A byl to nejdelší turnaj novodobé historie.

Fenoménem 21. století je počítač a internet, a tak už mě ani nepřekvapí, když mi někdo řekne, že hrál doma nějakou válečnou strategickou hru v počítači, nějakou střílečku, či automobilový závod a spousta dalších a dalších věcí. Bylo tomu tak ale vždy? Tak samozřejmě že nebylo. Dokonce i mnozí z nás pamatujeme dobu, kdy jsme se houfovali v hospodách a restauracích ke společenským hrám, hrací automaty ještě ani nebyly, a když měl některý podnik juke-box ( džubox), tak to už bylo něco. Co to bylo? Venku na vás koukalo asi 30 tlačítek s názvy písniček, vhodila se do té bedny koruna a chapadlo vytáhlo singlovou gramodesku a zahrálo písničku. A nemyslete si, že to byly jen písničky naše české. Tak samozřejmě, takový Jirka Schilinger, nebo Michal Tučný a jeho fotbalová píseň Všichni už jsou v Mexiku, to byly hity, ale bylo možno si i pustit Robina Gibba ( Bee-Gees) a jeho romantickou píseň Julie.

Byla to doba, kdy se hrály karty, krabičky, stolní hry a tady se dokonce objevila stolní hra, která byla snad i více než dva roky před revolucí velkým šlágrem a jmenovala se Dostihy. Stále jste kupovali nějaké koně a stáje a sázeli jste na dostihy. Jenže, ikdyž se vymýšlejí stále nové a nové hry, tak je na světě spousta her, které mají historický základ, který někdy sahá až do starověku.

Taková hra s názvem mlýn měla snad své předchůdce už v době faraonů. Kdosi v nějakých našich novinách v 70. letech otisknul pravidla jakési hry s názvem Go, kterou prý hráli faraoni v Mexiku a podobala se vlastně mlýnu. Také tam jste zajímali soupeřovy kameny. Ostatně, hra Dáma je podobného ražení a musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo se pídit po její historii, ani dnes na netu, stejně tak, jako třeba u dalších klasických her.

Které hry to jsou? Tak samozřejmě všechny, které jsem zmínil, ale také například třeba klasické Člověče nezlob se, Halma, Kloboučku hop atd. atd. V Halmě se například snažíte přesunout všechny své figurky co nejrychleji do protějšího domečku a být rychlejší než soupeř. Jde o strategickou hru. Mezi společenské hry však lze také počítat docela obyčejné cvrnkací kuličky, nebo čáru, která je už tak trochu hrou o peníze :-). Upřimně řečeno, kdo si dnes v době počítačů zahraje ještě obyčejné kvarteto, či pexeso? A nebo prší na tři sirky :-)?

Za královskou hru jsou však odjakživa a navždy považovány šachy. Věřte mi, že teď nekoukám do žádných pomůcek ani na web, ale tahám informace jen tak z hlavy. Pokud mě pamět neklame, tak vznikly už snad někdy ve starověku v Persii a byl to zprvu prý zápas dokonce čtyř armád. V Evropě se objevují hodně v 16. století, kdy je proslavil jakýsi Ital jménem Greco, který je snad považován za takového prvního mistra světa a hrával je hlavně po hospodách o peníze. Šachy si během staletí utvořily pevná současná pravidla a předlouhou historii, ve které se to jen hemží všelijakými velmistry.

Je zajímavé, že za šachovu velmoc bylo vždy považováno území bývalého Sovětského Svazu. Studená válka se v 70. letech přenesla i sem, kdy o titul mistra světa bojoval Rus Boris Spaskij s Američanem Bobby Fisherem, který se později vytratil ze světa podobně, jako zpěvák Elvis Presley. Největším šlágrem v dějinách šachu se však navždy stal zápas mezi Anatolijem Karpovem (SSSR) a Viktorem Koročnyjem ( občan SSSR žijící ve Švýcarsku) v roce 1978.

V šachách, podobně, jako na MS ve fotbale, se hraje mnohdy dost opatrně a výsledkem takového zápasu je potom remíza. S tím tehdy šachová asociace nějak nepočítala a započítávala jenom vítězné zápasy. Znamenalo to, že kdo první z obou hráčů dosáhne šesti vítězství, ten se stane mistrem světa.

Hrálo se ve filipinské Manile na kraji Tichého oceánu a celý turnaj tak trval neuvěřitelných 100 dní. Oba soupeři se během partie pokoušeli jeden druhého různě psychycky rozhodit různými grimasy a gesty, nebo nečekaným odchodem do místnosti, které se říká odpočinková místnost a kam nemá nikdo z publika ani z trenérů přístup. Zajímavá psychycká válka pokračovala i v zákulisí a na veřejnosti. O celém tom zvláštním turnaji tehdy vyšla knížka a pravidla šachu byla značně upravena na úrovni turnaje. Od té chvíle se začaly započítávat i remízy, které mají hodnotu půl bodu a hrálo se na 24 partií. Pokud by všechny partie skončily remízou, vyhrál by turnaj stávající mistr světa a vyzyvatel by odešel s nepořízenou. Na neštěstí pro šachovou hru došlo k tomu, co se děje třeba u nás na poli volby Miss Česko. Najednou tu jsou během roku minimálně dvě soutěže na téma nejkrásnější slečna Čech, a to vždy musí přinést určitou degradaci soutěže a pohaslý zájem.

Dnešní šachy jsou už na takové úrovni, že si pomalu nikdo na takovou hru nevzpomene, a to býval boj o mistra světa nejen téma pro hlavní zpravodajskou relaci, ale zaplnil partiemi i nejedny noviny a občas měl i svůj samostatný téměř luštitelský pořad. Přesto šachy na sebe občas upozorní. Loni se hrál jeden šachový turnaj dokonce v rozjetém vlaku, který jel z Prahy přes Brno a Budapešť kamsi do Krakova, měl poměrně vysoké startovné a hlavní výhrou byla nádherná parní lokomotiva z novoborského křišťálu.

Šachy jsou krásnou hrou s mnohými variantami a dokonce i na Mělníku se hrával otevřený turnaj o Mělnickou věž. Problémem je, že dnešní lidé mají tolik starostí, nebo naopak zábavy, že málokdo je ochotný studovat různá zahájení a teorii, která je pro úspěch ve hře nezbytná. A přiznejme si, že mnozí si ji opět přesunuli zase na ten počítač na volné chvíle. Přesto šachy jsou a navždy budou mít příjmení královská hra.

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.