neděle 14. července 2019

Z moravského krále Praděda můžete koukat na Sněžku i na Vysoké Tatry. Pohodový výlet na nejvyšší horu Moravy nenabízí pouze dálkový kruhový výhled, či brzký návrat domů, ale řada věcí vás na cestě mile překvapí.


Byli jste už někdy v Jeseníkách, nebo na nejvyšší hoře Moravy ? Tak to si říkám vždy, když si vzpomenu na školní výlet do Vysokých Tater v 70. letech , na několik návštěv naší nejvyšší hory Sněžky, a také na dokumenty v ČT, kdy nás třeba pan Michal Jančařík vzal v Cyklotoulkách nejen na Praděd, ale třeba i na Švýcárnu. Jeseníky nám mají co nabídnout a přitom jsou tak nějak  díky své poloze mnohdy neprávem opomíjeny.

Praděd je sice až pátou nejvyšší horou ČR, ale kromě toho, že je nejvyšší horou Moravy a Slezska ( 1491 m.n.m. , tak díky vysílači na jeho vrchu ( výška 146.5 metrů) je nejvyšším, byť umělým bodem v naší republice. A takovou zvláštností je i fakt, že na rozdíl od Sněžky sem nevede lanovka, ale krásná široká silnice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd

Seznam tisícovek v Česku podle výšky sestupně. Podle nadmořské výšky jsou uspořádány do 396 pozic. ( Rovných tisíc metrů má šest kopců ) Kdo by to jen řekl ? Zde je tedy zajímavý seznam nejvyšších vrchů v ČR :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tis%C3%ADcovek_v_%C4%8Cesku


Vyjel jsem ráno v 5.40 z Mělníka vlakem do Kolína, kde jsem v poklidu přešel na nástupiště, odkud odjíždí starý známý rychlík EX 113 Varsovia jedoucí do Varšavy. Ten přijede z Prahy a odjíždí v 7.02. Vlakem jedete až do Olomouce, kam přijedete v krásných 8.44 hodin.

Jak jen je  Olomouc z Mělníka časově blízko, a kdyby měl člověk platit normální lístek, tak dáte .... 2x 319 Kč ... tedy 640 Kč jen za cestu. Osobně si myslím, že kdyby jízdné nebylo tak drahé, tak by lidé i více cestovali vlaky během celého roku, byť je pravda, že si mnozí rádi přispíme, nebo máme i jiné povinnosti, než jen přemýšlet o výletech.

Ten Olomouc, nebo ta Olomouc :-) ?
https://www.google.com/search?q=ta+Olomouc&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=ta+Olomouc&aqs=chrome..69i57j0j69i60.7756j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Z Olomouce jede v 9.01 vlak až do Krnova, kde žije početná řecká komunita, která tu má i svůj hudební festival a další akce. To je mi však dnes jedno a jsem jedině rád, protože mezi městy Bruntál a Krnov je náhradní autobusová doprava.


Už za Olomoucí jsem překvapený. Vlak jede k severu podle říčky Bystřice a brzy se zakousne do takového malebného kaňonu mezi kopci. Všechna nádraží jsou takové strohé velké oprýskané nevyužité budovy a na té první je ještě patrný německý nápis, který dosud nikdo neodstranil, ani ho žádná barva nepřekryla. Vždyť na Bruntálsku převládala německá národnost a mnozí otcové odtud odcházeli bojovat za Wehrmacht.

To je právě to kouzlo dějin, které je dobře znát, nebo si je aspoň občas opakovat, abychom některým věcem lépe rozuměli a třeba i měli správnější náhled.

Později projíždíme městečkem Moravský Beroun a musím se trochu smát. Tak už jsem projížděl Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, tak teď Moravský Beroun a snad mám ta města kompletní. Moravskou Třebovou tedy zatím ne, ale Česká Třebová také není nic velkého a zvučného, kromě svého vyhlášeného železničního uzlu.

V Moravském Berouně poznávám další podnik, jehož sláva dospěla až do mělnických supermarketů. Ano, jde o minerální vodu jménem Ondrášovka. Tak ta tedy má své sídlo zde.


Krajina se rozevírá, všude se pasou nějaké krávy, občas přichází přeháňky a paní průvodčí nás upozorňuje na přestup do autobusů směrem do Krnova.V 10.22 přijíždím do Bruntálu, kde to ještě neznám a jsem mile překvapený.

První krásně opravená nádražní budova v jejíž útrobách nenajdete jenom automat na jídlo a pití, ale funguje tu také útulná trafika. Jenom WC tu nějak nevidím. Hned za nádražím je však moderní malý autobusáček s krytou uzamykatelnou čekárnou, kde se ve stojanu cestujícím nabízí volné propagační materiály této turistické oblasti.

Zároveň vás upozorňuje nápis, že pokud máte zájem o serioznější materiály a pohlednice, tak musíte jít ven, zaklepat tam na okénko a oni se vám budou věnovat. Bruntál má totiž své hlavní info centrum na náměstí ve městě.

Také se to vysvětlilo, jak je to tu s WC. To je vůbec samostatná budova mezi nádražím ČD a autobusákem, kde vůbec nemusíte mluvit s místní obsluhou. Pětikoruna vám prostě odblokuje patřičné dveře.

Byl jsem překvapený, že jedu prakticky sám takovým čistým autobusem, ale hned na třetí zastávce v centru města, se vůz naplnil tak, že řidič vypnul  při příjezdu motor.  Ještě vám dlužím čas odjezdu autobusu. To bylo v 10.50 ze stanoviště číslo 7 do Karlovy Studánky.

Jedete 21 km do zastávky Karlova Sudánka rozcestí Hvězda a zaplatíte 33 Kč. Přijedete tam v 11.33 a myslíte si, že máte dost času.


Ještě štěstí, že jsem se už dvacet minut předem hnal s ostatními lidmi do dalšího autobusu, který lze nazvat kyvadlovkou. Však on je tu takový malý autobusáček, parkoviště automobilů a občerstvení s restaurací. Odjezd autobusu je ve 12 hodin, zaplatíte 21 Kč a autobus čeká 6 km do stálého kopce. Autobus se narval až k prasknutí, závora se se zvedá a několik osobáků s povolením a my, se vydáváme do míst, kam už jiní s auty nemohou.



Ve 12.15 jsme na místě a já rychle přitahuji dnešní hlavní cíl. Podle map bych tam měl jíti až 90 minut, pokud se nepletu. Ihned jdu do plných, neboť mám na vrchu čas jenom 30 minut, a pak už musím k autobusu v 15.30, abych mohl ještě dnes dojet domů.


Tohle je chata Ovčárna, odkud se již musí pěšky. Nasazuji tempo, jaké mi silnice, stoupání a fyzička dovolí.


Rozhoduji se, že směrem vzhůru nic fotit nebudu, protože není čas, ale stejně jsem neodolal. Všude kvanta lidí. Jedni jedou proti vám na kolech a koloběžkách, jiní opačně s vámi pěšky, či na kolech. Ti občas i slézají, protože zjišťují, že jsou chodci rychlejší.


Poslední metry.


Za 45 minut jsem na vrchu, což je fantastické. Ve 13 hodin vlétnu k jakémusi výdejnímu okénku a už vybírám suvenýry. Jak moudré. Za nějaký čas tu budou stát fronty a přitom se zdá, že už tak je v místnosti dost lidí. To se ví, že je tu vše tak nějak dražší, ale s tím se musí počítat.


,, Lístek na rozhlednu stojí 100 Kč a prodá vám ho takový starší pán u výtahu " říká mladá slečna.  Nějak mě napadlo, že ve Slavonicích, se platilo nahoře ve věži, a tak bude jistě kasa u výtahu také nahoře. Otevřou se dveře výtahu, vyjde si 10 lidí, a protože mi už nic nestojí v cestě, tak se vřítím do výtahu a mávám na ostatní lidi, aby moc nekoukali a ráčili mě následovat. Ani nevnímám staršího pána, který šel také z výtahu, ale nějak pomalu. ,, Tak pojďte !" volám a mávám na lidi.

,,Oni půjdou, ale napřed zaplatí a Vy mi dáte stovku " otočí se ke mně muž. Tak samozřejmě, vůbec o nic nešlo, ale nějak mě ta celá situace rozveselila a hned jsem se ptal, zda ví, kolikrát za den jede tím výtahem nahoru a dolu. Prý si čárky nedělá a asi by mu to ve výtahu neprošlo. Hned jsem vzpomněl na Martina Klihavce, který při návštěvě sklepů skutečně dělá čárky, aby věděl kolik bylo návštěvníků.

Sice jsem mu řekl, jak se u nás vede statistika kontroly návštěvnosti středověkých sklepů, ale chápal jsem, že on to skutečně dělat asi nemůže a sklidnil jsem se. To víte, když si člověk může dělat co chce, tak může být chvílemi až moc veselý :-).


Ani vám nevím kolik metrů to bylo nahoru, ale jít pěšky bych to nechtěl.


Je to tam celé zakryté okny a doplněné takovými mapami. Nafotil jsem tam toho skrze sklo tolik, že se vtom stejně sotva vyznám, ale tentokrát poznalo oko na místě více, než fotografie v počítači. Na prvním snímku by měla být Sněžka, ale jest-li ji tam najdete, tak to nevím. Na místě ji bylo poznat, ale chtělo to ještě triedr.


Zde mají být zase Vysoké Tatry a pohled na ně byl časem stále lepší a lepší. Asi to postupné kazení počasí v blízkých dnech. Rádio jsem měl samozřejmě také, ale dost mě tu otrávilo. Zatímco muxy v Bavorsku mají svá oblastní pojmenování, tak v Polsku nese vše převážně název Polskie Radio. Až dodatečně podle webu poznáte, který kanál patří které blízké oblasti a o podmínkách a něčem vzdálenějším můžete jen spekulovat.

https://www.ukwtv.de/cms/polen-dab.html

Jedinou šancí bylo ulovit Braniborsko, což je odtud podstatně dále, než z Krkonoš, či Jizerek, a tak se zázrak nekonal. Už posledně v článku o Čerchově jsem psal, že za celých 14 dní nebylo ani mírné zlepšení podmínek.



Zde tedy máme ještě snímek z rozhledny ...


 .... a od vchodu do budovy. Škoda, že tam lentikulární pohlednici neprodávali a měli jen toto obří provedení pro potřebu vlastní budovy. To jsou ty nejlepší mapy, kde díky 3D efektu máte skvělou představu o terénu
.

Pohled na rozhlednu od paty budovy. Na místě jsem tedy nakonec strávil 1 hodinu a skoro ještě 40 minut. Vycházel jsem ve 14.40 a bez nějakého spěchu jsem byl v 15.20 u autobusu.


Cestou dolů jsem fotil.









Chata Ovčárna měla zcela normální interier. Jinak je tomu prý na Švýcárně ( televize).
Dolů jsem už musel v prvním autobusu stát, ale jen 10 minut. Odjezd byl tedy v 15.30. Pak jsem musel počkat do 16.09 na autobus, který mě vzal opět do Bruntálu, kde jsem byl v 16.45.

Tady bylo 45 minut času a já se mohl jít podívat na bruntálské náměstí.


Celkem hezké, byť ne nijak zvláštní. Něco se ale nafotit dalo.






Vybral jsem tedy ty nejhezčí snímky, byť jsem musel něco vynechat. V 17.34 mi jel opět vlak do Olomouce a já zkusil aspoň ještě trošku bruntálské krajiny z okna vlaku. V 18.52 jsem přijel do Olomouce. V 19.20 vám jede opět Varsovia na Prahu a ve 21.01 jste v Kolíně.

 Ve skutečnosti jsme tam byli ve 21.20, protože nám pořád hlásili, že vlak je opožděn z důvodu policejního zásahu. Náš vlak do Ústí ( rychlík Střekov) na nás však čekal, a tak byl člověk ve 22.15, respektivě ve 22.35 doma. Hlavně, že jsem nemusel zase do Prahy a nepřijel před půlnocí, či později.

A to je z cest vše. Příště už vyrazíme do terénu u Mělníka a podívámese, jak nám poskočily stavby obchodních domů.

Hezký zbytek neděle a úspěšný vstup do pracovního týdne !



Žádné komentáře:

Okomentovat