A máme tu závěr tohoto mini seriálku. Napadlo vás někdy, jak by se dalo jet na kole z Mělníka k severu tak, aby se člověk vyhnul nějakým kopečkům, které je třeba překonat :-) ?
Někdo řekne, že to není žádný problém a jmenuje Labskou cyklotrasu číslo 2. Tak ano, to je skutečně pravda, ale já mám na mysli spíše romantickou cestu někam směrem na Doksy a k Bezdězu. A takovým vodítkem nám může být právě královská červená Máchova stezka, která sice odbíhá třeba u mlýna Štampach, nebo u Harasova trošku do kopečku na skály s výhledem na vodní hladinu, ale v podstatě nám tu silniční komunikace společně s potokem jen pozvolna nenápadně stoupá a okolí je podstatně romantičtější, než kdybychom jeli po polích mimo Kokořínský Důl někam do kopce směrem ke Mšenu, nebo na Vysokou a obec Kokořín.
Máchova cesta, se nakonec za osadou Olešno u Ráje na krajské a okresní hranici rozhodne odbočit vpravo právě na místě, kde je zmíněná odbočka na místo zvané Laka a velkým stoupáním překonává sedlo mezi Drnclíkem a Uhelným vrchem ( soustava kopců zvaná Housecké vrchy), aby se s civilizací setkala jen kousek nad autoparkovištěm pod zámkem Houska, odkud se již pohodlně a s kopce vydává do šírého údolí táhnoucího se od České Lípy přes Doksy k Mladé Boleslavi.
Pokud však máte jízdní kolo, tak je jistě pohodlnější i romantičtější projet osady Kondrádov i Tubož a přijet na severní svah zámku do Dolní Housky. A kam odtud ? Není to škoda ? Jste na posledním pohodlném místě jízdy, kde toho kromě pohostinství, vodní nádrže, výhledu na zámek na kopci a později i hlavního pramene říčky Pšovky více není.
Odtud je již jen cesta zpět, nebo stoupání po silničce do obce Blatce, nebo stoupání k Horní Housce. O prvním případu se bavit nebudeme. To je trochu škoda, se tu jen otočit. Pokud pojedeme na Blatce, tak nás buď čeká po prvním stoupání další stoupání na Ždírec ( směr Doksy), nebo pohoda na křižovatku za hranicí našeho okresu s malým stoupáním do obce Střezivojice a sjezdem až k Mělníku.
Dobrou cílovou prémií je návštěva zámku Houska, ale to je pořádný stoupák, který vám dá zabrat , i když jen kolo vedete. A tady je možná čas na experiment, který jsem tuším kdysi dávno udělal, ale nejsem si již jistý
.
Když se podíváte na mapu, tak vidíte, že tam nějaké polní pěšiny jsou, které vás dovedou mezi stromy téměř po vrstevnici až pod Horní Housku kamsi na silnici směrem na Kruh. Čili, pro dobrodruhy a výzkumníky, se může cyklista za dobrého počasí zřejmě skutečně proplést skrze Housecké vrchy tak, aniž by musel vůbec někde bojovat s nepříjemným stoupáním a dojet do městečka Doksy z Mělníka prakticky po rovince :-).
Určitě typ, to zase někdy vyzkoušet a hlavně ne po deštích.
Já se však i pro velké horko a pozdní hodinu vydal tentokrát jen na zámek Houska a není žádným tajemstvím, že jsem se chtěl seznámit s místním rádiovým signálem i konečně objevit lepší výhled, než ten, který jsem znal.
Po prudkém stoupání, kdy jsem kolo doslova strkal, jsem se dostal na křižovatku, kde se nachází hospůdka s příznačným názvem Na konci sil. Pokud zde odbočíte vlevo, už si jen užíváte nádhernou jízdu s kopce a s výhledy až k městečku Doksy, nebo pod hrad Bezděz. Ale, pak ta cesta domů, ta je zprvu do kopce a nekonečná :-).
Když se dáte vpravo, tak už vás čeká jen tato socha ...
...... , parkoviště aut, rozcestník turistických cest s Máchovou cestou, závěrečný mírnější výšlap k zámku a jedno výhledové místo, které však moc neoslní.
kousek pod zámkem je tento smírčí kříž a ....
.... následující záběry jsou ze zámeckého dvora, kde se často něco koná. Ponechám bez komentáře.
Zámek stojí na skále, ke které vede prošlapaná cestička, ale nechtěl jsem se moc vzdalovat od kola.
Tady jsem si přišel na své.
Pokud aspoň trošku znáte naše kopce, tak pro vás nebude problém poznat horu Klíč , Rálsko, Bezděz, Ještěd, mlhavé pásmo Krkonoš a s triédrem snad i rozhlednu na Jedlové. Já ho neměl.
Co dodat ? Za mě velká nádhera.
Člověk může obdivovat jakékoliv hory a znát i leckteré kopce, ale tady je doma a má i nejlepší představivost. Vždyť všude již nejednou byl, což třeba o Beskydech říci nemohu. Tam člověk přijel téměř po 50 letech :-).
Vysílač Cottbus -Calau je odtud vzdušnou čarou 148 km, a tak se dá předpokládat, že to Braniborsko by tady mohlo být často. Na druhou stranu je pravda, že relativně nedávno jsem byl na nedalekém a jinak suprovém Nedvězí, kde bylo prostě jen nedaleké nejbližší Sasko. Je to především o podmínkách.
Dolů už se jelo vesele a ani se mi nechtělo zastavit, ale nechat si ujít zastávku u nejvzdálenějšího ( nejdelšího) pramene říčky Pšovky, to by bylo trošku škoda. Vždyť tady začíná hlavní tok říčky, která čaruje celou tu cestu, co jsme si nyní ve čtyřech dílech projeli na kole a ještě nás protáhne našim městem až k Labi.
Jak vidíte, tak tady bylo všude nějak sucho, což se promítlo i dále poblíž Olešna ( ostřicová tráva v bahně) a situaci možná zachraňoval i podzemní zdroj rybníka Stříbrník. Už jsme to v jednom článku o Ráji s panem Jáchymstálem rozebírali. Sami tu však vidíme, že je vody letos zkrátka málo, byť ve známých nádržích ( Štampach, Harasov, Podhradská tůň) vodu vidíme.
Nakonec jsem se ještě jednou zastavil v Tuboži, kde máme pro Kokořínsko tolik typické skály, sklepy, jeskyně ....
....., nyní i krásné sakrální památky ....
..... , vyfotil tuto zastřešenou studánku na louce na soukromém pozemku , ....
..... a nakonec přidal i to, co do přírody patří a vždy to nějak člověka potěší. Zvířátka. Ta nikomu neublíží a mohou jen potěšit svojí přítomností.
To je ze seriálku vše a nezapomeňte, že žijeme na krásném místě a máme hezké okolí. Važme si toho a využívejme toho. Občas to takovou návštěvu chce a pohladí to po duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat