Byl krásný letní den roku 2002, neděle odpoledne, čas 14.30 SELČ a na jednom nástupišti ve stanici Brno hlavní nádraží stál celkem bez povšimnutí veřejnosti trošku dlouhý osobní vlak. Již jen jeho délka napovídala, že nepůjde jenom tak o nějaký běžný osobák, ale že se tu na cestu chystá rychlík, který má před sebou dlouhou cestu. Přicházím k jedněm dveřím a kochám se pohledem na tabulku vedle nich. Dívá se z ní na mě celá plejáda měst a tím posledním je město ležící jen kousek od hranice se Saskem. Mě však baví pohled na jiné město, jehož jméno je Mělník. ,, Tak si to také jednou užiju" řekl jsem si pro sebe. Sice to bude delší jízda, ale i tak budu již v podvečer doma a hlavně to bude bez přestupů.
Přátelé, sice všude píši, že přestupování není třeba se bát a zvlášť dnes, když si i v klidu domova můžete na internetu třeba i den předem prohlédnout mapky stanic, kde budete přesedat, ale člověk je tvor všeobecně převážně pohodlný, rád vypne mozek i nohy a nechá se dovézt nejlépe až domů. Občas to jde, ale nemělo by se nám to stát životním stylem, což vám řekne kdejaký doktor.
Právě cestování nás nutí k přemýšlení i reakcím na různé okolní podněty. Víme, že nesmíme být zbrklí, abychom třeba někde v nádražním podchodu neupadli na schodech a nezmrzačili se, že musíme být opatrní i v terénu na samotném výletě, a že se koneckonců mnohdy vyplatí komunikovat se zaměstnanci ČD, ale i lidmi kolem sebe. To vše dohromady je určitá prevence proti počínající demenci, která se u někoho může začít projevovat již v brzkém věku. Na druhou stranu dnes potkáváme duševně odpočaté i fyzicky zdatné osmdesátníky, kterým byste při setkání v přírodě na cestách jejich věk i díky poměrně slušné komunikaci nehádali.
Mnozí z nás užívají jízdní řád jen jako jakousi nutnost. Potřebuji se příští pondělí dostat do bodu B, tak tady mám vypsanou trasu, jak mám kde v kolik hodin přesedat, a jak se ty jednotlivé spoje jmenují. Ovšem, kdo má jízdní řády opravdu rád, tak tam najde pro něj řadu zajímavých i třeba užitečných informací a krom toho si libuje i v objevení pomyslných třešniček na dortu. Těmi jsou nejen dálkové autobusové i železniční linky, ale také i samotné spoje. Zvlášť u vlaků se stává, že některé dálkové spoje projedou i několik linek jízdního řádu.
A právě o těch třešničkách na dortu naši hlavní trati 072 bych tu chtěl tak trošku psát. Málo platné, největšímu zájmu se obvykle těší domácí hlavní trať, kterou užíváme asi nejčastěji, pak trati v okolí a nakonec takové ty výpadní koridory. Lidé si často myslí, že to není nic složitého a stačí jen vzít do rukou jízdní řád. Jenže, ono vypadá na první pohled vše jednoduše, a pak začnete vidět ty problémy a zjistíte, že na internetu je historických vlakových železničních řádů mizivé procento a na lepší časy se v digitalizaci řádů neblýská.
Naštěstí jsou ty zájmy příznivců kolem železnice různorodé, a tak se mohu jakousi oklikou dostat k tomu, co jsem zde slíbil. Tedy k tomu, že vám tu napíši, jaké dálkové spoje se v průběhu let rozbíhaly po našem pravém břehu řeky Labe, a které tu na Mělníku stavily. Je mi samotnému líto, že vzhledem k tomu, že stále ještě musím chodit díky zákonům z posledních let do práce, tak ty informace nebudou v některých okamžicích tak přesné, jak by mohly být. Archivy totiž mají otevřeno jen několik hodin v pracovním týdnu a historické řády jsou vzácné.
Byl by to jistě komfort i snadnější a přesnější práce, ale na druhou stranu je to určitá výzva se s tím poprat i tak a rozhodně nemám v plánu se dívat na věc tak, že třeba za pár let bude na něco možná dost času. Jedna věta ze života totiž říká : ,, Chcešli pána Boha pobaviti, tak mu vyprávěj o svých plánech." A ono známé : ,, Železo se má kout, dokud je horké" je také velmi pravdivé. Vzpomeňte si, jak jsme se kdysi mnozí snažili na základě televizního pořadu objevit své předky. Ten pořad sice neměl navádět lidi k tomu, aby sami pátrali po internetu, ale když už konečně byly některé pro někoho potřebné archívy do tří let zdigitalizovány, tak to nadšení leckoho z různých zkušeností a důvodů opustilo.
Naše putování tedy zahájíme jízdním řádem, který platil v období 1.6. 1969 - 31.5. 1970 . Je to s vyjímkou protektorátního řádu nejstarší řád, z něhož se mi takříkajíc oklikou podařilo získat určité potřebné informace pro tento seriál. Vzpomínáte si ještě na seriál o dopravě, který jsem tu psal v roce 2011 ? Už tehdy jsem zmínil jakési tušení, že tu kdysi jezdila spoj, které se říkalo Favorit. Tak pojďme na to .
Řečený Favorit, se ve směru SZ - JV nazýval v daném řádu spojí R 150 a v opačném R 151. Jeho trasa začínala v 18.42 hodin ve veletržním Lipsku a ve 22.21 už byl vlak ve stanici Děčín - východ, kde docházelo k výměně lokomotivy. Je třeba mít neustále na mysli, že železniční sítě v Evropě mají svá napájecí napětí. Zatímco německy hovořící státy užívají elektrickou napájecí soustavu 15kV , 16.7 Hz AC ( střídavý proud), tak Česká republika i bývalé Československo užívá hlavní napájecí soustavy dvě. V severní polovině území to jsou 3kV DC ( stejnosměrné) a v jižní polovině 25 kV, 50 Hz AC.
Mezi dvěma soustavami je určitý úsek bez napětí, kde jsou strojvedoucí o této skutečnosti informováni značkou a jsou tak za jízdy vyzváni ke stažení pantografu, čímž samospádem úsek bez napětí překlenou. Některé elektrické lokomotivy jsou dvou, nebo dokonce i tří systémové a mohou tak plynule pokračovat v jízdě, ale v době, kdy nebylo ještě tolik více systémových strojů a technika tak daleko, tak to někdy bylo třeba provést trošku složitěji. Například za pomoci potahu dieslovou lokomotivou.
Z Děčína východ vyjížděla tedy již naše lokomotiva E 469.1 ( ve 23 hodin) a v Mělníku zastavil vlak v 0.30 hodin. Je vůbec takovou zajímavostí, jak můžete na internetu ve starých zdigitalizovaných řádech vidět, že po Děčíně byla další stanice pro mezinárodní vlaky často až Mělník. Z dostupných pramenů se dozvídám, že stejnosměrná lokomotiva s označením E 469.1 byla v Kolíně pro úsek Kolín - Půchov vyměněna za E 499.1 . V tomto případě tedy nejde o výměnu kvůli trakci, ale kvůli rychlosti.
Druhé číslo za písmenem totiž podle starého značení určovalo konstrukční rychlost stroje, která se počítala tak, že se k číslu přičetla trojka a znásobilo se to deseti. Lokomotiva E 469 tak mohla jet nejvýše 90 km / hodinu, ale E 499 již mohla jet rychlostí 120 km/ hodinu. V Půchově byl tedy vlak v 6.21 a za 10 minut jej odtud vyvážela již neuvedená maďarská lokomotiva, která dovedla přes město Štúrovo ve 12 hodin spoj do cílové stanice Budapest - Nyugati.
Mělničan si tedy mohl udělat výlet do Budapešti, který zahájil v 0.30 v domácí stanici a kam dojel na poledne. Ovšem, spoj jezdila pouze o prázdninách až do 9. září, což samo o sobě poukazuje, k čemu že byla především určena. A jak to bylo cestou zpět ? Z Budapešti odjížděl vlak po stejné trase v 19.55 hodin a na Mělníku byl přibližně v 7.40 hodin druhý den ráno. Když vezmete v úvahu, že ve 13.43 dorazil vlak do cílového Lipska, odkud se vracel v 18.42, tak byl pro Mělničana šikovný na výlet i do opačného směru, byť s kratším pobytem.
Na druhou stranu je 5 hodin pro pobyt někde často i dostačující a některá zahraniční města v pohraničí jsem zvládl prohlédnout i za poloviční časy. Chtěl jsem toho dnes představit více, než jenom ten summer 69, jak zpívá o létu 69 kanadská legenda Bryan Adams, ale uznejte, že je potřeba aspoň občas ještě něco osvítit, aby byl čtenář v obraze. Tak se nám tedy i druhý díl trošku natáhl na úkor spojů, ale snad se z toho už brzy vymaníme.
Žádné komentáře:
Okomentovat