Všechny pěší trasy měly kontrolu ve Vrbně.
Přátelé, akcí bylo tento víkend hodně, ale zde na Mělníku místní pravděpodobně zmiňovali nejvíce Mělnický Vrkoč, Mělnický hrozen a Veteránské rojení spojené s anglickými sporťáky v Lobči. Osobně jsem měl tentokrát zvlášť velkou chuť navštívit akce dokonce dvě a mohu zde již napsat, že jsem tomu šel poměrně tvrdě naproti a zadařilo se. Konečně, v Lobči jsem na akci již dlouho nebyl, chuť tu byla také a měla to být i určitá satisfakce za minulou sobotu, kdy jsem musel oželet začátek Mělnické veteran rallye v Mlazicích.
Nicméně, zvyk je železná košile, a tak jako mě to často táhne v lednu na ,, Zimní přechod vrchu Nedvězí", tak mě to asi od roku 2012 táhne i na Mělnický hrozen a leckdy jsem překvapený, co vše jsou v Kčt-Vht Mělník schopní vymyslet. Máme sice hned za severní hranicí katastru města vyhlášené populární CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, kam to láká řadu turistů i návštěvníků z celé republiky, ale Mělník má i mimo tuto oblast další příjemná zákoutí, která má smysl navštěvovat.
Původně jsem si ještě v půli května myslel, že po loňské návštěvě Liběchovska, se opět podívám v rámci pochodu na oblíbenou Vysokou s rozhledy, k romantickému Harasovu a do Lhotky, ale nakonec došlo ke změně tras. Ty totiž letos směřovaly prémiově všechny s vyjímkou cyklotras do Zelčína, a až teprve pak se účastníci dvou nejdelších tras mohli vydat buď ke skalnímu bytu ve Lhotce a přes pole na mělnická Blata do cíle ( 31 km), nebo dokonce až k Harasovu ( 42 km).
Trasa 31 km tak zněla docela lákavě a zdálo se mi u startu, že má dost příznivců, ale byla tu celá řada důvodů, proč jsem si vybral trasu 20 km. On se totiž hlavně tentokrát konal pochod jakoby o týden dříve a korespondoval tak s akcí v Lobči. Druhým důvodem bylo nestálé počasí a konečně i poměrně důležitý fakt, že by asi nebylo zrovna rozumné pokoušet bez tréninku třicítku, byť jsem individuální třicítku šel o Vánocích.
Start na autobusovém nádraží je účastníkům pochodu tradičně přístupný v čase 6.30 - 10 hodin, ale pokud si najdete články, kde o tomto pochodu píši ( vždy článek v roletě červen příslušného roku), tak zjistíte, že vyrážím na pochody spíše později. Z tohoto důvodu byl můj letošní příchod na start akce v 8.15 SELČ vlastně dosavadní osobní rekord. Ale, nutno dodat, že to zřejmě byl ten správný čas, protože se zrovna začalo dělat lepší počasí, bylo po dešti a poměrně to postačovalo osobnímu plánu.
Ani tentokrát nemohu říci, že bych měl snad nějaké podobné zážitky letům minulým v podobě bloudění, nějak zvlášť zajímavé společnosti, nebo že bych se vydal nesprávným směrem v důsledku lehkovážného přístupu, jaký jsem tu již v minulosti vysvětlil. Přesto jsem si trasu užíval a pokusím se aspoň některé fotografie nějak okomentovat. Ostatně, trpím nyní opět nedostatkem času, a tak se ta stručnost bude docela hodit.
Jak vidíte, tak jsem na svoji trasu 20 km vyrážel cca v 8.30 hodin a první fotky jsem věnoval blízkému parku, jehož značnou část má čekat přeměna v jakýsi sportovní park pro mládež. Nedávno jsem tu ten pumptrack a workstreet zmínil.
To už je první část trasy podle říčky Pšovky k zimnímu stadionu, kterou jsem šel zcela sám. Nabízela romantické pasáže a třeba říci, že jen málokdo se umí ve spěchu z takových míst zaradovat. Doslova jsem uhýbal takové mladé závodnici, která si vzala za cíl hlavně porci kilometrů.
Stále někam spěcháme a přitom je kolem nás i celá řada krásných živočichů, kdy to stojí za zastávku. Sojky jsou krásní velcí ptáci.
Tady u domova seniorů Ludmila, se zase můžete podívat na papoušky.
Tyto záběry se mi nikdy neokoukají. Navíc si je tu nafotil i jeden vášnivý turista a fotograf od Českého Brodu. Na spodním snímku je zajímavé, jak se na středu hladiny Labe na pozadí promítá mobilní vysílač až z Hořeních Vinic. I o takovém pěším okruhu jsem kdysi psal, který vás kolem Staráku a přes Hoření Vinice zase vrátí přes Brabčov zpět na Mělník. Ani nemusíte podle Labe až do Kel a přes Záboří zpět.
Domácí divák již samozřejmě poznává záchranné práce na mlýně a vůbec v hořínském zámeckém panství. Zámek jsem však již nefotil, protože tu máme nedávno někde speciál Hořín a hlavně tam za hlavní vstupní branou do zámku stojí dnes stavební technika.
Podle protipovodňové zdi z roku 2009, která v roce 2013 byla bohužel asi o 10 cm nižší vedly všechny trasy pak přes komory po cyklotrase až do Vrbna ke kontrole.
Hořínský potok pramení v Chramostku, propojuje několik tůní u Zelčína i tůně u Vrbna a zde se dělí. Část jeho vod odchází v přímém směru do Vltavy, ale vlastní potok zde pokračuje přes tento splávek pod můstkem na cyklotrase a míří k laterálnímu kanálu. Ten poblíž komor v rouře podtéká. míří k Brozánkám a naproti mělnickému přístavu vtéká zleva do Labe.
Kontrolu ve Vrbně zvolil pan Večl na taktickém dobrém místě a na pochodový list přistálo již tradiční důvěrně známé razítko s lodičkou. Zrovna zde mě překvapila největší a opravdu silná přeháňka dne. Děkujeme paní majitelce kiosku, která včas duchapřítomně zprovoznila slunečníky, jenž nás všechny uchránily před pořádnou sprškou. Na obrázcích níže jsem si trošku zašel na cyklostezku, abych se podíval na své oblíbené tůně. Právě tudy se dostala do Vrbna o povodních voda. Cyklostezka tu na několika metrech spadne až téměř k hladině tůní, aby se pak zase rychle zvedla.
Pohled na tůň vpravo, kde dnes již špička kostelíku ve Vrbně na obrázku vpravo není příliš patrná. Tady bych toho mohl napsat více a i zde znám nějaké lidi, ale když je třeba kvůli zítřejším pracovním povinnostem poněkud spěchat a není čas, se s článkem nějak mazat. Akce je již minulostí, lidé začínají žít novými věcmi a nelze asi moc otálet. Je tu na programu i další akce ze soboty.
Trasa pokračovala místní naučnou stezkou Vrbno - Zelčín, a pak již poznáváte Zoopark Zelčín. To staré je dnes prakticky uzavřeno a plné stavební techniky. Život je jen na rozlehlých lánech mezi laterálním kanálem a silnicí do Lužce nad Vltavou. Autobus tudy projíždí a staví jen v pracovních dnech, což vyžaduje na mnoho mladých rodin nároky na auto a nejednoduché parkování. Zelčín je v sezóně i cílem plaveb výletní lodi Fidélio, kde loď otáčí zpět k Mělníku.Není to tedy tak, že by bylo možné se plavit jednosměrně ( Mělník - Zelčín, Zelčín-Mělník), jako tomu bylo kdysi mezi Poděbrady a restaurací Cidlina u Poděbrad ( v jejich katastru).
Zpět se šlo pak po modré turistické značce podle kanálu k hořínským komorám a dále podle kanálu již tradičně do města. V tomto úseku jsem získal trvalou souputnici, která našla v nedaleké obci u Mělníka svůj nový domov a mladá rodina ji umožnila užít si své osobní záliby v turistice i v poznávání krajiny a seznámit se s nepoznaným okolím svého nového domova. Tak jsem se zase po čase proměnil v takového turistického průvodce, který víc mluví, ale musí také pochopitelně ochotně naslouchat.
Člověk dnes potká různá plavidla.
Do cíle v Blatecké hospodě jsme dorazili asi ve 13.45 hodin, když jsme prošli našim hlavním náměstím, kde sice probíhal Mělnický Vrkoč, ale zdálo se, že se program teprve připravuje. Asi půlhodinové zdržení jsem měl i ve Vrbně, ale to jsem již výše vysvětloval, že občas někde někdo někoho zná, a když se lidé přímo uvidí, tak to už je skoro stoprocentní zastávka.
Také v Blatecké hospodě by to bylo na posezení u zlatavého moku se známým, ale můj plán byl tentokrát tomuto lákání odolat a vypravit se po malé zastávce doma ještě do Lobče. Bohužel se to tak sešlo netradičně ve stejném termínu. Ještě bych měl dodat, že Mělnický hrozen byl pro mě v minulosti takovou těsnou rozcvičkou před dovolenou, ale tentokrát se to vše posunulo tak, že tu ještě nějaký čas je.
Delší trasy tu samozřejmě také byly a já vás o to Kokořínsko nepřipravím. Když jsem tu psal nedávno o té návštěvě Kadlína, Všelis i Vrátenské hory, tak jsem si cestou zpět projel po dlouhé době Kokořínský důl, abych tu byl trošku v obraze. Ta vichřice mu tenkrát prospěla. Skály jsou stále holé, je na ně krásně vidět a mohl jsem cestou domů ještě pořídit tyto záběry.
Mějte se pěkně. Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne a snad se příště podíváme obrázky do Lobče, byť je k disposici již také celá řada plakátů na další akce, kterých se člověk mnohdy ani neúčastní, ale je fajn vědět, že se konají.
Žádné komentáře:
Okomentovat