Milí čtenáři,
když si kliknete pro zvětšení na tu první tabulku, tak zjistíte, že na Soutoku ve velmi krátké době během několika posledních dní padaly celkové rekordy v návštěvnosti. Několik článků překročilo prakticky během několika hodin hranici jednoho tisíce návštěv. To mi samozřejmě dělá radost, ale moc dobře vím, že to je především díky vám, kteří jste si ty články nejen přečetli, ale pozvali jste přátele a dali jste na ně odkazy na facebook. Děkuji moc. A pak samozřejmě děkuji Teamu Mělníček, který články vždy zařazuje do své rubriky zpravodajství. Bez toho by to vůbec nešlo, nikdo by o nich nevěděl a z vlastní zkušenosti vím, že čtu články, které jsou na Mělníčku právě v této rubrice, a teprve pak někdy občas zavítám na vlastní weby různých organizací a tisku. Nemohl jsem tedy začít dnešní příspěvek jinak, než tímto poděkováním a také samozřejmě nesmím zapomenout na ty, kteří to celé oživí občas nějakým komentářem. I vám děkuji za kritiku příjemnou, či nepříjemnou.
A nyní již pojďme k téma. Chtěl jsem přinést v pátek nějaké záběry obří lodi Elbe princess, ale není vždy posvícení a snad se brzy dočkáme. Tento víkend se mezi Prahou a Mšenem rozjela pravidelná sobotní spoj cyklovlaku jménem Kokořínsko, která bude jednou denně až do 3.9.2016 dovážet turisty a především cyklisty z oblasti Prahy, Neratovic a Mělníka do takové vstupní brány CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, kterou město Mšeno i se svým Mšenským Švýcarskem je.
S menším zpožděním přijel do Mělníka cyklovlak Kokořínsko.
Jenže, opravdovým zlatým hřebem víkendu byla až po něm ( z Mělníka) jedoucí parní lokomotiva s přezdívkou Bulík, která navázala nejen na ty všechny slávy z posledních let, ale byla i jakousi první skutečnou oslavou znovu přeživší lokálky, byť první motorový oslavný vlak jel už v loni v prosinci po ukončení revitalizace části trati 076.
Připomeňme si. že první pára projela v roce 1997 u příležitosti oslav 100 let trati Mělník - Mšeno - Dolní Cetno. Na druhou parní jízdu jsme si museli 10 let počkat a oslavili jsme tak 110 let trati. Pak už se jízda parní lokomotivy a někdy i lokomotiv konala každý rok v červnu, kdy symbolizovala jakési zahájení sezony na Mšensku i Kokořínsku a nechyběl ve Mšeně doprovodný program na různá téma ( ukázky z první světové války, indiánské léto apod.) Až špatný stav neudržované trati ukončil veřejnou i oslavnou výletní dopravu a jen aktivita mnoha občanů, sepisování petic, včetně aktivity osoby mladého starosty Mšena Martina Macha lokálku mezi Mělníkem a Mšenem zachránila.
Největší pozornosti, se těšil samozřejmě parní vlak, ačkoliv se několik jízdních kol v Mělníku do cyklovlaku nakládalo.
Osobně asi nikdy nezapomenu na chvíle dětství ( 70. léta), kdy se po obzoru pohyboval oblak kouře, zněl hluk železného oře, pískot a díky tomu všemu člověk poznal, zda je lokomotiva ve Velkém Borku, Mělnické Vrutici a nebo někde v Hleďsebi či Lhotce. Od té doby uplynulo mnoho desetiletí, leckterý člověk si začal po čase na vzdory technice těchto dávných majestátných strojů vážit a vždy, kdy měla trať na kahánku a zase ožila, tak to byl důvod zvlášť k velké oslavě. Není tedy podivu nad tím, že tentokrát jsem jen nejel autem podle trati a nefotil atmosféru akce z venkovního prostředí, ale rozhodl jsem se novou trať projet přímo na ,,palubě" vlaku.
Krásně nasvícený cyklovlak Kokořínsko je již nasměrovaný do konečné destinace Mšeno. Pohání jej motorový vůz řady 854, kterému se také nejčastěji přezdívá Katr....https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_854
Vlak bude odjíždět o sobotách z Mělníka v 9.29 s příjezdem do Mšena v 10.08. Zpět se vydá v 17.15 a na Prahu vyrazí z Mělníka v 18 hodin. To celé až do konce prázdnin ( 3.9.)
Zájem o jízdu byl obrovský. Lokomotiva táhla tuším i s restauračním modrým vozem asi 11 vagonů. Benešovské pivo Ferdinand mělo tentokrát více účelů. Nesloužilo jen k příjemnému obřadnímu popíjení, či zahánění žízně, ale byl to jeden z prostředků, jak komunikovat s diváky podle trati. V každé obci u trati neustále někdo na někoho volal, někoho zdravil a pozvednutý pohárek na pozdrav byl často zvenčí opětován máváním třeba i cizích lidí.
Tenhle pán moc slyšet nebyl, ale v podstatě tlumočil lidem, že mohou ve stanici Lhotka a Mšeno nasednout do starých zájezdových autobusů Karosa ŠM 11 a vydat se do Lobče, na hrad Kokořín, či ke skalnímu bytu ve Lhotce.
Fotografové a doprovod, se loučí s cestujícími na mělnickém nádraží.
To samé o několik metrů dále.
Skupinka diváků z Malého Újezda a Jelenic si vyšla prohlédnout vlak a pozdravit přátele sem na přejezd mezi Hostínem a Mělnickou Vruticí.
Před křižováním trati mezi Mělnickou Vruticí a Jenichovem.
Atmosféra ve vlaku.
Lhotka byla místem křižování s protijedoucí Regionovou.
Přistavený autobus Karosa MŠ 11 pro ty, kteří chtějí poznávat Kokořínský Důl již od Lhotky.
Bylo celkem délkou našeho vlaku dáno, že musíme ze stanice odjet, jako první.
To již lokomotiva supěla mezi skalami, ale zde ji máme o něco výše poblíž obce Střemy.
Měla zřejmě co dělat v namáhavém stoupání. Po celou dobu nebyla o diváky nouze a někteří si dokonce sebou brali na pole schůdky, aby byli při fotografování výše.
Několik obrázků ze Mšena.
Autobus do Lobče a autobus ke hradu Kokořín.
Ve Mšeně bylo již možné si lokomotivu v poklidu prohlédnout.
Čelní záběr patří k základům.
Kvůli určitým zpožděním zbývaly na zastavení ve Mšeně jen 3 hodiny, které se mi ještě zkrátily shledáním s kamarádem ( velké akce sdružují lidi) a pozvánkou na krátké zastavení.
Pak už jsem ale dle plánu navštívil rodný dům Josefa Cinibulka ...
..... zrenovované lesní divadlo, Kokořínek i známý posed pod houbou.
Mšenský Kčt si tu opravdu mákl a celé údolí Debř má plno takovýchto tabulí a mnoho dalšího. Ještě jsem se prošel Romanovem, podíval se na Ještěd i na větrný mlýn ve Vrátně a skončil jsem v místní vyhlášené cukrárně, kde měly tři mladé prodavačky plno práce. Na více už to nebylo. Takovou legrací bylo, že ať se člověk hnul k houbě, nebo k cukrárně, všude měl známé. O vlaku a lidech venku ani nemluvím.
Cestující se slézají ke zpáteční jízdě.
Vzpomínka na čas rekonstrukce, která však není zdaleka u konce. Samozřejmě je třeba vyloučit, aby vlaky byly nuceny před přejezdy zpomalovat.
Atmosféra ve vagoně.
Krajinkám se těžko odolá. Mšeno a vpravo Bezděz.
Vlak se blíží k zastávce Nebužely. Nezastavujeme, jen přibrzdíme :-). A ani to možná ne.
Lokomotiva z kopce utíká a cestující mohou obdivovat pískovcové skály přímo z vlaku.
Také zde.
A co by to bylo za jízdu, kdyby nám občas nelétal do očí kouř a nezůstal i na fotkách :-) ?
Poslední besedy s přáteli a život jde dál. Mašinfíru ještě čeká vyměnit pracovní lejstra a za malý okamžik pokračovat do Neratovic a Prahy.
Nakonec jsem se však rozhodl, že tento železniční a tak trochu zvláštní víkend dotáhnu do konce, ač mnozí jsou dnes již duchem zcela někde jinde, než na železnici. Jízdu Kokořínského motoráčku pořádá KŽC ( Klub železničních cestovatelů) a jede přes Mšeno jen několikrát do roka. Více na http://www.kzc.cz/vlak/kokorinsky-motoracek .
Samozřejmě slouží i cyklistům, odjížděl dnes v 9.45 a pokud máte zájem si zajet třeba až do Jičína, kde spoj končí, tak už příští neděli 8.5. 2016 jede opět. Na stránkách je opravdu vše. Ale i řada běžných spojů naší mšenské lokálky vás doveze až do Mladějova, či Lomnice nad Popelkou, což už jsou obce v blízkosti hradu Trosky, nebo Maloskalska, či Hruboskalska. To je tedy dnes z železničního víkendu vše. Zítra snad dám program muzea na měsíc květen. Pohodový vstup do dalšího týdne :-)!
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat