Kostel Povýšení Sv. kříže ve Vrbně.
Věřte tomu, nebo ne ,ale je tomu právě 10 let, co jsme na jaře 2004 mnozí prvně ( nebo po mnoha letech) vystoupali do ochozu 60 metrů vysoké dominanty města Mělníka. Dnes nám to připadá, jako samozřejmost, ale to je vedlejší. Od té doby jsme nahlédli již několikrát do mnoha mělnických kostelů, do podzemních sklepů, na obranné bašty v Jungmannových sadech a do Pražské brány, či Vodárenské věže.
Z okolních objektů, se nejprve přidal útulný krásný kostel Narození panny Marie v Záboří, ale bylo možno si i zajet do Budhistického centra Samadi v Tupadlích u trosek zámečku Slavín. Teď jsem zrovna četl zprávu, že u Plzně bude zítra veřejně otevřena první budhistická stůpa v Čechách a druhá za 14 dní u Liberce, nebo v Liberci. Vězte, že si ani nejsem jistý, zda fotografie z centra jsou tady na Soutoku, nebo ještě na Mělníčku, kde jsem se svými internetovými články ( nikoliv novinovými) pro veřejnost kdysi začínal :-). Mimochodem, příští rok na jaře bude mít Mělníček už 10 let !!! A hodně nás píše dodnes.
Pod taktovkou pana Jiřího Čepeláka, se tuším předloni, nebo ještě o rok dříve přidal kostelík ve Vrbně, který mnozí míjíme na svých jízdních kolech směrem k zooparku v Zelčíně a dále. Dnes, nám Vrbno dokonce v premiéře nabízí návštěvu zdejší školy a čtenáři Soutoku vědí, že nad vchodem do budovy, se nachází jeden velmi moudrý nápis. Loni jsme byli nově také na Vysoké a letos má premiéru kostel ve Vlíněvsi.
Kostel Stětí Sv. Jana Křtitele ve Vlíněvsi.
Ten se letos stal mým hlavním zájmem už jen z toho důvodu, že kolem něj vede Labská cyklostezka, je to kostel skutečně krásný už jen na pohled a co může pohladit po duši více, než když míjíme nedaleko domova objekty, o kterých můžeme říci, že je nějakým způsobem známe a byli jsme uvnitř. Jedno staré vojenské heslo praví, že zbombardovat území nepřítele je sice síla, ale teprve až když vstoupí na území noha pěšáka, je území skutečně dobito. A to vlastně platí i v běžném životě, že nejlepší pocit nemáme při prohlídce krásných fotek a dokumentů, ale při, nebo po absolvování vlastní návštěvy daného místa, objektu, nebo interieru.
Ve 13 hodin odemkl po polední pauze kostel krásným obrovským dlouhým klíčem pan Mgr. Bažant.
Poněkud jsem podcenil pečlivé zkoumání programu a tak jsem byl velmi překvapený, když jsme našel objekt pečlivě uzamčený a bez lidí. Naštěstí to není z Vlíněvse do Vrbna daleko, a tak jsem se dostal k programu a výsledku. Nerad se vzdávám a tak bylo třeba otočit a dát si repete. Stálo to skutečně zato.
Židovský hřbitov u kostela je jedním z několika židovských hřbitovů na Mělnicku.
Vy jistě víte, že Soutok se snaží zbytečně nedráždit hada bosou nohou a pokud možno nepublikuje interiery kostelů apod. Snad někdy se souhlasem v zájmu propagace místa zveřejní nějakou fotografii. Zůstávám tomu věrný i teď a opravdu si tam může zajet každý. Je to kousek.
Pohledu ze hřbitova za kostelem na řeku i cyklostezku, jsem samozřejmě neodolal a posílám snímek k domovu na obzoru. Tabule u cyklostezky stále zve do hostince U Tajčů, kam je vstup z návsi i přes dvorek od řeky. Skutečně je radost, když člověk vidí, jak to kolem nás občas také takzvaně vzkvétá a žije. Život v podobě restauračních zařízení na Labské cyklotrase je toho milým dokladem a dovede pohladit po duši, byť takové zařízení zrovna nevyužijeme.
A na závěr pohled na pomníček, který se mi zvlášť líbil.
Vy můžete ještě zítra do Vlíněvsi mezi 13-15 hodinou zavítat na mši, a jak jsem tak pochopil z programu, tak v rámci DED můžete ještě zítra také navštívit kostelík a školu ve Vrbně.
Osobně návštevu doporučuji nejen pro určitou krásu interierů, ale jak jsem již uvedl, tak i proto, že kolem těchto objektů vlastně mnozí často jezdíme a může nám to cosi dát.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat