Česko má nejznámější kolonii v Banátu.

Ilustrační foto z Banátu, ves Rovensko. ( Ne Rovensko pod Troskami :-) )

Asi každý školáček si aspoň jednou řekne větu :,, Proč jsem se nenarodil někde, kde se mluví nějakým světovým jazykem ? Teď bych se nemusel učit nějakou angličtinu, němčinu, či třeba španělštinu." A když se nad tím zamyslíme, tak si opravdu každý příslušník takového národa musí leckde připadat, jako doma a leckdy takový příslušník i častěji cestuje. Však, kdo by neznal ten vtip o tom, že mezi americkým a českým důchodcem není žádný rozdíl, protože se oba aspoň jednou za život podívají do Prahy ?

Tady v nitru Evropy to máme ještě horší, protože takový Prušák od Baltu, je téměř až k Jadranu podle naší hranice všude defakto doma a někteří jen těžko chápou, jak si může člověk v obchodu koupit knížku o jejich městě v jiném jazyku, než jejich mateřštině a ještě vás upozorní na přehmat. Zajímavou kapitolou je velké Polsko, kde na rozdíl od nás budete leckde jen stěží hledat nějaký cizí nápis. A tak se zdá, že s naší mateřštinou se tak nanejvýš domluvíme na území sahajícím kdesi od města Cheb a Aš, až kamsi po Třinec a Břeclav. No tak dobře, ať je po vašem, tak až po Košice a Medzilaborce, a jistě kdesi za mořem, kde žijí české komunity, kam i občas zavítají někteří naši umělci.

Ale, bylo tomu tak vždy ? Tak jistě, že ne a přece se jen k těm dějinám na chvíli dostaneme. Kdo by neznal kupříkladu ten krásný název Země Koruny české ? Ano, i Čechy bývaly rozlohou několikrát větší než dnes. Již v 10. a 11. století bylo naše království za Boleslava II. vůbec nejrozsáhlejší, a ikdyž na západě nedosahovalo dnešních hranic, tak na východě sahalo až městu Lvov a maďarské hoře Mátra. Slavnějším obdobím však byl Český stát za panování krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. , který naše království dočasně rozšířil až téměř k Jadranu, což byl přesně opak pozdější vlády císaře římského a krále Karla IV., který jej naopak rozšířil dočasně i o vliv nad Braniborskem a málem sahalo naopak až k Baltu. Dodnes se s pozůstatkem dějin setkáváme především za nedalekými Lužickými horami, kde se stále určitá komunita obyvatel především v Horní Lužici snaží udržovat určité tradice i srbský slovanský jazyk, který se tu leckde objevuje současně s němčinou. Málokdo už ví, že území za Děčínem podle Labe až za německé město Pirna byla také součástí našeho království a naopak území od Chebu až k hradu Loket na Sokolovsku bylo léta převážně německé.

Názory na soustátí Rakousko-Uherské monarchie se různí, ale v každém případě se ví, že Čechy byly nejprůmyslovějším státem monarchie, tak nějak i nejbohatším, a že to byla doba, kdy se mnozí mladí lidé vydávali takzvaně na zkušenou v rámci rozlehlého území říše. Po jejím rozpadu připadla část Podkarpatské Rusi Československu na dobu téměř 20 let, a pokud si někdo myslí, že jde jen o nějakou bezvýznamnou krátkou minulost, tak je trochu mimo. Naopak, politické neshody na Ukrajině pramení právě už z historie a především západní Ukrajina cítí určitou sounáležitost ke Střední Evropě.Je všeobecně známo, že k nám za prací přijíždí právě lidé z oblastí do vzdálenosti 250 km od hranic se Slovenskem, což je vlastně východní hranice našeho bývalého území a kromě oficiálního ukrajinského času užívají i čas náš Středoevropský.

Má ale Česká republika nějaká území, kromě drobných komunit v USA,Kanadě či Austrálii apod. , o kterých bychom mohli říci, že je to téměř, jako naše kolonie ? Ano, je jich jistě více, ale tou nejznámější je rumunský Banát, kde dodnes stojí 6 českých vesnic, kde žijí jen Češi a další dvě vesnice jsou za Dunajem již na území Srbska. Češi se sem dostali už v době Rakousko-Uherska, kdy bylo toto území pohraničním územím s výbojnou Osmanskou říší. Zlákáni touhou po dobrodružství, po zisku půdy, po možnosti svobodného hospodaření, se sem pod záminkou těžby dřeva po Dunaji v několika vlnách vydali, aby zjistili, že je tu tvrdý život a musí si vše nejprve vybudovat, počínaje stavbou domů. Život v Banátu dnes připomíná život v Československu v roce 1950 a určitě je zde nádherná panenská příroda, leč kraj je chudý a mladí utíkají. Česká republika cítí určitou historickou sounáležitost s tímto územím i jeho především turistické skryté možnosti a pořádá do této oblasti dobrodružné zájezdy, které bývají spojené leckdy i s dobrovolnou hospodářskou výpomocí českým obyvatelům. Tady se prý Čech může cítit tak nějak opravdu jako doma, ač je docela daleko od domova, jen bývá vyzván ke slušnému chování a aby se vyvaroval dávat na jevo nějakou ekonomickou nadřazenost, tak typickou pro Západní Evropu apod. Zkrátka, jde o jakousi formu dobrodružství, která vaši kapsu moc nestojí a místním pomůže. A tak zejména vy mladí máte možnost pomoci udržet poslední české panenské ostrůvky ve světě. Vše o Banátu najdete na http://www.banat.cz/index.htm .

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.