Nevšední ráno pro nás, kteří tudy běžně nechodíme. Tolik kačenek při víkendové snídani, se na říčce Pšovce jen tak nevídá :-).
Muži jsou prý někdy, jako malé děti a je na tom hodně pravdy. Osobně mě na akci lákalo nejen to, že je to akce po všech stránkách vždy krásná, ale také fakt, že jsem měl loni absenci a hlavně to byla premiérová příležitost si bouchnout do čerstvého turistického deníku první razítko roku 2016. Jen budu muset napsat do Liberce, aby už konečně také vyrobili turistickou vizitku vrchu Nedvězí, která by se mohla prodávat v infocentru v Dubé. Pokud tedy budou samozřejmě pozitivně reagovat, což je věc druhá.
Samotná akce pro nás mnohé začala už v půlnoci. Teploměr ukazoval minus 14,5 stupňů Celsia a zdálo se, že dám přednost domácím zálibám, ale ranní oteplení na téměř 10 pod nulou s příslibem oteplování během dne nakonec nám mnohým vlilo do žil dostatečný optimismus :-).
Deštná byla dnes raději konečnou stanicí pro autobusy KČT Mělník a Neratovice.
Sešli jsme se díky počasí v tak sympatickém počtu, že bylo místo v autobusu k sezení pro každého a zkušený pan řidič moc dobře věděl, že topit v autobusu, kde sedí lidé oblečení v teplých kabátech je hovadina, která může způsobit i zdravotní potíže.
Protože se tu setkávají mnohdy i známí, kteří se třeba i měsíce, ba celé roky neviděli, tak cesta utekla v družném hovoru a náhle zazněla zpráva, že autobus raději skončí v obci Deštná, než aby riskoval průjezd stoupajícími serpentinami po úpatí místní hory, kdy hrozilo uvíznutí.
Hlavní silnice z Mělníka do České Lípy v obci Deštná dnes v 9.15 hodin.
Jak sami vidíte, tak silnice ani trochu nepřipomínala nějaký hlavní tah, byť tudy jistě dnes ráno nějaký ten autobus z Prahy do Nového Boru, či do Rumburku jistě projel.
Průvod turistů obcí.
Zasněžená vozovka mi velmi připomněla život v podhorských obcích na začátku zimy, kdy ještě chybí mimo vozovku vysoké závěje sněhu způsobené sněhovými pluhy.
První kroky v přírodě.
To však již průvod odbočil po značené cestě poblíž Liběchovky a jal se vstoupit do krás místní přírody. Měl bych snad ještě připomenout, že letos, se šel již 41. ročník tohoto populárního masového pochodu a původní plán byl z Dubé přes Rozprechtice a Dražejov na Nedvězí, odkud se pokračovalo do cílové restaurace Bouda v obci Střezivojice. To tedy bylo poněkud upraveno.
Liběchovka na svém horním úseku utváří krásné partie a v zimě je to zase úplně jiné kouzlo.
Pokračovalo se přes rekreační osadu Vrabcov, kde ještě dnes stojí chatky a prý osada stále slouží rekreačním účelům.
První mostík přes říčku.
Prý nejkrásnější smrk na Kokořínsku.
Pokud už máte dost sněhu, tak se podívejte na pozvánku do jiných přírodních podmínek.
A znovu ty krásné zimní pasáže na říčce.
Kousek za Vrabcovem se náš zájezd rozdělil. Plánovaná trasa je jen orientační a každý má právo si demokraticky vybrat, kudy půjde :-). Někteří se dali vpravo a šli na Nedvězí od severu takovým strmým stoupáním, kudy se v poslední době šlo poměrně často. Jelikož už jsem dlouho nešel přes Rozprechtice, tak jsem zvolil i nadále trasu podle říčky a pokračoval, jako-by později od Dubé po červené značce přes Dražejov na vrch od jihovýchodu. Celou dobu neustále sněžilo, což způsobilo poměrně kluzký terén a ve chvílích, kdy jsem si trochu začal pochvalovat své ranní rozhodnutí se akce zúčastnit, jsem se seznámil přímo s jeho horizontálním povrchem.
Pod Dražejovem.
To však byla jen rozcvička pro nečekaně velmi strmý úsek ( člověk trošku zapomíná) pod Dražejovem, kde bylo nutno občas zapojit všechny končetiny.
Skály pod Dražejovem.
Nicméně, celá parta, která se vydala po této trase ji úspěšně absolvovala ( jak jinak) a v Dražejově jsme si již mohli pochvalovat, jak se to dnes dobře vyvíjelo a vyvíjí.
Hasičská nádrž v Dražejově již postrádá po obvodu krásné staré vrby.
Následující fotky jsem věnoval této osadě a povšimněte si dvojjazyčného názvu na místní zrenovované vodárně. Nezapomínejme, že všude tady kolem Dubé a vlastně už prakticky od Liběchova převládalo v dlouhodobé historii německé obyvatelstvo.
Vodárna.
Kozenkám začal právě oběd.
Kdo sem chodí častěji, tak už ví, co kde potká, ale stále to jsou krásné příjemné zážitky.
Nedvězí kaplička.
V jednom starším dokumentu z akce najdete například v této kapličce ještě vystavený betlém. Dnes jsme museli být opět skromnější.
Vrch Nedvěží ( 458 m.n.m.)
Takto vás přivítá hlavní bod akce od jihovýchodu a sami vidíte, že to nějaký úchvatný pohled zrovna není. Samotář se tu může v zimě cítit dokonce, jako osamocený lovec někde v tajze.Dokonce ani výhled nebyl dnes žádný a nedá se to vůbec srovnávat s okamžiky, kdy je odtud prý vidět až třetina Čech. Věřte tomu, nebo ne, ale skutečně jde o místo s jedním z nejkrásnějších kruhových výhledů u nás a není třeba ani rozhledny.
Poslední metry nedlouhého stoupání.
Výhled na osadu Nedvězí.
U vrcholové růžice, se opět razítkovalo, svačilo ....
.... a samozřejmě fotografovalo.
Ještě druhá týmová fotka jistoty ....
...... a již tu máme také vlajky.
Nejdříve dorazila opět nepřehlédnutelná vlajka Tibetu a za ní i ta naše.
Ještě poslední pohled k vrcholu a pojďme dále k dalšímu příjemnému cíli akce.
Kartograf Jiří Rohlík.
Cestou dolů jsem měl takto zcela náhodně možnost stanout tváří v tvář dalšímu člověku, který mě v minulosti potěšil, a jak jistě víte, tak by se tu na Soutoku z těch náhodných setkání pomalu mohla dělat galerie. Stačí se podívat na článek o slavnostním otevření lokálky v prosinci, nebo vzpomenout úmrtí historika pana Purše. Pan Rohlík v roce 2005 zpracoval pro nás tady především nejkrásnější mapu Kokořínska, jakou jsem aspoň kdy viděl, a která ovšem byla již několikrát aktualizována.
A vězte, že to je velmi zajímavá náhoda, protože jsem zrovna nedávno prohlížel jakýsi historický atlas Čech s mapami z 15. až 18. století. První mapy byly tvořeny tak, že se jejich tvůrci dotazovali cestovatelů a kupců, jak to tam vypadá, a podle toho zhotovovali předlohy. Pokud byl autor z Čech, tak byly mapy bližší realitě. Pokud je vyráběli například v Nizozemí, nebo v Norimberku, tak klidně vynechali například řeku Otavu a to nejednou.
Stejnou trasou zpět.
Restaurace Bouda Střezivojice.
A to už jsme v krásné restauraci Bouda v obci Střezivojice, kde kvůli nám měli mimořádně otevřeno. Netřeba dodávat, že to mají v zimě s klientelou obtížné, protože tady zkrátka nejsme na horách a nejsou tu velká parkoviště a sjezdovky. Snad by se sem mohlo jezdit na nějaká podniková školení apod., pokud se to nebude zdát někomu zase daleko.
Krb a ..
.... bar, tak to je srdcem každého gastronomického zařízení.
Ano, bylo nás i tak dost. Teplota neteplota, vlastně nebylo vůbec zima a v Mělníku bylo odpoledne už jen minus pět.
A tak to vypadá, když se zájezd zvedne. Prázdno. Aspoň nemusím fotit proti oknům, což nebývá dobré.
Osobně mám rád, když můžu na nějaké akci občas vyfotit něco, na co se každý chlap každého věku rád koukne a je to i určitým zpestřením jednotvárného téma. Tady ještě pohled překvapení i pochopení ...
... a tady už je to pravé ořechové.. tedy úsměv :-).
A nakonec dnes skončíme tam, kde jsme ráno začali. Král je mrtev, ať žije král! Nedvězí 2016 je úspěšně a krásně za námi, tak ať se účastníkům povede Nedvězí 2017!
Vlastně, je také třeba ještě samozřejmě poděkovat opět Honzovi Soukupovi, který už léta dává této akci tu pravou šťávu, stále vládne turistickou zdatností a bez nějž by to bylo snad nemyslitelné, a také klubu KČT Mělník, který sem každoročně přivede mnoho zájemců a člověk se tu v příjemné společnosti dozví mnoho zajímavého. Podobného uznání si zaslouží samozřejmě i další KČT od svých účastníků.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat