Labe před městem ( vpravo bývalá restaurace Hadík, v pozadí cukrovar)
Milí čtenáři, posledně jsem zde díky časopisu Živá historie získal motiv pro napsání článku o prvním parníku Bohemia, který tu již v roce 1841 pod městem plul. Není bez zajímavosti, že jsem jej ještě později doplnil, protože mi přišlo dobré zmínit například to, že to bylo mnoho let před vybudováním komor v Hoříně, před regulací řeky Labe, a i to , že sám Joseph John Ruston, se dožil úctyhodného věku 86 let. Nakonec jsem jej doplnil i o další odkazy.
Mimochodem, statistiky sice hovoří o tom, že se lidský věk i přes četné civilizační choroby prodlužuje, což vídáme asi nejčastěji zejména u některých veřejnosti známých osobností ( Jiřina Bohdalová, Eva Pilarová, Iveta Simonová, František Purš ( 88), Jan Červený ( mělnický básník: 95 let, zemřel v roce 1995), ale i v dávných časech, se našli jedinci, kteří překvapili. Jednoho z nich si možná pamatují i ti, kteří chodili do trafiky pro noviny, časopisy i cigarety a on k nim kdysi shlížel s obalu cigaretové krabičky. Narodil se roku 1763 a zemřel v roce 1848 ve věku nedožitých 85 let.
https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Jacob_Astor
A vlastně sem teď tak trochu patří :-).
Seřadiště vagonů v přístavu.
Ten časopis Živá historie zmiňuje nyní také legendární Orient expres a vlastně mi tak napovídá, o čem mám tento uplakaný víkend psát. Příští rok s tím vším vlastně minimálně na bázi výročí u nás v Mělníku koresponduje.
Toho nejdůležitějšího výročí, se totiž dočká mělnický cukrovar, který stojí pod Mělníkem již 150 let a založen byl roku 1869. Kromě oficiálních stránek společnosti Tereos TTD, která tu nyní sídlí ....
http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/balici-centrum-melnik/historie-cukrovaru-melnik/
máme přímo zde na Soutoku sérii článků na toto téma z přelomu let 2014- 2015. Asi nejvýznamnější, nejpřínosnější a nejčtenější z nich je díky osobě pana ing. Jáchymstála článek ....
http://soutok.blogspot.com/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html
Ačkoliv přímo zbožňuji články našeho zesnulého historika Františka Purše, které mají duši, tak pan Jáchymstál přináší v tomto případě takové informace, které jsou doslova hodny nějaké případné výroční publikace. Nemám vůbec tušení, zda něco takového vznikne, protože vše je o domluvě těch vlivných osob, ale určitě si o tom můžete hodně počíst právě zde na webu.
(Rychlík od Ústí nad Labem v Mlazicích. Od včerejšího dne nese název Střekov
Cukrovar byl se světem spojený po Labi a děkujeme za tyto záběry !! ....
https://soutok.blogspot.com/2014/01/a-tak-se-melnicky-cukr-v-roce-1963.html
Tak se mělnický cukr stěhoval v roce 1963 do lodí na řece.
A samozřejmě byl spojený s nádražím i vlečkou, která byla zrušena se stavbou obchvatu, a která má v roce 2019 také výročí. Byla totiž postavena v roce 1889 ....
http://zrus-zan-zel.blog.cz/0812/zeleznice-melnik-nadrazi-melnik-cukrovar
Autor uvádí data provozu: 1889- 2007. ( 118 let byla tedy vlečka v provozu) Uplyne tedy 130 let od její výstavby, která započala přesně 15 let poté, co měl Mělník pod městem své nádraží ( 1874). To bude brzy slavit 145 let vzniku. Dříve vozily poštu a cestující dostavníky na nádraží do Dolních Beřkovic, které se v letech 1850- 1873 jmenovalo ,, stanice Mělník ". Levobřežní labská trať totiž vznikla o 24 let dříve, než pravobřežní.
Železniční pojení Praha-Mělník je dnes významnější, než kdykoliv v minulosti.
O mělnické hlavní železniční trati 072 existuje samozřejmě wikipedie ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_Lys%C3%A1_nad
_Labem_%E2%80%93_%C3%9Ast%C3%AD_nad_Labem
.... , ale osobně si více vážím článku pana Antonína Dostálka ....
https://www.kf0015.cz/?p=11860
Bylo mi ctí, se s tímto člověkem zcela náhodně a přímo na nádraží osobně setkat .....
https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html
Osobně bych si přál, aby tak, jako u oslav 150 let trati Turnov- Kralupy nad Vltavou, vznikla i krásná kniha o té naší, která vede vlastně až z Vídně do Děčína, ale je otázkou, kdo se toho zhostí. Nicméně, pan Dostálek napsal o úseku Nymburk-Děčín krásný článek.
Pokud snad někdo neví, co taková kniha může kromě historie vzniku popisovat, tak to jsou právě historická data otevření různých stanic i úseků, povídání o odbočujících vlečkách a jejich důvodu, popis různých nádraží i strojů a vlaků, které kdy po trati jezdily apod.
Rakouská lokomotiva Taurus na čele vlaku linky Praha - Vídeň- Graz v Břeclavi. Zde připomínka historického faktu, že trať přes Mělník budovala ÖNWB a vedla po trase Vídeň-Znojmo-Jihlava-Kolín-Mělník-Děčín. ( pokud vyjedete z Mělníka někdy po 5.30 ráno, jste v Břeclavi v cca 9.55).
Pardon, zde odpolední záběr před návratem k domovu, ale lokomotiva stejná v rakouské barvě. Nejspíš spěšný vlak do Rakouska. Ranní spoj byla v modrém.
Svoji historii má samozřejmě dnes nesmírně důležitá vlečka do přístavu, která kdysi zajížděla i do chemičky na Pšovce ( Mefrit). A nedávno dokonce probíhaly diskuse, zda by nebylo dobré zřejmě někde u Mělníka ( směr Liběchov) spojit levobřežní a pravobřežní trať. Dnes se zase píše o silničním mostu přes Labe u Horních Počapel v souvislosti se spalovnou. Plánů však bývá v životě mnoho a skutečnost se vleče často tak, že se ji jedna generace ani někdy nedočká.
Vždyť i ten rozdíl 24 let mezi vznikem tratí 090 a 072 je vlastně také rozdíl jedné generace.
Opět otevřený starý Strakův most z hořínského břehu.
Posledně jsem dostal takový nápad, že bych mohl v čase kolem Vánoc oprášit některé své staré básně týkající se věcí souvisejících s městem a znovu je po letech poslat do světa internetu, ať v čase pohody a očekávání přinesou třeba někomu milé pohlazení po duši.
O Labi jsem zde napsal již několik článků s daty. Dočetli jste se, kam až při povodních při různých stavech vystoupala a vystoupá hladina řeky, nebo i to, jak je kde Labe široké apod. To vás zajímá asi nejvíce, a tak jen připomenu, že je to u nás u obce Libochovany, kde má na chvíli až 320 metrů, což je hodnota, která se objevuje až mnohem později za německým městem Magdeburg. Vidíte, a o železnici jsem vlastně nikdy nic nesložil :-).
Řeky, to jsou prostě ty nejdelší dálnice, na jejichž březích se mění krajina i kultůry.
K napsání Vltavy mě samozřejmě inspiroval Bedřich Smetana :-). Řeka má od pramene, až pod Mělník díky svému klikatění v krajině cca 420 km délky a vlastně by měla nést své jméno až k Severnímu moři, jako delší řeka, ale vyjímka potvrzuje pravidlo.
Keltské ( zase to současné číslo Živé historie) jméno Elv a pozdější germánské Elbe, a naše Labe prostě učinilo vyjímku. Ostatně, díky nejnovější mezinárodní kilometráži dnes víme, že to máme po vodě k severnímu moři 839 km. Dříve byla národní nula pod Mělníkem a ačkoliv mají všechny řeky nulu tam, kde se vlévají, tak Labe se odtud počítalo na obě strany. Tedy, až po hranici.
Lipenská přehrada v létě 2016.
Vltava
Na Trojmezí zrodila se
dívka krásná jako květ.
Skotačila mezi kopci,
pak koupala se v Lipně hned.
Prohlédla si hrady zámky
i v Masných krámech pobyla,
kde si dala rande s Malší,
než se zas dál vydala.
Světlušky pak pozdravila
a každou letní muziku,
když se kolem proplétala
a Měsíc ji ved za ruku.
Přes jezera plná jachet
dorazila pod Prahu,
kde se v klidu nalíčila,
než se pustí do davu.
Majestátně prošla mosty,
obkroužila Hradčany,
však už na ni ženich čeká,
tak teď ještě do vany.
Zítra totiž v lužním lese,
pod zámkem českých královen,
řekne svoje ,,ano" Labi,
než vytančí z Čech spolu ven.
Labe
V nejvyšších horách našich,
uzounký potůček z kleče vytéká,
křišťálová voděnka
poselství nese do údolí,
jak tady v kameni
města jsou vyrytá,
pod svými erby
ji téci povolí.
Přes balvany veliké
přes obří kmeny stromů,
přes horská města i vesnice,
do lužních lesů k nám domů.
K nám, kde snoubí se s Vltavou,
po její předlouhé cestě,
obřadně spojí vody své,
ve starém královském městě.
Pak dlouze budou si vyprávět
na své svatební cestě,
co všechno už jenom prožily
a co asi zažijí ještě ?
Naposled projdou se pohořím,
pak cestou z pískovcových skal
a při setkání se soutěskou
zajme je zvláštní žal.
Naposledy potom líně
roztáhnou se po rovině
a dlouho k moři budou kráčet
a stále více břehy smáčet.
V neonovém velkoměstě,
pak potkají na své cestě
lodní obry první třídy,
jaké neviděly ještě nikdy.
A když břehy opustily
a nabyly velké síly,
mohly dělat velké věci
mohutné jsou dosti, přeci.
Žádné komentáře:
Okomentovat