čtvrtek 16. července 2020

První soukromé mělnické podzemí na Náměstí Míru má opět pravidelně otevřeno. Od října bude zřejmě možné v některých částech Mělníka poslouchat v té nejlepší kvalitě německé stanice Rock Antenne a Antenne Bayern.



Jen kousek od mělnické radnice, se nachází restaurace U Piráta a hned vedle ní je vchod s číslem popisným 5. Nejen pod tímto domem, se nachází první veřejnosti otevřené privátní podzemí.

Soutok tam byl naposledy loni v srpnu a přinesl článek :

Protože Soutok nečtou jen lidé z Mělníka, tak se domnívám, že je vhodné zde přijít opět s reklamou. Vždyť je v zájmu nás všech v tomto městě, aby byly sklepy navštěvované. Jedině tak, že podpoříme nějakým způsobem návštěvnost, dosáhneme toho, že se možná i další majitelé přidají.

Vždyť Mělník má sklepy, jaké jinde v ČR nenajdete, byť jsem několik vyhlášených středověkých podzemí u nás navštívil. A kdo jste díky aktivitě Martina Klihavce a MOOS navštívili v uplynulé relativně nedávné době několik z nich, tak mi jistě dáte za pravdu.

Jenom připomenu, že ten vůbec největší komplex, který jsme navštívili ( a jsou tu články), se nachází pod domy i pod vozovkou v Palackého ulicí.

V čísle popisném 5 je tedy otevřeno denně kromě pondělí od  10 do 17 hodin.

Po Mělnickém zámku a chodbě vedoucí z TIC ke středověké studni jde o třetí oficiální veřejnosti přístupné středověké podzemí, pokud nebudeme počítat malý sklípek pod regionálním muzeem a několik sklípků, které se nějakým způsobem staly součástí spodních pater některých restaurací.






Rádio se nikdy netěšilo takové popularitě, jako televize, a tak není překvapením, že ještě plno lidí vůbec neví, co to je to pásmo DAB+ , o kterém tady poslední dobou velmi často píši. Vždyť nám stále ještě hraje ( a snad minimálně ještě 5 let bude hrát) v restauracích, či při práci to FM pásmo, kde na 95.3 MHz ladíme Rádio Beat z Prahy, na 93.5 Frekvenci 1 z Bukové hory atd.

Já jim nejčastěji odpovídám, že je to prakticky stejné, jako u televize, jenom samozřejmě bez přehrávání obrazového děje. Také jsou vysílače, společnosti šířící své programy a místo jednotlivé frekvence na nějakém vysílači pro nějakou stanici naladí posluchač nějaký kanál ( jako u televize), na kterém je třeba i 16 stanic.

Rozdíl je hlavně v kvalitě. I stereofonní vysílání může při slabším signálu trochu šumět a technici dnes jednoznačně preferují digitální vysílání. To má tu výhodu, že máte zaručeně ten nejkvalitnější poslech, jaký vám nedá ani internetové rádio, ani FM. Nevýhodou je, že signál buď je, a pak je kvalitní, nebo není. Nic mezitím neexistuje. Spadne signál a stanice zmlkne.


V Současné době je možné v některých částech Mělníka poslouchat dokonce běžně zahraniční vysílání ze Saska, které se k nám na Mělník dostává s největší pravděpodobností z vysílače Unger u Šluknovského výběžku ( 73 km odtud).

První německý celoplošný multiplex vysílá na kanále 5C a již jsem tu o něm psal stejně tak, jako o saském regionálním kanále 9A.

Programový list všech stanic, které lze nyní na Mělníku v pásmu zachytit ( naše i německé) najdete zde na :

https://fmscan.org/main.php?reset=1&r=d&m=s   Aspoň u mě v počítači to tak funguje :-).

Jenže se od října chystá vstup na scénu druhého německého celoplošného multiplexu, a pokud jej ulovíte, tak naladíte i velmi populární stanice z Bavorska v té nejlepší kvalitě. Paradoxně tak budete mít čistší příjem, než přijímač, který bude někde na FM vyhrávat Relax, Beat, Frekvenci 1, Hitrádio atd.



Nejhorší však je, že by měl vysílat na kanále 5D, kde také vysílá společnost Teleko z vysílače Černá hora ( Janské Lázně), která se k nám docela dobře šíří. To může způsobit kolizi a neulovíte nic. Na druhou stranu se často ukázalo, že teorie odborníků bere do jisté míry za své a často rozhoduje nějaká zábrana ( odrušení terénem pro nežádoucí směr), nebo samozřejmě může promluvit i směrová anténa.

Osobní výzkumy například dokázaly, že zatímco na vyhlídce u zámku u dalekohledu vám na kanále 12D hraje naše ČRo z vysílače Strážník u Jihlavy na Vysočině, tak o pouhých 20 metrů blíže k zámecké restauraci již přijímáte vysílač Ochsenkopf a můžete ladit bavorské stanice z nabídky Oberpfalz.

To však nyní nezkoušejte, protože Oberpfalz přešel v červnu z kanálu 12D na 6C.

Přijímače pro DAB+ se nijak a ničím  neliší od běžného rádia. Mají vedle pásma DAB+ ještě klasické FM pásmo pro případ, že jste v místech, kde toho na poslouchání v DAB+ mnoho není.



středa 15. července 2020

Vodopády Bílé Opavy vám mohou trošku připomenout atmosféru Plitvických jezer. V článku je i video.



Praděd.

Bandita : ,, Korneli, Peterson taky říkal, že bychom se měli vrátit !"

Kornelovy kolty : Prásk, prásk.   Bandita klesá mrtev k zemi.

Kornel: ,, Chtěl snad ještě někdo něco říct ?!   Kornel pokračuje : ,, Chlapi, tak já vám teda povím vo co jde. Tam kam jdeme je zlato ! Plno zlata ! Plno zlata pro všecky ! Tak co, jdete se mnou ?!

Bandité : Jasně !!


Tolik tedy legendární indiánka Poklad na Stříbrném jezeře ( 1962). Myslím, že snad není nikoho, koho by neokouzlila krása a kouzelná barevnost Plitvických jezer v dnešním Chorvatsku. Jenže je to trošku z ruky a ani nyní nevím, zda snad není nyní tato oblast turisticky nepřístupná. Inu, krása a reklama udělala své.

Máme u nás také aspoň trošku podobné říčky a krásná jezera ? Barevnost řek není dána jen jejich čistotou, ale své sehrávají i rozpuštěné minerály a zejména v turisticky přístupných jeskyních býváme svědky i kouzel, které dokáží udělat barevné reflektory.

Tyrkysové zabarvení u našich řek nemáme, ale to vůbec neznamená, že by naše řeky a jezera nebyly krásné. Jedním z takových turistických magnetů bývají vodopády  (v zimě i ledopády) a ty se u nás najdou.


Chata Ovčárna.

Jak jsem již mnohokrát psal, že vše souvisí se vším, tak tomu bylo i letos. Zatímco loni navštívil Soutok samotný Praděd, tak už tehdy mi bylo jasné, že kdyby jen bylo trochu více volna, tak pojedu ještě k vodopádům na Bílé Opavě, které měly velkou mediální reklamu. Jenže, tolik volna jsem zase loni neměl, a tak se věc odložila na letošní rok.


Velkou výhodou bylo, že od poslední návštěvy tohoto koutu republiky utekl jenom rok, a tak člověk nejel nikam zcela do neznáma. Použil jsem opět výhodný ranní rychlík v 5.40 z Mělníka, který přijede v 6.39 do Kolína na naše tradiční páté nástupiště. Po malém protažení přijíždí v 7.01 již také známý vlak Silesia, který spojuje Prahu s Varšavou. Ten odjíždí v 7.02 a přiveze vás v 8.44 do Olomouce.


V 9.05 vás pak odváží rychlík do Bruntálu, kam přijedete v 10.25. Ten by měl pokračovat přes Krnov a Opavu do Ostravy, ale stále tu mají mezi Bruntálem a Krnovem nějakou výluku. Ta nás v tomto případě ovšem nezajímá. Stejně tak, jako loni jedete autobusem v 11 hodin do zastávky Karlova Studánka, Hvězda rozc. , kam přijedete v 11.40 hodin. Ve 12.00 odtud odjíždí kyvadlová doprava do stanice Ovčárna točna , kde jste ve 12.15 hodin.


Tentokrát jsem se vůbec nezapotil a celou dobu jsem šel dolů. Až mi bylo divné, jaké potkávám zástupy v protisměru. Že prý je hodně vody, jistě se půjde dolů podstatně hůře, bude se to klouzat apod. Chvíli jsem byl z toho trochu nesvůj, ale ukázalo se, že nejsem rozhodně sám, kdo jde trasu obráceně a nebylo to tak hrozné, byť opatrnosti bylo samozřejmě třeba.


Trasa vedla nejprve po žluté, pak po modré, pak opět po žluté k vodopádům a konečně po modré do cíle v Karlově Studánce.


Na trase najdete opravdu spoustu krásných vodopádů, dřevěné mostíky i náročný terén, který by snad mohl konkurovat skalám někde ve Slovenském ráji.


Němčinu, ani žádný jiný cizí jazyk tu neslyšíte, podobně tak, jako loni v Beskydech. A protože se tu všem líbí, tak panuje dobrá nálada a lidé spolu prohodí i několik vět.Někteří jsou jen z nedalekého okolí a jiní přijedou i z jiných vzdálenějších končin republiky


Asi v 15 hodin jsem došel do Karlovy Studánky, kde se také tuším léčil bývalý prezident Václav Havel a snad byl ubytovaný ve Slezském domě. Na tabulce u domu se nic takového nepíše, ale je tam záznam, že se zde odehrává scéna z filmu S tebou mě baví svět ( 1982).



Karlova Studánka není nic složitého. Jedna hlavní silnice a prakticky u ní jsou všechny hlavní stavby. Na samém vršku je hotel Hubertus s autobusovou zastávkou, velkým parkovištěm a hlavně dost velkým vodopádem, který bohužel trochu znehodnotily spadané stromy ve středu vodopádu.


Ve středu najdete onen Slezský dům, IC, zastřešený pramen a v dolní části je druhý velký hotel Libuše, další velké parkoviště a místo, kde začíná autobusová linka do Bruntálu, ale i třeba ke Hvězdě, nebo dokonce na Ovčárnu.


Odjížděl jsem odtud v 16.07 s příjezdem do Bruntálu v 16.45. Tam si bohužel musíte počkat do 17.30, ale třeba si můžete něco přečíst, něco vyluštit, nebo zase přečíst nějaké články k lekcím z učebnic cizích jazyků apod. Samozřejmě můžete zavítat i do restaurace atd., nebo na procházku po městě, ale loni mě Bruntál zase až tak nezlákal.


Rychlík se jmenuje Praděd, jede z Ostravy přes Opavu a Krnov do Olomouce, ale vy už víte, že vlak tu stojí ve stanici a čeká na autobusy náhradní dopravy. V praxi to znamená, že už s předstihem 20 minut si můžete vybrat místo ve vlaku. Do Olomouce dorazíte v 18.50 a máte tu 30 minut čas, než vám opět pojede domů z Varšavy Silesia.


Ta má až 15 minut zpoždění, protože se zase něco buduje mezi Přerovem a Olomoucí, ale jsem paní průvodčí později ujištěn, že spoj z Kolína na nás bude čekat.


Někdo může remcat nad těmi všemi přestupy a čekáním, nebo i mimořádnými situacemi, ale když si vezmete v úvahu, kam všude se během několika dní prakticky zdarma podíváte, tak se vyplatí takové cestování i s tím, že prostě ten méně záživný čas nějak překlenete.


K tomu vám slouží veškerá technika, internet ve vlaku, knížky, nebo rozpravy se společenskými lidmi.
Z Kolína jsme tedy odjížděli místo ve 21.14 asi ve 21.20 a do Mělníka to přijelo prakticky na čas někdy ve 22.15.

Závěrem se tedy podívejte na některé snímky z této cesty a přidal jsem dokonce i jedno video. Měl jsem lepší a hezčí, ale redakční systém mi nedovolil vložit 40 vteřin, jen 22.



Slezský dům.

Budova s vřídlem.


Hotel Libuše.






úterý 14. července 2020

Už jste se setkali s nápisem ,, Pozor, velmi obtížný výstup !" ? V Českosaském Švýcarsku není jenom plavba na lodičkách a Pravčická brána, ale třeba i fantastický skalní okruh po téměř nebeských vyhlídkách knížete Kinského.



Mariina vyhlídka nad Jetřichovicemi.

Nejprve se musím omluvit jedné rodině, kterou jsem včera fotil u vodopádů Bílé Opavy. Článek bude, fotky vyšly, ale ještě tu mám nějaké resty. Obvykle člověk zvládne za těch 14 dní tak 5 - 6 koutů Čech a Moravy, do toho udělat něco doma, k tomu web, občas sledování místního dění, takže trošku více práce, ale během několika dní to jistě zvládneme :-).

Posledně jsem tu psal o takovém výletu do pohádky, který se týkal Dolského mlýna. Samozřejmě, že nikdo nejede nějakých 70 - 100 km jenom proto, aby šel jeden kilometr pěšky tam a jeden zpátky. Vystoupil jsem tedy z autobusu  v 11.40 v obci Jetřichovice a místní IC bylo hned u zastávky. Tam můžete hned zakoupit nějaké pohledy, upomínkové předměty, nebo turistické vizitky do turistického deníku a případně poklábosit s milou obsluhou.


Vedle IC najdete ....


.... takovýto pestrý rozcestník, u kterého jsem naposledy stál v roce 2009. Tehdy bylo již pokročilé odpoledne, sucho i velké horko a mým cílem byla pouze Mariina vyhlídka, ale dnes jsem šel na to trošku jinak.

Jistá zkušenost mi kdysi na Šumavě ukázala, že když prší, tak nepotkáváte lidi a nepřipadáte si tak, jako na Václavském náměstí v Praze. Tentokrát téměř nepršelo a lidí bylo dost. Bylo poledne a já chtěl na úvod obejít místní známý okruh, který čítá návštěvu všech tří skalních vyhlídek, které tu dal vybudovat již v dávné době hrabě Kinský, který postavil vlastně základy turistiky tohoto koutu Čech.


Nemohl jsem začít jinak, než výstupem na krásnou Mariinu vyhlídku. Boudička je letos z důvodů rekonstrukce uzavřená, ale z vrcholové plošiny vám výhled neunikne.

Posledně jsem tu zmínil film Rodinné trampoty oficiála Třísky ( rok 1949), který se tu v okolí také natáčel. Všimněte si na některých záběrech, že tam ta Marianina vyhlídka s boudičkou je.


Dnes bývá běžné brát na procházky také psy. Tento přijel až od Rýna. Národnostní sestava byla procentuálně tak 60:40 ve prospěch našich nad německy hovořícím obyvatelstvem. Ptal jsem se ovšem jen dvakrát, a zatímco pán se psem byl od Rýna, tak početná rodina, mezi kterou jsem se na vyhlídce zamýchal byla z Berlína.


Pokud vás trošku vystrašily schody, nebo vás kvůli nim naopak Mariina vyhlídka nadchla, tak to ještě nevíte, co na vás chystá Rudolfův kámen.



Tak se jeví momentálně nepřístupná bouda jen o několik metrů níže.



Kolem všech tří vyhlídek prochází červený okruh, z něhož vedou k jednotlivým vyhlídkám odbočky. Vilemína vyhlídka nemá, jako jediná na vrcholku boudičku.





Náhle jsem stanul na místě, kde jsem mohl obdivovat poslední z vyhlídek u Jetřichovic, která nese jméno Rudolfův kámen. Kolem šlo opět několik lidí a mladá slečna mi ukazuje směrem vzhůru a praví : ,, Tak až tam jsme byli. Tam mě už nikdy nikdo nedostane. To byla hrůza."


Jen kousek pod odbočkou na vrchol vás vítá tabulka s nápisem : Pozor, velmi obtížný výstup !
Tak to jsem tedy opravdu zvědavý, ale zatím tam chodí lidí dost.


Přátelé, to byla opravdová lahůdka. Pokud pomineme bizarní tvary skal, tak jsme se tu dočkali opět žebříků, různých zábradlí i řetězů, a samozřejmě i prošlapaných schodů v pískovci


Je to dobrý barometr toho, že jsme ještě dost pohybliví, fyzička je ještě uspokojivá, ale musíme samozřejmě maximálně dbát na opatrnost. Jedno chybné šlápnutí může způsobit veliké problémy.



Závěrečné metry bez opory mi přišly již téměř takové, jako kdybych se aspoň trošku proměnil v horolezce. Však jsem také hned musel vzpomenout na film ,, (Jak vytrhnout velrybě stoličku) Jak dostat tatínka do polepšovny( 1978) :-)".


Tady se už do boudy mohlo. Sice jsme se mnozí pokoušeli vtipkovat, ale bylo to spíše tak na oko. Vždyť stojíte na pomyslné skalní plošině, která nemá vůbec snad ani žádné zábradlí a na všechny strany číhá při neopatrném pohybu smrt. Někdo se i tak aspoň chvíli kochá, ale v boudě měl člověk přece jen lepší pocit.



Pokračoval jsem později dále směrem na Vysokou Lípu a Rudolfův kámen i Mariina vyhlídka, se ještě na rozloučenou ukázaly v celé své kráse.




Cestou vidíte spoustu krásných skal, kopců i ....


....lidských výtvorů a uvědomíte si, že tady je poměr vzdálenosti a času i díky terénu a střídání vzestupných i sestupných úseků trasy prostě úplně jiný. Deset kilometrů jdete klidně čtyři hodiny.


Pak již následovala pasáž, kterou jsem popsal minule. Takový pohled na místní kopce u Jetřichovic, se naskytne návštěvníkům před hostincem Lípa v osadě Vysoká Lípa.
Pokud máte občas rádi turistiku, romantiku, cestování i trošku vzrušení na cestě, tak je to výlet, který by neměl chybět ve vašich vzpomínkách stejně tak, jako krásná plavba na pramicích po soutěskách Kamenice poblíž Hřenska.