Snad každé malé dítě se jednou zeptá : ,, Tati, co je s člověkem po smrti ? " Obvykle přijde nějaká uspokojivá odpověď, se kterou se dítě na mnoho let spokojí, neboť má kolem sebe tolik zvláštních neznámých věcí a je pro něj radostí je objevovat. Pak dospěje do školních let, na jejichž konci je vybaveno představou, že my ( já) jsme náš mozek a celý vesmír i s naši planetou a jejím vývojem až po člověka začal prostě náhodným výbuchem z jednoho bodu, kterému říkáme Velký třesk.
Občas této myšlenkové teorii říkáme hlavní mediální proud a mnoho lidí, se s ní spokojí, protože to všechno nejsou vědomosti, kterými bychom byly nějak nuceni, se po čas svého života zabývat a nepotřebujeme je ani k výkonu své práce. Je to opravdu tak jednoduchá odpověď, jak se na první pohled zdá, a jak jsem ji zde nyní nastínil ? Ani náhodou. Vždyť člověk byl stvořený k tomu, aby stále něco objevoval a aby se naše civilizace vyvíjela.
Není asi samo sebou, že tvor, který na počátku lovil po lesích zvěř ke svému přežití dnes plánuje meziplanetární lety k jiným světům a na své planetě užívá nejrůznější fascinující technické možnosti. Pravdou však je, že řada lidí se spokojí s tím, co jim dala škola, a co se na ně valí z nejrůznějších médií. Ovšem, právě proto, že člověk je tvor zkoumavý, tak se najde vždy nějaká část společnosti, která se snaží zjistit něco více, co najde obvykle jenom v knihách.
Všimněte si té paralely s médii, kdy se o některých věcech nikde v novinách, nebo v televizi převážně nedozvíte, ale objevíte je teprve až na internetu, pokud víte, kde a jak hledat. Některé nejprve u nás vůbec nepublikované zajímavosti, se šířily mezi lidmi opatrně a ústně. Někdo byl svědkem něčeho, co mu přišlo neskutečné a občas to řekl někomu dalšímu. Průlom nastal na jaře 1990, kdy se k nám dostávaly knihy doktorů Moodyho a Perryho.
Reakce na tyto knihy byly různé. Na jedné straně v nich objevil člověk to, co se předtím mezi lidmi někde šeptlo a většinou to mělo souvislosti s operačními sály. Není dnes již žádným tajemstvím, že řada pacientů po náročných operacích, které samozřejmě přežila, tak se shodovala v několika bodech na společných pocitech během nich. Moody však nepublikoval pouze prožitky pacientů ohrožených na životě, ale věnoval se hypnóze, kdy údajně uváděl klienty do jejich minulých životů, čímž oživil téma reinkarnace.
Určitou slabinou těchto příběhů je, že čtenář vychovávaný v době vědy, se nespokojí s vyprávěním nějakých obyčejných životopisů různých lidí. Ostatně. máme mnohdy co dělat, se začíst do životopisů nějakých významných osobností. A tak jednoznačně nejzajímavější je zřejmě psaný fakt, že malé děti jsou prý schopné v některých případech do určitého věku popsat prostředí v čase ( cizí země v 15. století, řeč té doby na onom území), které nikdy během svého krátkého života nenavštívily a ani nemohly. Věřme tomu.
A pak je to samozřejmě ta část, kdy se shodují výpovědi zachráněných pacientů někdy až v deseti bodech. Ovšem, pokud bychom se zabývali jenom úzce otázkou našeho osobního bytí a zůstali u těchto dohadů, tak bychom se o mnoho zajímavého připravili, třebaže i tady si autoři zabývajícími se tímto téma nacházejí stále více docela slušných přesvědčivých indicií. Vždyť náš život není jenom naše osobní současné bytí, ale je to spousta věcí a fyzikálních zákonů kolem nás, které nás obklopují.
Dnešní svět není jen tou klasickou školní fyzikou, která stále plní média, ale je i méně známou fyzikou mikrosvěta, kterou můžeme nazvat kvantovou fyzikou, a která se dnes prostřednictvím knih stává i populárně naučnou literaturou pro širokou veřejnost. Možná si někdo řekne : ,, A co může být zajímavé na nějaké fyzice atomů a elektronů, kde je jen nějaká pravděpodobnost, duálnost stavů, a kde nebereme v potaz ani čas ? "
Může a hodně, pokud jsme ochotni přijmout myšlenku, že náš mozek je jenom určitý přijímač komunikující s všude přítomnou myslí v kosmu, jenž je součástí dalších vyšších úrovní společné kosmické mysli. Není ostatně náhoda, že na mnoho věcí reagujeme dost podobně, nebo stejně, ač žijeme jako lidstvo třeba i na druhé polokouli, nebo jde jen o naše sousedy.
Konečně, část vědců se domnívá, že naše duše má určitou velmi malou hmotnost, která se s okamžikem smrti rozptýlí do okolí. Naše tělo není jenom ta fyzická bytost, kterou vidíme v zrcadle, ale má i další vrstvy nad touto vrstvou, kterou někteří jasnovidci vidí, jako auru. Kvantový svět je svět částic, které mohou být za určitých okolností vlnami a naopak.
Mně se u této teorie velmi líbí jeden příklad, ke kterému mám blízko asi právě proto, že si rád najdu čas pro dálkový rozhlasový příjem. Je to příklad, který se nyní pokusím popsat. Na rybníku je model lodičky, která představuje naši bytost. Vložená baterie je vlastně takové srdce, které napájí elektromotůrek s lodní hřídelí, elektrický mechanizmus ovládání kormidla ( pohybové ústrojí) a samozřejmě i plošný spoj se součástkami a přijímací anténou ( mozek). Aby se pak elektromotúrek spustil, tak musí pochopitelně dostat příkaz z plošného spoje ( mozek), Jak je to jen podobné s lidskou bytostí.
Jenže, aby se i tak vše spustilo a reagovalo na povely, tak kdesi na břehu ( v jiném světě) stojí člověk s dálkovým ovládačem a po vlnách neviditelné vysoké frekvence předává lodi příkazy. Pro tuto teorii hraje i to, že vědci a lékaři sice našli v mozku určitá centra, kde se při různých činnostech zvýší určitá aktivita, pacienti dokáží pomocí mysli ovládat třeba snímací kameru, ale centrum mysli s různými plány a hlavně našimi osobními pocity nikdy neobjevili. Materialistický mediální názor tak holduje pro chemii v mozku a elektronické impulsy, ale pak je tu tedy třeba ta otázka fenoménu některých velmi malých dětí, kterou jsem tu již zmínil.
Dalo by se to tedy celé shrnout na souboj dvou vědeckých světových názorů, kdy ten první stále ještě vládne médiím a ten druhý získává pro sebe stále více indicií. My jsme jen prostí vědecky ne příliš vzdělaní lidé, kteří se teprve sami od sebe vzdělávají dostupnou literaturou, ale vědci stále ještě nejsou spokojení. Zastánci hlavního proudu poukazují na fakt, že kvantová fyzika je fyzikou mikrokosmu a ostře se proti jakémukoliv provázání ohrazují. V důsledku toho tu vzniká snaha přijít s Teorií všeho, která zastřešuje úplně vše a dává věcem kolem nás řekněme až plánovaný harmonický řád, na rozdíl od náhodného chaosu, který jen náhodně stvořil naši sluneční soustavu a jen náhodně nechal vzniknout Zemi přesně tak daleko od Slunce, aby na ni mohl vzniknout život.
J. Calleman poukazuje na fakt, že dávné vyspělé civilizace rozuměly vesmíru zřejmě lépe nežli my v dnešní společnosti a na pomoc pro svoji Teorii všeho si bere civilizaci Mayů a především jejich kalendář, pyramidy i výpočty. S pomocí tohoto dědictví pak přichází s něčím, co vůbec nevylučuje hlavní vědecký proud, ale dává mu možná smysl i řád. Rodí se tak MKT ( Makroskopická kvantová teorie), která i v hlavním současném vědeckém proudu ukazuje, že kvanta mají své místo i v jiné oblasti života. I laik si možná uvědomí, že k nynějším změnám zejména v technické oblasti života dochází ve stále kratších kvantových skocích, které nás posouvají zajímavým světem stále nových lidských možností.
Dokonce se ukazuje, že rodící se děti do tohoto pro nás již až příliš technického světa jsou bytosti, které jej překvapivě rychle od svého narození zvládnou na rozdíl od nás chápat. Vy starší jistě pamatujete dobu, kdy jsme nejprve měnili audio kazety za VHS kazety, pak přišly CD romy, DVD, flash - karty, Internetové úložiště Cloud, chytré mobilní telefony, holografické tiskárny a dnes se již setkáváme s AI umělou inteligencí, která sice může pomoci v domácnosti, ale dokáže bez vašeho vědomí i svolení vypustit na internet ,,vaše foto", které si sama vyrobí, kde jenom odborník pozná, že to nejste vy a ani to není asi s vašim vědomím, protože máte na snímku šest prstů. To opravdu bylo nedávno dokonce v naši televizi.
Život kolem nás je tedy neskutečně rozmanitý a stále technicky rychlejší a rychlejší. Není divu, že se v něm mnozí toužíme vyznat, nějak jej zpřehlednit a hledáme v něm i své místo.
To byl tedy můj laický pohled na dění kolem sebe, ale určitě doporučuji si přečíst článek pod odkazem níže, který řekne, nebo spíše napoví mnohem více. Pochopitelně tu nechci to nejhlavnější odhalit, když je to součástí nitra skvělé knihy v oboru, nad kterým bychom se měli zamyslet. Těch skvělých knih i průměrnějších je v oboru pochopitelně celá řada, ale to třeba zase někdy jindy. Konečně, to samo je jedno z témat, která dávají lidem pocit povznešenosti nad malými věcmi běžného života a dodávají jim energii.
Žádné komentáře:
Okomentovat