Mlýn Mlčeň
Posledně jsem v komentáři nastínil, že jsou i bližší moc hezká místa, než třeba vzdálenější krásné Jizerky. Konečně je tu i to, co se všeobecně pokládá za přírodní poklad města Mělníka a celého okresu, a tím je bezesporu dnes nedávno rozšířený celek CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Samotné základní CHKO vzniklo v roce 1976 a jeho páteří je Kokořínský Důl s říčkou Pšovkou. Ten odjakživa s příchozím jarem oživá zvýšeným počtem automobilů, zájezdních autobusů a cyklistů, které ještě doplňují trampové, různé školy v přírodě a dětské letní tábory.
Vydáme-li se jakkoliv z centra třeba Vodárenskou ulicí na Chloumeček, tak už v půli stoupání do této okrajové a hustě obydlené čtvrti můžeme obdivovat zpětné výhledy na město, někdy i třeba na vzdálené Kladno, Říp, či na západě České Středohoří. Červená Máchova cesta pak ze Chloumku pokračuje polní alejí s výhledem na vysilač a na konci pole se zařízne do pěkného lesního údolí, kterým klesá do obce Lhotka. Vězte, že právě tady se můžete mnozí setkat s prvními pískovcovými skalami Kokořínska, ačkoliv tuto oblast mnoho návštěvníků CHKO vypoušt. Může za to i fakt, že značená turistická cesta se tu vlastně vzdaluje od vstupní brány CHKO a pro mě osobní zkušenost v podobě dvou zuřivých rotvajlerů za plotem. Ta mi kdysi vzala právě objevené iluze o kráse úseku. A tak vlastní brána do CHKO před Velkým rybníkem, jak se mu začalo mezi místními říkat, je teprve tím pravým vstupem do mělnického přírodního ráje, byť můžeme údolí obdivovat třeba již od obce Hleďsebe.
U říčky Pšovky se uvádí délka kolem 36 km a stávalo na ní 22 mlýnů. Cestou do obce Kokořínský Důl nás zaujmou především tři mlýny. Ten první je již nedaleko za Velkým rybníkem ( uměle vybudovaná nádrž v 70. letech) a nese jméno Štampach. Celý objekt i s přírodní scenérií je krásně vidět ze skály nad dalším ze silnice skrytým rybníčkem. Ten má dokonce i soukromý ostrov. Sám jsem měl příležitost na vlastní oči spatřit mlýnské kolo ukryté v jedné z hospodářských budov zdejšího gruntu. Stejně tomu bylo i asi o půl kilometru dále ve mlýně Kroužek. Tady v CHKO mě vždy tak trochu zamrzí, že tohoto potenciálu nikdo nevyužije. Zatímco třeba v Moravském krasu nedaleko Macochy u Blanska si na říčce Punkvě vybudovali místní umělý mlýn, kde je občerstvení, vinárna, suveníry atd. , tak na naši Pšovce jsou mlýny jen legendou.
Rybník Harasov je pro mnohé povelem k první zastávce. Tady se před našimi zraky rozpadá kdysi slavný hotel, vlevo je nedokončená myšlenka v podobě srubu, který měl být kombinací restaurace a zprávy CHKO, a tak je nejpůvabnějším pohledem ten pohled na rybník. Odtud určitě stojí zato si alespoň občas udělat odbočnou procházku do míst, kde prý stával Krvomlýn. Budu trochu současný. Po krásné procházce po břehu rybníka dojdete k mostíku, kde vás jistě upoutá pohled na chatu ve skále, která je také stále více a více v horším stavu, ale stále stojí za zhlédnutí. Kdybychom pokračovali rovně, dojdeme až do Bosyně a Vysoké, ale stačí jít rovně třeba jen dvěstě metrů a můžeme na pravo na skále obdivovat jakési nepřehlédnutelné ornamenty. Když však přejdeme můstek, tak se octneme na místě, odkud byly vytvořeny ty nejhezčí snímky hotelu Harasov a za zády spatříme opravdu nádherný kamenný kříž s Kristem. Celý rybník se dá obejít po červené turistické značce a zprvu nás značka vyvede před brankou posledního stavení vysoko do lesa, aby nás pak exponovaně svedla k hladině rybníka do míst, kde je jakási pláž.
Vydáme-li se jakkoliv z centra třeba Vodárenskou ulicí na Chloumeček, tak už v půli stoupání do této okrajové a hustě obydlené čtvrti můžeme obdivovat zpětné výhledy na město, někdy i třeba na vzdálené Kladno, Říp, či na západě České Středohoří. Červená Máchova cesta pak ze Chloumku pokračuje polní alejí s výhledem na vysilač a na konci pole se zařízne do pěkného lesního údolí, kterým klesá do obce Lhotka. Vězte, že právě tady se můžete mnozí setkat s prvními pískovcovými skalami Kokořínska, ačkoliv tuto oblast mnoho návštěvníků CHKO vypoušt. Může za to i fakt, že značená turistická cesta se tu vlastně vzdaluje od vstupní brány CHKO a pro mě osobní zkušenost v podobě dvou zuřivých rotvajlerů za plotem. Ta mi kdysi vzala právě objevené iluze o kráse úseku. A tak vlastní brána do CHKO před Velkým rybníkem, jak se mu začalo mezi místními říkat, je teprve tím pravým vstupem do mělnického přírodního ráje, byť můžeme údolí obdivovat třeba již od obce Hleďsebe.
U říčky Pšovky se uvádí délka kolem 36 km a stávalo na ní 22 mlýnů. Cestou do obce Kokořínský Důl nás zaujmou především tři mlýny. Ten první je již nedaleko za Velkým rybníkem ( uměle vybudovaná nádrž v 70. letech) a nese jméno Štampach. Celý objekt i s přírodní scenérií je krásně vidět ze skály nad dalším ze silnice skrytým rybníčkem. Ten má dokonce i soukromý ostrov. Sám jsem měl příležitost na vlastní oči spatřit mlýnské kolo ukryté v jedné z hospodářských budov zdejšího gruntu. Stejně tomu bylo i asi o půl kilometru dále ve mlýně Kroužek. Tady v CHKO mě vždy tak trochu zamrzí, že tohoto potenciálu nikdo nevyužije. Zatímco třeba v Moravském krasu nedaleko Macochy u Blanska si na říčce Punkvě vybudovali místní umělý mlýn, kde je občerstvení, vinárna, suveníry atd. , tak na naši Pšovce jsou mlýny jen legendou.
Rybník Harasov je pro mnohé povelem k první zastávce. Tady se před našimi zraky rozpadá kdysi slavný hotel, vlevo je nedokončená myšlenka v podobě srubu, který měl být kombinací restaurace a zprávy CHKO, a tak je nejpůvabnějším pohledem ten pohled na rybník. Odtud určitě stojí zato si alespoň občas udělat odbočnou procházku do míst, kde prý stával Krvomlýn. Budu trochu současný. Po krásné procházce po břehu rybníka dojdete k mostíku, kde vás jistě upoutá pohled na chatu ve skále, která je také stále více a více v horším stavu, ale stále stojí za zhlédnutí. Kdybychom pokračovali rovně, dojdeme až do Bosyně a Vysoké, ale stačí jít rovně třeba jen dvěstě metrů a můžeme na pravo na skále obdivovat jakési nepřehlédnutelné ornamenty. Když však přejdeme můstek, tak se octneme na místě, odkud byly vytvořeny ty nejhezčí snímky hotelu Harasov a za zády spatříme opravdu nádherný kamenný kříž s Kristem. Celý rybník se dá obejít po červené turistické značce a zprvu nás značka vyvede před brankou posledního stavení vysoko do lesa, aby nás pak exponovaně svedla k hladině rybníka do míst, kde je jakási pláž.
Romantická hladina rybníka HarasovPokud budeme pokračovat po silnici podle rybníka dále, aniž bychom se touto oblastí nějak zabývali, tak zanedlouho spatříme krásnou hájovnu, za kterou je odbočka k Ladčinu prameni. Před hájovnou býval v lese ještě nějaký pomník z druhé světové války. Za hájovnou nás silnice provede pod trampskou chatovou osadou Harakoko a podle ostře uťaté skály do vozovky k dalšímu mlýnu Mlčeň. Ten je krásně porostlý zelení a za ním je již Kokořínský Důl s hospůdkou U báby Šubrový a U Grobiána.
Skály a voda jsou ozdobou centrální části CHKO Kokořínsko.
Osada Kokořínský Důl, to je zase samostatná kapitola. Když vezmeme restaurační zařízení, tak samozřejmě musím zmínit restauraci pod Orlím hnízdem ve směru na Kaninu. Tady si při pohledu na něj vždy vzpomenu na Adolfa Hitlera a jeho sídlo poblíž Salzburku. Pak tu máme restauraci z bývalé socialistické samoobsluhy a v poslední době potěší opět otevřený hotel Pobuda. Samozřejmě, jezdí se sem hlavně kvůli hradu Kokořín. Vždy mě ale nesmírně bolí pohled na bývalé místní koupaliště a zdevastovanou restauraci Dolina, kam nejedna generace jezdila tančit i na pivo. To už tak chodí, že ikdyby v okolí bylo pět dalších tančíren, stejně člověk bude vždy vzpomínat na to, co pamatuje.
Původně jsem chtěl napsat i něco o lidech kteří v dnešní době dokážou obětovat pohodlí a klidně se vyspí i pod skalním převisem. Chtěl jsem napsat o CHKO mnohem víc, třeba o dalších jeho částech, ale to už se sem nevejde a necháme to zase na příště. A snad si i uděláme nějakou malou rekapitulaci dosavadních dílů, kterých je po dnešku už tucet. Závěrem vám přeji hezký už skoro jarní víkend a pokud musíte do práce, zkuste si najít pozitiva, nebo si je vytvořit :-).
Původně jsem chtěl napsat i něco o lidech kteří v dnešní době dokážou obětovat pohodlí a klidně se vyspí i pod skalním převisem. Chtěl jsem napsat o CHKO mnohem víc, třeba o dalších jeho částech, ale to už se sem nevejde a necháme to zase na příště. A snad si i uděláme nějakou malou rekapitulaci dosavadních dílů, kterých je po dnešku už tucet. Závěrem vám přeji hezký už skoro jarní víkend a pokud musíte do práce, zkuste si najít pozitiva, nebo si je vytvořit :-).
hájenkahttp://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-13.html
Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat