Do rezervoáru se čerpala voda z řeky Labe. V něm se voda prohřála a v případě provozu závlah samospádem proudila rozsáhlou podzemní potrubní sítí tam, kde byla potřeba. Čerpací stanice se nachází asi 200m po proudu pod železničním mostem u Mlékojed. Voda z řeky do rezervoáru se čerpala pouze v období tzv. nočního proudu (dnes se tomu říká snížený tarif), což výrazně snižovalo náklady na provoz závlah. Jestli si to dobře pamatuju, zmíněná závlahová soustava pokrývala plochu přes 5000 ha půdy.
    Hospodářská usedlost Turbovice, je podle starousedlíků z Hořeních Vinic, původně zámkem, založeným v 17. století rytířem z Turby. Později zde bylo zřízeno vinařství. Obě budovy jsou stavebně velmi zajímavé a zbytky vnitřní výzdoby tomu, že to býval zámek, nasvědčují. V přízemí budovy na snímku se nacházel unikátní kládový vinařský lis z 18. století. Mělo se jednat o největší lis tohoto typu na území Čech. Podle zvěstí, které se ke mně donesly, byl tento unikát nedávno zničen. :-( Údajně měl být místními obyvateli rozřezán na topení. V těsné blízkosti budov se nachází velmi rozsáhlé, dvoupodlažní vinné sklepy a přes 40 m hluboká, nádherně provedená studna. Sklepy jsou vytesány v opuce, místy jsou podepřeny klenutím z lícových červených cihel a je z nich přímý přístup do zmíněné studny.
    Ve sklepích bývaly údajně sudy s celkovým objemem přes 6000 hl.
    Jan Jáchymstál

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je pěkný doplňující komentář k článku. Pro mě osobně je přínosný, protože o těch Turbovicích, se moc nikde nepíše a jsou tak trochu na okraji zájmu podobně, jako nedaleký zdevastovaný Valdštejnský lis. Čím dále od centra, tím více na okraji zájmu veřejnosti. Ta senážní jáma mi byla vždy nějaká podivná, protože spíše připomínala koupaliště, ale co o tom máte napsat ?

    Nejsmutnější ale je, že včerejší Moranu ( vyrobeno za 15 minut) četlo už 200 lidí, ale tenhle opět pracný článek ( úprava fotografií,text.....cca 3 hodiny) přečetlo od 13. hodiny pouhých 11 lidí. To člověk trpí, protože takhle ten vztah ke kultuře poznání a k domovině je házením hrachu na zeď. A přitom jsem si článek, jako autor vážně užíval. Znovu jsem vše prožíval.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ještě něco:Nejdříve jsem vzal knížku Náš Mělník ( František Purš). V obsahu jsem našel jednu kapitolu, která je věnována vinici Damiánka. Pak jsem vzal do ruky knížku Mělník, která je dílem asi 10 autorů. A tam je jeden záznam, kde autor kapitoly píše:

      Zde v 18. století pražská rodina Turbů, záhy nobilitovaná, postavila viniční usedlost s lisem, kolem které se vytvořila nová osada. Původní budova stále stojí a společně s Bašovkou patří asi k těm nejhodnotnějším. Kromě vlastní architektury je to v Turbovicích umocněno dochováním starého kládového lisu z 18. století. Faktem je, že by si nejen obě naposledy jmenované stavby zasloužily větší pozornost jak od svých majitelů, tak od historiků a kunsthistoriků, neboť stále patří k velmi málo poznaným fenoménům historického Mělníka.

      Tolik kniha z roku 2010 a já jen dodám, že tam autor píše o Valdštejnském lisu, jako o perle baroka připomínající v panelové zástavbě bývalou ves.
      To by měl vidět pan autor dnes, co je to za skvost. To je na stržení! Dál to snad ani komentovat nebudu.

      Morana 232, Beš 17 .

      Vymazat
    2. Dobrý den,
      ještě k těm nádržím, cca 50 metrů pod nimi byl domeček s čerpadly a trafostanice, o obé se postarali zloději kovů. Domnívám se, že sloužila (čerpadla) k zalévání polí na vrcholu Turbovického hřbetu. Zajímavé jsou i výhledy na různé stožáry a vysílače. Vidět jsou nejen 355 m vysoké stožáry v Liblících a Přistoupimi, ale i tv věž na Žižkově a rr věž na Strahově, dále vysílač Ještěd a Buková hora. Ještěd je vidět od stožáru vysokého napětí na odbočce cesty z Hořeních Vinic do Malého Újezda k Tubovicím, Buková hora na konci cesty před Brabčovem.
      P. Poupa

      Vymazat
    3. Zdravím,
      to je pěkné, když lidé jeví zájem a takto se doplňují. Děkuji. Zajímáte se o výhledy, nebo i o příjem rozhlasu? Fotku Ještědu nad Malým Újezdem jsem nezařadil, protože zrovna nebyl vidět (opar), ale někde ji tu máme v jiném článku. Z mělnické věže je také vidět a máme obrovské štěstí, že se nepromítl za Bezděz. Na liblické stožáry koukám někdy triedrem od hudební školy. To aspoň na oplátku pro Vás :-).

      Vymazat
    4. Dobrý večer,
      mám to všechno spojené, výhledy i rádio, nosím ho většinou s sebou. Pracovně jsem byl na všech těch stožárech a věžích co jsou vidět kolem. Nejlepší počasí na dohlednost bývá v květnu a potom v září, zvláště když se za jasného počasí ochladí. Z chloumecké rr věže bývají vidět i Krkonoše, i v květnu občas zasněžené. Ještěd ale je odtamtud zakrytý Bezdězem, stožáry v Liblicích jsou vidět téměř v celé délce, hodně se to tam zvedá. Jednou jsem byl na jaře v podvečer na úpatí Řípu a zapadající Slunce "hodilo oranžové prasátko" od zasklení hotelu Ještědu přímo na Říp. Na Vámi popisované Kčt zrušené cestě jsem před pár lety potkal asi třicetičlennou skupinu a na můj pozdrav mi odpověděli "Grus Gott", nejspíš asi nějací Bavoráci. Kde se tam vzali nevím, jen toho všelijakého odpadu by nemuselo být všude tolik.
      Zdraví P. Poupa.

      Vymazat
    5. Omlouvám se vám pánové, ale byl jsem dnes celý den pryč. Jednu otázku bych ještě měl. Vidím, že oba máme rádi rozhledy a uvědomujeme si, že máme po ruce i rádio. A když ne, tak je zcela určitě zabudované v téměř každém mobilním telefonu :-). Věnoval jste se někdy CB-pásmu?

      Vymazat
  3. Máte pravdu, pane Poupo. Čerpací stanice byla i u toho rezervoáru a sloužila k čerpání vody do zavlažovacího řadu, nacházejícího se nad nadmořskou výškou 200 m.
    Jan Jáchymstál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pánové, zdravím ještě jednou.
      K tomu rádiu, na cestu si beru ICOM IC-Q7E, umí to AM včetně leteckých pásem, úzkopásmovou i širokopásmovou FM a výkon 300 mW na 2 m a 70 cm, a je to malé. CB mám, ale spíše používám amatérská vkv pásma.
      Děkuji za informace o zavlažovací soustavě. K těm místním názvům na Vinicích - jsem tamnější rodák. Do svých 13 let jsem bydlel v Kelských Vinicích. Ty se dále dělily na Vinice Hoření a Dolení, sice to bylo jaksi nespisovné, ale tradiční. Hořeňákům, a teď se nechci nikoho dotknout, se také říkalo Angrešťáci, dole se spíš pěstovaly okurky. Teď mě vítá v mých rodných Vinicích nápis KLY, i když to není v žádných mapách, ať už v historických nebo v moderních navigacích, nechápu proč. Na Kauzovně se znovu opakuje, teď už naprosto správně na odbočce do Kel nápis Kly. Ono by to mohlo být konec konců jedno, ale co v případě dopravní nehody u té první dopravní tabule - svědek nahlásí nehodu ve Klích - a kde to vlastně je - na Vinicích, ve Klích, Krauzovně, Větrušicích? A že těch nehod, nevyjímaje s fatálním koncem tam už bylo hodně.
      Přeji hezký den.

      Vymazat
    2. Děkuji za ten komentář ohledně Kel. Totiž, proč jsem se ptal na to CB ? To bylo lidové pásmo, které při absenci mobilních telefonů mělo kdysi mnoho příznivců. Táta si občas vyprávěl s nějakými lidmi ( snad Jarda Přívory, Pepa Tišice, Luděk Neratovice) a dalšími neratovičáky na 28. kanále ( nejdříve). To byla doba takových těch.... říkali tomu kolečko. Tak jsem si tak zavzpomínal, Už je to zase nějakých 18 let i více. Jezdilo se na Cecemín na srazy.

      Vymazat
  4. K nádrži u Pěti lip se jelo na západ z Horních Přívor po té panelce, kterou kvůli stavbě nádrže zřídilo JZD Dřísy a meliorace. Nádrž se plnila labskou filtrovanou vodou, byla kdysi průhledná ke dnu. V létě po horkém dni, kdy zapadalo slunce nad panelovou cestou a jízdě na kole k pěti lipám byl skok do nádrže teplé jako kafe na " Ádu" díkem za prázdninový den. Na břehu bez lidí a výhledem do rodného kraje bylo jen chvilkou. Ta chvilka byl život sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za velmi hezké doplnění i s dobovými osobními pocity! Je vždy pěkné, když se vysvětlí nějaká technologie, nebo důvod nějakého zařízení, ale když k tomu přibudou i osobní vzpomínky, které každý máme k některým místům, tak je to ještě něco mnohem více. Děkuji.

      Vymazat