Živé pomníky socialismu u nás.

Před několika dny se na našich televizních obrazovkách objevila zpráva, která rozvířila všechna média. Pan ,,kníže" Lobkowicz si dovolil na svém pozemku rozorat přístupovou cestu k hořínskému polnímu letišti, čímž zkomplikoval život přinejmenším několika letcům a rozvířil hladinu soudnictví v oblasti majetkových vztahů a práv. To vyvolalo zejména na serveru Mělníček ostrou diskusi, ve které se obě strany pustily do sebe. Domnívám se, že je ztrátou času a zbytečné zde  tento spor presentovat a rovněž se zde zabývat tím, zda soud někdy někde nepochybil a kdo má opravdu tedy pravdu.

 Pan Lobkowicz poukazuje na to, že pokud někomu něco patří, tak si se svým majetkem může dělat co chce a to se pochopitelně nelíbí všem. Uznejte, že asi těžko může běžný občan Mělníka ocenit aktivitu, která se týká vybudování nějaké novodobé vesnice, která je určena těm, kteří budou mít na dům v lokalitě i určitý životní ,, nadstandard" peníze a budou dojíždět za prací do Prahy a jistě ne pro pár tisícovek.

Lidé dokáží ocenit hezké a prosperující věci, zvlášť, když slouží šíré veřejnosti, ale pamětníci bohužel také poukazují na objekty, jejichž osud kráčí opačným směrem a pro mě je to pěkný námět na článek.

Na titulním obrázku vlastně vidíte asi nejslavnější  rekreační stavbu na Mělnicku. Nezlobte se na mě, ale z historických materiálů vím, že zkrátka hotel a restaurace Dolina s koupalištěm v Kokořínském Dole patřil někdy od roku 1920 do roku 1989 k tomu nejlepšímu na Mělnicku. Ještě i moje generace pamatuje prosperující restauraci a úspěšnou diskotéku s koupalištěm. Dnes je velmi pozitivní, že se rodí stále nová i staronová pohostinství ( U báby Šubrový), jako je třeba Truhlárna na Kokoříně, ale na druhou stranu, se hotel Pobuda a ani ten nový hotel o kus dál ve stráni nemůže bývalé Dolině vůbec rovnat. Bohužel, se prý jednalo o nějaké nevyjasněné vlastnické vztahy a dnes je celý areál na stržení. Kdyby se tak aspoň stalo a vyrostlo tam už konečně něco nového. Ale, na druhou stranu není nikde záruka, jak by s tím nový majitel naložil a zda by to opravdu sloužilo šíré veřejnosti. A tady by mě docela zajímalo, jak to bývá ošetřené jinde, třeba u západních sousedů, aby takové nemovitosti sloužily tomu, co by si veřejnost přála.

Na dalším obrázku je pak velmi slavný hotel Harasov dnes, kterému už dnes asi také nic nepomůže a je zralý zřejmě na stržení. Prý na něj měla zálusk kdysi také neúspěšně jedna slavná osoba. Jakoby hotel šířil nějakou nákazu. Jak vidíte zcela vpravo na snímku, tak tam se zase narodil novodobý pomník a nedokončená stavba plná velkého očekávání. Člověk je tak znechucený, že to ani nechce komentovat. Mlýny na říčce Pšovce jsem už z hlediska cestovního a turistického ruchu kritizoval mnohokrát. Ano, ty sice mají své majitele, ale je velká škoda, že neroztočí svá kola pro veřejnost, jako je tomu jinde. Vodní mlýny leckde rozjíždí svoji turistickou činnost a tam, kde mají potok i podobné údolí, jako je zde a nemají mlýny, tak aspoň vytváří funkční repliky. Ten obrázek o něco výše do článku zrovna nepatří. Kámen se nachází nedaleko Chodče a velmi připomíná menhir. Jeho foto jsem kdysi poslal těm, kteří se údajně tímto zabývají, ale jak se nakonec zachovali nevím.

Chátrající Polabský mlýn na Pšovce, se tu a tam veřejnosti připomene na nějakém fotu, či v nějaké publikaci, ale to je také všechno. Také smutná kapitola. Jenže, jak vidíte, tak na takovéto věci nejsou peníze.

Hořínský park byl známý svojí určitou upraveností, školy se chodily dívat na hájenku i na mlýn a v zámku bylo v jednu chvíli zemědělské účiliště. Dnes musíme říci, že do těchto staveb nedal nikdy nikdo za našeho života zřejmě ani korunu a navíc se na nich podepsala velmi i povodeň v roce 2002 a mnoho dalších povodní. A tak dnešní park je možná hodnotnější, než Boubínský prales a je určitým unikátem lužního lesa společně s Ouporem. Zmíněné stavby jsou s vyjímkou zámku v Hoříně zřejmě odsouzeny k zániku. Na jednu stranu, se asi nelze divit, že zámecký pán nehodlá do nějaké obnovy zmíněných budov investovat a zřejmě to nemá význam. Na druhou stranu je třeba pochopit, že lidi jsou zkrátka na něco zvyklí a těžko nesou, když to upadá.

Je nějaké řešení? Možná ano. Myslím, že Dolina i Harasov si určitě zaslouží, aby na jejich pozemku vyrostly významné podniky podobného ražení a pokud nebudeme mít ani jeden funkční mlýn, či jeho repliku v údolí říčky Pšovky, tak by se určitě vyplatilo udělat z Polabského mlýna jakousi kombinaci přívozu, zastávky výletního parníku, restaurace, muzea a mlýna, třeba, jako v Zubrnicích. Hořínský park je záplavová zona a tak je třeba jej chápat, byť i u vody dovedou vzniknout různé aktivity. Toť však námět pro majitele pozemku, případně i pro diskuse  s ním vyvolané případným nápadem veřejnosti. Nelze jen říkat, že dohoda je nemožná a nic nezkusit. Vždyť často jen lidé kritizují, ale sami s nápadem nepřijdou.

Ještě jsem zapoměl na ten pomník proti podolské nemocnici. Vždyť to jsou věci, které bijí do očí a už je potřeba je rázně vyřešit ve prospěch veřejnosti. Jenže, i tady jsme u toho, co veřejnost v diskusích kritizuje. Někomu něco dát? Ano, ale komu, a co s tím udělá? To také není lidem jedno. Ona se sice zachrání rozpadající sauna, nebo starý lis, ale.... A taková by tam byla vinárnička,co? Vždyť životní úroveň ve světě mnohdy hodnotíme dle možnosti vyžití a dost často, se právě na vyhlídkových místech mezi vinicemi objevují leckde různé vinárničky a restaurace a vlastně si konkurují.

 Není pravda, že na majitele jsme vždy krátcí a nemůžeme nic ovlivnit. Vždyť je leckdy přímo prodej podmíněna jeho dalším využití a máme plno zákonů. Možná si to dnes ani neuvědomujeme, ale nikdo z nás není povinný chodit do práce a jiné, a přesto tam chodíme ( nepřímé donucení). Vše je o dobrých zákonech a jejich důsledné kontrole. Jak dnes něco včas nezaplatíte, už máte mnozí problém, však víte. A tak skutečně zůstává rozum stát, jak může někde vedle zimního stadionu a jinde stát léta nějaká zřícenina.

 A nakonec bych chtěl říci jednu důležitou věc. Každý má právo mít nějaké nápady a podělit se o ně s jinými lidmi. A každý má také mnohdy svoji práci. A opravdu se mi nelíbí, když někdo říká: ,,Piš jen o tom, na co máš peníze a co sám uděláš. Co sám udělat nemůžeš, o tom mlč a neroznášej žádné fámy, coby kdyby". Vždyť i svými nápady a diskusemi můžeme ovlivnit své životní prostředí a třeba dát i někomu rádoby-podnikavému tip na aktivitu. Nehledě, že takto chápu demokracii.

SŠ

Výstava Rychlá kola již po sedmnácté.

Dnes, se na dobu dvou dní otevřou  opět  brány výstaviště v Lysé nad Labem ( 9.11.-11.11.2011), aby vás pozvali na úspěšnou výstavu s názvem Rychlá kola. Výstava tohoto typu se těší velké návštěvnosti i popularitě a kromě automobilů, motocyklů a jejich příslušenství bude dokonce letos rozšířena i o jízdní kola. Více o akci, se dozvíte na http://www.vll.cz/veletrh-108, jakož i o dalších výstavách v areálu. Vstupné: 80 Kč- dospělý, 60 Kč- důchodci a studenti, děti do 10 let zdarma. Otevřeno všechny tři dny od 9 do 17 hodin.

Lysá nad Labem je velmi dobře dostupná vlakem ( z Mělníka 33 km) a významná je  v rozlehlém okolí především díky svému výstavišti. ( a pak teprve díky místnímu  zámku) Patří rovněž k významnému železničnímu uzlu, a některé ročníky byla výstava Rychlá kola pořádána částečně i zde v železničním nádraží. Ostatně, železniční nádraží v Lysé nad Labem před několika lety patřilo ke špičce republiky v kategorii projektu Živá nádraží, ( pokud dokonce i nevyhrálo) která zahrnuje pěkné kulturní moderní cestovní prostředí s množstvím podnikatelských aktivit.
SŠ

Reklamní panel z Mělníka-Blat zmizel.

Někdy na jaře jste možná někteří na silnici Kokořínská v Mělníku-Blatech zaznamenali instalaci tohoto nezvyklého reklamního panelu, který byl svým způsobem v našem městě a blízkém okolí ojedinělý, a byl již zdaleka viditelný. Později se zde na Soutoku objevil na téma panel článek. V těchto dnech byl reklamní panel z velmi rušné křižovatky odstraněn, pro svou obrovskou oslnivost v tmavých a stále kratších dnech.

SŠ

Nové objížďkové řády MHD od 5.11.

V příloze naleznete objížďkové jízdní řády MHD v době uzavření ul.Bezručova – druhá etapa -  od 5.do 11.11.2012.

 v 2. etapě bude uzavřen úsek mezi kruhovými křižovatkami u Kauflandu a u Family Centra s tím, že kruhové křižovatky vždy zůstanou průjezdné.  Objízdná trasa bude vedena po silnici č. I/9 ulicemi Na Malém Spořilově a Řípská a po místních komunikacích ulicemi Klášterní a Vodárenská.

   Pro veřejnou autobusovou dopravu budou schváleny objížďkové jízdní řády.

   Ve druhé etapě bude přemístěna zastávka Podolí, pivovar ve směru od Mlazic cca 50 m za kruhovou křižovatku, v opačném směru zastávka zůstává nezměněna. V době uzavírky bude zajištěn přístup k nemovitostem pro obyvatele i zde sídlící podnikatele.

Jízdní řád linka č.1.

Jízdní řád linka č.2.

Starý most dostal jméno i pamětní desku.

Věřte mi, že už včera bych vám velmi rád co nejdříve přinesl obrázky ze slavnostní akce, protože se mi prostě jen  docela obyčejně chtělo a neměl jsem jiný plán, ale nejsem ani profesionální, ani placený fotograf a tak občas musím dělat jiné věci. Ostatně, kdo jste měl včera možnost aspoň chvílemi spatřit  něco z tenisu, nebo kongresu ODS, a třeba netradiční bouřlivý projev Petra Nečase, tak víte, že to snad mělo také něco do sebe, co se jen tak nevídá.

A tak jsem si za pamětní deskou Josefa Straky došel až dnes. Je pravda, že ve Zhořelci jsem pamětní desku papeže viděl prakticky na stejném místě, ale i tak moje první cesta vedla pod most, neboť jsem si tak trochu zatypoval, že by bylo pěkné umístění desky tam někde u vodočtu, nebo dokonce na mostním pilíři a snad i možná bezpečněji umístěné. Místo toho jsem tam však objevil tuto poněkud nesmyslnou, zbytečně zaplacenou a provokující tabuli. Nemusí se lidem neustále připomínat, že jim dokonce ani kus místa u řeky nepatří.

Tady mi připadá deska na poměrně zranitelném místě a člověku se vybaví ihned scéna vracející se podnapilé mládeže z nočního života města do vsí za vodou.

Otočil jsem se pak směrem k této restauraci, abych zjistil, že už je asi zase po dvou letech provozu zavřená. No, aby ne. Oni jsou vlastně Rybáře jeden průšvih za druhým. Už komunisté chtěli udělat dole u řeky hotel v lodi, jako je to v Děčíně ( hotel Admirál). Pak to napadlo pana Lobkowicze, když uviděl, že je tam přístavní molo společnosti Viking River Cruisis. Vzpomeňte na diskuse na Mělníčku, kdy se psalo o tom, jak tu ty cizince pozdržet, aby z toho město něco mělo ( podzemí, restaurace, lanovka, vláček do města). Když jsem kouknul z mostu dolu, tak jsem si nejprve myslel, že už ten hotel, vlastně možná i botel začali stavět, ale prý je to protipovodňová zábrana.

Nějak nevím. Hlavní viník povodní byl přece odhalen. Kdyby nezvítězila tehdy energetika a přehrady by byly odpuštěné, tak by asi nikdy nedošlo k situaci horší, než kdyby ty přehrady vůbec nebyly. Nejsem ale odborník.

A tak jsem se posléze znovu vypravil do našeho centra, aby mě tu u zámku praštila přes oči věc, na kterou vždy zapomenu. Vidíte tu terasu na střeše nudle a vzpomenete si na staré pohlednice Mělníka? Tam se dříve sedávalo i tančilo. To ale bývaly jiné časy.

Mám tu však i snímky, které takříkajíc neublíží. Když si zvětšíte foto s kostelíkem ve Vrbně, tak vlevo spatříte mezi stromy kostelík v Zálezlicích, který často kvůli listí a vegetaci nebývá z Mělníka vidět.

 Pohled, který vždy potěší. Řeka pod městem a vinice, jako symbol nápoje, který v rozumném množství byl vždy pro lidstvo důležitý.

A nakonec pohled na otevřená dvířka radniční dveře. Co se tu asi dělo?

A tak vlastně může vypadat Mělník, a někdy také vypadá, okem jeho občana v den kalendářního pracovního klidu.
SŠ

Rádio KBC po půl roce.

Dne 15. dubna jsme vás na Soutoku seznámili s rozhlasovou stanicí, která hraje převážně  rock'n rollovou hudbu a používá krátkovlnný kmitočet bývalé stanice rádia Luxemboug 6095KHz. Rádio KBC tehdy vysílalo pouze o víkendových odpolednech a zejména v sobotu jsem si občas rád část tohoto vysílání poslechl. Od té doby se leccos změnilo. Stanice vysílá každý den minimálně dvě hodiny denně a přibylo i nedělní dvouhodinové pozdní noční vysílání pro Severní Ameriku. Jak sami můžete vidět, tak se stránky http://www.kbcradio.eu/index.php?dir=shows pořádně rozrostly, a protože se blíží období, kdy se dny krátí, venku je nevlídno, stanice je celkem dobře slyšet, ač vysílá na KV a na spoustu věcí se pochopitelně časem zapomíná, tak si ji dnes připomínáme v oddychovém článku.

SŠ

Víte, které pivo je nejsilnější u nás, a které ve světě?

Diskuse, se nevedou jen nad pivem, ale také o pivě. Ty tam jsou pryč časy, kdy desetistupňové pivo bylo považováno, za jakýsi standard, dvanáctka byla pro fajnšmekry, do továren se někdy dodávala sedmička, a kdo chtěl přece jen něco více, než dvanáctku, tak si zajel do Prahy ke Flekům na třináctku.

K desítce a dvanáctce časem přibyla i jedenáctka a nutno říci, že nová Evropa bez železné opony vykonala své. Vždyť není vůbec třeba připomínat, kolik všelijakých piv, se k nám dováží ze zahraničí, kolik minipivovárků, se u nás každoročně narodí a jak populární, se ve světě i u nás stává homebrewing  ( http://www.homebrewing.cz/ ). A o našich známých zajetých značkách ani není třeba psát.

A tak každý, kdo má snad i jen trochu rád pivo, zatouží ochutnávat jiné, nebo i silnější značky a mezi lidmi se vedou diskuse, třeba i o tom, kdo pil jaké nejsilnější pivo a jak mu chutnalo. Může se tedy stát, že ta nejsilnější běžně dostupná piva jsou jakousi raritou, ale mnohdy se rád každý vrátí ke klasickým pivům s obsahem alkoholu nad pět procent.

Pokud zrovna nenavštívíte nějakou speciální pivnici, tak se dnes můžete běžně setkat s vícestupňovými pivy a populární jsou ochutnávkové reklamní společné kolekce z různých pivovarů, kde se to hemží od 11 ky až obvykle po 18 ku.

Přesto třeba natrefíme v obchodu i 24 stupňové pivo Primátor z Broumova. Jaká ale jsou ta nejsilnější piva? Tak u nás byste se museli vydat do pražského minipivovaru U Medvídků, kde se seznámíte s pivem s názvem X-Beer 33. Obsah alkoholu je téměř 12 procent a velmi pěkné povídání o našem nejsilnějším pivu je zde na http://www.umedvidku.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=65&Itemid=78&lang=cs . Cena je asi 111 Kč za třetinku.

Jak je tomu ve světě? Tak tam probíhá zajímavý souboj mezi jedním bavorským pivovarem a pivovarem ve Skotsku. Velmi pěkný popis tohoto souboje najdete zde na http://life.ihned.cz/c1-56021400-nejsilnejsi-pivo-sveta-je-z-bavorska-ma-vic-alkoholu-nez-whisky-nebo-vodka, včetně technologie výroby takového speciálu.

Právě před několika hodinami vyšla zpráva, že nejsilnějším pivem světa je skotský Armagedon, který má obsah 65 procent alkoholu. Ovšem pozor, odborníci při soutěžení bedlivě střeží, zda jde o pivo čisté  a vyráběné bez nějakých přídavků cizího alkoholu, nebo o pivo takzvaně nečisté. K vysokému procentu alkoholu čistého typu piva, se dochází speciální technologií hlubokého zmrazování a je to velmi dlouhý a nákladný proces, na jehož konci je jen určité malé finální a tím i poměrně drahé množství. Tato piva již stojí opravdu až neuvěřitelné částky :-).http://www.novinky.cz/koktejl/282840-nejsilnejsim-pivem-sveta-se-stal-armageddon-ma-65-procent-alkoholu.html

SŠ

Dušičky již tento pátek.

Odborně se ten den nazývá památkou zesnulých, ale vžil se lidový název dušičky. Mnozí z nás se vydají se svíčkami a zapalovači na hřbitovy, případně místa tragedií, abychom obvykle vzpoměli těch, kteří jsou s naším životem nějakým způsobem zpravidla vážněji i dlouhodoběji spjatí. A tak se rozzáří hroby množstvím světýlek více, než kdykoliv jindy a každý z nás věnuje aspoň chvilku  času tomu, aby zavzpomínal na bytosti, kteří nás opustili ať už před rokem, pěti lety, či více, jak dvaceti lety.

Možná, že si aspoň někdo na chvilku uvědomí, že je nám čas zde dán mnoha okolnostmi a samozřejmě si to nejvíce uvědomují ti, co vlastně takříkajíc pamatují nejvíce. Nejsou to ale jen lidé, kteří se rodí a opouštějí tento svět, ale jsou to i zvířata a zvířátka, která mají tu vlastnost, že svému vlastníkovi, pokud s nimi zachází s opravdovou láskou nikdy neublíží a celé dny vám dokáží mile zpříjemnit svoji existencí. Bohužel, příroda jim ( našim domácím mazlíčkům) nenadělila tolik let života, jako mnoha lidem a tak ať se nám to líbí, nebo ne, tak se neloučíme jen se svými blízkými, ale leckdy právě i se svými domácími společníky.

Snad i proto, že si uvědomujeme, jak jsou odkázaní na naše zacházení s nimi a máme je denně na očích, tak se s nimi jen těžko loučíme a o stáří či vysvobození z utrpení se tu mnoho nemluví. O tom, že si dnes lidé váží svých domácích zvířat opravdu hodně, mnohdy svědčí různé zvířecí hřbitůvky i hřbitovy, jako je tento na úpatí národní hory Říp. Zmínili jsme ho tady na Soutoku už v jednom z prvních dílů Toulek, který jsme věnovali okružní cestě kolem naší památné hory.

Dnes tedy u příležitosti blížícího se významného dne dodávám další záběry, ze kterých je patrné, jakou lásku dokážeme dát svým domácím mazlíčkům. Na druhé straně to těžko kontrastuje s televizními záběry, kde se lidé ke zvířatům chovají tím nejodpornějším způsobem. V lepším případě řidič jen laxně odpoví, že prostě dostal na vozovce smyk a nucená porážka zvířat se konstatuje jen slovem bohužel a nějakou pokutou, v horším jde o soudní tahanice a různé naschvály ,, s lidmi", kteří jsou zrůdnými řezníky nejtěžšího kalibru a vůbec si nezaslouží právo užívat s námi drobných darů přírody a života. Ale, bohužel mám někdy pocit a věřím, že rozhodně nejsem sám, že ti, kteří mohou nějakým způsobem apelovat na výchovu lidí ze svých pozic, mají v hlavách něco úplně jiného, což mnohdy dostáváme prostřednictvím médií, jako různé kauzy, které se stávají na několik dní jediným mediálním téma celého národa.

Žijeme v uspěchané době a do jisté míry si tu uspěchanost každý jedinec tak nějak i částečně sám reguluje. Nezapomeňte alespoň v pátek se na chvíli zastavit a zavzpomínat na chvíle, které jste strávili s těmi, co už nežijí, ať už jsou z říše lidí, nebo i zvířat. Ostatně, právě majitelé zvířátek mnohdy sami dobře vědí, jak zajímavá a nevyzpytatelná je ona hranice.

SŠ

Jak třídíte odpad?

Tříděný odpad u sousedů má více tváří.

Někdo možná namítne, že před třiceti lety byla naše republika zamořena množstvím divokých skládek a bude mít pravdu. Na druhou stranu je třeba říci, že právě tato zmíněná doba nám vtiskla tvář. Český člověk byl zvyklý si vše opravovat a to se promítalo i mezinárodně, a zůstalo nám to dodnes. Skutečně, první věc, která vždy českého občana napadne, je, zda by to nešlo nějak opravit. Dříve to mnohdy šlo, pokud jste si věděli rady a tak měly své místo i náhradní součástky. Dnes si leckdo povzdechne: ,, Schválně to dělají všichni tak, aby jsi si kvůli takové blbosti musel koupit nový výrobek. A tím vlastně vzrůstá zejména průmyslový odpad všeho druhu. Podobné je to ve všech odvětvích.

 Češi  jsou technicky vyspělý národ a snaží se i bez odborné dokumentace vyřešit jakýkoliv problém. A tak na nás Západ odjakživa kouká s určitým údivem. Vždyť, německý řidič si přece nebude opravovat auto, na každou banalitu zavolá řemeslníka a o železnou neděli, se zbaví i pojízdného vozu, jen proto, že už mu vadí nějaká prkotina, nebo ten kabát vyšel z mody.

 Inu, i když už mnoho výrobků dnes také nemůžeme opravit, nebo je to kvůli výrobní ceně hotového výrobku v porovnání se zaplacením opraváře a náhradní součástky nesmysl, tak je tu ještě pořád řada rozdílů v celé řadě věcí ( příjmy, cena služeb, cena výrobků..). A tak Češi vlastně leckdy ještě rádi vezmou méně komfortní zboží. Někdy nám připadá i zvláštní, že se máme zbavovat funkčních věcí, které by mohly ještě sloužit. No jo, ale jakou mají za 5 let oproti novinkám kvalitu a jakou mají elektrickou spotřebu? To je prostě něco, co jsme se museli také naučit. A mimochodem ,vězte, že není nikdy příjemné kupovat něco, co už vaše domácnost zná, když za stejné peníze může mít člověk něco nového a jiného, nebo i rekreaci.

Zkrátka, už také někdy vyhazujeme funkční věci, které by si jiný ještě rád vzal z popelnice a to se také stává. Dokonce jsou lidé, kteří raději, než aby chodili do práce, tak žijí z toho, co dá popelnice, nebo později sběrna. Je to někdy směšná výkupní cena, ale oni to přesto udělají raději, než aby pracovali. Ostatně, kdo by takové lidi zaměstnal a čím?

Jedna věc je pozitivní. Přece jen se blížíme pomalu Západu ( nemyslím s tím výše zmíněným cestováním, ale s odpadem) a tak se u nás objevily barevné kontejnery na tříděný odpad a lidé mají opravdu stále větší snahu sami od sebe odpad třídit. Snad se nám stále více líbí dávat věci do barevných nádob a tam, kam patří. Jiná věc je ta, co se potom s odpadem děje dál, a že tu máme ten živel, co se nám v odpadu tak rád přehrabuje a dělá vlastně bordel. Ale, to už je věc, která náleží těm, kteří to tu vše řídí, třeba i nepřímo.

A tak se naskýtá možná taková otázečka. Čím dalším se zase více přiblížíme těm nejvyspělejším zemím Evropy, mezi které bychom rádi patřili? Bude také jednou i u nás přibývat třeba těchto uzamykatelných kontejnerových jednotek, aby ubývalo i nadále bordelu a nepřizpůsobilých lehkoživků?

SŠ

Před 94 lety vzniklo Československo.

Co máme zítra za významný den? Tak jistě, je neděle, volný den, mění se letní čas, ale co ještě? Kdo si už dnes vzpoměl, že 28. října 1918 vznikl oficiálně společný stát Čechů a Slováků, tak má bod. V Polsku to letos vyřešili novým zákonem, takže pokud vychází státní svátek na víkend, tak se přidává buď volné pondělí, nebo pátek. U nás, ale nejsme v Polsku, ani v Německu, kde mají kromě státních svátků ještě svátky spolkové, takže zapojíme trochu myslivnu :-).

Někdo si představuje, že to bylo hned a během jednoho dne, jako nějaká revoluce, ale vůbec to tak není. Naopak, je to poměrně dost čtení, dlouze připravená záležitost a uherská ( maďarská) jednotka v Praze čekala v kritický den na vyjádření Vídně. Pro vznik našeho státu bylo důležité, že naši představitelé, kteří převrat chystali byli zkrátka neustále o krok vpředu a zhatili tak snahy příhraničních českých Němců, kteří měli neustále snahu po prohrané válce Rakousko-Uherska vybudovat na našem území své vlastní územní župy s vazbou na Německo, či Rakousko. A leckde v pohraničí se to zdaleka neobešlo bez ozbrojených střetů.

Byla to nejen historicky zajímavá doba, která měla zásadní vliv na další historický vývoj našich dějin, ale i další možné neuskutečněné varianty, ke kterým mohlo dojít jsou vždy předmětem diskusí historiků, zvlášť dnes v době jakési jednotné Evropy, se silným všudypřítomným německým středem. Řekněme si, že společný stát Čechů a Slováků trval až do 31.12. 1992 a od 1.1. 1993 se píší dějiny samostatné České ( a samozřejmě i Slovenské) republiky.

Rozpad společného Československa vyvolal mnoho emocí v obou republikách  a není divu. O takových důvodech by se dalo dlouho psát. Nakonec jsme svědky, kdy se celá řada zemí rozpadla na menší zemičky a snad jen Německo utvořilo znovu jeden velký společný stát. Připomeňme si ještě, že se tehdy nabízela otázka řešení problému referendem a nelze ani nevidět, že na východ od hranic Slovenska, se nachází území, které také kdysi historicky tvořilo součást ČR a kde se občas někteří lidé hlásí k tomuto odkazu. Nakonec se zdá, že zejména na Slovensku přece jen převládala touha cosi změnit a tak se tedy stalo i bez referenda. Ostatně, tak nějak podobně se vyjádřil nedávno opět v jednom televizním pořadu president republiky Václav Klaus.

SŠ

Naše herce nepotkáte na Mělníku každý den.

Jak již bylo zmíněno, tak se dnes točily na Mělníku některé scény filmu s pracovním názvem Okres. Nejsem z těch, kteří by si kvůli tomu brali dovolenou, ale na druhou stranu je fakt, že se málokdy podaří vidět známé tváře herců takto  zblízka na direkt. Něco jsem přece jen stihnul po práci nafotit i natočit, a hlavně hnán tou sílou, být zase opět první :-). Bohužel, baterka ve foťáku dosluhovala a je to znát zřejmě na posledních videosekvencích, kdy se přidala i určitá nervozita. Tak konečně neuvidíte jen techniku, ale dokonce i herce.

Standa Švec.