úterý 18. dubna 2017

Nejkrásnější procházky po Mělníku II - pokračování 1. Od Mlazic k Liběchovu cestou rozhledů a okrajů města.


Podjezd pod obchvatovou silnicí Mělník-Česká Lípa v ulici Nad Kamennými závorami. Zelená turistická značka je zde již jen, jako pozůstatek a na mapách ji již nenajdete.

Tento článek je tedy pokračováním včerejšího článku http://soutok.blogspot.cz/2017/04/nejkrasnejsi-prochazky-po-melniku-ii.html a doufám, že vás zaujme stejně, jako oba  předešlé články série Nejkrásnější procházky po Mělníku.

V místě, kde mineme železniční zastávku Mělník-Mlazice, nás čeká přejít v přímém směru důležitou komunikaci. V dávné minulosti sem občas zajížděly autobusy MHD i některé linky ČSAD, aby přivezly, nebo odvezly zaměstnance dvou široko daleko vyhlášených mělnických podniků. V bližším z nich, se vyráběly mimo jiné pověstné kočárky značky Liberta https://cs.wikipedia.org/wiki/Liberta , což však byl až pozdější název. Zastávka ČSAD před firmou nesla  název Mělník Mlazice TDV ( Továrny dětských vozidel).

Na konci dlouhé ulice, která stejně tak, jako všechny mlazické ulice po pravé straně  ve směru od centra stoupají do kopce, stál podnik Liaz  https://cs.wikipedia.org/wiki/LIAZ , kde se především vyráběly podvozkové rámy k nákladním automobilům. I dnes je v ulici několik malých různorodých obchůdků a firmiček, ale hustota provozu z 80. a 90. let je již dávno pryč.


Naše zelená značka nás vede ještě kousek podle železniční trati, aby se prvně za celou tu dobu cesty podle ní počala po chvíli mírně vzdalovat. Důvodem je několik zahrádek a domků, které tu obchází. Za chvíli nás čeká další věc na trase, která tu ještě nebyla. Prvně přijdeme na křižovatku, kde jsme nuceni odbočit vlevo, nebo vpravo, ale přímý směr je vyloučen. A navíc jde o křižovatku doslova osudovou, kdy nás každá z obou možností dovede do zcela odlišného krajinářského prostředí.

Celá dlouhá léta vedla z celkem rozumných důvodů naše turistická zelená značka vpravo do táhlého kopce, kde návštěvníkům nabízela procházku odlehlými zákoutími města, dálkové rozhledy a v poslední řadě i pohledy do vinic. V 90. letech, kdy se začala utvářet síť cyklotras, se právě zde k ní připojila cyklotrasa číslo 24, aby s ní až do horních Vehlovic měla společnou cestu.

Teprve asi předloni  někoho zřejmě v Kčt  napadlo, že vůbec není špatný nápad, když se zelená neobrátí vpravo, ale vlevo přes železniční přejezd na starou a dnes již málo frekventovanou původní silnici na Českou Lípu. Ta sice začne u počáteční cedule s názvem Vehlovice stoupat přes přejezd vzhůru na dnešní obchvatovku, ale to se vůbec netýká turistické značky, která si udržuje přímý směr podle tůně a řeky Labe až k Liběchovu. Je tak společně s železnicí tou vůbec nejkratší komunikací, bez jakéhokoliv stoupání, či klesání.


V Kroupovci. Sochami lvů ozdobený vjezd do jednoho z objektů.

Osobně si myslím, že zachovány měly být oba možné směry trasy, ale to jsou věci, do kterých nevidím.Je to stejný případ, jako zrušení žluté značky mezi obcí Všetaty a Záboří. Znalec ví a stejně trasy užívá, ale v mapách již nejsou. Proč? Nákladná údržba značek, nebo cest?

Tato osudová křižovatka tedy leží v místě, kterému se říká Mělník-Mlazice, Kamenný šraňk a dole pod přejezdem na staré státovce má i svoji zastávku na znamení, kde vám zastaví linka číslo 369 ( Praha-Štětí) a linky z Mělníka do Březinky a Horní Vidimi. Proč se to tu tak jmenuje ?

Domnívám se, že název této části Mlazic dal právě onen železniční přejezd. Trať je tu výše, než silnice, a tak tu byl zhotovený takový kamenný nájezd s dlaždicovým povrchem, který snad teprve nedávno polil asfalt.
Protože jsem chtěl vidět obě varianty ( rozhledovou i říční), tak jsem zcela logicky zvolil odbočení vpravo do kopce s malou zacházkou, kdy má člověk přece jen ještě více síly i vůle, než později při návratu :-).


Ulice V Kroupovci je volným pokračováním ulice Nad Kamennými závorami.

Nejprve vás čeká podejít dnešní obchvatovou silnici ( 1. snímek), a pak už stoupáte po takovéto silnici mezi domy do další části Mlazic, která nese název V Kroupovci. Je tu několik stařičkých domků vedle paláců těch movitějších, a ačkoliv se zdá, že je to takový odlehlý kout města, tak jsem asi 5x musel uhýbat nějakým autům. Nezdálo se mi moc vhodné tu fotit pro web nějaké domy.

 Spíše se podívejte na obzor. Toto jsou právě ta místa, kde mělničané v dobách socialismu úspěšně přijímali televizní signály z Bavorska. Tehdy to byla občas i taková soutěživost, mít něco více, než jen naše dva televizní programy, nebo dokonce ARD, ZDF, či BR.( seriál z listopadu 2011 ... http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-2dil.html


Poslední domy, které ještě patří do Mlazic. (Kozí roh)

Na konci Kroupovce je taková křižovatka, kde se asfaltka ostře zlomí a pokračuje do horní části obce Vehlovice. Silnice vlastně obchází tzv. Kozí rokli a na některých mapách bývá toto místo zlomu směru silnice označováno, jako Kozí roh.

Tam také najdete tento krásný kříž a  obdivovat můžete i přilehlé stavení s pěkným pozemkem na okraji lesa.


Pohled na les u Kozího rohu od Vehlovic.

To už se silnička mírně svažuje do Vehlovic. Po  levé straně můžete vidět oplocený pozemek s názvem Vehlovické opuky a místní fotbalové hřiště. Po celé trase můžete vidět různé hezké výhledy, ale ty nejlepší začínají až za Vehlovicemi.


Bývalý kravín ve Vehlovicích. Dnes tuším pila.



Mělník od SZ.

I Vehlovice zde projdeme v přímém směru, byť si můžeme zajít trochu dolů po silničce podívat se na kapličku, která dostala nový kabát. Nedávno jsem ji tu měl v jednom článku také a je skutečně krásná.
.

Prakticky o 10 metrů dále už vidíte Labe a horkovod do Dolních Beřkovic.


A toto je možná jeden z důvodů, proč zde byla turistická značka zriušena.

Bohužel, cesta zde za Vehlovicemi je v příšerném stavu a moc dobře se po ní nejde.


Výhledy jsou ale krásné.


Labe má u Beřkovic cca 225 metrů šíře. Vlevo je patrná Vehlovická tůň.



Zámek v Dolních Beřkovicích


Trojslava.

Po asi 500 metrech již jdete podle polorozbořené zídky vinice Trojslava, která je známa právě touto stavbou. Ta je zejména velmi dobře vidět z cyklostezky od Beřkovic, ale i mnohde z našeho břehu.
Podle jednoho známého z Mlazic, tu prý ještě v 80. letech bydlela nějaká početnější rodina.


To se ví, že jsem neodolal a pod hlavičkou mělnické vinařské historie jsem to tu trochu obhlédl.


Bylo by co zkoumat, ale nemusím vlézt všude a toto mi úplně stačí :-). Dále už by to bylo nebezpečné.
Třeba se to dočká jednou nějaké rekonstrukce.


Taková krásná vinice tu je. Vzpomínal jsem na starou českou komedii Hudba z Marsu, kde je podobný pohled z vinice takto do kraje, jen elektrárna ještě chybí. Možná, že to točili tady na Trojslavě.Musel bych to netem prozkoumat. To by dříve nešlo. Byly jen knihy.


Není to nádhera ? Ale, nemyslete si, mezi oběma místy je pěkná rokle.


Vinice v okolí liběchovského kostelíčku.


Opět nějaké pozoruhodné místo ve vinicích.


Cestička ke kostelíku je značkou užívána, až v poslední době. Dříve se chodilo přes Liběchov.

Značka vás vyvede přes rokli do Malého Liběchova v blízkosti špýcharu, kde snad jdete podle silnice jen 5 metrů a před špýcharem vás již vede odbočka ke kostelíčku.


Tato strážní věžička je dobře vidět i dole od silnice, od benzinové pumpy. Nyní ji tedy vidíme z druhé strany.



Výhled z blízkosti kostelíka Sv.Ducha.



Výhled přímo od kostelíka. V pozadí Mělník. Z vyhlídky od vily Carola už není kvůli stromům liběchovský kostelík skoro vidět.



Interiér přes mříž.



Něco málo z historie.



Pohled na Rašínky a v pozadí Čertovy hlavy.



Čertovy hlavy od kostelíka přes zoom.



Liběchovská křížová cesta občas prochází rekonstrukcí.



Kostelík sv. Ducha a sv.Hrobu stojí nad obcí od roku 1654, tedy již 363 let.





Pohled na České středohoří. Vpravo kopeček Sovice u Roudnice nad Labem. Jihozápadní část je vinicí, což je patrné i z obrázku.



Lipová alej je stará  237let. Je tu společně s křížovou cestou od roku 1780.

Kostel sv. Havla. Poblíž je info centrum i cukrárna, nebo třeba hospoda.



Restaurace Beseda má teď ve znaku Victora Cibicha, čili tam čepují Březňák. Pěkný interier a od vchodu jezdí autobus do Mělníka.

V Liběchově samém i v okolí je leccos k návštěvě. A příště se už podíváme na tu říční variantu, kterou bych  článek Mezi Mělníkem a Liběchovem uzavřel.

2 komentáře:

  1. Mám dojem, že místní název "Kamenný šraňk" se železnicí vůbec nesouvisí, neboť je mnohem staršího data. Kdesi jsem četl, že na zmíněném místě, nacházejícím se na bývalé tzv. císařské silnici z Prahy do Rumburka, byla mýtná stanice, kde se vybíral poplatek za použití silnice, tedy mýto. A ony mýtné stanice uzavíraly silnici závorou, neboli šraňkem, který se otevíral až po zaplacení mýta. Proto se v některých oblastech nazývaly mýtné stanice šraňkem. Mýtné stanice měly pro výběrčí vždy vybudováno zázemí, tedy drobnou stavbu, obvykle dřevěnou, na kamenné podezdívce. V případě té mlazické byla údajně celá stavba z opuky, tedy kamenná, odtud název "Kamenný šraňk", případně "Kamenné závory".
    Jan Jáchymstál

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A možná je váš dojem dost pravděpodobný. Jen je zvláštní, že internet pouze odpoví, že ,,šraňk " je závora, a na zadání slov ,,kamenný šraňk", že jde o zeměpisnou část Mělníka-Mlazic:-)).

      Proč je toto spojení dvou slov uváděno jenom v souvislosti s Mělníkem, když tedy jde o stavby týkající se historie celé republiky ?? Přitom to mohlo být někde popsáno, jako jste to tu popsal v komentáři . Ale, bývá běžné, že si některé zeměpisné názvy vysvětlují lidé po svém, zvlášť, když vázne k danému místu osvěta.

      Mýtné na silnici za pomocí závory jsem poznal osobně, ač už jde o velmi matnou vzpomínku. To se však jednalo o tunel.

      Smazat