Nedělní dopoledne patří na Mělníku zvonům. Prohlédněte si krásné nedělní srpnové mělnické ráno a zaposlouchejte se do hlasu mělnických zvonů.

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.

Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).

Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.

Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.

Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.

Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.

Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.

A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.

Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.