sobota 28. listopadu 2015
Bourají se mělnické loděnice. Pšovka je dnes čtvrtí duchů. Fotogalerie.
Dostal jsem před týdnem zprávu od mělnického kronikáře, že prý probíhá demolice té staré obrovské loděnické budovy, která byla tolik desetiletí jednou z nezapomenutelných kulis velkého Mělníka. Ovšem, vzhledem k pracovním povinnostem a velmi krátkému bílému dni, se mi podařilo navštívit místo činu až dnes, a jak sami vidíte, tak počasí nějakému fotografování zrovna nepřálo. Také toho z budovy, která byla celá léta na očích široké veřejnosti jedoucí kolem po tehdy hlavní Českolipské ulici již mnoho nezbylo.
Je téměř k nevíře, že se jen tak tak stačila dostat ještě na stránky opravdu krásné barevné knihy Na Mělníku, která vyšla loni před loňskými Vánocemi. Svým umístěním při tehdejší hlavní Českolipské ulici byla dle mého názoru takovým symbolem průmyslu celého Mělníka. Vždyť, až na cukrovar, se nejen každé ráno ubíraly autobusy davy lidí právě sem na Pšovku a dále do Mlazic. Loděnice, přístav, TOS, Liberta, Liaz, Sempra, ČSAO,ČSAD, to tehdy byly opravdu známé podniky, které zaměstnávaly stovky pracujících z Mělníka i z okolí. Dokonce se tuším traduje, že zvuk kladiv z této budovy, se nesl nocí opravdu daleko, ale to si netroufám tvrdit a raději taková hodnocení nechám těm, kteří tu opravdu pracovali, nebo jsou do věci tehdejší výroby opravdu zasvěcení. Skutečností je, že někdy v letech po sametové revoluci potkal loděnice podobný osud, jako celou řadu dalších firem a občané měli a mají zprávy o výrobní činnosti v bývalých areálech téměř na nulové úrovni. Ostatně, velké areály dnes využívá celá řada firem s rozdílným zaměřením činnosti.
Na následujících fotografiích si tedy prohlédněte obrázky této demolice budovy, která v minulosti pronikla na fotografie nejednoho profesionálního i amatérského fotografa. Pochopitelně, že taková věc zaujme nejednoho pamětníka, byť staré a zdevastované budovy někdy ustupují novému účelu, anebo jen prostě mizí ze světa. O tom by mohli vyprávět zejména v Kralupech nad Vltavou, kde se cestujícím ve vlaku do Neratovic naskytne hrůzostrašný pohled na něco, co mi připomíná onen strojírenský závod ve Stalingradě v zimě 1942.
Část areálu loděnic dnes slouží tolik rozšířené populární sluneční energii. Vždyť sluneční kolektory najdete třeba v polích za rozvodnou na Blatech, nebo za vodárnou v obci Hostín, či u křižovatky u Nové Vsi.
V pozadí pak rezaví torza tlačáků, která tu a tam spatříme ješté na řece pod městem.
Kdysi jsem tu psal takový článek, který jsem nazval Živé pomníky socialismu. Vzpomínal jsem v něm na významné objekty, kterým nějak privatizace nepomohla. Šlo například o hotel Dolina v Kokořínském Dole, se svým koupalištěm a velkým společenským sálem pro kulturní akce, o hotelu Harasov, ale také o mlýnech na říčce Pšovce, zejména o Polabském mlýně na Pšovce. Jsou to dnes bohužel všechno rozvaliny, které prakticky už snad jen čekají na stržení. A zvlášť nás pamětníky to samozřejmě do určité míry citově zasáhne, protože pamatujeme dobu, kdy aspoň některé z nich přinášely ještě lidem radost a užitek. V posledních letech k nim můžeme přidat i některé hotely a bohužel, některé tyto objekty počaly svůj úpadek v době skutečně nedávné.
Takovým objektem je například hotel U Cinků, který zatím vypadá jen trochu omšele. Ještě před pěti lety sloužila jeho restaurace hostům. K hotelu patřila i tato zahrada, která ještě před pěti lety skýtala krásné letní venkovní posezení a nechyběly i občasné víkendové kulturní akce. Kde hledat chybu v nízké návštěvnosti těchto objektů ? Co za tím vězí ? Má na to vliv fakt, že už žádní zaměstnanci sem z místních závodů na oběd, nebo na posezení nezajdou? Je to snad špatným hospodařením majitelů objektů a špatnou reklamou třeba na internetu? Může za to vzdálenost od centra? Může se do toho snad i nějak promítnout přece jen flexibilnější pracovní život na straně potenciálních návštěvníků ? To vše je otázkou. Vždyť se snad i kultura více přesunula do domácností, k počítačům, DVD a internet vystřídaly oblastní kina ( na Pšovce bylo také, stejně, jako letní kino v Liběchově.) a mládež dnes žije do jisté míry zřejmě odlišněji, než předešlé generace.
Na druhou stranu zkuste vyrazit někam na výlet a objevíte místa, kde opravdu najdete příjemné posezení venku i uvnitř, a často je i jedno, jak daleko od centra to je. Dnešní Pšovka i přes své dvě hospůdky a úspěšnou jídelnu jménem Čertovka připomíná oproti minulosti tak trochu město duchů. Co nedoplatilo na privatizaci, to zničila povodeň a na lepší časy, se tam nějak neblýská.
SŠ.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hezky a pravdivě napsáno. Když jsem ještě bydlel na Pšovce, tak o víkendy jsem chodil právě k Cinkům, kde se na zahrádce nacházelo obrovské plátno a na něm se promítaly živé sportovní utkání. Pivečko tam při sledování přišlo k chuti. U Cinků se sedělo i vevnitř, kde jsem se jednou seznámil s Němci. Při rozhovoru jsem zjistil, že ve městě je ubytování moc drahé, tak proto bydlí U Cinků. Pařili jsme až do rána. U Cinků měl také večírky pro zaměstnance ČEZ. Pamatuji si, že jsem se tam omylem nachomýtnul a celý večer pil a jedl zadarmo :-D Na Pšovce jsem také pořádal Večer světel, na který dorazili příznivce J. Foglara až z Moravy. Ve starém mlýně jsem byl několikrát. Dnes tam chce podnikatel zbudovat hotel s relaxačním centrem. Byl jsem při otevírače hospody Na staré Kovárně, tak hospody Na Pšovce. Zažil jsem stěhování Barev a laků. Nechal jsem tam kus života. Rikitan
OdpovědětVymazatDěkuji po delší době zase za nějaký ten komentář :-). Člověk ani nemusí bydlet na Pšovce. Takové podnikové stmelování kolektivu - na to byla ještě nedávno v létě zahrada, jak dělaná. Kdysi dávno tam byly diskotéky. K Cinkům člověk občas zavítal třeba i přes tamní kino. To byl tenkrát asi v roce 1985 Týden amerických filmů ( začínalo to filmem Číslo pět ještě žije, a pak šel tuším Návrat do budoucnosti a Velký autobus). Tak to snad prvně slyším, co že má ve starém m Polabském mlýně být. Hlavně, že nespadne. Jinak za sebe bych tam rád viděl takový komplex širšího užití a již jsem to někde psal. Restaurace pro všechny s výhledem na točící se mlýnské kolo ( případně mlýnská expozice), třeba i kulturní prostory a venku pak mezi mlýnem a řekou třeba i venkovní posezení, případná výletní lodní zastávka a snad i přívoz. Po vzoru městečka, či obce Velké Žernoseky.
OdpovědětVymazat