Když jsem v pátek dopisoval svůj článek, který vznikl díky výročí úmrtí legendárního Freddieho Mercuryho, tak už jsem věděl, že za asi dvě hodiny tu je pro naše město významný 25. listopad, ale tady si dovolím k tomu všemu ještě něco dodat.
Za těch 32 let již zemřelo spousta oblíbených zpěváků, zpěvaček i hudebníků a vždy to člověka zasáhlo, ale tenkrát to bylo opravdu hodně a ve světovém měřítku prvně. Nebylo to jenom kvůli tomu, že ještě před několika lety válcovali Queen světové stadiony, jejich hity letěly světem a dle odborníků byla každá jejich další LP něčím jiná, nová a údajně vždy lepší, ale pro mnoho z nás to byl milník v našem životě.
Končila nám ta bezstarostná svobodná léta plná zábav, diskoték i příjemného poflakování a přicházel zcela neznámý svět hned dvou cizích typů, který může pochopit jedině ten, kdo v pátek odpoledne odpoledne místo příprav na diskotéku vyrazí pro nákup koberce, nebo nějaké skříňky do domácnosti a občas se musí mnohdy proti své srsti zabývat různou prací i v sobotu. Vím, že to například mnoho úředníků a učitelů nikdy nezažilo, ale ve světě zakázek platí úplně jiné normy a není problém přijít o místo, nebo dokonce živnostensky zkrachovat.
Ale, na druhou stranu to byly právě tyto věci, kdy si člověk uvědomil více než předtím, že se nám město mění, domy získávají krásnou novou fasádu, historické budovy z něj pomalu vystupují tak, jako perly na náhrdelníku, a že je tu i nějaká takzvaná regionální historie. Ostatně, byť již mladí mnohdy na televizi prý ani nekoukají, tak nás na ni kouká ještě pořád dost a občas zahlédneme, že v nějakém větším městě stojí lidé u přehrady, nebo nějaké velké řeky a odpaluje se výroční ohňostroj.
Z tohoto hlediska je tedy dobré připomenout vám čtenářům, ať už jste odkudkoliv, že právě v den, kdy k nám do Mělníka dorazil první letošní sníh ( 25. listopadu) si Mělník připomněl 749. výročí města. Je to s tou zakládající listinou složitější, ale to jsem psal již v minulém článku a je to tu ostatně napsáno již mnohokrát. Můžeme se údajně těšit, že celý příští rok bude tak nějak kulturně probíhat pod hlavičkou významného výročí 750 let, tak jsem celkem zvědavý.
V těchto ne zrovna vlídných dnech platí, že pokud nedělám nějakou potřebnou práci, tak už asi od 28. října čtu :-), ale díky tomu tu mám na dnešek roztomilé téma. Vážně někdy člověk jenom zírá, co s námi ten osud dělá. Dostal jsem před několika málo lety k Vánocům knížku o našich rozhlednách a zastavil jsem se tehdy zvlášť u dnes zavřené rozhledny Slavín v nedalekých Tupadlech.
Mnozí jsme v posledních letech zaznamenali, že tu vyrostlo budhistické meditační centrum, ale tím historie objektu samozřejmě neskončila. To vědí zejména turisté, kteří se do těchto končin později dostali v rámci akce ,,Zimní přechod vrchu Nedvězí." Kniha o rozhlednách mně totiž nejen vysvětlila, že už tam budhistické centrum nesídlí, ale že je Slavín na prodej a dokonce mě odkázala na webové stránky realitní kanceláře, která objekt za mnoho milionů Kč právě v danou dobu prodávala.
Mnozí jsme tehdy vyslovili přání, že by bylo krásné, kdyby se Slavín opět stal veřejnosti přístupný a vznikla zde opět veřejnosti přístupná rozhledna. Uteklo opět několik let a na stránkách FB historické skupiny Mělník jste se mohli dozvědět o jakési jednorázové kulturní společenské akci v jeho objektu. Pátral jsem tehdy po netu, jak se dalo, ale opravdu jsem se vůbec nic nedozvěděl kromě toho, že by mu nějaká skupina lidí vrátila ráda opět významnou společenskou budoucnost , jakou se mu snažili vtisknout již Veithové.
Je neskutečným komickým paradoxem, že to je opět knížka, která mi dává na pokračování historie Slavína odpověď. Zrovna nedávno jsem tu kritizoval nejnovější knihu o Mělníku a Kokořínsku, která dle mého názoru vzala kapitolu Mělnicko ,, hopem" a dopustila se i zmíněných chyb. Přesto, že byla vydána kniha letos a obsahuje i nádherné foto zrekonstruované vily Karola, tak tam autoři klidně napíší, že je sídlem knihovny. Prostě se po mnoha informacích vůbec nesháněli a znalosti domácích je nechávaly klidnými.
Přesto, že už tu máme menhir v Chodči kolik let doslova výstavní, tak ho klidně ignorovali, ač jinak dokonce i obrazem správně zmínili pomník v Chodči obětem, které ztratily život díky zákeřnosti gestapa. Mnohem lépe je již zpracována kapitola Liběchovsko, kde mezi mínusy lze započítat snad jen absenci letopočtu vzniku aleje podle křížové cesty, která v publikaci ze 70. let 20. století ( Kokořínsko - Máchův kraj) nechybí a netroufli si pojmenovat současného majitele uměleckého mlýna.
Ale, zbytek zvládli opravdu dost slušně. Poukázali na fakt, že tu Jan Hus zřejmě nikdy nebyl, poukázali na množství významných lidí, detailněji popsali události kolem lázní v Boží Vodě, popsali i celou příhodu ohledně vraždy J.V. Claryho včetně uvedení trestů za ni ( znáte z článku ,,Hraběcí kaple") a především mě dostali informací, která vnáší světlo do dění Slavína.
Cituji : Nedávno získal objekt bývalý primátor Jablonce nad Nisou .... , který by rád objekt po rekonstrukci zpřístupnil veřejnosti, včetně věže, která by se snad měla stát opět rozhlednou. Tak to se hezky čte, ne ? Připomínám, že Soutok již objekt v rámci DED v minulém desetiletí navštívil, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby se naplnila zmíněná slova a člověk si sem opět mohl najít z výše uvedených důvodů cestu.
https://soutok.blogspot.com/2019/03/zamek-rozhledna-slavin-v-obci-tupadly.html
A to je pro tento poslední listopadový víkend zřejmě vše. Kdo by to jen řekl, že se dá kolem jednoho mini téma napsat tolik odstavců a vše jenom z hlavy při snídani :-). Pohodový vstup do dalšího týdne !
Žádné komentáře:
Okomentovat