Těsně za hranicí okresu Mělník leží osada a kopec, který si zamilujete. Výhled prvního řádu na třetinu Čech, působiště slavné zpěvačky, romantika, cíl turistů i cykloturistů, zimní přechody a další, tak to je zkrátka Nedvězí. Tentokrát to bude letní procházka.

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.

Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.

Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.

Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.

Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).

V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.

Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.

Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.

Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.

Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....

..... Bezděz také ...

...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.

Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.

Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.

Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...

 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.

A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.

Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.

A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).