Jen o něco dále za Velkým rybníkem nedaleko nově administrativně vzniklé osady Lhotka Důl, se nachází mlýn Štampach, se stejnojmenným rybníkem. Dlouhá léta šlo o privátní pozemek, kam se veřejnost zkrátka nedostala a jedinou možností, jak nahlédnout do katastru mlýna byl buď pohled z vršku skal nad rybníkem, kudy prochází turistická červená Máchova cesta, která je součástí dálkové evropské cesty E10 , nebo se musíte opřít trochu nepohodlně o vysokou zídku za mlýnem, a také se dá něco zahlédnout.
Několik posledních let je tu ve dvoře otevřen prodej živých ryb a viděl jsem tu občas pootevřenými vraty množství jízdních kol a cyklisty hodující nad nějakými zřejmě rybími pokrmy. Pokud je mi známo, tak ještě v 90. letech v katastru mlýna bylo zachovalé mlýnské kolo, ale majitelé se rozhodli v oblasti podnikání vyjít trošku jiným směrem, než je populární, ale také často velmi nákladná expozice mlynářského řemesla, kterou ovšem musí mlýn disponovat.
Dnes tu mám tedy jen tři fotografie od silnice, a že tu ryby opravdu jsou, tak to vidíte hned na té první, ale pokud si chcete vychutnat atmosféru tohoto krásného koutu CHKO, tak doporučuji pohledy ze skal nad rybníkem, které jsem naposledy publikoval v článku ...
https://soutok.blogspot.com/2019/06/melnicky-hrozen-roku-2019-byl-prijaty.html
Pokud vás zajímají nějaké tématické články o mlynářském řemesle, tak si vás dovoluji pozvat buď do vesničky Zubrnice, kde je minimálně jeden mlýn součástí skanzenu ...
https://soutok.blogspot.com/2016/04/a-takova-to-byla-krasna-sobota-poklady.html
, nebo do skutečné perly našich vodních mlýnů v jihomoravské obci Slup ..
https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html
..... a v neposlední řadě do Liběchova, kde se občas otevírá mlýn veřejnosti ...
https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html
V areálu mlýna Štampach toho ze silnice nyní moc neuvidíte, ale vězte, že za vegetací se nachází zmíněný rybník s ostrovem, na který vede dlouhá dřevěná lávka. Ta je dobře vidět ze skály.
Pak už přišel čas, abych také vyfotil nějaké skály. Tyto jsou hned za Štampachem.
Kolem mlýnu Kroužek, se po silnici dostanete až na Harasov, kde nám před zatáčkou po levé straně vyrostlo často plné placené parkoviště. Harasov je totiž oblíbeným místem ke koupání s krásnou pláží a přilehlým trávníkem. Kromě slavného hotelu, se středem zájmu v posledních mnoha letech stala tato stále nedokončená budova, která měla být zprvu snad dokonce sídlem organizace CHKO.
Nyní to vypadá na budování nějakého penzionu s restaurací, čemuž napovídá i sportovní areál za chatou. Leč, dokončení je stále v nedohlednu a mně se vždy vybaví vzpomínka na Blansko. Tam je totiž podobná situace.
Auty se tam nedostanete dále, než na záchytné parkoviště u takovéto chaty, která je restaurací. Když do ní vstoupíte, tak zjistíte, že částí restaurace protéká říčka Punkva, která tu roztáčí pro turisty vodní kolo. Je to vskutku zajímavý zážitek, když sedíte u stolu pod střechou a nekoukáte se na malou varnu minipivovaru, jak bývá někde zvykem ( Pivovar Labuť Litoměřice), ale na potok, který točí vodním kolem o průměru snad tři metry.
To je prostě ta nápaditost, o které jsem mnohokrát psal.
Starou atrakcí Harasova je tento skalní byt. Bohužel není dnes síly, která by někoho dokopala k tomu, aby byl zbaven přehnané zeleně, které je už příliš.
Dnes uvidíte z celého skalního bytu jen tuto část balkonu. Je velkou pravdou, že se dnes radujeme z toho, jak Mělník vypadá. Když jste se například v 80. letech vrátili v neděli v půlnoci z cest, tak jste měli pocit, že jste v nějaké vesnici. Svítilo několik světel a přes den byly budovy takové šedivé a zašlé.
Bohužel, toto už nelze říci o jiných místech a o Kokořínském Dole to platí dvojnásob. Hotely Dolina a Harasov jsou úplným hnusem a svědčí o tom, že je u nás v zákonech něco špatně.
Jak vidíte na snímcích, tak sám Harasov je opravdu krásným místem k oddechu, rozjímání i k fotografování.
Takto z dálky, se může zdát, že hotel je v pořádku.
I tady jsem si dovolil zvěčnit místo, kde se nám rozsáhlá vodní hladina mění v nenápadný potůček.
Lekníny jsou ozdobou vodních nádrží.
Tentokrát jsem vynechal hájenku u silnice a zastavil se až u autobusové zastávky Harakoko. Shora zrovna přišla jedna mladá maminka s děckem, která zde silnici přešla a řekla mi, že tu jsou prý k vidění až tři druhy různě barevných raků, ale je třeba výdrže a čekání.
To jsem si nemohl dovolit. Já musím jet, plnit si své nápady a nemohu se někde jenom tak ploužit a přemýšlet, co by byla skvělá fotka, kdybych měl štěstí.¨Krom toho se dělalo stále větší a větší horko.
Harakoko, to jsou především chaty vysoko nad tímto údolím.
Konečně zase nějaké krásné skály.
A tady nad silnicí také.
Mlýn Mlčeň, někdy též Mlčení je snad odjakživa porostlý vegetací. Jinak jej za svého života neznám.
Restaurace, či Hospoda u Grobiána https://www.grobian.info/kontakt/
...., se poslední dobou proslavila občasnými pivními festivaly, leč jejich termínům v roce občas nějak nerozumím. Nejlepší je to v přírodě přece od května do srpna, ne ? Aspoň tedy na venkovní sezení.
Pokusil jsem se také o foto ještě obnažených skal, které již pomalu začínají zase zarůstat, ale jako na potvoru jsem měl slunce proti, což není pro snímek dobré.
Teď udělám jistě radost příznivcům motorových kol.
To už je hladina Podhradského rybníka, kam samozřejmě také občas chodí rybáři.
Zpátky jsem jel stejnou cestou, a tak jsem si dovolil tu skupinu skal u Grobiána vyfotit ještě jednou. To už je zajímavější, že ? Skoro si připadám, jako v Adršpachu :-).
Při troše fantazie tam vidím v prvním útvaru zleva tzv. Starostovou, což je nejslavnější skalní útvar ve skalním městě Adršpach.
Posledně jsem opomněl do článku zařadit skály nedaleko obce Lhotka, které jsou také ze zpáteční cesty. Zde je máte. Není to krása?
V Kokořínském Dole ( osada) nebylo co fotit, nebo by to bylo spíše jen k nadávání. To je katastrofa. Všude se budují samé hotely, penziony, neboť ty stávající jsou přelidněné, ale to je vše.
Parkoviště za bývalou Dolinou, to je pro pamětníky k pláči. Dnes už vás raději ani nepustí, aby člověk mohl obejít areál a podívat se třeba, jak vypadá bazén. V cestě bývalé turistické značky byl najednou plot a zpráva privátní pozemek. Je tu jakýsi polorozbořený dřevěný barák, ve kterém je výdejní okénko bufetu a lidé tu stojí na parkovišti u okénka fronty. Také provizorní lavičky a stolky jsou venku mezi auty. Nic proti venkovnímu posezení, ale s absencí vnitřního posezení právě zde, je to stav tristní.
Mám odtud ještě jedno překvapení, ale to nechám do dalšího dílu. Pěkný víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat