Co může být pro člověka radostnějšího, než když se mu plní nějaké sny ? A těch můžete mít během života opravdu mnoho. Bavil jsem se zejména v roce 1992 tak trochu psaním poesie v mělnickém Pegasu a velmi rád na téma naše město. Tehdy směřovala jedna báseň k podzemí města, jiná k výletní říční dopravě, a pak najednou přišla po mnoha letech doba, kdy se to začalo vše opravdu realizovat.
Dne 10. září 2005 jsme se prvně vydali díky aktivitám tehdy mladého sdružení MOOS obdivovat dosud veřejnosti uzavřené středověké sklepy ( ale i ty veřejně přístupné zámecké) a v mělnickém deníku Tep regionu, se mohl tehdy čtenář dočíst, že se v 90. letech uvažovalo o zaplnění středověkých sklepů jakousi směsicí elektrárenského popílku a betonu. Ještě štěstí, že se ten bláznivý nápad z počátku 90. let nestal realitou.
Ta atmosféra toho dne 10. září 2005 byla neskutečná. Měl jsem tehdy k dispozici několik měsíců svůj první digitální fotoaparát, samozřejmě jsem fotil, a když jsem později v roce 2007 psal svůj první web, tak jsem samozřejmě věnoval spoustu prostoru i mělnickému podzemí. A jak jsem to tehdy viděl, tak to se můžete dočíst zde na .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html
Další radost na sebe nedala dlouho čekat. Dne 29. června 2007 jsme se podívali na věž Chrámu sv. Petra a Pavla, o rok později jsme již chodili chodbou ke středověké studni pod náměstím Míru, přišla rekonstrukce hradební zdi v Jungmannových sadech a v roce 2009 jsme se dočkali výletní lodní dopravy pod městem.
Rok 2010 pak přinesl revitalizaci města, cyklostezku podle Labe i Vltavy, ale pojďme už opět ke středověkým sklepům, o kterých se začalo po roce 2005 mlčet. Sice už tehdy byla nakreslena mapa podzemních prostor pod historickým středem města, kterou si mohli návštěvníci v roce 2005 na akci vyfotografovat, ale o sklepech se začalo mediálně takříkajíc mlčet.
Nové světlo do světa mělnického podzemí vnesl až nový předseda MOOS , kronikář města i zastupitel Martin Klihavec, který byl do té doby známý, jako sběratel historických pohlednic Mělníka. Především díky jeho aktivitě byly právě v tomto sklepení dne 9. září 2017 mimořádně otevřený po mnoha letech první sklepy pro veřejnost.
Tehdy to bylo společně se sklepy pod číslem popisným 11 první veřejné otevření mělnických středověkých sklepů po řadě let. Akce se setkala s mimořádným úspěchem a dobový článek si můžete prohlédnout zde:
http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html
Po celý rok 2018, pak Martin vyjednával s různými majiteli mimořádné dny otevřených podzemních prostor a mělnickým nadšencům podzemí začaly díky dobrovolnické práci MOOS opravdové žně. Dokladem toho jsou jednak fotografie z akcí na facebooku pana Lojky, a pak samozřejmě i reportáže s fotografiemi zde, kde se také dozvíte, jaké obrovské množství návštěvníků které sklepy navštívilo.
Rekord drží návštěva okruhu, který měl více majitelů :
http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html
Sklepy U Straků a U Holečků navštívilo za jediný den 1 174 lidí a akce byla dopředu dlouho ohlášena na veřejnosti.
Měli jsme samozřejmě oba z návštěvnosti sklepů velikou radost a nebyli jsme sami, jenže to vše mělo takovou trošku hořkou příchuť. To je situace, kdy se díky aktivitě člověka domluví nějaké podmínky, je kolem toho plno práce, zaměstná to plno lidí, a pak je náhle po všem a začíná se časem znovu od nuly.
Mezitím má dnes již kdejaký městys ty své středověké sklepy, kterými se honosí především na internetu a láká turisty. Vždyť právě středověké sklepy patří společně s vyhlídkovými věžemi měst k tomu nejatraktivnějšímu, čím města lákají turistický ruch z něhož mají nemalý zisk.
Čtenáři Soutoku vědí, že jsem byl před měsícem mimo jiné v městečku Slavonice a i zde byl návštěvník lákán do středověkých sklepů. Jenže jakých ? Prohlídka se uskuteční v gumovkách s baterkami v ruce a připravte se na velmi úzké uličky.
Cestu do tohoto podzemí jsem neabsolvoval nejen kvůli nepříliš lákavé upřimné nabídce, která může být jen předsudkem, ale nebyl čas. Vím však bezpečně, že jsem tehdy vzpomínal na naše krásné mělnické sklepy, které mi připadaly mnohem romantičtější, než například ty loňské v Jihlavě.
A tak jsme si s Martinem řekli, že už se udělalo maximum a více dělat nelze. My jsme si mělnická podzemí prohlédli, nafotili, což je samozřejmě uspokojivé, ale další kroky v oblasti turistického ruchu už musí udělat samotní majitelé, nebo město, které může přijít s nějakou zajímavou nabídkou právě pro majitele sklepů.
Psal jsem to zde již mnohokrát, ty různé možnosti, a nechci se už opakovat, neb je to únavné. Stačí zde jen najít různé články týkající se těchto akcí. A tak nás překvapila zpráva, když jsme se doslova před pár dny ( Martin ve čtvrtek večer, já v pátek ráno) dočetli na facebooku pana Lojky, že v sobotu budou mimořádně otevřeny sklepy pod číslem popisným 5.
Měl jsem dnes nějaké soukromé aktivity a váhal jsem, zda si mám udělat čas a jít se podívat někam, kde jsem byl nedávno, ale pak mi to nedalo. Zajímalo mě především, jak je akce organizovaná, jak vypadá majitel :-) ( první vlaštovka), a jaká je návštěvnost, když nebyla téměř reklama a počasí za moc nestojí.
Dorazil jsem 30 minut před oficiálním zavřením akce a obdržel jsem lístek s krásným pořadovým číslem 88. Mimochodem, už kdysi dávno jsem se dozvěděl, že když prý radista vyťuká morseovkou ( Morseova abeceda) číslo 88 , tak to znamená krásnou větu ,, Líbám Tě " :-))). Jinak se prý používá běžný pozdrav 73 :-). To jen tak pro legraci.
Dlouho jsem si užíval prostory téměř sám, protože dva muži přede mnou to prakticky proběhli a vzpomínal jsem na rok 2017, ale pak najednou chodili lidé a nebylo tomu konce. Na svědomí to měl jistě i Mělnický košt, který oficiálně začínal v 16 hodin.
Dnes mě víno inspirovalo tak, že ač jej moc nepiji, tak dnes si jej užívám i při psaní tohoto článku :-).
Dostal jsem se náhle do části, kde byla naprostá tma a já neměl baterku.
Fotil jsem bleskem na slepo a spatřil jsem prostory, které jsem si hlavně prohlédl až doma na fotkách :-).
A pak opravdu najednou chodilo tolik lidí, že majitelka zvažovala, zda prohlídku neprodlouží. Když jsem byl opět na světle bílém, tak prý prošel do sklepa 101. návštěvník, ale mám takový pocit, že jich bylo mnohem více.
Majitelka mi prozradila, že to přišlo vše náhle a rychle, jako při správném nadšeném vzplanutí. Největším problémem prý bylo sehnat elektrikáře za přijatelnou cenu, a jakmile bylo hotovo, tak do toho hned skočit, dokud je ještě letní sezóna.
Díky tomu sice akce neměla téměř žádnou reklamu, ale i to je dobré, protože i to dá nějaký výsledek, který je samozřejmě zajímavou informací. Nikde totiž není psáno, že šlo o poslední sobotu srpna 19 a jistě se do budoucna dozvíme více v tisku, nebo v elektronických médiích.
Zájezdy tu tedy dnes žádné nebyly, protože nebylo ani počasí na výlety, ani nebyla akce s vyjímkou facebooku pana Lojky nikde veřejně presentována.
Popřál jsem tedy majitelům hodně radosti z aktivity a sám jsem odcházel s úsměvem na líci, protože je vždy krásné vědět, že můžete někam jít, když se vám chce a hodí se to, a nemusíte čekat, až zase někdo vyhlásí někdy nějakou mimořádnou návštěvu a doufat, že budete ten den dostatečně zdraví. a přizpůsobíte tomu svůj program.
Někdy to opravdu nejde, zvlášť když se slaví nějaká výročí, ale mělnické středověké sklepy si už zaslouží, aby si získaly hodnotné místo ve své obrovské kategorii, které si plně zaslouží.
A konečně, vždy když vylétne nějaká ta první nadějná vlaštovka nějakého snu, a třeba i po desetiletích, tak to je důvod k radosti i oslavě, nebo ne :-)?
Tak právě tady je to první místo na Mělníku, kde se majitelé pustili do krásné věci, kterou již tolikrát předvedl velmi úspěšně MOOS. Máme z této první vlaštovky týkající se mělnického podzemí s Martinem upřimnou radost a přejeme si, aby se zkrátka potvrdilo, že o mělnické sklepy zájem je a bude.
Člověk někdy zažije neuvěřitelné věci. Majitel jedné chaty v Jizerských horách poblíž velkého Jablonce nad Nisou si stěžoval, že mu tam nikdo nejezdí, a tak zavírá penzion. Zeptal jsem se ho : ,, A internetové webové stránky máte ?" Představte si, že neměl a klientelou byla nějaká známost ze starších časů. Pořádal tam nějaká podniková školení. Ještě se divíte ?
A tak jsem nakonec optimisticky naladěný vkročil na náměstí, abych udělal aspoň ještě několik fotografií z Mělnického koštu. Je to tak trošku nošení dříví do lesa, protože tato akce ožívá na mnoha faceboocích Mělníka, ale na druhou stranu je to jen dokreslení celé té velké slávy, která se tu dnes konala.
Tady se již zdržím komentářů. Nemám příliš rád situaci, kdy se postavím před cizí lidi se skleničkami v ruce a začnu je fotit. Přitom to jsou pochopitelně ty nejlepší detaily akce, ale je to takové zvláštní.
Užijte si pěknou neděli a než bude Mělnické vinobraní, tak vám přeji ještě plno pěkných výletů i akcí, které vám něco dají. Máme krásnou zem a žijeme v hezkém městě s krásným okolím. Jen je třeba občas pokud možno dobře něco vyřešit, občas se zastavit a rozhlédnout a nad něco se povznést :-).
Aktualizace 11.8. ve 12 hodin:
Ještě si přidáme něco z historie domu, ale než tak učiním, tak se podívejte, co se také může fotografovi přihodit. Přijel jsem z oslavy, popadl foťák a spěchal na poslední půlhodinku sklepů. A výsledek ? Po nafocení snímku jsem zjistil, že se zrovna vybila baterie, protože foťák fotí prostě často. V důsledku nabití baterie jsem byl nucený posunout napsání článku a ten tak nespatřil světlo světa v nějakých 19 až 20 hodin, jak jsem si plánoval, ale až ve 23.55 hodin. I to patří k tvorbě článků :-).
Historie domu čp. 5:
Jednopatrový měšťanský dům středověkého původu s dochovaným sklepením je nenápadná, nicméně velmi starobylá stavba otevírající se do náměstí dvěma oblouky podloubí (dnes čp. 5, dříve čp. 8). Na sklonku 18. století byl majitelem domu Antonín Zahradník, činovník místního krejčovského cechu, k roku 1785 zmiňovaný mezi staršími města. Předělem v jeho působení v městské samosprávě bylo zavedení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1788, nicméně mezi radními města jej nalezneme i později, a to dokonce současně s kronikářem města Janem Josefem Albrechtem. V roce 1796, během tzv. první koaliční války proti revoluční Francii, oba přispěli na výzbroj mělnických dobrovolníků. V roce 1891 dům patřil Františku Pechovi, který současně vlastnil nemovitost čp. 6 v Rybářích.
( autor Mgr. Lukáš Snopek z Regionálního muzea Mělník).
Po 1. světové válce byl vlastníkem domu pan Antonín Malý, který měl v přízemí obchod s potravinami. Obchod prosperoval až do 50. let 20. století, kdy byla jeho činnost nuceně ukončena. V současné době dům náleží potomkům Antonína Malého. V přízemí je restaurace U Piráta.
Žádné komentáře:
Okomentovat