Svůj první vánoční plánovaný výlet jsem si chtěl splnit již ve čtvrtek, ale zatažená obloha, slušná chumelenice a teploty kolem nuly mě odradily.
Proč zrovna lidnatou Prahu ? Těch důvodů by se našlo letos hrozně moc a zkusme si pod každým obrázkem něco říci. Začnu však pěkně od začátku, dopoledne v 10 hodin. Mám jet autobusem, nebo vlakem ?
A vybral jsem vlak, protože si tam člověk přece jen může udělat mnohem větší pohodlí, nikam jsem nespěchal a doveze mě to až do centra. Ostatně, zvláště v poslední fázi cesty jsou z vlaku docela pěkné výhledy na město a aniž by člověk vkročil vůbec ven na ulici, tak už na hlavním nádraží může případně něco nakupovat, pokud má zájem.
Překvapivě jsme jeli z Mělníka tři, ale po zastavení v Malém Újezdě,( pro češtináře podotýkám, že jde o místní skloňování), už byla plná snad čtvrtina vozu, ve Všetatech dvě třetiny a od Neratovic nabito.
Svezl jsem se jednu stanici metrem a vystoupil na místě, kde se píší dějiny. Mimochodem, nevím zda je to jen klamné zdání, ale také aspoň nyní v těchto dnech cítíte oproti loňským svátkům takovou pohodu a uvolnění ?
Ani se mi nechce věřit, že to nějak vydrží, nebo aspoň po zbytek svátků.
A hned za sochou sv. Václava je první radost. Konečně žádné lešení. Národní muzeum v celé své kráse. Můžete navštívit i jeho webové stránky, kde je mimo jiné možnost virtuální procházky.
http://www.virtualczech.cz/narodnimuzeum/virtualni-prohlidka/virtualni-prohlidka.html
Jindřišská věž je nejen krásná a nejen městskou vyhlídkou, nebo kulturním místem, ale je také jedním z mála míst v Praze, kde seženete případné turistické vizitky do vašich deníků.
Za jednu z nejkrásnějších budov v celé Praze lze však považovat Obecní dům.
Hned vedle najdete Prašnou bránu, která je pro mnohé romantiky tím pravým vstupem do toho nejlepšího, co město nabízí.
To může mít člověk vyfocené snad 100x a vždy to vyfotí znovu, jak je to krásné :-).
Loni byl jeden obří méďa na Staromáku, letos dva méďové u Prašné brány. Všimněte si postavy mezi oběma medvědy a její velikosti oproti méďům.
Historie brány.
Za bránou tentokrát nebyl moc velký automobilový výběr. Vyloženě jen staré fordky a žádný modernější ferrari. I tak to potěšilo a člověk si již ani neumí toto místo představit bez veteránů.
Mělnický Rikitan by snad zajásal a já určitě :-).
https://soutok.blogspot.com/2013/12/rozhovor-s-rikitanem-nejvetsim.html
Ježci v kleci, šachy, další hry ze dřeva, to je krása již jen na pohled.
Teď se zase podíváme na vojáčky ....
...... hned poté na blyštivou krásu.
Vidět pražské lucerny, to je pohádka. Buďme rádi zejména za ty, co teď máme na starém Strakově mostě.
To by v tom byl čert, aby člověk nepotkal aspoň jednu takovou postavu. V Praze se vám nestane, že by nebylo co fotit, pokud vás focení baví.
O tom svědčí i záběry do jakéhosi čínského meditačního, nebo masážního centra.
Stačí se jen pořádně podívat a zase té blyštivé nádhery vidíme více. Navíc si právě tady v Praze můžeme dobře uvědomit, jaká rozmanitost kultur a národů nás obklopuje. To vše je život.
Není bez zajímavosti, že největší zájem o pražské památky vykazují turisté z dalekých asijských zemí. Poznáte je podle průvodců a velkého zájmu téměř vše vyfotit.
Ale, pokud jste četli můj poslední článek o Kutné Hoře, tak to víte a je to koneckonců všeobecně známá věc.
Tak tady máme ten slavný a jinak zdravý strom, který sem doputoval z liberecké obce Rynoltice ( u Jablonné v Podještědí). Strom ohrožoval dům, což byl důvod, proč byl poražen.
Betlém jsem v Praze na Staroměstském náměstí nějak nezahlédl, ale viděl jsem saně ...
... asi třikrát Santu ....
..... a Budhu. Ostatně, ten slaměný betlém na mém vánočním přání je od Pražského hradu a ten vlevo uprostřed z Kampy. Zde jsem jej neobjevil.
Na jevišti se ve 12.40 nic nedělo.
Nemohl jsem vynechat známou vyhlídku na strom, na kterou jsem se necpal ...
...... ani milé a krásné koníky.
Trošku si je užijte ....
..... , stejně tak jako dvojici, kde dívka připomínala svým chováním princeznu, která se shlíží v zrcadle :-).
Týnský chrám.
Také orloj máme po rekonstrukci a tentokrát jsem si jej po dlouhé době opravdu užil. Ten si ale nechám na nějaký speciální článek.
Sklenice, půllitry, tupláky, korbele ( 0.7153 l), to prostě vždy okouzlí každého příznivce zlatavého moku.
Stále je co fotit. Za 6 hodin to bylo 250 fotek :-).
Staroměstská mostecká věž.
Karlův most.
Jsou vám povědomé ? I loni tu byly.
Když se krmí rackové.
Záběr, který se jenom tak nenaskytne.
Malování obličejů na počkání má své kouzlo.
Vltava, naše národní řeka.
A kam dále ? Díky předešlému článku již víte.
Lennonova zeď, jako symbol míru. Uprostřed i sám John Lennon.
I kvůli tomu stojí zato vystoupat k Pražskému hradu, nebo až na Petřín, když je čas.
Nápady neznají mezí.
Jedna z mnoha tabulí o Karlovi IV.
A to je již vstupní brána na trhy na Václavském náměstí.
Noc má zase jiné kouzlo.
Tady jsem se přesvědčil, co je to sugesce. Jednoho dne jsem zničehonic nabyl přesvědčení, že hostinec U Fleků je někde v sousední ulici, co hostinec U Medvídků. Chodil jsem bez mapy a pátral, až mě ze zoufalství v pátek večer vysvobodil starý pán.
Pak jsem šel dle instinktu a našel to. Nějak jsem se o jednu hlavní třídu sekl. A že tu člověk zejména v mládí s přáteli i několikrát poseděl.
Tak to je vše a vlastně už dnes budu mít napilno :-).
Ještě dodám, že zpět jsem odjížděl přímým autobusem číslo 349 ( jen v pracovní dny) v 17.25 a cesta byla příjemná. To snad proto, aby mě někdo neobvinil, že nadržuji vlakům, ač s nimi leckdy opravdu jezdím raději :-). A další důvod je i ten, že se mi obvykle podaří potkat aspoň jednoho známého a jinak tomu nebylo ani v pátek :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat