Na Řípu je krásně v každé roční době a snad každý Čech touží, se sem aspoň jednou za život podívat. Když si uvědomíme, že je tu krásně, že tato hora byla nejen bájná, pro náš národ, ale ještě nedávno i zcela holá bez stromů, které tu v horkých dnes slouží, jako důležitý slunečník, že tu bylo spousta poutí a řečnických projevů různých osobností, tak není divu, že je tolik navštěvovaná.
A zvlášť mě to sem táhne, protože to nejsou jenom občas krásné výhledy do krajiny, kterou znám důvěrněji, než jakoukoliv jinou, ale i kvůli mé zálibě při pokusech s lovením vzdálenějších signálů v rádiu.
Dá se říci, že tu není tolik lidí, jako v dubnu, když tu máme známou Řipskou pouť, ale vždy tu někoho potkáte, což se vám jinde stát nemusí.
I já se vydal svoji oblíbenou stezkou na Pražskou vyhlídku a znovu jsem se neubránil fotkám tohoto krásně členitého divokého terénu.
Výhledy stály tentokrát opravdu zato, ač nemohou konkurovat některým zimním dnům, kdy je t atmosféra čistší. K nejhezčím patří pohled na hrad Házmburk ...
..... ale působivý je i pohled do rovin pražské kotliny, která obklopuje vyvýšené čtvrti našeho hlavního města, jehož krásné centrum leží v dolíku.
Dělal jsem si naděje, že třeba budu mít štěstí a konečně ulovím na kanále 10A některý z dvojice muxů, jehož vysílače leží v předhůří Alp a na hranici Hesenska, ale nebylo mi přáno. Šlo jen nejbližší okolí. Trošku zklamání, ale i to je dobrá škola, aby se člověk naučil, že nejsou vždy jen úspěchy, a že je třeba se naučit brát si ze zážitků to nejlepší.
Na Řípu vždy potkávám nějaké přátelské lidi, kteří jsou ochotní prohodit několik vět a je to milým zpestřením výletu. Dnes byli snad všichni návštěvníci z Prahy, včetně této mladé sympatické dvojice. Tak, jak je vidíte na snímku, tak si chce každý návštěvník udělat selfíčko s krajinou za zády.
Pak se nám zdálo, že kdesi hoří, ale vězte, že tak vysoko se nese při žních prach směřující od kombajnů, který zvedají různé vzdušné proudy a samotný vítr.
Mezi Milešovkou a Kletečnou na pozadí je krásně vidět bariera hraničních Krušných hor.
Nevyfotit chatu, spokojené návštěvníky ...
....a rotundu přeci nejde :-).
Hledal jsem ještě několik krajinářských zajímavých dálkových záběrů a občas se něco našlo.
Zpáteční cesta je v současnosti nejlepší přes starý Strakův most, ale záruku, že nikde nebudete popojíždět ve frontě i zde, vám dát nemohu. Vždyť i já směrem do centra popojížděl, ale vše je dáno náhodami a dobou.
Mě čeká ještě spousta práce se zpracováním fotografií z dálkových výletů, mám tu od kamaráda i zajímavé fotky z bližšího okolí, ale také různé resty, ke kterým zkrátka dochází. Posledně jsem dodatečně zařadil do posledního článku pěknou novou píseň z afrických tropů, která je snad více evropská, ale již řada z vás měla článek přečtený.
Protože vás nechci o píseň připravit, tak tady vkládám ještě jednou odkaz.
www.youtube.com/watch?v=NLaeNzP731k
A pokud chcete slyšet i jednu hitovku z 80. let, tak se vraťte na článek
http://soutok.blogspot.com/2019/07/neni-nic-jednodussiho-nez-si-zajet-na.html
Žádné komentáře:
Okomentovat