Vítejte ve druhé dubnové sobotě roku 2021 ! Nevím, zda lze považovat 12°C za to přechodné avizované víkendové oteplení a i oblačnost si pohrává s naší náladou, ale víkendu je třeba nějak příjemně užít a možností je opět celá řada.
Našel jsem si dnes čas, se podívat na internetu na výstavu Léta s paletou a byl jsem obrazy tak nadšený, že nemohu jinak, než se s vámi podělit o odkaz .....
Zamilovat se do malování a umět vytvářet taková krásná optická díla, tak to je neskutečný dar. Krásou obrazů je i skutečnost, že dokáží nejen potěšit samotného tvůrce, ale jsou velmi přínosnými vizuálními artefakty pro život vnímavé širé veřejnosti.
V tomto případě Jaroslav Mokrý asi nejvíce osloví diváky z našeho regionu, kterým jsou místa na obrazech důvěrně známá a je poměrně zpestřením, že nejde pouze o výstavu krajinářskou, ale divák se setkává i s krásnými vydařenými portréty.
Velmi zajímavý je i úvodní životopis malíře, který výstavě na webové stránce předchází. Tentokrát se nesetkáte s běžným studijním typem člověka, který pomyslně stoupá výše a výše po uměleckém žebříčku, ale s člověkem, který věděl, co ho moc baví a měl i jisté štěstí na životní náhody a důležitá setkání. Vzdor tomu kráčel téměř půl života, jak sám píše, po zcela jiné pracovní profesní dráze, než po výtvarném směru, který ho již od mládí lákal mnohem více.
Když se dnes díváte na něco, co má něco společného se železnicí, tak obvykle objevíte lidi, kteří ve svém volném čase obnovují nějakou parní lokomotivu, část zaniklé tratě, nebo tvoří umělecké výtvory s ryze železniční tématikou, či na toto téma něco sbírají, nebo fotografují. Pan Jaroslav Mokrý oceňoval v tomto zaměstnání především režijní jízdenky, které mu umožňovaly cestovat a objevovat různé i velmi vzdálené krajiny, kde čerpal rovněž inspiraci.
Jaro v přírodě - Na plotě. Tak se dá nazvat venkovní výstava na plotě skalního obydlí ve Lhotce. Myslím, že k téma není ani moc co dodávat. Jde o výstavu fotografií Marcely Holubové a více je na stránce ....
https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/jaro-v-prirodena-plote-914_584cs.html
Již mnohokrát jsem psal o výhodách strategické polohy města Mělníka, který je zjednodušeně výchozí branou do rovin Polabí i k Vltavě a především do kraje kopců, lesů a skal. Ať už jde o vzdálené kopce Českého středohoří, na které se díváme od našeho zámku, nebo o domácí krásné Kokořínsko, které tu tušíme při pohledu na chloumecký kostelíček sv. Jana Nepomuckého někde v místech za ním, případně za chloumeckým bývalým rozhlasovým vysílačem.
Překonáme jedno táhlé stoupání a poklesneme do dlouhého údolí plného skal, které by nikdy nebylo tím čím je, kdyby jím neprotékala říčka Pšovka. Toto údolí si zkrátka musí snad každý oblíbit. Končí v místech, kde navazuje na Kokořínský důl takzvaný Konrádovský důl. Také jeho částí protéká říčka Pšovka a ještě kratším úsekem prochází slavná E10, aneb Máchova ,,turistická "cesta.
Některé skály jsou spatřitelné již z místní silnice směřující ze Mšena do Dubé, ale ty nemají často žádnou závratnou výšku. Říčka Pšovka, která se tu táhne v jejich blízkosti a občas vytváří drobná jezírka je tu tak široká, že ji místy snad i hravě přeskočíte.
I zde najdete přírodní výtvory se jmény, které vás mohou nějak zaujmout, ale je trošku škoda, že pokud nevlastníte některou zmíněnou a již zastaralou publikaci, tak horolezecký web vám identifikaci objektů v mnoha případech neulehčí a zdá se, že není moc dobrovolníků, kteří by měli nějak potřebu zadávat obrázky skal na tento jejich web, nebo občas i do www.mapy.cz
Ovšem, za těmito skalami první linie, se zvedá vysoký hřeben, na jehož vršku se již nalézají skály, které jsou vyhledávány občas i horolezci a dosahují místo šestimetrových výšek až mnohem vyšších hodnot.
Skály na zdejším levém břehu Pšovky mají souhrnný název kapitoly ,, skály u Tubože" , ale ani počasí, ani čas nebyl nějak příznivý k tomu, abych zkusil zjistit jména focených skalních útvarů.
Žádné komentáře:
Okomentovat