neděle 14. ledna 2018

Starý most na začátku roku a další snímky od řeky.


Po včerejším ,, válečném politickém a poněkud komickém dni :-))" ,  nebylo vůbec na škodu, se v trochu mrazivém lehkém větříku aspoň trochu projít. To jsem již věděl, že půjdu ke starému mostu veslaře Josefa Straky, abych okoukl, jak pokračují práce., ale také to, že napíši o svých výzkumech nad jízdními řády, které jsem u snídaně absolvoval.


V podstatě se ty obrázky již mnoho opticky nemění.


Jen mě tak někdy napadá, jak je ta čtvrť Rybáře ( kdysi Kozlov) vlastně maličká s maličkými domky, až na tu jednu větší bytovku nahoře a druhou dole u vody.


Zde jen vidíte, kde je železo a kde ještě něco více.





Lešení až snad nad vodu.


Toto je významný plac. Bývalo tu přístaviště nákladních lodí, donedávna ještě spatřitelné koleje, točil se tu film Mys dobré naděje ( 1975) a dnes tu jsou od sebe vzdáleny dvě mola, hází se tu v březnu do řeky Morana a občas se tu navrhují aktivity v podobě slunečních lázní a v minulosti i restaurací. Také je odtud hezký pohled na zámek.


Takový pokus vyfotit Labe asi v nejširším místě ( 148 metrů šíře)


Řeka je pod městem majestátní, ale na rozdíl od ostatních měst tak nějak opuštěná, až je to snad někdy škoda. Posezení s výhledem na řeku bývají krásná.



Umíte si představit, jak se budou tyto krásné komory z roku 1905 zvyšovat a jak to asi bude potom vypadat ?


Kouzelné místo, kde se snoubí dvě největší české řeky.


A tady právě stály ty druhé staré lázně na Labi, jak je dnes známe z historických pohlednic a vyprávění pamětníků.



Tuto vrbu obdivuji. Byl to kdysi nádherný strom, který se tuším po vichřici v roce 2002 proměnil v takový nízký ne moc zdobný pahýl, aby se opět změnil po čase znovu v docela romantický strom. Je to taková  symbolika boje o slušný život, který nejvíce ohrožuje lidský neřád. Mimochodem, tak jsem si tak vzpomněl, jak se kdysi uvažovalo, že se u řeky zasadí v takové školce stromy a časem se vysadí podle ní, aby v létě trochu stínili. Nějak si nevzpomínám, že by je později někdo opravdu někam rozsadil.


A nakonec jsem si nechal hlavní budovu bývalých lázní, která dnes patří pražským potápěčům. Také krásné místo k posezení, zrovna tak, jako to na Hadíku.

Žádné komentáře:

Okomentovat