Rok se s rokem sešel a opět tu máme období, kdy v celkem rychlém sledu proběhne několik akcí typických pro toto období. Ještě před několika lety nechával svátek jménem Halloween tuto část světa chladnou. Vždyť se jedná o svátek, který měl svoji tradici daleko odtud. S rozvojem zahraničních supermarketů k nám však přišla i tato kultůra a proč ne.
Děti mají rádi pestrý barevný svět a supermarkety zase důvody, jak zvýšit tržby. Vzpomeňme si na MS ve fotbale v roce 2010 z Jihoafrické republiky, kdy se populárním hitem velkých obchodů staly barevné trumpety s jedním tónem, které na jihu afrického kontinentu nesly název vuvuzela
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vuvuzela Co na tom, že šlo o bezpečnou napodobeninu tohoto jinak hlukově nebezpečného nástroje. Haloween je tedy především klasickým svátkem anglo-saského světa, ale i u nás je poslední dobou díky prodeji dýní a různých vykrajovacích nástrojů pro jejich dlabání populární.
Děti tak mají možnost nejen rozvíjet svoji fantazii a kolektivně dlabat dýně, ale radovat se z konečného výsledku, kdy se jejich výtvory rozzáří do tmavé podzimní noci a na organizovaných akcích je vše ještě doprovázeno dalším roztomilým programem.
Pro dospělé je důležitou částí těchto dní především 2. listopad, který je kalendářně označen, jako Památka zesnulých a lidově mu říkáme celá léta ,, dušičky" . Oba svátky jsem vyčerpávajícím způsobem představil v článku https://soutok.blogspot.com/2014/11/haloween-svatek-svatych-svatek.html , kde najdete i rychlé odkazy do Wikipedie.
Průvod sv. Martina má ještě trošku času, ale na co už není čas, tak to je kulturní program k 70. výročí souboru Jarošovci. Zde je tedy přímý odkaz do elektronické objednávky sedadel v kulturním domě:
Podzim na výstavišti v Lysé nad Labem mi připadá vždy zajímavý. Jak jsem již několikrát psal, tak to není daleko, jede tam krásně a rychle každou chvíli vlak, jízdenka PID je mnohem lacinější, než do Prahy, jen za ty výstavy zaplatíte trochu více, ale zase si odvezete jistě hodnotný zážitek.
Mně už se osobně den před pracovním dnem na poledne nějak nikam nikdy moc nechce, ale třeba to máte jinak, nebo už nemáte pracovní povinnosti, a jak vidíte, tak můžete ještě zítra ráno klidně jet.
Co je google street ? Slyšíte to snad prvně ?
Dnes si tedy připomínáme 101. výročí společného státu Čechů a Slováků a je to trochu znát. To prostě nejsou kulatiny a v minulosti jsem tu toho napsal dost, ač to zejména mladší generaci moc nebere. Ta má svoje stručné vlastní dějiny, kde se píše, že není co slavit, protože už žádné Československo dávno není a finito.
My, kteří jsme vyrůstali ve společném státě, stáli jsme společně ve zbrani se Slováky a učili jsme se o obrovské touze občanů této země mít vlastní stát, tak si tento fakt minimálně uvědomujeme. Vždyť soustátí nesoucí název Rakousko -Uhersko, jehož jsme byli významnou součástí, tak trochu připomínalo něco, o čem dnes historikové přemýšlí v porovnání s EU, nebo USA.
A na druhou stranu má náš stát úžasnou předlouhou historii, ve které hrál v časech království občas i významnou roli v centru Evropy . Historie však nikdy nekončí a pokud nesedíte jen doma a jdete ven, tak zjistíte, že slýcháte mnohem více cizích jazyků, než v minulosti.
Nejde jen o jazyky světové a různých turistů z Dánska, Nizozemí, či Švédska, ale často je to ruský jazyk, ukrajinský jazyk i jazyky z Balkánu. A právě z Ukrajiny tu již dnes máme mnoho lidí, kteří sem přišli především za prací a někteří i přispívají komentáři na web pana Lojky. Někde jsem to tam zahlédl.
A zase jde o ten pohled na věc. Vždyť část Ukrajiny byla také politicky součástí Monarchie, ale co je pro nás ještě zajímavější je fakt, že ještě menší část byla dokonce 20 let součástí našeho společného státu ( 1919 - 1938). Opravdu je Ukrajina, respektivě Podkarpatská Rus tak chudým územím ? Co vlastně víme o území, které k nám nějaký čas historicky patřilo a kam jezdil z Prahy přímý vlak ( Praha- Jasina.) ?
Televize nám mnoho neukáže, a když, tak obyčejně nějaký dokument, kde hledá prvorepublikové stopy soužití v jednom státě. Dokonce jsme si dlouhá léta představovali, že se tam jezdí po prašných neskutečně dlouhých cestách starými autobusy, kde se na nějakou technickou kontrolu nekouká a jezdí se tak dlouho, než se vozidla nerozpadnou.
Je to skutečně tak ? Vůbec ne. Máme dnes k disposici různé programy google street
( https://www.google.com/maps/@50.3652115,14.4815535,13z
, kde se můžete projíždět po ulicích a silnicích mnoha států, jako kdyby jste tam byli. Bude to pomalu rok, co jsem si zahrál na takového pasažéra výletního autobusu a projel si od počítače od hranice u Vyšné Nemecké celou trasu přes Užhorod, Mukačevo, Chust až do Jasiné, kde končily prvorepublikové vlaky z Prahy.
Konečně, jezdí tam dnes z Čech několik oficiálních autobusových linek, z nichž některé pokračují ještě dále. Je to z hranic ( na Slovensku) po silnici rovných 262 km, takže to žádná velká dálka není.
Byl jsem mile překvapený.
Kolem Užhorodu najdete opravdu kvalitní široké i víceproudové silnice a ani směrem k východu neztrácejí na kvalitě, ale spíše na šířce. Je to dáno tím, že se dostáváte do krásné kopcovité krajiny, kterou se krásně vine řeka Tisa, jenž občas tvoří hranici s Rumunskem. I zde jsou krásné historické stavby a ve městech je co obdivovat.
Pravda, občas uvidíte vyjímečně na silnici oslíka táhnoucího povoz a budete především obdivovat krásné pravoslavné kostelíky a kostely, ale to je právě na světě to krásné, že to všude vypadá trochu jinak. Hlavně, když je to jiné krásné, a to na Ukrajině v části, kterou jsem si programem v PC projel bylo.
Berte tento příspěvek tak, jako článek, který připomíná v dnešní významný den společný stát Čechů, Slováků a Rusínů. Nám připadají někdy díky jinému současnému rychlému stylu života a rozdělení původního státu tato území na východ od Košic až neskutečně vzdálená ( ono je to skoro stejně daleko na západ až do Paříže ) Vzdušnou čarou je Jasina z Mělníka 750 km a Paříž 890km...., ale jak vidíme, tak to byl až po určité hranice 2x jeden stát ( když započtu i to Rakosko-Uhersko ) a lidé z těchto končin sem nejen jezdí od roku cca 1991 za prací, ale mnozí tu i žijí a do domácích lokalit jezdí spíše třeba i jen na návštěvu k rodičům apod.
Taková je současnost, byť i existuje krásná literatura, kde se zase dočtete, kam všude v historii emigrovali Češi a může i někoho udivit, že to byli oblasti v Kazachstánu, kolem Oděsy, v Moldávii, na jižní Ukrajině, Volyni, v Banátu, Slavonii, Polsku a nejen v západních zemích, kam někteří směřovali už v dobách hospodářské krize ve 30. letech a další pak především v politicky významných letech.
Hezký zbytek slavnostního volného dne !
Žádné komentáře:
Okomentovat