pondělí 6. dubna 2026

Velikonoce vytáhly do přírody plno lidí. Vrátenka nabízela po delší době pohled do Krkonoš.



 


I podle předpovědi počasí měla být neděle nejlepším dnem svátků a nutno říci, že také byla a relativně nejméně foukal vítr. Lidé svůj volný čas trávili všelijak a někdy jsou ty zájmy až s podivem, ale jsme zkrátka různorodá společnost.

Obvykle se mi stává, že mi někdo popisuje svůj výletní program, který se týká návštěv různých věhlasných turistických cílů v nějakém regionu, ale i tady zažívám úsměvná překvapení. Považte, že jsou lidé a snad i přibývají, pro které jsou tyto někdy i ,, turisticko- výletní televizní cíle" spíše doplňkovou záležitostí a hlavní pointou výletu jsou restaurace, jejich interiéry, jídla, jejich ceny a samozřejmě i cena piva.

Je to k nevíře, ale už jsem viděl fotografie, kde byla nejen krajina, ale i oběd  na talíři v restauraci a znám několik lidí, kteří dovedou o těch jídlech i cenách básnit a někdy podle těch zkušeností s restaurací volí své cesty, nebo si kvůli těm restauracím klidně i zajedou z plánované trasy slušný kus cesty. Obvykle jde o malé kolektivy a přijde mi komické, že poslední taková předvelikonoční zpráva se týkala Krkonoš, na které jsem se měl v neděli dívat.


Já se nějakým dálkovým výletem nemusel nyní vůbec zabývat, za což bývám občas rád a obyčejně to chytne člověka až téměř v létě, když je hezky, když je to cestování i výhodné, a když už se trochu člověk i rozcestuje. To se najednou vynoří tolik nápadů, až se tomu člověk sám diví a do jisté míry platí, že když to někde po novotě navštívíte, tak již přímo i v místě vidíte další typy na nějakou budoucí návštěvu. Ale k těm bližším cílům máme zase jiný vztah.


Bylo třeba projet od začátku března z různých důvodů auto, a když stejně nemáte dříve čas, než v půl jedné po poledni, tak je blízké Kokořínsko i Říp dobrou volbou. Navíc vás každý koníček do jisté míry svazuje. Řada lidí jezdí opravdu ráda na kopce i na rozhledny za výhledy, ale u fandy rozhlasového dálkového příjmu je to ještě více okořeněné. V době netu jsou za tím pochopitelně i další diskuse, kde se probírá, co se kde dá v jaké kvalitě ulovit. Nejraději to přirovnávám k rybaření. Jak moc je ta aktivita zase jiná na rozdíl od cyklisty a turisty, který je v pohybu, neustále mění prostředí a někdy sám žasne nad tím, co vše stačí během denní akce obsáhnout.

Sice by si Říp už zasloužil opět návštěvu, ale bylo mi jasné, že to tam bude jako na Václavském náměstí. Napadla mě Houska, kde jsem loni prožil krásný druhý výlet své dovolené, jenž jediný nebyl veden po železnici. Vždy jsou za tím nějaké pokusy s dálkovým příjmem a jinak tomu nebylo i nyní.


Jen zase chyběl nápad dokumentovat fotografiemi a ani nebyl čas. Musíte být ve střehu, když vás z Mělníka doprovází do Lobče k pivovaru asi 12 kupodivu předpisově jedoucích motocyklistů. V Lobči bylo všude plno a bylo tu i několik zájezdů na prohlídku pivovaru. Pak už vedla má cesta přes Nosálov, kde  mezitím zmizela ta pohádková zahrádka plná trpaslíků a různých figurek, o které jsem tu jednou psal. Ještě nikdy jsem neviděl tak zaplněné parkoviště na Vrátenské hoře. Volná kapacita asi pro čtyři auta. Bylo jasné, že dnes bude všude plno lidí a má první cesta vedla automaticky lesem na Housku.


Není to kdovíjak daleko od domova, ale ona ta procházka, focení i ladění přijímačů spolkne času dost. 


Špičák, 483 m.n.m. Zajímavý pohled na jeho vrchol.


Kříž pod Lipovým vrchem.


Toto místo má pro mě jisté kouzlo. Asi 28. prosince 1991 jsem tudy šel zprava doleva pěšky z Mělníka přes Bezděz do Doks. Když už se vyškrábete z Kokořínského dolu sem, tak vás čeká nejen pohled na blízké autoparkoviště pod hradem Houska, ale především na kopečky Máchova kraje s Bezdězem před vámi.





Možná na to každý není, ale roubená i hrázděná stavení společně se skalními sklípky ( níže) jsou vždy milým zpestřením výletu.



Celý zámek Houska, se dá po severní straně dole pod ním po úzké lehce exponované pěšině obejít. Nejhorší jsou kopřivy, na které jsem nyní ještě celkem logicky nenarazil.


Tak vypadá Bezděz z cesty pod zámkem.


Tento pohled mě mile šokoval. Určitě bych se na rozhledně na Vrátenské hoře dnes zastavil, ale že budou vidět Krkonoše, tak to jsem nečekal.


Co jsem tu vlastně testoval ? Skála se zámkem zabraňuje signálům z nežádoucího směru, ale dokáže přikrýt okolní terén i signály od Ústí nad Labem a potažmo některé východní ? V zimě totiž jeden náš kolega úspěšně poslouchal ve Frýdlantu v Čechách na frekvenci 95.2 MHz polské rádio ze Štětína a určitě by bylo fajn, kdyby se to někdy povedlo i  hlouběji v republice. Tím spíše, že se to v dávné minulosti v podmínkách již někomu podařilo.

Nezdařilo se. Kromě toho, že na frekvenci burácí polská náboženská stanice Radio Maryja ze Swieradowa Zdroje ( město pod naší horou Smrk v Jizerských horách), tak se tu ve vertikální polarizaci daří o něco méně Rádiu Fajn z Vysokého Ostrého ( kopec nad Sebuzínem u Ústí nad Labem). Podmínky zde jsou velmi podobné, jako na severním úpatí Vrátenské hory.



Určitou útěchou tak byl příjem vyloženě městkého kanálu pro město Drážďany a jeho blízké okolí v pásmu DAB+. Tento multiplex na kanále 8C bylo dříve možné přijímat i za vilou Karola u nás na Mělníku, ale s příchodem českých provozovatelů dálkový příjem i zde značně utrpěl. Drážďany pak mají ještě jeden regionální multiplex s větším regionálním záběrem na kanále 7A, který již u nás přijímáme. Zde za zámkem Houska jsou všechny saské multiplexy ( 5C,5D,7A,9A,12A) za plný výkon.

Přešel kolem mě za celou dobu nejrůznějšího ladění jeden třicátník z Ústí nad Labem, zajímal se, co že dělám a přiznal se, že si nedávno také již pořídil dabové rádio. Bylo si o čem povídat a rozhodně ne jen o rádiu. Mladík totiž pracoval kdysi v nějaké firmě, která zanikla a svůj další osud pojal zajímavým způsobem. Prý si dal půl roku volno a poznával turisticky republiku při drobných několikadenních výletech, kdy prý venku třeba i jen bivakoval a občas si koupil něco v krámě, nebo usedl na jídlo do restaurace. Ani jsem se neptal, zda teď někde pracuje, ale bylo mi řečeno, že máme nádhernou vlast a do konce života nebude mít asi ani čas ji celou poznat.


Několik dalších snímků nechám bez komentáře.








Samozřejmě jsem si návštěvu rozhledny nemohl nechat ujít a byl to zážitek. Na vršku jsem totiž potkal dvojici starších lidí, která dnes bydlí v našem kraji, ale pochází ze severu Slezska z Javornicka, kde jsem ještě nebyl. Protože jsem zejména na Bruntálsku a loni v Jeseníku již byl, tak bylo o čem chvíli povídat a zase taková ta radost, jak je vlastně vše provázané. V jednu chvíli foukal tak silný vítr, že se celý ochoz rozkymácel takovým způsobem, jaký nepamatuji.

To nebylo nic příjemného a nakonec tu člověk dlouho nezůstal.



Zkoušel jsem dálkové fotky i novým mobilem, ale tudy opravdu cesta nevede. Toto chce jinou techniku a vzhledem k tomu, že mám tak rád výhledy, tak to možná napovídá tomu, co by si měl člověk asi brzy už pořídit. Touha je v takovou chvíli vyšší než kvalita, což není dobré. Je ale také pravda, že to nijak dobré nebylo. Opar a vrcholové stavby opět nebyly vidět. To už je dávno, co se to povedlo.





Čená hora u Jánských Lázní ( 80 km) 1300 m.n.m.











České středohoří.


Nakonec jsem došel na jedno své místečko, kde byl mnohem větší klid a než jsem se pustil do svého hobby, tak jsem ještě zkusil duchapřítomně vyfotit lesní zvěř.





Tady jsem si našel takové místo, abych se mohl dívat na naše nejvyšší hory a přitom jsem po měsíci znovu ladil a porovnával. Byl to docela úspěšný lov a již jsem tak nějak věděl, jaké kmitočty mám zkoušet ladit. Podělím se s vámi o dvě největší dálky. Na 88.3 tu téměř spolehlivě ulovíte Jedynku z Opole ( 218 km), ale rekord to nebyl. Teorie totiž říká, že na 87.5 lze ulovit Jedynku z 300 km vzdáleného vysílače Czestochowa - Wreczyca.

Tato frekvence sice byla velmi zarušená a jen podmínkově z toho vystupovalo vždy na několik vteřin srozumitelné vysílání, ale pomohla trošku náhoda, kterou lze i cíleně užít. Když slyšíte stejnou jazzovou skladbu téměř současně na obou frekvencích ( 88.3 a 87.5), tak je jasné, že je oboje stejné vysílání Jedynky. A protože znáte z FM listu stanice, vysílače i kmitočtové příděly, tak víte, že vám tam občas vystupuje ze změti hluku 300 km vzdálená stanice.

Přes ten hornatý terén je příjem vysílače z 272 m.n.m.  na vzdálenost 300 km pouze na teleskop v těchto podmínkách zkrátka úspěch hoden radosti. To je trošku o něčem jiném, než když posloucháte alpský vysoko umístěný vysílač, nebo poměrně slušně výškově umístěné vysílače v Porýní.

Tak jsem tedy spojil svoji zálibu v turistiku, se zálibou ve výhledy, a se zálibou v dálkový příjem.

Pohodový vstup do 15. pracovního týdne roku 2026. Příště se snad už podívám na nějaké ty výstavy v Lysé nad Labem a na výletní lodní dopravu. Nedávno jsem ji tu zmínil a zrovna teď jsem zaslechl z televize cosi o lodi Labe, která dopoledne vyplouvá  z Ústí nad Labem a pluje kamsi proti proudu směrem na Roudnici nad Labem.
































Lidé v Brozánkách a v Hoříně jsou na nového vlastníka hořínského panství náležitě pyšní. ,,Konečně to tu zase vzkvétá" říkají. Opravdu znáte Hořínský potok ? Počasí nás mnohé ovlivňuje více, než si myslíme, aneb Velikonoce končí.

 


Jedním z několika důvodů, proč se mnozí lidé těší do penze je počasí. Jen si vzpomeňte, kolikrát člověk říkal : ,, No, tak volné dny nám propršely, nebo aspoň funěl vítr, a když už je konečně hezky, tak jsme v práci." Krom toho si někdy nemůžeme dovolit jít do horšího počasí a riskovat zdraví.

Na Velikonoce se pochopitelně mnoho lidí těšilo, a jak je u nás zvykem. tak hlavně na delší volno. Letos by tu čtenář marně hledal článek o zeleném pivu. Doba je jednoduše dále. Dnes už si málokterá restaurace dovolí vůbec vypustit velikonoční nabídku zeleného piva. Zavzpomínejme níže na nedávné pionýrské doby.



Mimochodem, naopak u nás nabývá lehce na popularitě díky svátku sv. Patrika ještě jedna podobná příležitost se zeleným pivem.


Tradičně mě také zajímá, jak pojmou svátek na Velký pátek televizní média a úsměvně si vzpomenu i na jednu svoji neobvyklou velkopáteční pouť, která však byla ve finále tak pěkným výletem, že vydala fotografií i textů na tři díly. Níže je odkaz na první. Jak ten čas jen letí.


Teď tedy nemám zrovna na mysli náboženské obřady v přímém přenosu, ale od devadesátých let zaujaly do současnosti diváka především dva velkofilmy. Ten první se jmenoval jednoduše Ježíš a druhý nesl titul Umučení Krista. Jak to tedy bylo letos ?  Naladil jsem velkofilm na naši náboženské NOE TV, na polské jedničce, ještě na jednom programu, a to bylo z téměř 200 programů vše. Všude se dával velkofilm Umučení Krista, který byl posledním filmem, na jakém jsem v mělnickém kinu Oko byl a stačilo to.

Nicneříkající krvák, kde by ten Kristus musel vykrvácet po několika málo minutách. Ne vždy musí být mírně řečeno to nejnovější a nejdražší zároveň nejlepší.


Ale, pojďme raději k první světlé chvíli, kdy vysvitlo v sobotu v podvečer konečně slunce. Nebylo co řešit. Lidé žijící na levém břehu Labe jsou prostě nadšení z toho, jak se u nich prořezává park, a jak se lidem vynořují  z ,,pralesa" objekty čekající na určitou záchranu. Nebyl jsem tam již také dlouho, a tak má zvědavost zvítězila. Byl jsem opravdu překvapený a v zapadajícím slunci jsem objevil celou řadu až romantických snímků.


Začneme u hájenky. Až v roce 2011 jsem se díky tomuto webu Soutoku a dalších tehdejších spoluautorů dozvěděl, že i zde se točila část prvního filmu ,, Pozdní láska", který byl na Mělníku zfilmován. Hořínský park býval místem, kam jsme se především v 70. letech dostávali, jako žáčci základních škol na naučné hodiny v přírodě a už tehdy jsem toto místo pojal, jako vodočet historických hladin řeky Labe. Je neskutečné, co tyto zdi vše vydržely. To bylo povodní a tu největší z roku 2002 máme ještě mnozí v paměti.



Nemusí být člověk příznivcem botaniky. Stačí mít jen občas otevřené oči i další vjemová čidla, kterými nás příroda obdarovala a potěšující pocit je na světě.


A zase to kouzlo tolik mocného slunce. Ovlivňuje nás více, než si mnohdy myslíme.


Při pohledu na tuto pro nás zde na Mělníku téměř zapomenutou vodní hladinu, která byla léta ukryta v zeleni mezi Hořínem a obcí Brozánky, se dostávám k takovému historickému slovíčkaření. Co je Sidonka ? Co je Hořínský potok ? Sidonkou často nazýváme území na levém břehu Labe mezi starým ( Strakův) mostem, které se táhne pod novým mostem a někdy i minimálně část Hořínského potoka až po jeho vtok do řeky Labe naproti přístavu.

Ovšem, mapa jasně hovoří o Hořínském potoku a kdo si myslí, že ten vytéká z laterálního kanálu nad hořínskou komorou, tak je na velkém omylu. Hořínský potok totiž pramení v Chramostku, propojuje několik tůní v blízkosti laterálního kanálu, teče kolem zooparku v Zelčíně, napájí tůně u Vrbna a nakonec laterální kanál u Hořína podtéká. Jistě jste si tam všimli těch rour.

Určitě doporučuji si jeho zajímavou cestu v térenu prohlédnout v mapách, protože přímo v obci Vrbno přijímá od severu ještě jednu krátkou stružku a za obcí Vrbno může část jeho vod odtéct z tamních tůní do Vltavy. Pokud jezdíte na kole po cyklostezce kolem tůní pod Vrbnem, tak jste jistě nepřehlédli ještě jedno rameno tůní, kudy sem pro změnu přitéká navíc část vltavské vody. Je to v místech, kde jsme kdysi objevili okusy od bobrů. Tak krásně a jasně mluví mapy.



Několik snímků ponechám bez komentáře. To je zkrátka romantika a příslib možných hezkých procházek v těchto lokalitách. Však jsem tu také občas potkával skupinky lidí, a to tu ještě žádný hotel není.




Oblíbenou budovou je místní jediný mlýn na potoce. I ten má projít revitalizací.




Pohled směrem ke komorám z lávky do Hořína.



Areál zámku zatím vítá výletníky skrze mříže vrat takto.


Zajímavé dějiny i plány hned u vrat.



Turistické rozcestníky mám rád pro jejich informace i určitou krásu. Pěšky je to na Říp tudy docela procházka, co ?


Hořín má očím výletníkům co nabídnout.





Základní kámen protipovodňové zdi, která tuším při první zkoušce o několik centimetrů neobstála, ale později již ano. Vznikla tu později po rekordní povodni z roku 2002, která Hořín těžce postihla. Při pohledu od mělnického zámku jsme až ke Kralupům nad Vltavou viděli jedno obrovské moře. Později jsem projížděl krajinou kolem obce Kozárovice a někde byly naplavené předměty na stromech až ve výši pěti metrů. Neskutečné, co se tenkrát stalo.


Výtok Hořínského potoka od nájezdu ke komorám. Na snímku i protipovodňová zeď a pohled do centra obce.


Komory z roku 1905 byly ( 1902 - 1905) nedávno rekonstruovány tak, aby tu mohly podplouvat i větší lodě.


Jedna z mnoha hromad dřeva hned pod komorou.



Několik dalších snímků z krásného okolí města i na město samotné.










Podvečerní velikonoční procházku jsem na bílou sobotu fotograficky zcela náhodně zakončil zde v prostorách kapucínského kláštera. To byl tedy pro mě takový velikonoční cestovní předkrm a doufám, že vás motivoval. Hezky může být i jen několik kroků od domova a leckdy to z různých důvodů ani na větší plány není. I taková procházka vám může takříkajíc po zimě dobýt baterky a upevnit sounáležitost s místy, kde žijeme.