CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, tak se jmenuje plný název regionální oblasti na sever od Mělníka, která má velkou historii. Za mládí mé generace totiž ještě žádné CHKO neexistovalo a používalo se běžné lidové označení Kokořínsko.
CHKO Kokořínsko totiž vzniklo až v roce 1976, mělo velmi zajímavý tvar a bylo mnohem větší, než oblasti které často počítáme do výletu po Kokořínsku ( Kokořínsko, oblast západně od Mšena a Liběchovsko).
Oblast krajinné oblasti sahala až do dnešního Libereckého kraje za Vrátenskou horu, přibližovala se u obce Okna městečku Doksy, procházela středem městečka Dubá a zahrnovala zvláštní území na SZ od českolipské silnice číslo 9 až po Holanské rybníky a ke kopci Ronov. Odtud je již přes údolí nadohled velké a vysoké Sedlo ( 726 m.n.m.) spadající do masivu východní části Českého středohoří.
Čím je tato severozápadní oblast unikátní, tak to je tím, že jde především o velmi rozhlehlé přírodní území plné skal o velikosti cca 20 x 20 km, které je teprve až po obvodu lemováno obcemi a silničními komunikacemi.
Až teprve 1. září 2014 bylo území dodatečně rozšířeno ještě o jednu samostatnou část, která je vymezena následujícím prostorem. Na východě je to silnice z Bělé pod Bezdězem do Kuřívod, na severu probíhá jižně od městeček Mimoň a Zákupy, na západě se přiblíží České Lípě a Zahrádkám, a na jihu by se daly vyjmenovat obce Jestřebí, Bezděz a sever městečka Doksy.
Dnešní výlet za jednou z nejhezčích skal začínáme v Nedamově u Dubé na křižovatce k osadě Plešivec. Říčka Liběchovka tu má mnoho pramenů, napájí celou řadu jezírek a utváří tak krásná údolí plná hezkých chalup, mokřadů, jezírek a skal.
Zprvu jdeme pěknou asfaltkou, obdivujeme funkční vodní miniaturní ozdobné mlýnské kolo v toku říčky, hrázděné chalupy, okolní skály i vodní nádrže, a pak se začneme šplhat po stále modré značce již prašnou cestou až k chalupě, kde máme významnou slepou odbočku.
Ta je tentokrát naším cílem a cestou přes otevřenou louku můžeme obdivovat celou řadu kopečků. Nejvíce vás asi zaujme zřícenina hradu Starý Berštejn a před vámi Korecký vrch. Trasa je však značena poměrně dobře a našim prvním cílem je Vysoký vrch ( 427 m.n.m.). Ten pro nás chystá tři krásná překvapení.
Předně vás počnou vítat zajímavé a docela velké skalní mechem porostlé balvany. Pak tu máme jeden skalní skvost s názvem Kameníkova jizba, který je typickým skalním přístřeškem takzvaných čundráků, či trampů. Taková obdoba jeskyně Mordloch nedaleko Štětí, avšak ještě snad z několika důvodů lepší :-).
Potěšilo mě například, že jsem tu našel podobný kulatý kamenný stůl stejně tak, jako kdysi na Špičáku u Jestřebice.
Kameníkova jizba má na rozdíl od Mordlochu ještě například i to kouzlo, že jen několik metrů nad ní leží místo s krásným výhledem do kraje.
Vysoký vrch má nadmořskou výšku 427 m.n.m. a je romantickým místem.
Můžete se dívat do údolí na městečko Dubá, ale vidět je mezi stromy třeba i nejvyšší komín mělnické elektrárny, nebo již zmíněné Sedlo, či Korecký vrch.
Až sem to bylo dobré. Co chcete více, když jdete po značené cestě, byť do kopce a ještě máte k disposici nějakou navigaci ? Ta byla pro další pohodu naprosto nezbytná.
Krásný skalní útvar Křemenáč je odtud snad jen 750 metrů, ale tady se chodí místy až exponovaným terénem po zdánlivé pěšince o šíři 30 cm, která není ani v mapě navigace, jen na místních nákresech na turistických tabulích.
Sice si udržujete stále stejný směr a překvapivě dojdete až přímo k útvaru, ale zejména v první pasáži je prudké klesání i následné stoupání, a pak vás čeká ještě jedno takové menší sedlo.
Tak co, není to snad krásný skalní útvar ? Věž leží v blízkosti čedičové žíly. Její pískovec je prostoupen křemičitým tmelem. Více už je n snad zde ...
Po vychutnání radosti z úspěchu jsem se v náročném terénu pokusil ještě vyhledat skalní útvar Hrouda, ale zde se nějak informace rozcházejí. Navigace jakoby poukazuje na krásný balvan, ale přitom má jít o věž pro lezeckou aktivitu, navíc nikde nezobrazenou, kterou jsem možná také mimochodem objevil.
Nicméně mi navigace při sestupu zkolabovala ( baterie), mobil jsem nechal omylem doma, ale logika i nadání pro směr nezklamala. Musím prostě k jihu na silnici. Zprvu to bylo nesmírně obtížné a těžko by vám tam někdo pomohl, ale později se již podařilo sestoupit do širšího údolí a dostat se přesně tam, kam jsem chtěl.
U této jeskyně jsem se chtěl vynořit z lesa do pomyslné civilizace, což se mi povedlo. Nad vchodem je letopočet 1769. Silnice vede romantickým Ždíreckým dolem a čekalo mě po ní asi 2,5 km zpět k autu.
Protože si s námi ty předpovědi počasí hrají a nic jim tento víkend pořádně nevyšlo, tak ačkoliv již bylo asi 18.45, když jsem došel k autu, přidal jsem si ještě modrou na rozcestí U Kamenného vrchu ( druhý směr).
Panskou Ves jsem tentokrát vypustil, ač jsem tam už zase asi 20 let nebyl. Vždyť má celou neděli dle předpovědi pro Mělník pršet ....
S fotografiemi jsem se tentokrát neupravoval. Nevím, jak to dělám, ale někdy jich je za výlet i 150 a je mi líto některé mazat, nebo s tím i zabíjet drahocenný čas :-). Ostatně, jde o motivaci k vlastnímu výletu pro čtenáře, nikoliv o fotosoutěž.
Zpět jsem tentokrát pokračoval přes Ždírec a Žďár do Nosálova a Lobče, kde jsem velmi zalitoval, že má pivovar zavřeno a nelze tak koupit vynikající ležák v plastu. Překvapivě jsem zjistil, že je to jen asi o 7 km delší přes Mšeno, než kdyby se člověk vracel přes Blatce a Střezivojice. Konečně, je potřeba si některé trasy zase trochu oživit.
To je dnes možná vše a s rozvahou do 16. týdne roku. Nezapomínejte, že je u nás hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat