Předně bych vám rád poděkoval za dost pěknou sledovanost minulého článku o bobrech, který navíc získal dokonce trojnásobné osobní ohodnocení. Dnes je myslím i vhodná chvíle zde po delší době opět připomenout některé významné regionální webové a facebookové adresy, které těžko v tiskových médiích najdete:
https://fr-fr.facebook.com/groups/1808841266008571/
https://www.facebook.com/groups/488911344564704/
http://medvedioaza.blogspot.cz/
http://medvedioaza.blog.cz/
http://www.pohledy-melnik.cz/
https://www.isoutok.cz/
http://melnicek.cz/
Březnový program RMM tentokrát otiskuji ještě z únorových zásob. Již nyní bych vás rád upozornil, že tu bude od 15.3. do 19.3. opět cirkus a plakát bude možná v příštím článku. Má to ještě čas, a stejně tak i výstavy v Lysé nad Labem, které jsou až na přelomu poslední březnové dekády.
Pro dnešní den jsem se rozhodl, že si dáme kromě informací takové trošku magazínové číslo, jak má ostatně Soutok v hlavičce. Motivací mi je politika. Ne, nebude to žádné vyjádření k tomu, jest-li má Bohuslav Sobotka zůstat v Bruselu, nebo jet domů sledovat, zda bude zvolen opět do čela strany. Nebude to ani vyjádření k vyvěšování tibetské vlajky, čehož je teď také plný net.
Nicméně, to poslední mi dalo motiv pro dnešní magazínový miničlánek Vždyť jsem tu nejednou psal o Horní a Dolní Lužici, což byla území připadající do roku 1635 k českému království ( Země Koruny české ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Zem%C4%9B_Koruny_%C4%8Desk%C3%A9 ) , kde jsou i dnes Češi ještě stále tak trochu vítáni, jako národ se srozumitelným a podobným slovanským jazykem, který se ještě stále snaží udržet vedle oficiální němčiny především ti nejstarší tamní obyvatelé a patrioti. Jde tedy o jazyky dva, přičemž tomu z okolí Budyšína rozumíme lépe, než menšinovému jazyku z okolí dolnolužické Chotěbuzi.
Podívejme se však na to dnes jinak. Díky hrdinným bojům našich legionářů na východní frontě a na Sibiři v první světové válce, jsme se stali jednou z vítězných zemí první světové války. Ano, to není samozřejmost, protože bez těch legionářů nás Západ považoval za součást poraženého Rakousko-Uherska, do jehož armády se rukovalo.
Takto jsme se mohli, díky Masarykovi a Benešovi, jako součást vítězných mocností ucházet o různá území. A bylo to hodně zajímavé, jak se například dočtete v knize První republika.
K nejsmělejším plánům, které vyvolávaly smích v samotných Čechách, patřila například myšlenka získání jednoho afrického státu, coby bývalé německé kolonie. Tak, jako před rokem 1989 existoval silniční most mezi západním Berlínem a územím Německa pod správou západních mocností, tak i Češi již vážněji uvažovali o silničním koridoru mezi Rakouskem a Maďarskem do slovanské Jugoslávie.
O Lužici Beneš moc nestál, ale usilovalo se o Kladsko, Slezsko, Vitorazsko, Těšínsko ... a vůbec největší aktivita zasahovala do Polska. Nakonec jsme byli rádi za část rakouského Vitorazska, o které jsme přišli po porážce Otakara Přemysla II. i určité dílčí úspěchy v Polsku. Podkarpatská Rus, se k nám paradoxně připojila tak trochu se štěstím. Usilovalo se i o Moravské pole, ale ani z něj, ani z Kladska jsme nezískali ani kousek Ale, to vše už nechám pro vás, které to zajímá, aby jste si také trochu zapátrali aspoň na netu. Přináší to radost z objeveného.
Žádné komentáře:
Okomentovat