Jest-li se něco v posledních letech opravdu povedlo, tak je to pivovarnictví. Festivaly a minipivovary rostou, jak houby po dešti a milovníci zlatavého moku si pochvalují kvalitu, nápaditost i soutěživost. České pivo má ve světě zvuk a stejně tak i jméno Plzeň. Jenže, všichni pivaři ( i ti naši) vědí, že nejslavnějším svátkem piva je zkrátka Oktoberfest v Mnichově a jinak to nebude.
Což o to, u nás, se vám nanejvýš dvakrát v hlavních zprávách přihodí, že vám režie nabídne několik vteřin z místa činu ( při otevírání a ukončení), ale pokud chytáte Astru s německými programy, tak vidíte, že tím vlastně žije celé Německo. Mnichovská Televize prakticky nikde jinde v těchto dnech není a další regionální programy tam také často zavítají.
Včerejší dokument na HR ( Hessische Rundfunk) byl však ukázkou toho, co se dá o takovém svátku všechno vůbec natočit. Divák viděl narážení dřevěných pivních sudů a speciální pípy, činnost číšníků, kteří si slavnostně oblékali ozdobné zástěry a leštili tupláky, až se leskly, jako křišťál. Kamera nás zavedla i do míst, která jsem nikdy v naši televizi neviděl. Řekněte mi, kdo z vás viděl někdy dokument v naši televizi o tom, jak se staví pouťové atrakce, nebo o tom, jak se vyrábějí, jak se opravují a rekonstruují ?
Když jdeme u nás poutí, tak nás ani nenapadne, se zamyslet nad tou vší ozdobou. Malíř často maluje tak velké motivy, že se musí držet šablon a výsledné dílo vidí pro svoji velikost někdy, až s odstupem. Krom toho je téměř každý výtvor originálem. Pak vás televizní moderátor nechá projet společně s ním po nějaké gigantické pouťové atrakci, a tak by se dalo koukat pořád dál a dál celé dny.
Výsledný efekt na diváka je ten, že si řekne: ,, Stejně by tam člověk měl aspoň jednou jet, chvíli u toho být, něco vypít a honem domů".
Jenže, nekřesťanské peníze jsou často pro mnoho lidí důvodem k tomu, že si lecos odpíráme, nebo dáváme přednost nezbytným, či praktičtějším a stále sloužícím věcem. A tak hledáme výhodné jízdenky, určitou logiku činu a už nás ani nepřekvapí, že jízdné ve vlacích zase od prosince podraží. Mnozí z nás ani nevědí, že zdražování základního jízdného neurčují prý ČD, ale ministerstvo financí ( s vyjímkou speciálních jízdenek).
Na Soutoku jsem mnohokrát propagoval šikovnou jízdenku SONE+DB, nebo (+PL), která určitě také zase opět podraží. Podobný osud čeká speciální jízdenku Praha-Mnichov, která začínala na 1 200 Kč. Pro zajímavost jsem se podíval, na kolik přijde skupinová jízdenka, nebo i pro jednotlivce v Bavorsku. Takzvaný Bayern Ticket lze zakoupit už ve společném nádraží Železná Ruda-Alžbětín, kde jedinec zakoupí jízdenku za 22 euro ( bylo přeloženo, jako 585 Kč) a u skupin je to tuším 860 Kč. Ovšem, tam může jet na jízdenku až pět dospělých, což mění rodinnou jízdenku na skupinovou a zároveň to znamená, že se na ni dotyční cestující složí. Více samozřejmě na http://www.deutschebahn.com/de/start.html .
A tak zakopaný pes vlastně leží u nás, kde se obyčejné jízdné pro jednu osobu do Železné Rudy blíží 350 Kč a totéž samozřejmě zaplatíte později i zpět.
Novinové články vám budou samozřejmě nabízet různá ubytování, cestovky a autobusy, ale kdo ví, co je to svoboda rozhodnutí okamžiku, skutečné pohodlí a rozumná cena, nebo-li zkrátka jen výlet, či odskok z domova, jak tu často používám v článcích s podobnou tematikou, tak ten ví, proč tyto spekulace existují.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat