Ještě štěstí, že se ten pochod Mělnický hrozen šel o týden dříve, než bývá zvykem. Protože čtete některé články někteří i třeba za několik let, jak mi píše statistika webu, tak vězte, že k nám uplynulý víkend dorazil první letošní opravdu horký vzduch z Afriky a dnes 20. června 2026 to zatím gradovalo na teplotě přes 33°C. Ani přemýšlet se mi ještě před chvílí nechtělo, natož něco psát.
Nemáme tu sice už takové akce, jako bývala Mělnická Jizerská 50 ka, a také ty návštěvy středověkých mělnických sklepů jsou již pochopitelně tak trochu minulostí a byla by to pro nás mnohé spíše cesta do již známých prostor, ale děje se tu pořád něco, byť pochopitelně stále pro mladší a mladší lidi. Nicméně, toto tvrzení múže být lehce sporné u akce, která nám tu proběhla včera v pátek 19. června večer, kdy se tu tuším podruhé konala akce, které tu nikdo jinak neřekne, než Devadesátky.
Pro samé soukromé věci jsem na akci ani nevzpomněl a je otázkou, zda bych se šel podívat, ale zaplněným náměstím jsem procházel v čase, kdy se z reproduktorů linula známá hitovka skupiny Ricchi e Poveri s titulem Sara perche ti amo, kterou jsem si prozpěvoval už začátkem osmdesátých let při kytaře i jen tak. Sice kolikrát nevíte, co vlastně zpíváte, ale je zajímavé, jak někdy až celé sloky některých italských písní zůstaly člověku v hlavě.
Dnes tu máme již také zdomácnělou akci Stoly nad soutokem a plakát nás již zve na červencové Moře u Mělníka. Obě akce jsou především gastronomické. Umět se pozastavit, porozhlédnout po plakátech, tak to je výhoda a pro blog někdy až nutnost. Takový pouliční bilboard je asi nejsnazším způsobem, jak se přehledně orientovat, co že se v naši blízkosti může dít. To další vám pak nabídnou v případě zájmu elektronická média.
Třeba tady vidíme, že má oblíbená glamrocková legenda vystupuje v Praze, ale upřímně řečeno, nemůže už nikdy být tato hudba taková, jako v 70. letech, když zpíval Brian Connoly a na baskytaru hrál Steve Priest. Viděl jsem koncem 90. let v naši televizi koncert The Sweet v Rakovníku, který snad zabil i zvukař a nedalo se to poslouchat. Samozřejmě již bez těch dvou jmenovaných jen s jedním původním členem. K dnešnímu horkému dni by se však hodilo nejlépe zase něco melodického z Madagaskaru, ale z Rádia Paradisagasy, které někdy v zimě přestalo po internetu hrát mi již nikdo neodpověděl. Je to obrovská škoda, protože hudbu této stanice jsem měl opravdu rád. Dnes tedy hudbu gasy mohu hledat již jen na youtube.
Lepší komunikaci jsem ve stejné době zažil u brazilské stanice Radio Planalto, která mi poděkovala za přízeň. Poslouchám ji obvykle podle nálady jednou za čas ze soboty na neděli, kdy je méně reklamy i svérázný moderátor se trošku pokrotí a opravdu se převážně jen hraje skvělá lidová brazilská muzika. Možná si dovolím tedy k dnešnímu horkému dni přijít s nějakou hudební nabídkou, ale nyní tu mám něco, co ani nebylo původně v plánu, nebo spíše jen tak trošku bez většího násilí. Vyšel jsem v podvečer do ulic a akci Stoly nad soutokem jsem trošku fotograficky zvěčnil.
Nemusí být člověk zrovna vinař, ale je vidět, že akce díky určité výzdobě na významném romantickém místě města svoji osobní atmosféru má, byť tudy třeba jen člověk prochází. Pro podrobnější recenzi tohoto nevšedního prožitku si to musí každý vyzkoušet sám na vlastní kůži. Letos to již nestihnete, ale nemusíte smutit, protože zejména atmosféru letních večerů tu v přijatelném počasí dokreslují domácí občané i návštěvníci, se sklenkou vína, či zlatavého moku hledící na zapadající slunce
Díky místní kouzelné krajině to u nás máme skutečně tak trošku podobné, jako někde na moři. Slunce se nám s předstihem neschovává za blízké horské kopce, ale opravdu vidíme jeho poslední paprsky končícího bílého dne. Takový je středočeský Mělník, jenž je našim domovem.
Kdysi jsem tu psal, že i hudba má vliv na naši náladu a na to, zda je člověk tedy pohodový, nebo agresivní. Hudby je moc a i té etnické. Hráli jsme si tu kdysi Řecko, Srbsko, Alpy a ani člověk neví už co vše.Máme tu ta vedra, tak si pojďme představit několik pohodových písní z Brazílie. První hrají naši Kučerovci a píseň se objevila dokonce jako součást scény jedné naši starší kriminálky. V roce 1960 vystoupila skupina ve filmech Probuzení a Bílá spona. Má i svoji brazilskou variantu, kterou hrála nedávno stanice Rádio Planalto. Pak jsem tedy dal něco z Brazílie, co jsme si tu snad ještě nepouštěli a nakonec i něco melodického z toho velkého ostrova Madagaskar při břehu Afriky.
Gasy
Pohodový zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat