Ačkoliv se mohlo dnes ráno při procházce mělnickými ulicemi na první pohled zdát, že mlha si dnes vzala volno, tak to tak úplně pravda nebyla. Sice dnes vyklidila ulice města a s nimi i vyhlídkové prostory za zámkem, ale ponechala si svá říční království, políčka i stromy v jejich sousedství a zalila i níže položené vršky v okolí.
Musím se přiznat, že mé zálibě by jednoznačně vyhovovala mlha mrznoucí, která má podle našich meteorologů přijít v listopadu, ale jak sami vidíte, tak teplota nějakých 8°C - 10°C a občas i nesouvislá mlha může přinést pro naše oči zase určité kouzelné divadlo přírody.
Ačkoliv bylo teplo a celkem příjemně, tak to sluníčku přece jen nějaký čas trvalo, než se mu podařilo prodrat oblačností, což je škoda. Myslím, že by v takovém případě ta kouzla byla ještě působivější a hora Říp by třeba i získala potřebný sytější nádech, ale čekat tu další dlouhé minuty nebylo v plánu. I tak bylo jistě aspoň na co koukat a kdokoliv sem vyjímečně zavítal, už lovil mobil k focení podobně tak, jako já.
Snímky, kdy se nějaké kopečky zvedají nad mlhu, jako kdyby z ní rostly, nebo na ni stály patří fotograficky k působivým, ale vyžadují sluneční osvit zmíněných kopců. Ten tady v tomto okamžiku dnes bohužel dlouhodobě chyběl a ve výsledku, se tak hora Říp poněkud na snímku ztrácí.
Tak mi bylo pořád divné, jak je to jen možné, že jeden večer vidím ve vinici běžet kočku, druhý den psa s červeným obojkem a o něco později mi u nohou pod hrozny Modrého Portugalu ( ?) projde asi osmičlenná partička mládeže, a teď se to zdá jasné.
Mimochodem, kočička měla jakousi hnědorezavou barvu, nějak vběhla z vinice na vyhlídku a o něco dále u dvou žen začala mňoukat. Ty se u ní již ve slušném šeru skláněly, zanedlouho šly kolem mě a na moji vyslovenou domněnku reagovaly slovy, že mám možná pravdu, protože prý byla velmi přítulná. Inu, snad nakonec došla k někomu rozumnému s volnýma rukama, kdo neměl problém v blízkosti svého domu s odchytem a zavolal útulek.
Dnešní článek uzavřu takovou pro mě veselou příhodou, která vás třeba také aspoň trošku pobaví. Šel jsem včera opět kolem té pohádkové zahrádky, kde jsem v minulém článku fotil tu planoucí dýni. Zaujalo mě, že tam zase něco svítí a zjistil jsem, že je tam vedle té původní a již vyhořelé rozsvícena nová a větší dýně.
Napadlo mě, že v období Halloweenu není případného materiálu pro web nikdy dost a již si to mířím k plotu. Náhle si všimnu přihlížejícího muže s chlapcem, kteří tu z cesty hledí stejným směrem. ,, To je pořádná dýně, co ?" říkám. Muž cosi povykuje, rozhazuje rukami a já vidím, že nám nějaký cizinec ,,zabloudil" až na okraj Polabského parku.
Světe div se, ale historie se trošku opakuje. Vzpomínám, jak jsem před lety v říjnu 2015 stál u vily Karola, mlha byla taková, že nebylo vidět vůbec nic a u tabule s Českým středohořím stál manželský pár z Drážďan a přemýšlel, kterým směrem je domov. Teď byl také říjen, také dva lidé z Drážďan, jen ta mlha byla mnohem menší a domov na obzoru nikde nehledali.
Seniora velmi udivilo, že se u nás slaví Halloween. Nějak se mi povedlo mu vysvětlit, že to u nás není zase až tak dlouho, svátek je tu hlavně díky nabídce příslušného zboží v supermarketech, jako je Kaufland a kvůli dětem. Muž se lehce rozesmál, a protože pamatuje éru bývalé NDR ( tzv. Východní Německo před sjednocením .... pro ty mladší ročníky), tak řekl, že u nich je to prý také tak.
A víte, co mu udělalo asi největší radost ? Když jsem v dobrém rozmaru popisoval svoji cestu na kole v roce 2012 z Děčína do Drážďan, vyslovil jsem jméno čtvrti Loschwitz a rukou jsem do prostoru namaloval tamní známý most ve tvaru obráceného W. Ta čtvrť totiž byla jejich bydlištěm :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat