Milí čtenáři, již mnohokrát jsem zde psal, že zvlášť na cestách pozná člověk zajímavé lidi, a zejména to platí o již zmíněné akci ,, Zimní přechod vrchu Nedvězí. Zajímavé setkání mě nepřímo dovedlo až k člověku, který mi poslal se souhlasem uveřejnění tyto fotografie. Pojďme si ale kromě fotografií také něco zajímavého říci k danému téma.
V dobách před sametovou revolucí bývalo běžné, že velké firmy, jako Spolana Neratovice, Kaučuk Kralupy nad Vltavou, nebo EMĚ (elektrárna) Mělník stavěly pro své zaměstnance byty, a tak kdo chtěl byt, tak mnohdy přešel do těchto velkých firem. Druhou možností byla takzvaná stavba svépomocí, která se praktikovala převážně ve volném čase v určitém období výstavby v menších firmách, a na které se mnohdy i zaměstnanec podílel. Tak se rodily zejména tři hlavní města našeho okresu a docházelo i k určité řevnivosti.
Občané Neratovic byli často na své město velmi pyšní, protože šlo o město na danou dobu zvlášť moderní, na rovině, s důležitým železničním uzlem, blízkosti Prahy a do práce se dalo jít pěšky. O Mělníku, se občas posměšně vyjadřovali, že je to jen taková šedivá díra na kopečku. A nutno říci, že když jste v neděli večer přijeli z cest domů, tak vás skutečně vítalo něco, co spíše připomínalo neosvětlenou tichou vesnici.
Pro Mělník nehrálo ani to, že zde bylo vždy všechno naposledy, když už to dávno v Neratovicích a Kralupech měli. Ať už šlo o koupaliště, krytý bazén, letní kino, zimní stadion, pozdější stavbu supermarketů, tak nás vždy v okrese někdo z rivalů předběhl.
Dnes máme internet a už se to nenosí, a dokonce už to ani dnešní mládež nezná, ale všechna tři města měla dokonce vlastní televizní vysílání, které bylo součástí kabelové televize. Mělnické vysílání bylo samozřejmě až poslední, často šlo o reklamy ve formě loga, nebo teletextu a určitá podvečerní část patřila filmovému dokumentu z města, kde se především propagovala krajina a památky.
Přesto všechno má mnohý občan Mělníka ke svému městu kladný vztah a je to zase obráceně. Co tam chtějí na té nudné rovině kde vidět? Co tam mají za památky? Vždyť, toto je město českých královen, vína, rozhledu, jaký nemá obdoby, perfektního strategického umístění vůči zbytku republiky, a především město na hraně dvou rozdílných druhů krajiny. Tedy, polabské roviny i kopečků a každému, jak je zrovna libo.
Je to někdy legrace, když se takto náhodně začnou někteří občané mezi sebou přít, ale rozumný člověk ví, že zkrátka každé místo má nějaký ten svůj půvab a jeho poloha má jisté výhody i nevýhody. Samozřejmě, že jde také o mnohé další nabídky, ale od toho jsou diskusní fóra, aby se občan snažil ovlivňovat své životní prostředí.
Neratovice patřily v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony k místům, kde se hojně dařilo používání takzvaných občanských radiostanic. Rovina kolem města signálům velmi svědčila a ty odtud létaly opravdu daleko. A tak vlastně ani není překvapením to, co je vidět na fotografiích, ale je to krásné a velmi daleko.
Předloni jsem tu něco podobného předvedl z Mělníka v článku http://soutok.blogspot.cz/2014/05/dalkove-vyhledy-od-melnickeho-zamku-v.html , ale to jsme se dívali nejdále tak 70 km do Krušných Hor. A po zvětšení byla zajímavá i první fotka se stožáry vysílače Libice u Českého Brodu.
Z Neratovic, se tedy prostřednictvím těchto fotografií podíváme z nejvyšších pater panelového domu do vzdálenosti 95 km, do Krkonoš. Na nejspodnějším obrázku spatříte dvě červené čárky. Po zvětšení zjistíte, že druhá čárka míří na jakousi stavbu na hřebeni. To je polský vysílač Wavel, kterému se říká také vysílač Sněžné jámy. Předpokládám, že mnozí jste u něj již byli, dívali jste se do Polska a zvlášť si pamatuje tři malá jezírka pod ním, kterým Poláci říkají Sniežne stawki. Malý kopeček vlevo označený první čárkou zleva by snad měl být Violík. Po hřebenu vede Stezka česko-polského přátelství, která vede kolem obou objektů. Vysoký kopec vpravo by snad mohl být Vysokým kolem ( 1510 .m.n.m.), ale je to ještě na velké bádání a ověřování.
Nemusíte v žádném případě smutit, že nebydlíte v paneláku v Neratovicích, protože Krkonoše lze krásně spatřit i z jiných míst, ale záleží to samozřejmě na vynaložené námaze a štěstí.
Můžete se na ně podívat třeba od vodárny v obci Hostín. Můžete se na ně podívat z rozhledničky v Kadlíně. Můžete se na ně podívat především z Vrátenské Hory ( tam se dá viditelnost ověřit z domova webovou kamerou třeba na http://www.liblice.cz/index.php/turistika/web-kamera-vratenska-hora), kde je na infotabulích dokonce označena Sněžka, ale jsou tuším stále zpřeházené. A konečně věřím, že by snad mohly být vidět i z Nedvězí. http://soutok.blogspot.cz/2016/01/zimni-prechod-vrchu-nedvezi-v-roce-2016.html ( spodní obrázek směrové růžice).
Myslím, že jsem toho dnes napsal již dost a zbývá mi to poslední. Chtěl bych touto cestou poděkovat Mírovi Bradáčovi za skutečně krásné a vzácné fotografie, které mají o to větší váhu, že nekoukáme na vzdálené Alpy odkudsi z Vítkova Hrádku, ale koukáme na naše poklady z našich domovů a je přece jen snazší a reálnější, se s tou vzdálenou stranou seznámit osobně a najít k ní tak určitý a zde přímo vlastenecký vztah.
Jinak jsou krásné samozřejmě i Alpy třeba po ránu z Pancíře na Šumavě.
Jelikož tu mám ještě jedno okénko, tak mi dovolte určitou výzvu. Cestujte, poznávejte, obdivujte, berte si příklady z poznaného i z těch, kteří leccos objevili před vámi, dokud jste zdraví a máte dostatek sil. Právě neutuchající elán těch nejstarších turistů a výletníků je důkazem toho, že to je správná životní cesta.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat