Stará radnice. Dnes oblastní muzeum.
Jubilejní tisícátý článek Soutoku věnuji něčemu krásnému, ušlechtilému a skutečně přínosnému i hodnotnému, co užijete vždy. Žádná momentální situace v ulicích, žádná tragikomická politika, ale chutné koření života.
Nedávno jsem zde propagoval jednoho z mnoha koníčků, kterým je například sbírání turistických vizitek do vašich turistických deníků a samosebou se rozumí, že místa na vizitkách nejen zakoupíte, ale také čestně navštívíte. Ostatně, co to má za význam, když člověk nacpe v rekordní době 1200 Kč do nejbližších vizitek z míst, která již nejednou navštívil do jakéhosi sportovního zápolení ( být co nejvýše na internetu v tabulce ?), když vám k tomu chybí vaše skutečné a procítěné osobní vzpomínky s vlastními informacemi , které jsou nejen celoživotními vzpomínkami, ale motivací do budoucna.
K návštěvě doporučeného výletu do Litoměřic a jejich okolí je vhodné užít za 110 Kč ( zpáteční) vlak, zvlášť pokud jedete sami, ale také proto, že změníte druh dopravy a můžete si v závěru výletu posedět i v některé z mnoha místních restaurací.
Dům U Černého orla.
Taková šikovná spoj jezdí například v sobotu ráno v 8.17 z Mělníka s příjezdem do Litoměřic asi v 8.45. Proč zrovna v sobotu? Věřte tomu, nebo ne, ale místní krásné infocentrum v tomto bohatém městě má na rozdíl od Mělníka otevřeno pouze v sobotu od 9.00 do 12.00 a samozřejmě i v pracovních dnech, což nám asi moc nepomůže. Také vás musím upozornit, že pokud chcete navštívit Máchovu světničku, kde básník chvíli žil, než zemřel, musíte to zařídit hned v infocentru. Světnička má být totiž otevřená od 11 do 16 hodin, ale, jak to nemáte zařízeno, tak najdete jen zavřené dveře. Stejný vchod má i krásná vyhlídková vinárna na řeku Labe jménem Vikárka ( otevřeno 15.00-2.00).
Dům U kalicha.
Litoměřice patří k našim nejkrásnějším i nejbohatším městům a najdete tu kromě mnoha restaurací i vináren také spoustu kulturních zařízení, jako jsou oblastní muzeum, galerie, muzeum sýrů, výstaviště, litoměřický hrad, sklepy, divadla, hokejová Kalich aréna, vinné sklepy, přístaviště parníků s možností plavby do Ústí nad Labem ( Děčínská společnost, co pluje také do Německa a po Praze.) a i zmíněnou Máchovu světničku, jakož Máchovo divadlo. Pokud se vydáte na vyhlídkové terasy, tak objevíte i sochy dalších místních významných osobností.
Muzeum sýrů.
Můžete si některý den vyhradit jen pro průzkum místní interierní ( Oblastní muzeum je skutečně nádherné), nebo externí kultůry a zakončit jej třeba v příjemném prostředí restaurace Budvarka ( dříve Kalich), nebo v minipivovaru Labuť, ale pokud máte rádi pohyb a je dost času, tak neváhejte s návštěvou Radobýlu, případně ještě Kamýku. Ti otrlejší turisté, pak jistě někdy zkusí trasu až do Ústí nad Labem, která má několik variant o délce kolem 20 km.
Máchova světnička.
Mým hlavním cílem byla právě návštěva Radobýlu a Kamýku. Jednak jsem si právě tyto vizitky zakoupil a také jsem byl po 10 letech zvědavý, zda je možné, se již dostat i do hradní věže zříceniny Kamýku.
Vyrazil jsem samozřejmě Michalovickou ulicí podle hřbitova a za 40 minut jsem byl už z centra na vrcholu Radobýlu. Výhled odtud patří k nejkrásnějším, jaké znám. Zaujme vás Sedlo, pohled na město, mělnickou elektrárnu, Říp, Házmburk, Košťálov, Milešovku, Kalvárii a zejména pohled na Píšťanské jezero u řeky Labe. A opravdu si přitom vzpomeňte na básníka Máchu, který tolik cestoval přes Mělník k Bezdězu, spatřil 88 českých hradů a zemřel po té, co z Radobýlu spatřil pod sebou hořet Litoměřice a utíkal pomoci město hasit. Nepříznivé počasí, pot a studená voda, která zasáhla i jeho tělo, se mu nakonec v tehdejší době staly osudnými. Několik následujících obrázků ponechám bez odstavců. Tématicky patří všechny k Radobýlu a jde skutečně o nádherné místo v každém ročním období.
Radobýl.
Pohled z Radobýlu do polabských rovin k Mělníku.
Porta Bohemica. Brána Čech. V nejužším místě dovoluje zářez Labe vést v údolí pouze dvě železniční trati, silnici a na pravém mělnickém břehu cyklostezku.
Pozůstatky po těžbě čediče.
Zřícenina hradu Kamýk.
Z Radobýlu, se pak vrátíme zpět na silnici a pokračujeme do obce Michalovice. Ještě bych měl zmínit, že máme za sebou tak 4 km a ty sloupy vlevo, to je vysílač bývalého rádia Labe ( dnes Hitrádio) na frekvenci 99.5 MHz, který v Mělníku samozřejmě burácí. Turistickou značku nehledejte a ani ji nepotřebujete, protože na hrad prakticky přes pole koukáte. Na začátku Michalovic odbočte vpravo a přes osadu Knobožka dojdete do Kamýku. Sejdete dolů do vsi a upoutá vás dům, kde chvíli bydlel skladatel Bedřich Smetana, jak praví pamětní deska.
Dům, kde pobýval Bedřich Smetana před svoji cestou do Švédska.
V obci vás pak modrá značka dovede obloukem ke zřícenině. Jak vidíte, tak nejen Štětí má svoji dětskou naučnou stezku :-). Byla tu kdysi i nádherná tabule s historií a emblémy rodů žijících na Kamýku, ale tu mám již jen na jednom starém CD, neboť zde už je jen nosný rám a tabule chybí.
Naučná stezka skřítka Portáše.
Zřícenina je to vskutku romantická. Můžete z ní spatřit sousední kamenná pole Plešivce, budovanou dálnici mizící v tunelu, Bránu Čech, Házmburk, větrnou elektrárnu v Krušných horách i Říp.
Věž hradu Kamýk je nepřístupná.
Osobně jsem byl zvědavý, zda obec Kamýk nevyužila dotace EU k rekonstrukci vstupu do věže, kam to bylo před deseti lety na vlastní nebezpečí a o hubu. Nevyužila. Dali tam mříž a visací zámek. Hňupi.
Zpět mě zastihlo drobné krupobití a déšť, ale starý deštník posloužil, jako ochranný štít.. V jednu chvíli jsem vyfotil i kus duhy. V Liťáku jsem mohl jít třeba do Labutě, ale zkusil jsem ještě právě tu Máchovu světničku ( neúspěšně) a hned mi jel vlak.
I Litoměřice leží na Severozápadní rakouské dráze.
Jakou jsem měl jen radost, když i tady jsem mezi kolejemi spatřil hektometrovník naší Rakouské severozápadní dráhy. Také článek a jen kus nazpět.
Dolní nádraží v Litoměřicích proděláva jakousi rekonstrukci. V pozadí Radobýl.
Na jednu věc musím upozornit a snad to 20. listopadu končí. Málem jsem tradičně cestou do Liťáku vystoupil vpravo, kde bylo tentokrát kolejiště. Nějaká výluka koleje. Jezdí se nyní výhradně po této koleji. Cesta domů byla v modernějším pohodlném vagonu a dokonce hlásili stanice. Kdybych jel z Kolína přes Lysou nad Labem do Prahy, tak to beru. Kdybych jel z Prahy do Děčína, nebo z Mostu do Ústí nad Labem, tak také, ale na té naši trati jménem 072 je to momentálně výkřik techniky. Příjezd na Mělník v 15 hodin.
Tak jsem si dal zase jednou s článkem opravdovou práci a trvá to snad už tři hodiny, ne-li více. A sledovanost? Určitě bude mnohem nižší, než články, kde jen nasypu obrázky a trochu pod ně něco písnu, ale tak už to je. Věřím, že vás, kteří jste na článek klikli, že se vám snad líbil. To tedy byl jako-by tisícátý článek Soutoku. Přeji vám pěkný zbytek, pro mnohé z vás prodlouženého víkendu a snad třeba zase při nějakém dalším článku napočtenou :-).
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat