úterý 13. prosince 2016

Před rokem nás opustil velký mělnický historik a pedagog pan František Purš. Když umírá budova a padá smrk.


František Purš   23.3. 1927 - 14.12. 2015.

Zítra to bude přesně rok, co nás opustila skutečná osobnost mělnického školství a především mělnické historie pan František Purš. Na obsáhlejší článek z loňska, se můžete podívat zde:


Bohužel žijeme v rychlé uspěchané době plné povinností a nyní i vánočního shonu, kdy přemýšlíme, čím obdarovat své blízké a tak skutečně jen díky aktivitě jeho velmi dobrého přítele pana  Karla Lojky na facebooku  https://fr-fr.facebook.com/groups/1808841266008571/ mohu takto dnes toto výročí připomenout. Při své úctě k jeho osobě nemohu jinak, než se ke vzpomínce připojit a věřím, že vy, kteří jste ho znali, nebo četli některé jeho články, tak vzpomenete 14. prosince jistě také.

A když jsem již vzpomenul pana Karla Lojku, který mnohé čtenáře udivuje svými historickými fotografiemi  Mělníka, ale i mistrovským citem pro tvorbu fotografií ze současnosti, tak musím připomenout něco, co je ve světě fotografování nesmírně důležité. Je to umění přijít včas na správné místo. Teď nemyslím to fotografické umění, kdy autor snímku si počká na správné světelné podmínky, denní i roční dobu a vybere si správný úhel pohledu i prostorovou obsáhlost fotografie. Teď mám na mysli ten správný čich na  jistý zpravidla stavební objekt, který v dějinách zmizí z povrchu zemského a zůstane již jen na historických fotografiích pro další generace.

Takovými objekty byly nedávno například  třeba komíny cukrovaru a EMĚ, nebo budova loděnic v Českolipské ulici ( článek) a bohužel i hotel Praha v Kralupech nad Vltavou, který jsem zde relativně  nedávno ( podzim) připomněl v jednom retro článku o bezplatném dárcovství krve. A co by tedy mělo zůstat také již jen na vzpomínkových fotografiích?  Pan Lojka si raději pospíšil, neboť mnoho fotografů promarněných příležitostí lituje, a já se rád nechal poučit  a vyfotil jsem to také :-).


Možná, že někoho z vás mladších třeba také popadne určitá nostalgie, protože i místa, kde jsme tančili, nebo popíjeli v nás zanechávají určité stopy, ale takový je už život a nezbývá, než si přát, aby zde vyrostlo něco, co nám udělá radost. Určitý náznak je v článku na neratovickém webu  iSoutoku. Dobře, že se myslí na zeleň a určitou pohodu. Tady mě občas přepadají letní  vzpomínky na loňskou Vídeň, kde se to jen hemžilo venkovními restauračními  posezeními na okrajích parků i na  dlažbě :-).






A co si dáme na úplný konec ?


Takto nám v centru lanem v neděli v podvečer rovnal jistý zaměstnanec vánoční stromeček. Vítr zlobil a stromek se poroučel do nebezpečných poloh.







2 komentáře:

  1. Moc děkuji, že jste vzpomněl Mgr. Františka Purše, byl to vzácný člověk a opravdový přítel. Je pravda, že mnohé vzpomínky i skutečnosti nám už připomenou jen fotografie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji Vám a té obrovské náhodě, že jsem se ještě znovu po návratu z obchodu podíval ještě jednou na internet a na poslední chvíli si uvědomil, že jsem ještě nekoukal na váš facebook, kde se to zase až tak nemění, jako na té druhé webové avizované adrese, kde snad každou hodinu naskočí nějaká pozvánka, nebo zpráva.

      Upřimně řečeno, mnohdy si vzpomenu snad na všechny své učitele, z nichž někteří již možná ani nežijí, a vězte, že bych se tu musel rozplývat, ale žijeme v malém městě a snažím se aspoň trochu v marném boji kolem sebe zachovat tmu.

      Nemám s čím možná srovnávat. Prý je dnes autorita na školách pryč, člověk čte samou kritiku a škola se dnes běžně dostává do hlavních zpráv TV Nova, zvlášť pokud jde o šikanu apod. Tenkrát nebyly takové školní pomůcky, jako jsou dnes a přesto nás mnozí učitelé dokázali fantastickým způsobem zaujmout.

      Smazat