neděle 25. září 2016

Víkendové počasí vytáhlo lidi do přírody, aneb jak jsem vyzrál nad třemi infocentry a zažil velké dobrodružství :-).


Historická sušárna chmele v Dubé z roku 1877 ( odrůda Dubský zeleňák)

Už je tomu rok, co jsem zde psal o novém fenoménu, kterým je sbírání turistických vizitek a vypisování turistického deníku. Někteří lidé tomu propadli tak vášnivě, že zapomněli na původní poslaní deníků a snaží se v rekordní době skoupit po infocentrech 100 vizitek ( cca 1 200 Kč), aby se po jejich odeslání dostali do slosování o ceny, posunuli se v celorepublikových tabulkách ( různé návštěvní kategorie, jako města, hrady, technické památky apod.) a konečně dostali zdarma nový deník dle vlastního výběru, který jinak stojí 50 Kč, což je první nutná investice sběratele.

Dokonce se jedna paní rozčilovala na netu, jak to leze do peněz a já se musel smát. Sbíráme to přece pomalu, jen ty opravdu hezké vizitky a hlavně si píšeme, jak jsme kam jeli, jak nám trvala ta či ona pěší etapa a vše potřebné i zajímavé pro vzpomínky i jako podklady pro možnou novou cestu. Je to pak zajímavé dlouhé čtení plné vzpomínek a obrázků, které vám nedovolí něco opomenout.



Čápská palice leží u obce Pavličky v severozápaní části výběžku CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

Když jsem viděl, jak je ve čtvrtek v poledne krásně a příznivá situace, tak jsem měl prakticky poslední možnost udělat něco, co bych nejspíše mohl uskutečnit až příští rok v květnu. Bohužel, nemají všechna infocentra celoročně otevřeno každý den, jako to naše tady na Mělníku. Za to vděčíme nejspíše blízkosti Prahy a slavné místní vyhlídce do kraje. Lidé, kteří ještě chodí do práce, nebo studenti mají zkrátka smůlu, protože infocentra v menších městech mají mnohdy od října do května otevřeno pouze o pracovních dnech a bohaté Litoměřice mají v sobotu jen od 9.00 do 12 hodin, a pak už zavřeno.

Podnikatelská společnost v Liberci, která celé toto krásné šílení vymyslela a uvedla v činnost to řeší tak, že si prostě vizitky míst můžete objednat dodatečně i přes e-shop, ale řekněte sami : ,, Kde je to kouzlo, že si něco z cesty přiveze ? Nějaký suvenýr. Že navštívíte krásnou starou budovu nějaké radnice, prohlédnete materiály, knížky, promluvíte s příjemnou obsluhou. Copak je to nějaká  zde ještě nedostupná západní elektronika, či krásná odborná encyklopedie, abych to honil po e-shopu ? "


Martinská stěna.

A tak byl plán jednoduchý. Nejprve pojedu do Dubé, kde to od října típnou o víkendech úplně, pak si dám pěší kolečko ( 14 km) z Obroku přes Čápa, Husu a Kostelec zpět k autu do Obroku. Když už budu tak blízko u Úštěku, tak ho vezmu poklusem, protože v Liběchově má v pátek infocentrum otevřeno od 13 do 16 hodin a já chci nějaké vizitky, abych mohl nejprve zapsat ten krásný den DED před 14 dny.


Zde skonal Jára Cimrman :-).

A tak jsem vyjel ráno v 9.10 z Mělníka po neskutečně ucpané státovce do Dubé, kam jsem dorazil snad až v 9.45 a to je odtud pouhých asi 29 km. Bylo kolem 11 stupňů Celsia a počasí se ten den začalo schválně usmívat, až po poledni a asi jen na dvě a půl hodiny. První má cesta vedla ke krásné staré sušárně chmele, a pak už do infocentra v krásné staré radnici. Slečna, nebo mladá paní  mi řekla, že zaplať pánbůh už ten nápor návštěvníku opadl. Také mi vysvětlila, že tu má přes sezonu brigádníky a nemohu po ní chtít, aby seděla sedm dní v týdnu v práci, což jsem chápal.

 Příjemně jsme si ale popovídali a mají tam opravdu velký výběr mnoha krásných turistických materiálů ( viz web infocentra). Tady naplno poznáte, že tu převládalo německé obyvatelstvo, protože v publikacích, se v německé části uvádí vždy překlad obce, potoků, nebo kopců do německého jazyka, což v anglické části samozřejmě není. Nakonec jsem si s foťákem prošel městečko a zavzpomínal na různé chvíle pobytu v něm. Některé patřily kolektivní akci s názvem Zimní přechod Nedvězí, jiné byly zcela osobní.

 Nepříjemným překvapením byl fakt, že i tady se opravují silnice a já nemohl jet odtud přímo přes Pavličky do Tuhaně, ale musel jsem se vracet do Zakšína na odbočku. Aspoň jsem viděl, jak ta památka na spornou železniční trať ze Štětí do Doks zcela zchátrala. Údajně byly kdysi koleje položeny až sem, a pak sneseny ( byl tu i někde odkaz), ale navzdory mapě s vyznačeným úsekem jsou kolem toho spory, případně celková nevědomost historiků.


Skalní útvar Husa leží nedaleko obce Skalka.

Obrok je malá poklidná osada, kterou líže modrá turistická značka. Nebojte se do ní odbočit  ze silnice na Blíževedly a  projet ji až na konec po úzké asfaltce, která se v závěru změní ve štěrkovou úzkou cestu. Je tam za poslední zahradou větší plocha pro dobrých 10 aut. Odtud jsem tedy konečně v 11 hodin vyrážel na 13 km dlouhý okruh touto částí našeho CHKO. Je to tu opravdu krásně značené, jako málokde. Po modré dojdete až pod Čápa, pak po zelezé po dřevěných schodech do prudkého stoupání již mezi skalami. K čapí palici jsem se dostal asi v 11.40 po 2.5 km cesty. Les ještě barvu neměnil, jak se na podzim sluší a ani jsem neslyšel nějaký život, až na pár ptáčků. Nepotkal jsem během pěší tůry žádného člověka.


Takto podobně je Husa na vizitkách, jen více u kraje a dále.

U čápa je nádherně. Obrovský rozhled a přitom vidíte jen lesy pod vámi i na obzoru. Tedy, několik kopečků na obzoru je, včetně komínů EMĚ, ale to si musíte dát záležet je vyhledat. Od Čápa jsem vyrazil v 11.45 a Husa mě přivítala ve 13.15. Cestou jdete kolem krásného prostředí Martinské stěny a také kolem jednoho krásného krytého posezení. Jen to má jeden problém. Chybí tam koš na odpadky a místo něj tam je cedulka ,, Co jste si přinesli, tak si zase odneste". Na ceduli kdosi dopsal...


Posezení.



Cedule.

...... No, to je národní vizitka. U nás jsou opravdu místo košů na mnoha místech takovéto cedule, a pak závidíme Němcům koše a uzamykatelné kontejnery. Teď tedy myslím oplocení kontejnerů na sídlištích :-).

S Husou jsem se v té samotě náležitě přivítal, vždyť jsem ji viděl naposledy v roce 2008 :-). Nechybělo mnoho a mohla to být právě moje fotografie, která by se objevila na vizitce. Dával jsem loni do Liberce různé typy na vizitky ( Husu, možný menhir v Chodči, milník v Liběchově), ale nějak jsem se nesetkal s pochopením, byť alespoň tu Husu mi uznali, ale nebyl tehdy prý nikdo, kdo by vizitku mohl prodávat. Zvláštní. Zbylé dva návrhy byly tehdy označeny za momentální malichernost, a pak mě to nějak přestalo bavit i došly nápady. Prý to jsou jen malé památky a oni spíše nyní  ty kostely a tak. Vrch Nedvězí z dálky s turisty, nebo s tibetskou vlajkou se jim také nezdál, že prý není fotogenický. Přitom jsou na těch vizitkách kolikrát i lidé, či jiné blbiny, ale prostě jsem narazil.

Cestou z Husy ( po důkladném rozloučení :-))) jsem to vzal ještě ke Krápníku a Tisícovému kameni, což je stranou hlavní trasy. Místa znají hlavně trempové. Tisícový kámen je tak velký převis, že se tu v dobách nouze skrývaly celé skupiny lidí. Tato část CHKO je prostě fantastická díky obrovské divoké ploše lesů a skal, kterou po obvodu opatrně obchází vesnice.

Ani jsem nemusel jít zelenou značku až dokonce. Za Kostelíčkem ( zalesněný vrch) křižuje značka zarostlou asfaltovou lesní silnici, po které si vše zkrátíte právě na těch 14 km. Ta narazí v závěru na modrou značku, která vás dovede z druhé strany k autu, než jste vyšli. Bylo 14 hodin a 40 minut, když jsem se rozhodl, že snad stihnu Úštěk i Liběchov do 16 hodin. Mimochodem, Úštěk je pěšky z Husy 11 km.


Těsně nad Úštěkem je ještě slavná Kalvárie v obci Ostré. Když jsem tu byl v roce 2008 naposled, byla v hrozném stavu, ale přítel mi brzy řekl, že je vše již opravené. Chtěl jsem ji vidět i mít její vizitku, tak jsem tu měl zastaveníčko. Přijel jsem ve 14.53 a po celé řadě fotek ( všechna zastavení křížové cesty) a určitém stoupání jsem v 15.02 odjížděl do Úštěku, kde jsem byl asi v 15.08.

Cesta po kočičích hlavách po náměstí byla hrozná, když jsem trochu kvaltoval, ale povedlo se mi zde zcela zdarma parkovat přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Zde také stojí hned pěkné infocentrum v budově radnice, které také mělo do 16 hodin, ale už nebylo času nazbyt,


Centrum Úštěku z Ostrého. Patrný je kostel sv. Petra a Pavla.

Radost mi však udělalo, že místní kostel měl otevřené dveře a já tak mohl prvně v životě vidět jeho interiér a nafotit ho skrz mříž. Vždyť jsem v tomto městě i okolí také již během let  něco zažil.


Křížová cesta v Ostrém.



Zde je vidět, že místní  křížová cesta je opravdu poutním místem.



Kostel sv. Petra a Pavla.

Co všechno mají hezkého v Úštěku kromě hospod, restaurací, jezera Chmelař a kempu ? V okolí to je kromě Ostrého třeba zřícenina hradu Helfenburk, kopec Sedlo, daleko nejsou ani Blíževedly, Ronov, Kravaře a vodopády na Bobřím potoku. Ve městě je pak židovská synagoga, muzeum čertů, čtyřpatrové podzemní středověké sklepy, gotické domy, jedna významná strážní věž jménem Pikardská s opevněním, zámek a hlavně mé oblíbené ptačí domky, kde měli podle jiných záznamů bydlet právě ti italští dělníci, kteří tu v roce 1889 budovali trať z Úštěku přes Zubrnice do Velkého Března. V Úštěku to opravdu žije.

 To město má takový věhlas, že si sem udělala v roce 86 výlet od své tety v LT i jedna moje tehdejší saská dopisovatelka a poslala pohled. Je to docela rarita, když vám pohled z vlastní země pošle cizinec, ale jenom to dokládá naši úzkou společnou historii, kdy se dva národy na určitém území prolínaly a i dnes máme k sobě díky mnoha regionálním projektům i podnikatelským sférám blízko.


Městská památková zóna.



Ptačí domky jsou zvláštní tím, že z jedné strany, se můžete dotýkat jejich okapů a ze strany druhé vypadají takto.

V Úštěku tedy šlo již o čas a priority byly předem určené. Hlavně nafotit po letech ptačí domky a na trase byla i synagoga. K domkům jsem se vydal v 15.20 a zpět u auta jsem byl v 15.40. Mám 20 minut na to, abych dojel do Liběchova. Vzdálenost 28.5 km a počítačem doporučený čas 42 minut. Zkuste si to zadat. Variant je hodně. Přes Ostré a Zakšín, přes Liběšice a Polepy, přes Vědlice a Hošťku, a nebo ta moje předem určená přes Vědlice, Střížovice, Snědovice, Radouň a Štětí.

Vyrazil jsem na Tetčiněves, kudy jsem sem kdysi přijel z Mělníka na kole a silnice byla opravdu nádherná. Skutečně se dalo po ní jet mnohde 90 km /h , což je mnohem rychlejší, než po Českolipské, se svými zatáčkami. Ve Snědovicích, kudy vede Stezka loupežníka Štětky ( články) mi uhnul zastávkový autobus při odbočce k zastávce, tak brzdou bylo až Štětí.

.
Krajina je od Úštěku až k Radouni krásná, a když jsem před Vědlicemi viděl už druhé stádo krav v takové romantice, tak jsem je musel aspoň okýnkem vozu vyfotit. Vždyť mívám ve svých článcích vždy nějaké to zvířátko. Když jsem brzdil v Liběchově u zámku, tak v rádiu akorát hlásili 16 hodin. Dobíhal jsem k infu a starý pán zrovna zamykal dveře. Na můj pozdrav vtipně odpověděl, že zrovna odemyká a abych nikam nepospíchal. Tomu se říká s nadsázkou ,, stará škola" Samozřejmě jsem nechtěl zdržovat, pochválil jsem místní DED před dvěma týdny a pán také najednou nikam nepospíchal. Ano, také Liběchov má nádherné infocentrum v budově MU při Rumburské silnici.

Co by se stalo, kdybych to nestihl ? Nic, vůbec nic a  třeba Harfenice, se prodává tuším i v našem infu, ale dostalo by všechno takovou trochu nějakou trhlinu, když to bylo tak naplánované a vycházelo to. Ostatně, jsem rád, že už vím, jak vypadá liběchovské info a nemusím si tam kvůli tomu plánovat cestu, ač 7 km není zase tak daleko. To jsem již celý zpocený zastavil u tamní benzínky, abych si ještě vychutnal i se vzpomínkami pohledy na krásně odkrytou vinici, kostelík sv. Ducha a Božího hrobu, a díky odstraněným keřům, či stromům i pohled na kostel sv. Havla. Pak už následovala jen pohodová jízda přes Vehlovice, kde policie vybírala takové ty pospíchálky, co pospíchají z práce, nebo snad na chaty a nedodržují padesátku v obcích. V 16.20 mě přivítalo domácí královské město, jako již mnohokrát :-)).


Žádné komentáře:

Okomentovat